Sokolovská uhelná brzdí útlum těžby. Zato se zajímá o vstup do jádra

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

V Česku je celkem 27 lokalit, u kterých nyní odborníci zkoumají, zda jsou vhodné pro umístění modulárních jaderných reaktorů. Hlavními kritérii jsou geologické podmínky a napojení na energetické sítě. Pokud se splní naděje vkládané do modulárních reaktorů, mohly by ve 30. letech v Česku postupně nahrazovat výrobu elektřiny a tepla z uhlí.

Dvě ze zkoumaných lokalit, areály elektráren Tisová a Vřesová, patří vlastníkům Sokolovské uhelné. Ti se chtějí na případném rozvoji modulární technologie v Česku podílet.

„Zajímá nás otevřená odborná diskuse o modulárních reaktorech. Proto jsme i součástí pracovní skupiny při Ministerstvu průmyslu a obchodu, která se na modulární reaktory soustředí,“ říká šéf dozorčí rady Sokolovské uhelné a její sesterské skupiny SUAS Group Pavel Tomek v rozhovoru pro podcast Agenda.

V pracovní skupině pro modulární reaktory jsou zastoupeny i další energetické firmy v čele s polostátní skupinou ČEZ a také zástupci krajů postižených uhelným útlumem. „Jako zástupci strukturálně postižených regionů vnímáme, že v jaderné energetice je budoucnost, je nepostradatelná pro energetickou soběstačnost a zajištění odpovídajícího mixu zdrojů, které budeme potřebovat vedle obnovitelné energetiky,“ vysvětluje Tomek.

Areály firemních elektráren Tisová a Vřesová jsou podle něj svou infrastrukturou předurčeny pro výstavbu nových zdrojů, „protože splňují kritéria pro připojení do přenosové nebo distribuční soustavy“. Záležet bude ale ještě na geologické stabilitě a seizmicitě území.

Malé modulární reaktory jsou těsně před vstupem na trh. První 300megawattový modulární blok dodavatele GE-Hitachi má spustit společnost Ontario Power Generation v areálu své jaderné elektrárny Darlington v provincii Ontario v roce 2028.

V Česku chce první modulární blok postavit ČEZ v Temelíně do poloviny 30. let, státem kontrolovaná skupina má už podepsaná memoranda o spolupráci s řadou možných dodavatelů těchto technologií včetně GE-Hitachi.

Energetici totiž předpovídají modulárním reaktorům velkou budoucnost, jen Polsko jich plánuje přes sedmdesát. Zatímco stavby klasických velkých reaktorů jsou nemyslitelné bez investorské účasti vlád, do malých modulárů chce investovat řada čistě soukromých energetických či průmyslových hráčů.

Pokud se Vřesová nebo Tisová ukážou jako vhodné pro modulární reaktor, bude mít podle Tomka skupina SUAS zájem o podíl na takové investici. „Za mne je to jedno ze zajímavých řešení, které umožní udržet centrální zásobování teplem. To je také jeden z důvodů, proč se tím zabýváme. Mohlo by to i pomoci životnímu prostředí, protože by to umožnilo eliminovat decentralizaci zdrojů pro vytápění jednotlivých objektů,“ uvedl. Rektory totiž lze využívat jako lokální teplárny.

„Naším cílem je navázat spolupráci a komunikovat i se společností ČEZ,“ říká Tomek. „Chceme znát směr vývoje v těchto technologiích. A i kdyby nebylo možné umístit malé reaktory do některé z našich lokalit, rádi bychom se přidali a podpořili třeba i v našem regionu strojírenskou výrobu pro tuto technologii. Hodně nás překvapila ta až agresivní práce Polska, které deklarovalo, že by chtělo postavit až 72 malých modulárních reaktorů, a nastavují pro tento cíl už i své vzdělávací procesy,“ dodává.

Jen příprava kvalifikované pracovní síly pro novou jadernou energetiku podle něj zabere 10 až 15 let. „U nás pomalu došlo k přerušení rozvoje v tomto vzdělávání, teď jsme na začátku procesu, v němž musíme doplnit segment kvalifikovaných lidí, kteří budou schopni se oboru věnovat,“ soudí Tomek.

Karlovarský kraj nemá na svém území žádnou univerzitu, šéf Sokolovské by ale uvítal v regionu alespoň vznik technického lycea, které by pro budoucí jadernou energetiku vychovávalo kvalifikované středoškoláky.

Sokolovská uhelná se před energetickou krizí chystala, že ve svých zdrojích nahradí při výrobě tepla a elektřiny vlastní uhlí dováženým zemním plynem. Ve Vřesové má skupina paroplynovou elektrárnu, která tradičně využívala pro výrobu plyn vyráběný ve firemní tlakové plynárně z uhlí. Zařízení odstavila před třemi lety, protože provoz plynárny neúměrně zdražovaly rostoucí platby za emisní povolenky.

