Článek
Když Martin Brna vystudoval stavební fakultu, vypadalo to na docela jasnou kariérní cestu: práce ve stavebnictví, jistá výplata. Jenže zatímco přes den řešil stavby, po večerech si kreslil tenisky. Jeho boty má dneska v botníku prezident Petr Pavel i zápasník Jiří Procházka.
K teniskám vedla cesta přes skateboarding. Kamarád vlastnil skateshop, domů nosil katalogy světových značek a Martin je doslova hltal. „Vymýšlel jsem si svoje značky, vytvářel svoje designy,“ popisuje v seriálu Plán B, který mapuje příběhy lidí, kteří razantně změnili kariéru.
Tenhle pár má v botníku prezident Petr Pavel. Je inspirovaný červeno-černou flanelovou košilí, kterou nosil během kampaně.
Rodinné konstelace ale mířily jasně ke stavebnictví. Brnův děda měl stavební firmu, Martin o prázdninách chodil na brigády a volba školy byla vlastně samozřejmá. Střední stavební škola, vysoká škola stavební, potom jedenáct let ve stavební firmě. „To bylo dobře placený, byl tam dobrý kolektiv, ale mě to nenaplňovalo.“
Když seděl v kanceláři nad tabulkami, měl pocit, že jeho práce mizí pod zemí. Doslova. Projektoval inženýrské sítě. „Výsledek své práce jsem nikdy neviděl,“ vypráví Martin Brna. Do práce chodil jen kvůli penězům. A čím dál častěji se mu do hlavy vkrádala věta: „Tady budu do šedesáti, to snad ne,“ vzpomíná.
Tenisky pro prezidenta i šampióna
Dnes navrhuje ručně vyráběné tenisky, jejichž cena začíná na 25 tisících korun. Každý pár existuje jen v jediném exempláři. Jedny červeno-černé – v barvách ikonické flanelky – má prezident Petr Pavel, plný botník vlastní i bývalý šampion UFC Jiří Procházka. „Když z pouhé myšlenky vznikne nositelný pár, který pak vidíte na lidech, to mi dělá obrovskou radost,“ říká Brna.
Jedny z prvních párů si objednal šéfkuchař Přemek Forejt. To spustilo vlnu zájmu.
Cesta k designu ale nebyla snadná. Všechno změnil jeden vánoční dárek. Na YouTube objevil video o kurzech šití bot ve Zlíně. Okamžitě věděl, co chce pod stromeček. Když vstoupil do dílny, bylo rozhodnuto. „Jak jsem viděl tu dílnu, tak si říkám: ‚Tak tohle je ono‘.“
Po kurzu neztrácel čas. Koupil šicí stroj, nářadí i kůže a začal experimentovat. Jenže první měsíce byly daleko od romantické představy. „Je to fyzicky dost náročné. Chápu, že ševci byli chlapi. Napínáte tu kůži,“ vzpomíná na své začátky. Boty se nedařily, výroba byla pomalá a několikrát chtěl skončit.
„Hodněkrát jsem to všechno položil a řekl jsem si: ‚Asi vím proč tohle tady nikdo nedělá, je to těžké a nemůže se to vyplatit‘.“ Nakonec se ale vždycky vrátil. „Nemám rád, když něco není dokončené.“ Svůj úplně první pár má dodneška doma.
Okolí mu nevěřilo
I když byl s kůží čím dál šikovnější, výroba páru trvá týdny. „Návrh dokážu udělat během dne, dvou. Jednotlivé šablony ale vytvářím týden. A samotná výroba jsou další dva až tři týdny,“ popisuje designér.
Ještě těžší než ušít první pár ale bylo definitivně odejít z práce. Nejvíc se bál, že se neuživí. Přesto si řekl, že horší než neuspět by bylo litovat, že to nezkusil. „Kdybych tohle neudělal, tak mě to bude strašně mrzet. Cítím, že to je to, co musím dělat.“
Martin Brna předává tenisky na míru prezidentovi.
Okolí jeho rozhodnutí příliš nerozumělo. Rodiče i prarodiče vyrůstali v době, kdy se člověk držel jednoho oboru celý život. Neodrazovali ho, ale nevěřili, že se může uživit navrhováním bot. Teprve když se začaly objevovat první články a první úspěchy, pochopili, že to myslí vážně.
Za rozjezd svého byznysu vděčí Martin Brna kuchaři Přemku Forejtovi. Protli se náhodou, Martin mu vezl nějaké suroviny. Slovo dalo slovo, vyrobil mu tenisky. „Takové bílé boty s motýlem na patě a s křížem, tuhle symboliku má on rád. On to postl na Instagram, během dne mi vyletěli sledující o 3000 a začali se ozývat úplně cizí lidi, že chtějí vyrobit boty.“
Každý pár vypráví příběh
Martin dnes nevyrábí sériové tenisky. Nejdřív se snaží zákazníka trochu poznat, jeho zájmy, důležité životní okamžiky a teprve potom vzniká návrh. Jednomu klientovi připomínají narození dítěte, jinému významné výročí.
Kreativita, kterou v sobě nosil odmala, se v nové práci potkává s technickým myšlením, které získal na stavárně. „Mě baví to, že se tam propojují ty světy - technika, design, funkčnost. A to mě teď extrémně naplňuje,“ popisuje.
Vedle vlastní značky Unbroken Addiction navrhuje obuv pro české firmy - dříve Vasky, nyní Vuch anebo Bennon. A lidem, kteří o podobném kroku teprve přemýšlejí, vzkazuje jediné: „Když to cítíte, tak to udělejte. Protože bez toho se nikam nepohnete.“
Celý rozhovor s Martinem Brnou si pusťte nahoře ve videu.
