Slabý stát a naivní politici. Spoléhat na německo-ruské dohody je chyba

Česká republika musí skoncovat se závislostí vlastních cen elektřiny na sousedním německém trhu, tvrdí bývalý šéf energetické skupiny ČEZ a bývalý vládní zmocněnec Jaroslav Míl. V první části rozhovoru pro SZ Byznys (publikovali jsme ji v úterý) navrhuje, jak to provést. Nyní vám nabízíme druhou část. Míl v ní popisuje, jak by mělo Česko snížit závislost na ruském plynu a čím jej nahradit.

Tvrdíte, že politici podcenili signály hrozící energetické krize. Opravdu byly předem vidět?

Nepochybně. Německo mělo naplněné zásobníky plynu před touto zimou jen na 19 procent, celá Evropa na méně než 50 procent. Plynovod Nord Stream 1 byl využit pouze na 90 procent kapacity, plynovod Jamal přes Bělorusko a Polsko na čtvrtinu, plynovod přes Ukrajinu jen na 10 procent. Nevím, v co politici věřili. Naivní může být malíř, nikdy ne politik.

Mohlo to bylo součástí příprav Ruska na válku? Závislost Západu na ruských dodávkách teď posiluje ruskou pozici.

Zcela určitě. Jak je možné, že to kompetentní lidé u nás i v Evropě neviděli a neřešili včas? Za co jsou placeni? Že k této situaci dojde, bylo evidentní v momentě, kdy se začal stavět plynovod Nord Stream 2. Když byl obsazen Krym, bylo jasné, že tím to neskončí. Proč jsou všichni teď tak překvapení? My jsme měli zásobníky naplněné, ale Němci, jejichž ceny určují ceny na trhu, připraveni nebyli. Celé roky říkám, že nemůžeme spoléhat na německo-ruské dohody. Teď se prokázalo, že to byla zásadní chyba.

Kdy jste si vy osobně toto riziko začal uvědomovat?

Bylo zřejmé už v momentě, kdy Gerhard Schröder jako německý kancléř domluvil výstavbu plynovodu Nord Stream 1. Ten se stavěl proto, aby se obešla Ukrajina. Když nastoupila do funkce německé kancléřky Angela Merkelová, v jednom ze svých prvních vystoupení řekla, že energetika musí být řízena z evropské úrovně. Že energetická bezpečnost, jednotný evropský postoj a zajištění zdrojů musí být prioritou. Pár dní nato byla ve Švýcarsku založena společnost pro plynovod Nord Stream 1. Gerhard Schröder se na tom podílel (jako předseda dozorčí rady německo-ruského konsorcia pro výstavbu plynovodu, pozn. red.) už jako soukromá osoba.

Když se pak začal stavět další plynovod, Nord Stream 2, Evropská komise se to dozvěděla z novin, Německo se to už ani nenamáhalo oznámit. Tady byla jasná dohoda mezi Ruskem a Německem o oslabení Ukrajiny jako státu, ale zároveň o oslabení Polska, pobaltských republik, ale i skandinávských zemí. Ruské vedení velmi dobře ví, že slova ruského disidenta Andreje Sacharova z roku 1978 o tom, že ropa a plyn nahradily tanky a děla, jsou pravdivá. Přesně Sacharov řekl: „Ten, kdo vám může odepřít elektřinu, kdo drží prst na životně důležitých dodávkách energie, ten vás může snadno zotročit.“

Mohlo na tento vývoj Česko nějak reagovat?

Česká republika mohla a měla za evropské peníze postavit plynovod přes Moravu dolů do Rakouska. Evropská unie byla ochotná zaplatit jeho náklady z 85 procent, přesto se nikdy nepostavil, protože proti se stavěla obchodní lobby.

Měli jsme se také angažovat při stavbě některých terminálů na LNG na evropském pobřeží. Měli jsme si zajistit přímé napojení na Rakousko a dále na jih ke Středozemnímu moři. To, že toto přímé napojení není, je brutální ekonomické provinění na spotřebitelích v Česku. Stát se ukázal jako slabý, nikoho to nezajímalo, nikdo nepřemýšlel dopředu, či spíš přemýšlet nechtěl.

Když jsem na jednáních s nejvyššími politickými představiteli České republiky na tyto nedostatky před lety upozorňoval, odpověď byla absurdní: „Plyn nakupujeme z jedné poloviny z Ruska a z druhé na burze v Nizozemsku.“ Nikdo neřešil, že to byl stále stejný plyn z Ruska. Vybudování alternativních napojení a zdrojů nikoho nezajímalo. Věřím, že to vláda pana premiéra Fialy napraví.

Není na severojižní plynovod přes Moravu do Rakouska dnes už pozdě?

Nikdy není pozdě. Energetická bezpečnost je stavěná na tom, že máte „rouru“, kterou se dá plyn přivést. Když ji máte, máte lepší vyjednávací pozici. Když si Litva pořídila plovoucí terminál na LNG, Rusové jí okamžitě snížili cenu svého plynu o čtvrtinu, pod podmínkou, že Litevci ten plovoucí terminál nepřipojí.

Severojižní plynovod přes Moravu by nás sice připojil na polský terminál na LNG ve Svinoústí, ten ale má tak malou kapacitu, že všechen plyn z něj spotřebuje Polsko. Nepobere tolik plynu, aby to stačilo i pro zásobování Česka.

To vím. Stejně jako to, že omezená je i kapacita stávajícího plynovodu. Ale i když Poláci mají výrazně větší spotřebu než my, můžeme se domluvit na využití v letním období a navýšit kapacitu našich zásobníků. Také se můžeme domluvit s Polskem a Německem na výstavbě dalších terminálů a rozšíření přepravních kapacit, abychom se dostali i k plynu z jiných než ruských ložisek.

