Sokolovští těžaři uhlí chystají zelenou ofenzivu

Skupinu SUAS Group založili vlastníci Sokolovské uhelné, nejmenší těžařské hnědouhelné firmy u nás. Nová značka má zastřešit nové, neuhelné podnikání dnešních uhlobaronů na Sokolovsku. Postupně má vytvořit náhradu za dnešní fosilní průmysl, která místo něj bude živit severozápad Karlovarského kraje.

Hlavním zájmem SUAS Group je „zelená“ energetika. SUAS investuje přes 1,5 miliardy korun do solárních parků a bateriových úložišť, zhruba třetinu nákladů mají krýt dotace. Projekty i plány firmy popisuje šéf její dozorčí rady Pavel Tomek ve druhé části rozhovoru pro SZ Byznys.

SUAS Group právě dokončuje téměř třímegawattový solární park a nedávno zprovoznila bateriové úložiště, v této chvíli největší v Česku. Co taková baterka dokáže?

Bateriové úložiště jsme uvedli do provozu v listopadu loňského roku. Poskytuje podpůrné služby pro přenosovou soustavu.

Celková kapacita je nějakých 7,45 MWh, pro podpůrné služby máme certifikováno dvakrát 2,5 megawatthodiny. To je poměrně slušná kapacita na vyrovnání přenosové soustavy. Když jsme úložiště pořizovali, jedním z cílů byla i možnost vyrovnávání odchylky v dodávkách energií v rámci naší vlastní skupiny, našeho vlastního mixu. To se v tuto chvíli připravuje.

Máme i celkem zajímavý fotovoltaický park, který jsme financovali z vlastních zdrojů a v této chvíli je kolaudován, získal už licenci na výrobu elektřiny. Právě na těchto dvou zařízeních chceme testovat a ověřovat informační systémy pro řízení a optimalizované nasazování jednotlivých zdrojů.

Jak dlouho největší tuzemská baterka vydrží dodávat elektřinu do sítě?

Samozřejmě podle toho, jaký je výkon, co je po ní žádáno. Je to otázka hodin. Taková baterie je vhodná na vyrovnávání denních odchylek, ale spíš v určitých časových úsecích.

Nabíjí se baterie z přebytků vašeho solárního parku, nebo do ní jde proud i ze sítě?

V době, kdy byla uváděna do provozu, neměl náš fotovoltaický park ještě licenci, aby mohl vyrábět elektřinu. Tu získal až na přelomu února a března letošního roku. Ale pokud jde o bateriové úložiště, tak bude nastavováno tak, aby do něj výkon fotovoltaického parku mohl být ukládán s ohledem právě na nepravidelnost jeho výroby.

Na kolik peněz taková baterie a solární park přijdou?

Investiční náklady na bateriové úložiště včetně zázemí pro jeho uložení, tedy stavební plus konstrukční prvky a vyvedení kabelů, představují částku v řádu kolem 100 milionů korun. Fotovoltaický park má výkon 2,7 MW a jeho investiční náročnost je 59 milionů.

Nečerpali jsme žádné podpory, baterie i fotovoltaika jsou z našich vlastních zdrojů.

Takže na české poměry středně velký solární park plus největší tuzemská baterie jsou dnes návratné bez dotací?

Bateriové úložiště má návratnost bez dotací, jeho budoucí ekonomika je odvislá od ceny podpůrných služeb a ty dál porostou. Očekáváme to s ohledem na postupný nárůst obnovitelných zdrojů, které budou způsobovat nestabilitu, nevyrovnanost sítě. Když se ale podíváme na tržní ceny podpůrných služeb dnes, tak naopak výrazně klesly oproti předpokladům, za kterých jsme o té investici rozhodovali.

Ono je to tím, že od loňska klesá tržní cena elektřiny, ne? Jakou návratnost dnes čekáte?

Podle původních předpokladů nám návratnost vycházela kolem čtyř až pěti let. Pokud by trh nedoznal změn a choval se tak, jak se chová v letošním roce, byla by návratnost investice o něco delší.

