Stát dosud herní vývojáře skoro nepodporoval. A je to dobře, říká Vávra

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Daniel Vávra se v herním průmyslu pohybuje od devadesátých let a stojí za legendárními hrami jako Mafia: The City of Lost Heaven z roku 2002 či Kingdom Come: Deliverance z roku 2018. Druhé zmíněné hry se podle jeho herního studia Warhorse prodalo přes 6 milionů kopií. Vávra právě pracuje na druhé epizodě akčního RPG, která vyjde v únoru příštího roku. Při testování hraje vývojář Kingdom Come: Deliverance 2 až dvanáct hodin denně. Jeho tým čítající 250 lidí totiž stále objevuje nové překážky.

„Například ve hře máme koně. Zvíře jsme během testování vždycky posadili na mapu a jezdili na něm. Na první pohled fungovalo, jak mělo. Pár dní zpátky jsem zjistil, že nejhorší kůň ve hře má stejné parametry jako ten nejlepší. Tudíž najednou začnete analyzovat vlastnosti koní, sedel a jejich parametry. Z toho vznikl třístránkový seznam shrnující problematiku herních koní a my ho začali řešit, přičemž zjistíte, že některé problémy v této fázi vývoje už odstranit nejdou. Takové věci se vynořují každý den,“ popisuje v pořadu Agenda pro SZ Byznys vývojář. Podle něj není ve schopnostech testovacích hráčů všechny problémy najít a napravit, musí se o to ale pokoušet.

Od druhého dílu historické akční RPG si hráči slibují hodně. Prvního dílu herní série se podle studia Warhorse prodalo k letošnímu únoru přes 6 milionů kopií. Část úspěchu si podle Vávry může připsat hra samotná, ačkoliv nelze podcenit prodejní strategii, kterou herní studio během uvedení hry na trh zvolí.

„Kdybychom kolem Kingdom Come neudělali haló, tak máme skvělé recenze a ohlasy od hráčů, ale samotnou kopii si koupí třeba jeden a půl milionu lidí, ne šest. Stále přes veškerou propagaci narážím na kolegy z herního průmyslu, kteří o Kingdome Come nevědí. To mě šokuje, protože z mého pohledu to naopak vypadá, že je nás ve veřejném prostoru už moc,“ vysvětluje Vávra.

Úspěch, či neúspěch očekávaného titulu se podle vývojáře může odrazit i na celkovém obratu tuzemského herního sektoru. Ten totiž závisí na několika studiích, jejichž šéfové jsou z Vávrovy generace.

„Jednomu z českých studií se nepovede jeden titul a celý průmysl bude mít obrat o miliardu nižší. Mladá herní studia se soustředí hlavně na malé, často mobilní hry. Těch prodáte pár tisíc kopií po deseti dolarech za kus a zajistíte si pohodlný život. Jenže nic přelomového tak nevznikne,“ popisuje veterán odvětví neduhy tuzemského průmyslu.

Mladým českým vývojářům podle něj chybí vize a ochota riskovat. Nepomohou to vyřešit ani státní dotace, k nimž získá průmysl přístup příští rok díky zákonu o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie. Studia tak získají možnost čerpat dotace ze Státního fondu kinematografie, který se přemění na Státní fond audiovize.

„Stát dosud nepodporoval herní vývojáře v podstatě nijak, a podle mě je to dobře. Nyní se vede diskuse o penězích, které se herním studiím poskytnou v podobě dotací. Nechci, aby státy rozdávaly dotace vývojářům. Lepší řešení by byly pobídky a půjčky, firma může peníze státu splatit a ještě další peníze odvede na daních. To je win-win,“ říká Vávra.