Sotva si zákazník zvykl, zdražujeme. Bojím se, co bude, říká ekozemědělec

První a největší výrobce biopotravin v České republice je v oboru třicet let. V roce 1991 vracel do naší krajiny špaldu. Vhodné osivo tehdy chybělo, a tak musel zrna pašovat z Rakouska.

„Bylo to pár týdnů, co Jiří Dienstbier, tehdejší ministr zahraniční, stříhal na hranicích dráty. Přes hranice se sice jezdit mohlo, ale stále fungovaly všechny zákazy. Vyřídit formality na převoz osiva bylo hodně složité, a tak jsme pašovali. Měnil jsem za tři basy piva. Nebylo to nic příjemného. S kontrolami, pohraničníky, psy a samopaly. A hlavně ten pocit, že ještě před několika měsíci to bylo natvrdo střežené,“ vzpomíná ekozemědělec Martin Hutař.

Firma kdysi o třech zaměstnancích, jak říká, se mu trochu vymkla z rukou. Dnes zaměstnává 110 lidí a právě špalda je jejich hlavní produkt.

Výrobce trápí nedostatek lidí a materiálu či inflace. Co trápí vás?

Samozřejmě jsou to vstupy, které v dnešní době ekologické zemědělství zdražují. My jsme specifický sektor, ale platí tam stejné tržní mechanismy jako v ostatních potravinách. Navíc v ekologickém sektoru jsou daleko větší výkyvy v cenách a hlavně v nedostatku produktů. Letos máme třeba obrovský problém se zajištěním pohanky, protože v celé Evropě není. Tím pádem je samozřejmě o 50–60 procent dražší.

Proč ten výpadek?

Myslím si, že na západních trzích stoupl zájem o pohanku a o bezlepkové výrobky. Pohanka je vlastně z Východu, před deseti lety Němci skoro nevěděli, co to pohanka je. Dneska ji nakupují ve velkém. Takže se to potkalo: neúroda, vyšší zájem zákazníků a méně ploch, protože čeští zemědělci ji moc nechtějí pěstovat kvůli tomu, že se nevyplatí.

Odhadujete pro příští rok zvyšování cen biopotravin?

Většina výrobců se zásobila, máme nakoupeno a budeme promítat zatím jen nutné zdražení o energie a mzdy. Konvenční produkce se významně zdražuje, možná to je dobře, protože ta byla hodně nízko. Rozdíl mezi cenou biopotravin a jednotlivých komodit byl velký, teď se budou myslím přibližovat. Vstupní náklady nám stouply odhadem o 10 až 14 procent.

Nebojíte se, že lidé přestanou biopotraviny nakupovat? Sám říkáte, že pořád v nás spotřebitelích přetrvává pocit, že jsou drahé.

Přesně tak, z toho máme obrovskou obavu. Musíme těch našich 110 lidí uživit. Roste konkurence v bioproduktech, spousta firem vidí, že se konečně prolomil nezájem nebo skepse k biopotravinám, takže spousta výrobců, kteří to nikdy nedělali, s tím začala. My, kteří jsme tady 30 let, se teď s tím musíme naučit vyrovnat.

Na druhou stranu právě v loňském roce přibylo méně ekozemědělců než v předchozích letech, protože ministerstvo zemědělství neumožnilo novým žadatelům využít dotace na delší období. Podle PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců, jehož jste také členem, má být lépe až v roce 2023. V tom se shodnete?

Určitě jich začne přibývat. Kdyby záleželo na českých politicích, tak ekologické zemědělství tady téměř není. Ale díky Evropské unii ano, Česká republika přijala plán do roku 2030 hospodařit ekologicky alespoň na 25 procentech ploch zemědělské půdy.

Proč by tady nebylo ekologické zemědělství, kdyby záleželo jenom na českých politicích?

