Spousta věcí se bortí, ale podstata byznysu zůstává, říká šéfka SAP

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hana Součková vede českou pobočku německé softwarové společnosti SAP od roku 2018. Podle odhadů firmy se její produkty, které klientům pomáhají spravovat vnitřní infrastrukturu včetně objednávek a distribuce, nějak podílí zhruba na 80 procentech české ekonomiky. Tato pozice umožňuje poměrně dobrý vhled do toho, jak na tom Česko je.

Kdy jste se naposledy setkala s nějakou českou firmou, která nepoužívá aplikace SAP?

Teď nedávno. S panem majitelem se bavím už 2,5 roku, kdy on říká „já vím, že bych to potřeboval a chtěl, ale my už máme ten náš starý systém tak prorostlý do DNA naší firmy, že výměna by nás stála moc“. Měli jsme spolu takovou dohodu, že až bude dělat něco nového, tak nám dá šanci, abychom se přišli ukázat, jestli jim můžeme pomoci. Minulý týden ve čtvrtek mi volal, že je to ten moment a že můžu přijít. Takže společností, které SAP nemají, je pořád ještě hodně.

Ptal jsem se proto, že podle vašich odhadů jste nějak zapojeni do zhruba 80 procent české ekonomiky.

My to přepočítáváme tak, že se nějak dotýkáme 80 procent hrubého domácího produktu, což je dáno samozřejmě zejména tím, že nás používají energetiky, telekomunikace, stát jako takový, to znamená podle objemu to takhle vychází. Kdybyste se na to podíval z pohledu koncových zákazníků, tam se pohybujeme zhruba na 1400 společnostech, které používají SAP.

Mluvíte o prostředí SAP jako o svého druhu sociální síti, jak tomu rozumět?

Za posledních 10 let jsme udělali několik významných akvizic, které směřují k budování globálních sítí, jedna z nich se jmenuje Ariba. Je to síť pro dodavatelsko-odběratelské řetězce, celosvětově největší. Umožňuje celou řadu služeb, počínaje tím, že firmy jsou samozřejmě nějak prověřené, certifikované, splňují určité náležitosti. Umožňuje to hledat alternativy, umožňuje to pracovat s nějakou mírou rizika ve chvíli, kdy se například dodavatel X nachází v regionu, kde může nastat živelná katastrofa nebo něco podobného. Tímhle způsobem dokážete relativně jednoduše najít alternativy v jiných částech světa. Velmi se teď soustředíme na udržitelnost, to znamená pracovat s tím, jak funguje celý dodavatelský řetězec.

Mezi českými firmami patří udržitelnost, ESG, stále spíše mezi méně oblíbená témata, co se s tím dá podle vás dělat?

Společnost obecně je dnes strašně náchylná na to chytit se nějakého „buzzwordu“ a za něj schovávat spoustu dalších věcí. Jako se z těch tří písmen ESG (Environmental, Social, Governance - životní prostředí, společnost, fungování, pozn. red.) de facto stalo pouze jedno, a spojuje se to se spoustou politicky, lobbisticky protěžovaných věcí.

Za sebe to vidím takhle. Naše planeta má spočítatelně všechno, co se týče zdrojů nerostných surovin, vody. Z vesmíru sem asi v dohledné době nic nepřistane, to znamená, pokud chceme pro naše děti tu planetu zachovat, tak si myslím, že je třeba se zamyslet nad dlouhodobou udržitelností.

Co tím konkrétně myslíte?

Skutečně vnímat a sledovat, jestli provoz své společnosti mohu dělat efektivněji, z pohledu práce s vodou, s energiemi, s nerostnými surovinami. Nebo formou toho dodavatelského řetězce, jestli nemohu vozit některé suroviny levněji, kratší cestou, nebo nějakým jiným způsobem. To je to „E“.

Druhá část je, že se opravdu mění struktura pracovní síly, a to „S“ bude strašně důležité. Aby produktivita a efektivita byla udržená zhruba tam, kde to ta společnost potřebuje, ale abychom i nějak respektovali, kam se společnost posouvá. Třeba možnosti různých pracovních úvazků, nebo fakt, že to, co jste jednou vystudoval, vám nebude stačit celý život, a budete se muset připravit na to, že budete celoživotní student.

U toho „G“ jde o to, že některé procesy jsou dávno překonané a my je jenom uměle udržujeme. Některé rigorózní staré struktury nebudou schopné reagovat na to, co svět potřebuje. Abyste mohl těmi jednotlivými kroky procházet, tak potřebujete data, abyste ta rozhodnutí nedělal na základě svého pocitu. Nemůžete je dělat ani na základě historických zkušeností, protože ty už nejsou relevantní.

Dneska je obrovský trend v tom, že jednotlivé obory prorůstají mezi sebou, a myslím si, že interdisciplinarita bude základ, abyste dokázal propojovat věci. Když mluvím se zákazníky, tak si víc a víc uvědomuji, jak je důležité vidět souvislosti. K tomu se budeme celoživotně vzdělávat. Potřebujeme odborníky, jistě, ale ani v těch největších laboratořích jich nepotřebujete tisíc, ale jen nějaké procento těch, kteří jsou opravdu velmi úzce zaměření. Pak ale potřebujete mnohem víc lidí, kteří znají ten kontext a dokážou propojovat jednotlivé body zájmů, pohledy na věc, a s tím právě souvisí vzdělávání.

