Článek
V Poděbradech provozuje Tomáš Vrba dva hotely, čtyři restaurace, dva bary a pekárnu. Není to tak dávno, kdy prodávali pouze z výdejního okénka a byli v pandemii koronaviru vděční za každého zákazníka, který podrží jejich byznys.
Teď je drtí zdražování potravin i energií. Nad stohy faktur pro srovnání z prosince loňského roku a května toho letošního provozovatel několika zařízení přemýšlí, na čem ušetřit.
Ve fotografiích: Jak zdražují supermarkety (v ukrajinštině)
„Slunečnicový olej stoupnul o třicet procent, vajíčka také, hladká mouka dokonce o 55 procent,“ ukazuje jednotlivé položky Tomáš Vrba a dál čte ve fakturách: „Cheddar plátky, kilo, 30 procent. Krůtí maso také třicet. 600 až 700 tisíc korun dáme měsíčně jen za maso a za mouku. Takže dneska je to o nějakých 200 tisíc víc než ještě pár měsíců zpátky,“ vypočítává provozovatel hospod, z nichž většina je na lázeňské kolonádě.
Nevíme, kde je pro zákazníka mez
Zdražili o pětinu a dál zatím zvyšovat ceny nechtějí. Bojí se reakce zákazníků. Zatímco dříve stálo meníčko 110 korun, dnes zákazníkovi nestačí ani 150 korun.
„Lidé nám nadávají. My sice zdražujeme, ale ty peníze nám nejdou do kapsy. Nemůžeme inflaci dotovat z vlastního, to by nedávalo smysl,“ vysvětluje.
Náklady jim stouply během půl roku skoro o třetinu. Kromě mouky zdražily nejcitelněji maso a zelenina. Mají jen velké dodavatele, protože ti menší by podle Tomáše Vrby vůbec nemohli konkurovat cenami. I tak od těch velkých hráčů slyší každý týden: „Zdražujeme.“ Vždy o tři až pět procent některou z položek na seznamu. Dodavatele ale nemá smysl měnit.
Není, kde ušetřit
Další možností je nahradit dražší suroviny jinými. To však provozovatele restaurací také vylučuje.
„Zatím nejdeme cestou těchto kompromisů. Máme nějakou kvalitu a chceme si ji držet. Jediné, co jsme zatím vymysleli, je, že třeba nekupujeme loupané brambory, ale nově si je loupeme sami,“ vypráví provozovatel lázeňských hospod.
„Ono není, kde šetřit. Dodavatelé nám neprodají levnější suroviny, protože je taky nakupují za jiné ceny. Nevíme, jestli ještě zdražit, nebo to trošku dotovat a věřit v lepší časy. Snižujeme si naši marži, což je jasné,“ přiznává.
Zaměstnancům přidali na platech dvacet procent. Dalšímu zvýšení mezd se ještě letos nevyhnou, aby si udrželi zaměstnance v náročném oboru gastronomie, který po pandemických lockdownech prochází další těžkou zkouškou.
O budoucnost restaurací se poděbradský hospodský přesto nebojí. „Věřím, že česká povaha je taková, že má ráda hospody a do hospod chodit bude. Jsme pivní národ, takže se o nás nebojím, i když nebudou lidé chodit možná v takovém měřítku,“ říká Tomáš Vrba.
Samostatná kapitola: energie
Malá pekárna, kterou vedle restaurací provozuje, upeče denně 1 500 rohlíků a 450 pecnů chleba. Kromě drahé mouky dělá čáru přes rozpočet platba za energie. Když pekárnu budovali, měli provizorní přívod. Po dvou letech se potřebují přihlásit ke klasickému odběru.
„Na ČEZu nám řekli, že jsme s odběrem velcí, tak ať jdeme na ČEZ ESCO. Tam nám ale zase řekli, že jsme moc malí a že nám dají maximálně spotové ceny. Takže hledáme někoho, kdo by nás připojil, kdo by nás laskavě vzal,“ směje se Tomáš Vrba.
„Před půl rokem jsme platili 65 tisíc za měsíc, teď platíme až 140 tisíc měsíčně. Kdybychom šli na spotové ceny, tak to bude nějakých 210 tisíc měsíčně, což je strašné,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v úvodním videu.