To ale pořád nezní špatně. Má vůbec smysl ten gigantický dotační balík, který jde do budování solární energetiky a úložišť, pokud jsou tyto projekty financovatelné bez dotací?

Z pohledu návratnosti velkých projektů to bez dotací úplně vycházet nebude. Pokud jde o fotovoltaické parky, máme významně větší projekty přihlášené do dotačních programů a chtěli bychom je realizovat s veřejnou podporou. Do malého parku jsme šli bez podpory, ale hlavně s cílem připravovat se na výstavbu větších. Abychom se je naučili řídit a seznámili se s důsledky provozu velkého výkonu, který se dá obtížně predikovat v čase.

Jak to vypadá s vašimi dalšími projekty?

V rámci první výzvy Modernizačního fondu žádáme o podporu na pět fotovoltaických projektů. Celkový objem potenciálně možné dotace je kolem 480 milionů korun, celková investice ale překračuje 1,5 miliardy. Před dokončením máme stavební povolení na lokality v Novém Sedle, kde máme park o výkonu nějakých 23 MW. U dalšího parku v Lítově se bavíme o nějakým 15 megawattech. Ten je taktéž před vydáním stavebního povolení. Další fotovoltaiku připravujeme na smolnické výsypce.

Kromě toho jsme připravovali i žádosti do druhé výzvy Modernizačního fondu, tam zatím neznáme výstupy. Celkově máme podány žádosti o dotace na projekty o výkonu nějakých 100 MW v jednotlivých parcích, ty první projekty se pohybují někde kolem 80 MW.

Předpokládám, že stavíte na brownfieldech, tedy na pozemcích poznamenaných těžbou?

Všechno jsou to projekty na pozemcích, které byly dotčeny důlní činností. Zpravidla jde o vnitřní výsypky po ukončených rekultivacích a sanacích. Bonita té půdy je velmi nízká, jsem přesvědčen, že umístění těchto zařízení na pozemky, kde necháme přírodě prostor, aby nějakých 30 nebo 40 let měla čas pracovat s půdní kvalitou, je nejoptimálnější řešení.

Počítáte s dalšími bateriemi? Společnost ČEPS ve své poslední zprávě o zdrojové přiměřenosti do roku 2040 zdůrazňuje, že je potřeba myslet právě na to, aby se s nepravidelně vyrábějícími obnovitelnými zdroji budovala i energetická úložiště.

My uvažujeme o výstavbě fotovoltaických parků s výkonem do 200 MW a o větrných parcích na úrovni nějakých 50 až 60 MW. Tam se nemůžeme obejít bez dalšího velkého bateriového úložiště. Těch dosavadních 7,5 megawatthodiny přece jen nepokryje výkony všech jednotlivých parků. Proto jsme u nás uvažovali o minimálním objemu baterie na úrovni 50 MWh. Umístěná by měla být na Vřesovou, je to jeden z cílů strategického projektu takzvaného Energy Hubu, který by měl propojit a optimalizovat nasazování a využívání jednotlivých zařízení pro výrobu elektřiny a jejich dodávek do sítě.

Co s vašimi sesterskými skupinami SUAS Group a Sokolovská uhelná udělala energetická krize? Jak jste na tom ekonomicky? Před krizí jste zápasili s vysokými náklady na emisní povolenky, ale krize a růst ceny elektřiny výrobcům i přes vysoké platby za emise pomohly, ne?

Společnost je stabilizovaná. Rozhodně se nám podařilo překonat obtížné roky 2019 a 2020, potažmo i část roku 2021. Nejsme zadluženi, máme pouze běžné závazky z obchodního styku. Skupina je velmi silná i díky tomu, co nastalo. U nás to muselo vést k mírné modifikaci útlumového transformačního procesu. Spoléhat na to, že budeme těžit uhlí jenom do roku 2030, teď úplně nejde. Nehledě na to, že potřebujeme dát jistotu vlastním zaměstnancům. Nemůžeme je udržovat v nejistotě, jestli budou chodit do práce ještě dva tři roky, nebo déle.