Všechno jde, ale musíte chtít, a ne vymýšlet umělé argumenty, proč to nejde. My jsme trestuhodně promarnili posledních osm let. Je naší chybou, že neumíme hrát evropskou kartu a jen kritizujeme. Teď konečně je poprvé aspoň ve vládním programovém prohlášení, že Česko bude o účast na projektu LNG terminálu usilovat. Očekávám informování veřejnosti o konkrétních krocích, které ministerstvo průmyslu v této věci učiní. To je cesta, jak veřejnost přesvědčit, že vláda zná koncepční řešení. Analýz máme desítky. Je potřeba konat.

Co dál je třeba udělat pro českou energetickou bezpečnost?

Základem je změna navrženého energetického mixu. Musíme změnit ekonomiku a energetiku tak, aby se snížila náročnost na spotřebu plynu, což znamená o to větší elektrifikaci. Do určité míry také musíme respektovat závazek k omezení emisí oxidu uhličitého.

Znamená to delší perspektivu pro uhlí, jehož těžbu a spalování chtěla vláda ukončit v roce 2033?

Uhelné elektrárny bychom měli provozovat až do vyuhlení našich těžebních lokalit, a to prioritně pro dodávky tepla. Plyn bude muset být prioritně využit pro domácnosti a průmysl. Navíc do budoucna bude jeho využití pro výrobu elektrické energie extrémně nákladné.

Velké obnovitelné zdroje musí být budovány a uváděny do provozu, když budou mít dojednanou zálohu. Tedy zajištěnou výrobu z jiných zdrojů na období, kdy nejsou kvůli počasí funkční.

Náklady na zálohování obnovitelných zdrojů jsou dnes součástí regulované složky na našich fakturách. Správně by ale měly být započteny ve výrobní ceně daného zdroje, tak jako se emisní povolenky započítávají k uhelným zdrojům.

Jaké další změny je třeba udělat?

Nepochybně další výstavbu bezemisních zdrojů. To znamená prodloužení životnosti dnešních dukovanských bloků minimálně na 60 let. A dále výstavbu modulárních jaderných zdrojů využívajících desítky let ověřené technologie, ale o velikosti jen okolo 300 megawattů.

Podle šéfky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové ale nejsou zatím malé modulární reaktory na trhu, teprve se vyvíjejí.

To je mírně řečeno absurdní tvrzení. Nemůžeme čekat na reaktory 4. generace. S ohledem na energetickou bezpečnost a ekonomické možnosti země musíme už konečně konat. Ne čekat, až někdo v Bruselu něco vymyslí.

Vláda teď startuje soutěž na stavbu velkého reaktoru v Dukovanech. Proč doporučujete spíš menší bloky?

Menší modulární reaktory jsou pro spolupráci v energetické soustavě s vysokým podílem obnovitelných zdrojů podstatně vhodnější než velké bloky. Navíc jsou odolnější vůči vnějším útokům, které například vidíme na Ukrajině, mají i výrazně nižší nároky na státní rozpočet. S ohledem na jejich úroveň jaderné bezpečnosti by mohly být i přijatelnější pro naše bavorské sousedy. Lokalita v Temelíně je připravena.

Projekt velkého reaktoru v Dukovanech jste sám jako vládní zmocněnec rozjížděl. Nebyla to tedy chyba?

My si můžeme z hlediska energetické bezpečnosti i ekonomického hlediska dovolit maximálně soustavu provozující čtyři bloky o jednotkovém výkonu 1 000 megawattů. Tedy 2 000 megawattů ve stávajících jednotkách v Temelíně a ideálně jeden, maximálně dva nové bloky v Dukovanech. I tak to je systém, který by mohl fungovat v dobách míru, ne v dobách, kdy si každá země hlídá své zájmy a dochází ke krizím. Úvahy o velkém bloku o výkonu 1 650 megawattů jsou zcela mimo realitu.

Stejně tak jsou ale mimo realitu představy některých politiků, že 8 000 megawattů instalovaného výkonu v solárních elektrárnách zachrání zásobování domácností. Fotovoltaika na střechách jede v zimě nejvýš na 20 procent toho, co v létě. Takže se neobejdete bez odběru elektřiny ze sítě. A čím víc fotovoltaiky, tím víc stoupají výdaje za regulované služby pro všechny odběratele.

Co je tedy řešení, máme-li levněji vyrábět a zároveň snižovat emise?

Pokud to Německo a Evropa s odchodem od dodávek plynu z Ruska myslí vážně, tak při velkém podílu obnovitelných zdrojů není jiná cesta k bezemisní energetice než jaderné modulární jednotky o středním výkonu.

Ale bude tu ještě jeden úkol: změnit systém obchodování s emisními povolenkami, ty totiž výrazně promlouvají do cen elektrické energie. A od začátku byly předmětem manipulací ze strany finančních investorů, je to doložené. Přesto i v Česku některé skupiny pořád tvrdí, že povolenky za drahou elektřinu nemohou, že je to nastavené správně.

Jak má reforma povolenkového trhu vypadat?

Povolenky musí být okamžitě nahrazeny systémem emisní daně, uhlíkové daně. Tato daň musí být formou cla transferována i do zboží, které je importováno do Evropy a vyráběno z emisních zdrojů. Clo musí zohlednit emise vznikající po celý výrobní řetězec zboží včetně dopravy. To je jediná cesta, jak zapojit Čínu, Rusko, Brazílii a Indii do snižování emisí.

Jestli to neuděláme, znamená to, že si Evropa hraje na snižování emisí, ke kterému ve skutečnosti nedochází.