Článek
Odmalička žila s krejčovinou a šitím spodního prádla v rodině. Maminka pracovala jako vedoucí výroby v litoměřickém podniku Triola, jedné z největších textilních továren v tehdejším Československu.
Na brigádách každé léto Terezie pomáhala ve střihárně a při práci pozorovala modeláře, kteří se vyučili ještě za první republiky v salonech Hany Podolské či Oldřicha Rosenbauma. Historky o tom, jak jejich mistři šili pro Adinu Mandlovou a Lídu Baarovou, dodávaly její práci punc výjimečnosti, jak říká.
Příběh značky
Po roce 1989 se její maminka stala ředitelkou litoměřického závodu a v roce 1991 závod společně s dalšími pěti společníky privatizovala. Vznikla společnost Timo, známá česká značka spodního prádla a plavek.
Terezie tam po promoci na VŠE nastoupila jako marketingová specialistka a později se stala kreativní manažerkou. Sedm let zodpovídala za tvorbu kolekcí spodního prádla a plavek. Ještě o pár let později řídila značku z pozice generální ředitelky a byla spolumajitelkou firmy.
Kvůli rozdílnému pohledu na směřování firmy prodala svůj obchodní podíl v Timu v roce 2020 sestře a rozhodla se pod vlastním jménem vytvořit kolekci plavek.
Na trhu teprve druhý měsíc
Plavky šije v Itálii a je přesvědčená, že právě Lombardie a okolí Milána jsou centrem výroby nejlepších materiálů pro prádlo a plavky na světě. Jen v Miláně se nachází desítka módních škol, kde se učí nejvyšší krejčovina.
Když jsem viděla vybavenost dílen v Itálii a zručnost švadlen s dlouholetou zkušeností, bylo to jako když přijdete do skvěle vybavené kuchyně.
„Původně jsem sháněla kapacitu v České republice, ale po covidu byly buď plně obsazené, nebo dílna nebyla tak vybavená stroji, aby je ušili podle mých představ. Když jsem viděla vybavenost dílen v Itálii a zručnost švadlen s dlouholetou zkušeností, bylo to, jako když přijdete do skvěle vybavené kuchyně,“ vysvětluje Terezie Trusinová, proč nešije prádlo doma.
Začátky byly ale těžké. Smluvenou dílnu jí hned v lednu na měsíc zavřel covidový lockdown. V lednu jí dodavatelé začali oznamovat, že musí zdražovat.
„To všechno se pořád ještě dalo zvládnout, ale co mě teď nejvíc trápí poslední týdny, je zásadní navýšení cen samotného transportu,“ přiznává Terezie.
Z nuly na sto milionů
Šít přes hranice prý i přesto finančně dává smysl. Výroba je podle ní nákladově srovnatelná s tuzemskou.
„Kupodivu se zatím daří, vratky jsem měla asi jen dvě, protože zákaznice si spletla velikost, takže jsem zatím nadšená. Ale mě se na to neptejte, protože já mám vždy obrovské ambiciózní plány a ta čísla v hlavě jsem měla někde jinde, ale když se na to podívám reálně, tak na rozjezd jsou ty výsledky velice dobré,“ říká majitelka nové české značky plavek a přiznává, že byznys plán z října loňského roku vzal za své. S tím, jak přišla ukrajinská krize a vysoká inflace.
„Přesto od něj neustupuji a chci čísla, na která jsem byla zvyklá, chci jít k řádu sto milionů. Chci jít cestou, kterou znám. Znám českou ženu, vím, na co se ptá a co potřebuje, jak ji udělat nejkrásnější,“ vypráví s tím, že česká žena je podle ní vybíravá. Chce kvalitu, chce se lišit a taky jí model musí perfektně sedět.
Mužský pohled na věc
S rozjezdem byznysu jí zásadně pomohli její tři muži, manžel a dva synové, kteří studují v zahraničí. Jednak ji přes její pochyby přesvědčili, že do toho má jít, navíc jí teď radí.
„Strašně je baví mi pomáhat. Jeden mi neustále analyzuje data a účetnictví, druhý zase markety, reklamní kampaně, prodeje. Oni se v tom hodně nacházejí a jsou takovým hnacím motorem. Manžel je taková paní Colombová, pracuje v Americe v automobilovém průmyslu. Takže je sice tak trochu neviditelný, ale každý den si voláme a on musí dokola poslouchat, co se podařilo, pláču mu do mobilu a hledám radu, co zlepšit,“ směje se Terezie Trusinová.
Ekologie a udržitelnost značky
Používá materiály ze stoprocentně recyklované nylonové příze s certifikátem ECONYL® a osobně si prověřuje jejich dodavatele. Navštěvuje jejich továrny a na vlastní oči se chce ujistit, že jsou jejich technologické postupy a nakládání s odpady šetrné k přírodě.
Veškerý odpad z výroby je recyklován a separuje se tak, aby se snížilo jeho zbytkové množství.
„Takže mí muži jsou zahlceni dámskými plavkami, ale bohužel jsou tím ovlivněny i jejich kamarádky, a dokonce jejich kamarádi jsou součástí celé té mašinerie. Ale oni už neřeší, co je podprsenka, berou to jako projekt,“ vypráví s úsměvem.
Česká republika je malá. Já vždycky říkám, že je ve velikosti New Yorku a jakékoliv výkyvy typu koronavirus nebo válka na Ukrajině jsou strašně znát.
Expanzivní plány má. „Jednak proto, že je Česká republika malá. Vždycky říkám, že je ve velikosti New Yorku a jakékoliv výkyvy typu koronavirus nebo válka na Ukrajině jsou strašně znát,“ říká s tím, že tento rok ale určitě chce zůstat pouze v tuzemsku.
„Syn v Americe překládá stránky do angličtiny, začínáme tam stavět Instagram a další sociální sítě, buduje tam komunitu influencerů. Třeba Amerika, myslím, je potenciální trh pro plavky,“ prozrazuje další plány.