Protože přetrvává skepse, že ekologické zemědělství není schopné produkovat dostatek kvalitních potravin, že neuživí planetu. Ale mnohé studie mluví jinak. Chemie bohužel přestává fungovat, dochází nerostné suroviny. V Česku ale skepse přetrvává. Pokud nebude odbyt na biopotraviny, pokud stát nepřesvědčí zákazníky, třeba jak je to v západní Evropě v jejich státních nebo polostátních institucích, aby se stravovali v biokvalitě, nebo alespoň částečně nakupovali bioprodukty, tak potom to bude problém, protože ti zemědělci musí mít odbyt.

A má to dělat stát?

Samozřejmě že je to hlavně na firmách. Na jednu stranu je tady taková averze vůči supermarketům, ale posledních několik let jsou právě ony hlavními tahouny biosektoru a prodeje biopotravin.

To je i váš případ, dodáváte do supermarketů. Jak se vůbec chovají obchodní řetězce k biozemědělcům? Cítíte tlak na cenu?

Jistěže, jsou to obchodníci, takže zde jde o peníze vždycky v první řadě, nám i jim. Musíme komunikovat, je to těžké. Na druhou stranu někteří dávají prioritu českým produktům a skutečně to dodržují a chovají se korektně. My jsme například nebyli schopni se u špaldové mouky dostat na cenu, o které měli představu. Existovaly tady totiž nějaké pološpaldy, pančovaná špalda, zkrátka ceny některých dodavatelů byly nereálné.

S čím to míchali?

S pšenicí. Zákazník už si zvykl, že cena špaldové mouky je dvakrát vyšší než pšeničné. Je to tím, že špalda je stará odrůda, nemá výnosy, musí se loupat, a výtěžnost je tedy asi 65 procent. K tomu náklady na loupání, takže jste na dvojnásobné ceně vůči pšenici. V loňském roce státní potravinářská inspekce zjistila, že ze 14 vzorků, které odebrali, čtyři byly nepančované a ten zbytek obsahoval špaldy jen část, od nějakých 60 do 3 procent. Jeden supermarket se ale zachoval velmi zodpovědně a dal přednost naší mouce.

Nebudete kupovat další ornou půdu?

Kdyby někdo chtěl od nuly podnikat v zemědělství, tak je to asi ta největší hloupost, pokud nemám peníze. Ornou půdu, když si koupím například hektar, tak ji ani za 40 let nesplatím. Ač je zemědělství dotované. Zemědělská půda, orná půda se vlastně stala investičním nástrojem.

Kupují ji spekulanti?

Spekulanti nebo lidé, kteří mají přebytek peněz a stává se spekulativní, což vede ke zvyšování. A to je další problém, pokud vám spekulant koupí půdu, tak on na ní nebude hospodařit, ale bude chtít nájem – a významně vyšší, než je pro zemědělce reálné.

S kolika spekulanty se tak ročně potkáte? Co vám nabízejí?

Kdybych shromažďoval ty dopisy na nabídky půdy, tak je to za rok pěkná vrstva. Jsou to zajímavé nabídky, cena půdy neustále roste. Není to moc příjemné, když hospodaříte na pronajatém, a je možné, že to někdo koupí a za chvilku nemáte na čem hospodařit.

Pokud vím, tak nesnášíte slova jako ekologizace zemědělství, oponujete novým trendům, jako je živé zemědělství, udržitelné, uhlíkové, hydroponické, bez chemie. Proč?

Ekologické zemědělství je v České republice 30 let, ve světě ještě dejme tomu o dalších 30 let více a vlastně se formovalo dlouhou dobu. Zemědělci ho vytvářeli odspodu, a teprve až když to začal být byznys, šlo to odshora, začaly se tvořit zákony a další podmínky. Všechny ty názvy různých pokusů o různé typy zemědělství jsou vyumělkované, podstatou ekologického zemědělství je, že už všechna ta pravidla plní, dělá, praktikuje, akorát to nezdůrazňuje. Je přece samozřejmost střídat plodiny, dávat organickou hmotu do půdy.

Takže to berete jako marketing? Marketingovou hru?

Přesně tak. Chápu, že hlavně mladá generace chce něco nového, něco prosazovat, něco řešit. Ale je škoda vytvářet další názvy, je potřeba spíš vše propojit a podpořit, co už funguje.