My naopak potřebujeme dát lidem v regionu jistotu. Znamená to rozdvojení našich dvou světů. Uhelná energetika musí být připravena na startovní čáře, musí být flexibilně schopná prodloužit, případně zkrátit svoji životnost. A proto máme vedle Sokolovské uhelné skupinu SUAS Group, kde nezávisle připravujeme přechodové projekty včetně možností rekvalifikací a vzdělávacích aktivit, které budou do skupiny zapadat. Chceme také přivést na Sokolovsko lidi z jiných regionů, ale samozřejmě chceme na budoucí rozvojové aktivity připravit i naše zaměstnance.

To je budoucnost, já jsem se spíš ptala na minulost, hlavně na loňský rok. Ten byl pro výrobce elektřiny z vlastního hnědého uhlí hodně ziskový, protože cena elektřiny prudce stoupla, ale vy máte relativně nízké náklady na výrobu. Máte gigantické zisky?

Gigantické zisky? Ano, pohybujeme se někde kolem 2,5 miliardy korun čistého zisku v roce 2022. Ale víc než 1,2 miliardy z toho tvořily účetní operace, rozpuštění rezerv nebo rušení opravných položek dlouhodobého majetku. Některé majetky, odstavované v důsledku postupného útlumu, jsme totiž zpětně aktivovali. Museli jsme třeba přehodnotit opravné položky k akciovému podílu ve společnosti Elektrárna Tisová, což je naše stoprocentní dcera.

Jak na vás dopadnou evropské stropy na příjmy z prodeje elektřiny a windfall tax, kterou budete platit z letošního zisku?

Stropování za rok 2022 dopadá pouze na období prosince, tady se bavíme o řádu desítek milionů korun. Co se týče roku 2023 z pohledu stropování, tam neočekáváme, že bychom na konci roku v rámci celoročního zúčtování měli odvádět významné částky. Mix zdrojů i to, co se odehrává na trzích, nám garanci až tak vysokých zisků neumožňuje.

A co windfall tax, kterou k evropským odvodům ze zastropovaných tržeb zavedla česká vláda?

Windfall tax je pro nás samozřejmě velmi nepříjemný daňový dopad. Máme velkou skupinu, s roztříštěnými aktivitami v samostatných firmách. Zahrnuje těžbu uhlí nebo výrobu tepla, na kterou by se jinak windfall tax vůbec nevztahovala. Zato máme paroplynovou elektrárnu, kterou sice neprovozujeme, ale právě kvůli ní splňujeme podmínky pro windfall tax. Dopad by na nás mohl být v řádech stamilionů korun pro rok 2023.

Na druhou stranu sama windfall tax významně omezuje i naše dceřiné společnosti, které byly vytvářeny za účelem budování obnovitelných zdrojů.

Jak je to omezuje?

Do určité míry to povede k tomu, že budeme muset projekty rozložit na etapy. Jakmile by byl solární park dokončen a měl tržby vyšší než 50 milionů korun, musel by veškerý zisk zdaňovat 79 procenty. To mi však neumožňuje financování takového parku z cizích zdrojů, protože úvěry jsou spláceny právě z výnosů parku před zdaněním.

Nedává to smysl, musíme projekty v oblasti obnovitelných zdrojů postupně posouvat. Takže jdou vládní politika a cíle proti sobě. Na jednu stranu chce stát urychlit budování obnovitelných zdrojů, na druhou stranu jim zároveň sebere finanční zdroje, ze kterých by to firmy měly být schopné financovat. Ledaže bychom to všechno financovali ze svého, ale těch rozvojových aktivit a projektů je u nás tolik, že i když je naše skupina silná, není natolik silná, aby byla schopná realizovat strategické projekty průmyslových zón, výstavby, revitalizace a využití jezera Medard (vzniká zatopením utlumeného lomu, pozn. red.) plus investovat do obnovitelných zdrojů.