Tendr na Dukovany. Nechceme hrát za drobné druhé housle, říkají stavitelé

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

V zadávacích podmínkách před tendrem na dostavbu Dukovan přesné zapojení českých firem chybělo, ale ve finální smlouvě s preferovaným dodavatelem už být musí.

Alespoň podle zástupců českého průmyslu, kteří varují, že jinak si z obří zakázky ve výši 200 miliard místní firmy ukrojí naprosté minimum a jejich role bude druhořadá.

Korejská společnost KHNP, která podle vlády podala výhodnější nabídku než druhý finalista soutěže a má dva bloky dostavět, přislíbila zapojení českých firem z 60 procent. Podle českých stavebníků však tento příslib nestačí.

„Je velice důležité, aby v tom smluvním vztahu byla role českého stavebnictví upřesněná a konkretizovaná. Nemůže to skončit na tom, že budeme v roli subdodavatelů hlavního dodavatele v druhé řadě,“ říká v Agendě SZ Byznys Václav Matyáš, bývalý prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví, který je dnes expertem pracovních skupin na dostavbu Dukovan.

„Z celkových 200 miliard představuje stavební část asi 25 procent, tedy 50 miliard. Pokud vezmeme 60 procent, jsme na třiceti miliardách,“ počítá Matyáš a dodává, že nejde jen o peníze, ale hlavně o to, aby se české kapacity na projektu uplatnily a tím získaly reference do budoucna.

„Když participujete na inženýrském vedení stavby a jste jen v roli obyčejného subdodavatele nebo dodavatele betonu, tak ty reference nezískáte,“ dodává Matyáš.

Tuzemské firmy podle něj klíčové projekty, jako třeba výstavbu jaderného či turbínového ostrova, bez problémů zvládnou.

„Spolu s Deloitte jsme dali dohromady průkazný materiál o schopnostech českého stavebnictví. Nejenom technologických, ale i kapacitních. Z pohledu technických řešení, ať už jde o KHNP, nebo EdF, tam není nic, co bychom už nezvládli na Temelíně. Žádná nová technologie,“ dodává Matyáš.

Sám má přitom s jadernou elektrárnou zkušenosti – při výstavbě Temelína totiž působil v roli generálního dodavatele stavby.

„Pokud chce Česká republika z pohledu své politiky, výhledu, systému vzdělávání, kvalifikace, ale i přidané hodnoty tuto 200miliardovou investici zhodnotit, nemůžou být zdejší firmy jen v roli kusového subdodavatele v celém dodavatelském řetězci,“ myslí si Matyáš.

A zdůrazňuje, že v Evropě dochází k renesanci jaderné energetiky, ve které má Česko nejenom tradici, kapacity, ale i stavební zkušenosti. „Je potřeba to uchopit ve prospěch konkurenceschopnosti a možné expanze. Naše rétorika je těch 60 procent vztáhnout na konkrétní objekty a konkrétní dodávky – to je ta správná cesta,“ dodává Matyáš.

Upozorňuje také, že se projekt musí realizovat podle českých norem a předpisů. „Máme nějakou legislativu a nějaké zákony, třeba zákon o autorizacích. To je jeden z problémů, se kterým se bude muset KHNP vyrovnat,“ dodává Matyáš.