Český průmysl čeká zemětřesení. Kdo má malou marži, nepřežije

Na přelomu tisíciletí tahal z krize ocelářské Vítkovice, zachraňoval ústeckou Setuzu a později pomáhal restrukturalizovat ČSA. Nedávno pak úspěšně, za více než miliardu korun, prodal firmu Technistone. Nejznámější český krizový manažer Václav Novák má opět plné ruce práce.

V průměru „si chodí povídat“ do dvou až tří firem týdně. Kontaktů a diskuzí má ale minimálně jednou tolik.

„Je potřeba se podívat na to, které firmy jsou teď ohrozitelné, nebo ohrozitelné budou. Jsou to všechno firmy, které jsou slabé,“ charakterizuje společnosti, které teď stojí o jeho rady.

Slabá může být firma z několika důvodů. „Buďto proto, že má slabou výkonnost, malou marži a ničemnou EBITDA (provozní zisk před započtením úroků, daní a odpisů, pozn. red.) a kdykoliv dostane zásah, což mohou být teď třeba vyšší ceny energií, tak se jí marže rozpadne, nebo spadne do záporu. Druhý typ firem jsou pak ty, které mají mnoho dluhů, a proto jsou nestabilní.“

„Firmy – malé děti ale vydrží o hodně víc, než si myslíme. To znamená , že i v okamžiku, kdy spoustě lidem, třeba i těm principálům uvnitř společnosti, přijde, že to už zachranitelné není, ono to ještě zachranitelné je,“ říká Novák.

První, co firma, do které přijde, slyší, je to, co neudělala. „Měly deset let na to, aby zvedaly marži, aby se zbavily zadlužení. K sakru, proč je ta marže pořád ničemná, proč jsou ty dluhy tak velké?“ říká Novák s tím, že často pak následují „brutální opatření“.

Právě výši marže přitom považuje za klíčovou a firmy, které ji mají nicotnou, si přežít nezaslouží.

„Horní hranice pro dobrou marži neexistuje. Čím vyšší, tím lepší. Obecně v automobilovém průmyslu, zejména v subdodavatelském, jsou ale marže absolutní katastrofa. Když nemáte svůj vlastní produkt, tak za normálních okolností, když uděláte 5 %, jste mistr světa,“ říká Novák s tím, že takové marže jsou teď kámen úrazu.

Tím, jak se zvedly ceny energií, budou šťastnější na nule a ti méně šťastní – kterých bude víc – v záporu.

„Pětiprocentní marže je absolutně ničemná a já bych nikdy nešel do firmy, kde je cílem 5 %. To je cesta do pekel,“ dodává s tím, že změnit by se měla celá struktura českého průmyslu.

„Nejlíp to přežijí ti, co už léta pracovali na tom, aby měli nízký podíl energie na své výrobě, a to dokážou jedině tím, když budou mít vysoký podíl intelektuálního kapitálu. Nebudou záviset na tom, kolik mají materiálu, kolik mají energie a kolik mají lidí, ale na tom, co vymysleli,“ dodává s tím, že Česko už na tuto změno mělo 30 let.

„Uvedu příklad firmy Johnson Controls. Myslím, že je to tak 7 let, co tam přišel nový ředitel. Tato firma byla obrovský hráč v automotivu (automobilovém průmyslu, pozn. red.) a automotive docela šlapal a dělal dvě třetiny jejich byznysu. Prodali ho, což byl docela šok, a začali se koncentrovat pouze na budovy. Když se dnes podíváte na jejich výsledky, vidíte, že to byl správný krok,“ říká Novák. Dodává, že právě ochota jít do konfliktu už v době, kdy „konflikt není fatální“, vede k úspěchu.

„Kdyby totiž Johnson Controls divizi automotive prodával až v problémech, je to vynucená ochota a za automotive by nic nedostal. Když prodáváte firmu, která má marži, jakou má, a řeknete si, dostanu za to xnásobek EBITDA minus dluh, nedostanete už skoro nic,“ vysvětluje Novák s tím, že přesně to se děje teď i v Česku. A pokud jsou firmy, které mají problémy na prodej, jde už pouze o vynucenou ochotu.

„Za předpokladu, že podíl energie na nákladech roste příliš rychle, ale firmy to dokáží přežít jen, když měly dostatečně vysokou marži nebo silnou rozvahu, aby si mohly půjčit. Když nemají ani jedno, jsou odkázány na milost a nemilost někoho jiného. A v krizi ne úplně každý chce rozdávat, aby se někdo jiný zachránil,“ dodává.

I proto bude ve firmách hůř než za covidu, který podle Nováka příliš velký zásah do byznysu nepředstavoval.

„Jednak se covidu většina firem dokázala přizpůsobit s nějakými většími či menšími obtížemi, ale zejména stát rozdával peníze ‚z helikoptéry‘,“ říká. Podle něj teď přišla „druhá vlna“ a stát už je na tom špatně. „Tudíž teď ti ranění budou a bude jich dost, ale nebude to zas taková katastrofa, protože jak říká John Lennon: ‚Nakonec všechno dobře dopadne a jestli to ještě dobře nedopadlo, tak je to proto, že není úplný konec,‘“ cituje Novák.

Zatím se ale krize týká jen některých. „Všude v médiích čtu, jaká je úžasná krize. Já si ale myslím, že zatím to není až taková hrůza, protože nezaměstnanost máme nejnižší v Evropě, silnice jsou plné aut a lidé cestují. Já nemám pocit, že celá společnost mele z posledního. Pro průměrný byznys to není likvidační téma,“ říká s tím, že druhá stránka věci je fakt, že „díra už je, ale pod čarou ponoru a mnozí ji ještě nevidí“.

„Pak si myslím, že přijdou opravdové problémy,“ dodává.

Už teď jsou ale zasažení. „Jestli máte sklárnu, cihelnu nebo pekárnu, je to jasné. A jestli jste měla pětiprocentní EBITDA předtím, než se energie zvedly, je to pro mnohé z nich game over (konec hry, pozn. red.). V lepším případě to zavřou, v horším vyhlásí bankrot,“ říká. A dodává, že kdo se nezmění, nemá šanci, aby současnou situaci přežil. „A zároveň si to ani nezaslouží,“ říká ostře. „Některé firmy jsou úspěšné historicky kvůli tomu, jak to dělají, některé navzdory tomu, jak to dělají,“ říká.

„Nelze říct: ‚Teď je krize a bude to znamenat to, to a to pro všechny.‘ Bude to selektivní proces a já si myslím, že je to dobře. Je to běžný očistný proces, jen možná přijde s větší vlnou, než bychom si přáli,“ uzavírá Novák.