Krátce po zavření plynárny ale začala cena zemního plynu na trhu stoupat kvůli obavám ze zastavení ruských dodávek. „Na přelomu let 2021 a 2022 jsme se dostali do pozice, že bylo nemožné paroplynovou elektrárnu provozovat kvůli vysoké ceně plynu,“ říká Tomek. Zdroj ve Vřesové tak už přes dva roky stojí, protože Sokolovská není schopna nakupovat pro něj palivo. „Zpětně nás odstavení tlakové plynárny mrzí, ale bohužel byla taková doba,“ říká Tomek.

Obnovení provozu plynárny v původní podobě je podle něj už nereálné, technický stav je už nevyhovující.

Přesto chce Sokolovská v létě uvést do provozu část plynárny v rozsahu tří generátorů.

„Naším cílem je začít testovat zplyňování uhlí na syntetické plyny, abychom na ně byli schopni připravovat technologii, případně hledat potenciální dodavatele technologií pro takové zplyňování,“ říká Tomek. Syntetické plyny se mají stát nízkoemisní variantou dováženého fosilního zemního plynu. Podle Evropské komise by ho měly v energetice plně nahradit do poloviny 30. let.

Tisová, druhá elektrárna Sokolovské uhelné, měla podle předkrizových plánů loni přejít z uhlí na zemní plyn. Majitelé pro ni tehdy pořídili čtyři nové plynové kotle, které ale zatím neuvedli do chodu a dál pokračují v uhelné výrobě.

„Čtyři úplně nové plynové kotle máme uskladněné. Podmínky na trhu s plynem nedávají zatím smysl investovat do dokončení výstavby plynových kotelen. Zásobování regionu teplem je tak dál zajišťováno dodávkami z uhelných bloků, umožňuje to přijatelnější cenovou úroveň tepla pro lidi v Karlovarském kraji, který patří k ekonomicky nejslabším u nás,“ vysvětluje Tomek.

Energetická krize tak prodloužila životnost uhelné energetiky. Zatímco před krizí Sokolovská uhelná deklarovala, že skončí s těžbou v polovině 20. let, teď počítá s prodloužením zhruba o deset let. „Rád bych, abychom udrželi těžbu někam k roku 2035 až 2038,“ říká Tomek.

Předkrizové přípravy na rychlejší útlum podle něj skupině zkomplikovaly činnost. „Vymstilo se nám, že jsme těžbu postupně snižovali a tlumili, teď nás doběhl nedostatek pracovníků,“ říká. Jen na těžbě chybí firmě asi 40 horníků, dalších 50 až 60 lidí shání pro elektrárny.

Před krizí přitom těžební skupina oznámila v souvislosti s útlumem seškrtání tisícovky pracovních pozic a stovky lidí v minulých třech letech skutečně propustila. Dnes je prakticky nemožné dostat tyto zaměstnance zpátky.

„Lidé, kteří skončili, už u nás neměli důvěru v budoucnost. Chceme-li dnes pokračovat, nemůžeme dělat skoková rozhodnutí, musíme si zachovat určitou míru flexibility, musíme dát lidem jistotu,“ říká Tomek.

I proto šéf Sokolovské varuje před přijímáním ukvapených politických rozhodnutí. „Krize ukázala, že ne všechny politické cíle by měly být důsledně naplňovány. Je třeba se víc opřít o odborné názory a odborné pohledy, podle kterých by mělo být prvořadé udržení diverzifikovanějšího mixu zdrojů a energetická soběstačnost státu,“ prohlásil.

Opatrně by měli politici podle něj zacházet nejen s regulací, ale i s nezávaznými deklaracemi. Příkladem je slib vlády Petra Fialy, která v aktualizovaném programovém prohlášení zopakovala, že se bude snažit vytvářet podmínky pro odchod Česka od uhlí do roku 2033.

„Nahradit do té doby objem výroby elektřiny z uhelných elektráren jinými zdroji, to se mi nejeví zcela reálné. Vyjdu-li z odborných zpráv, ať už jsou to studie ČEPS, nebo názory jiných odborníků, z mého pohledu je pro odchod od uhlí reálný spíš termín, který kdysi stanovila uhelná komise, tedy rok 2038. Do té doby může uhlí vyvažovat míru naší energetické bezpečnosti a jistoty,“ uvažuje Tomek.

A připomíná čerstvou zkušenost své firmy: „Nás politické deklarace a politický zájem v letech 2019 až 2021 dostaly do situace, že jsme loni museli prudce obracet. Obrat se nám povedl jen díky tomu, že proces odstavování uhlí a postupného přechodu na plyn nebyl u nás tak rychlý, jak by si možná někdo představoval. Pokud bychom před třemi lety zvolili rychlejší tempo, už bychom se neměli kam vracet,“ uzavírá.

Pokračování rozhovoru s Pavlem Tomkem, v němž popisuje investice Sokolovské do velkých solárních parků a hodnotí hospodaření během krize, přineseme v příštích dnech.