Vysoká škola obecně dává schopnost pracovat s informacemi, vyhodnocovat je a přijímat nové. To bude nejvíc potřeba. Co jsou dnes nejdůležitější vlastnosti? Podle průzkumů je to analytické myšlení, schopnost rozhodovat a kontextové pochopení situace. To vás bude učit jakákoliv vysoká škola, protože vás vede trochu jinak než na základní a střední škole.

Co by se mělo změnit v českém školství?

V České republice dnes umíme vytvořit talent, ale pak s ním neumíme tolik pracovat. Akademický svět potřebuje spolupracovat s komerčními organizacemi, aby se rozšířil záběr. V Německu je například běžné, že někdo pracuje a k tomu studuje.

Prostoupení SAP v české ekonomice vám dává velmi dobrý vhled - jak jsou na změny připravené české firmy?

Rozdělila bych to na tři kategorie. Jsou tu mezinárodní firmy, jako jsou SAP, Bosch, Škoda, které mají vlastní programy a kapacitu, sílu, finance a zdroje na to, aby vytvářely programy, které budou směřovat k jejich jednotlivým oborům, jako je třeba automotive. Je potřeba jejich sílu vytěžit, protože mohou formovat velkou část pracovní populace.

Pak tady máme velkou část, která je podnikatelská, kde si myslím, že jsou osvícení podnikatelé, kteří své firmy tlačí k novým technologiím. V tomhle si troufnu říct, že jsme v přední linii, když to porovnáme třeba s ostatními státy z Visegrádu. Úskalí je v tom, že nemají dostatečný výtlak nebo prostor pro svoje vlastní programy. Největší srážka je u koncových uživatelů, protože ti to nechtějí, a ve chvíli, kdy nemáte systematický dlouhodobý program, který by vám pomáhal pracovat s těmi koncovými uživateli, tak je to pro vás jako majitele strašně těžké ty změny prosazovat.

A pak je tady třetí skupina českých firem, které nedorostly do velikosti, kdy by jim digitalizace a obecně nové technologie příliš pomohly, ale ony to nevnímají a nemají tu ambici přesáhnout hranice.

Občas je to takové to čecháčkovství, možná si říkají, že jim to stačí. Ale ve chvíli, kdy nemáte srovnání s konkurencí zvenku, tak vás nic nemotivuje, abyste do těch věcí šli. A tam je naše úloha. Snažíme se z českých podniků dělat světové.

Co by firma měla chtít od digitalizace, aby to nebyl jen další „buzzword“?

Vnímám dnešní svět tak, že je to skutečně ve fázi změny až chaosu, kdy se rozbourává celá řada struktur a věcí, na které jsme byli zvyklí, ať to vezmete ekonomicky, politicky, bezpečnostně, ale i technologicky.

Na druhou stranu, co se nemění, je podstata byznysu jako takového - máte nějakou skupinu lidí, která společně něco vytváří, aby to někomu prodala. Tohle se nemění, ať jste v jakémkoliv chaosu. To znamená, že potřebujete zaměstnance, produkci a zákazníky.

Když mluvíme o digitalizaci, tak se vždycky snažím naše zákazníky inspirovat k tomu, abychom se vrátili tady k tomu základu. Mění se moji zákazníci, pokud ano, jakým směrem a jak na to potřebuji reagovat? Mění se potřeba v mé produkci, potřebuju inovovat výrobní proces, produkt nebo službu jako takovou?

Jde o kontinuální inovaci, jak si společnosti dokážou udržet inovační potenciál. Je to v myšlenkovém nastavení. Aktivně s tím pracovat v tom smyslu, že mám možnost a právo měnit status quo a neustále přemýšlet, jestli je něco jiného, i když je to drobnost, jak bych to status quo mohla vylepšit. Pro mě digitalizace není projekt, pro mě je to nekončící cesta.

Když se vrátím ke vzdělávacímu systému, ten musí tvořit to podhoubí, aby měli lidé širší povědomí, aby vědci přinášeli opravdu ty nejnovější poznatky, protože svět se mění strašně rychle.

To také znamená podpořit vědu a výzkum, a zároveň se byznys nesmí zavírat novým impulsům, protože pak je nositelem změny.

Může v tomto ohledu byznys dodávat vůdčí osobnosti, kterých se, jak se zdá, nedostává v politice?

Věřím na ostrůvky pozitivní deviace. Existuje spousta, opravdu, spousta strašně zajímavých aktivit a platforem, které se s tímhle snaží vypořádat. Jeden ze základních předpokladů k tomu, aby z vás byl lídr, je, že musíte umět vzít zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní.

Máte nějaký příklad takové platformy?

Třeba skauting obrovsky narůstá, v Praze už zastavili příjem, protože nemají kapacity. Jsem relativně optimista, těch ostrůvků pozitivní deviace se i kolem mě nachází stále víc a víc. Ta generace vnímá, že je potřeba rozhodovat, přijímat rizika, konat. Důležité slovo je akceschopnost.

Měli jsme teď období relativně moc hezkého žití, ale generace, která přichází, se vším tím, co se děje, to na ně bude klást tlak, třeba z nich vyroste mnohem silnější generace, než si myslíme.

Když jsem přednášela na jednom gymnáziu, ptala jsem se, jaké vlastnosti je inspirují u osobností, které sledují. A víte, co vyšlo? Odvaha. Tak to jsem si říkala, že to není tak špatné.