Škoda kvůli čipům mění taktiku. Dokončuje auta až u odběratelů

Výroba a hlavně zásobování největší automobilky v zemi stále nejdou plynule. Společnosti chybějí díly, zejména čipy. Za první pololetí Škoda Auto svým zákazníkům dodala 360 600 aut, což je o třicet procent méně než před rokem. Propad však nemusí být konečný.

„Bohužel ani tady nejsou lepší zprávy. Osobně se domnívám, že se propad ještě prohloubí. Na konci roku je zároveň nutno vyřešit likviditu,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys člen dozorčí rady a šéf odborářů Škoda Auto Jaroslav Povšík.

Jak v tuto chvíli vlastně jede výroba Škoda Auto? V porovnání se „standardním obdobím“ roku 2019. Jedou všechny směny?

Bohužel ne, stále přetrvávají starosti s dodávkami některých dílů, zejména čipů. Stále se navíc objevují nepředvídatelné výpadky dodávek, zároveň existují potíže se zajištěním přepravy nákladními vozy či dostatečným počtem železničních vagonů.

Na kolika procentech výroby jste? Nebo jak moc vás to aktuálně omezuje?

Jednoduchá odpověď. Kdybychom byli v normální situaci, vyrobíme 1,25 milionu vozů, teď půjdeme pod milion. Výrobu nepočítáme na procenta, ale na počty vyrobených vozů. Každý vůz se počítá.

Za první pololetí Škoda Auto zákazníkům dodala 360 600 aut, což je meziroční pokles o 30 procent. Jak dopadne celý rok?

Bohužel ani tady nejsou lepší zprávy. Osobně se domnívám, že se propad ještě prohloubí. Na konci roku je zároveň nutno vyřešit likviditu. Mírně nedokončené vozy odstavíme na plochy a budeme „dokompletovávat“. V podstatě každý den nacházíme nová další řešení v souladu se zákonnými pravidly, compliance a etikou.

Poslední novinkou je dohoda s importéry, že nedodělané vozy dopravíme do zemí, kde je prodáváme a poté je dokompletujeme na místě. Ušetříme tím velké množství peněz, zejména přepravní náklady, a dojde k rychlejšímu předání vozů našim zákazníkům.

Tento model se osvědčil již v minulosti. Zároveň je osazenstvo připraveno kdykoli nastoupit na extra směny, aby se vyrobila auta pro naše zákazníky.

Co znamená, „bude nutné“ vyřešit likviditu? Začínáte mít problém s likviditou?

S likviditou problémy nemáme, ale stanovujeme počet nedodělaných vozů s horní hranicí, která se může pohybovat. Jsou to vozy, ve kterých máme peníze, ale ještě žádné peníze nevydělaly. Likvidita, cash flow, to je pro nás první zákon.

Nezačal vás teď podobně jako jiné podniky trápit i covid?

Covid momentálně nezpůsobuje problémy ve výrobě ani na jiných pracovištích a je zvládán prostřednictvím běžné absence. Nicméně vyskytuje se, i když v mírnější formě než v minulosti. Vysoké procento zaměstnanců je očkováno a provádí si samotesty. S napětím očekáváme, jak dopadne podzimní a zimní vlna. V každém případě máme veškerá preventivní opatření od mírných až po nejtvrdší. Jedno ale víme: v žádném případě nezastavíme chod firmy.

Jak moc vás limitují drahé energie? O kolik teď výroba kvůli energiím vychází dráž?

Samozřejmě, energie trápí snad každého. U nás jsme z velké části závislí na plynu – to se týká metalurgických provozů a hlavně lakoven. Část elektřiny kupujeme od společnosti ČEZ, ale například teplo si vyrábíme sami mixem vybraného uhlí a dřevoštěpky. Zároveň zásobujeme teplem velké množství organizací a institucí i domácností. Například Oblastní nemocnici Mladá Boleslav.

Kvůli problémům s energiemi jsme založili krizový štáb, který se touto situací kompletně zabývá v koordinaci s koncernem Volkswagen. Denně monitorujeme stav v Česku a Evropské unii. Máme několik modelů, jak situaci řešit – v případě malé, střední či velké krize. A samozřejmě nastupuje i maximálně úsporná varianta jak vytápění budov, tak i úspora v technologické oblasti mnoha způsoby vydanými vnitřními předpisy.

Jaká úsporná opatření se dají dělat ve výrobě? Spojit směny, snížit teploty?

Máme to připraveno, zaměstnanci jsou připraveni. Veškerá opatření se hodí i pro budoucnost a plnění Green Deal. Zaměstnanci dostanou dobré oblečení, vybavení a splníme veškeré hygienické normy. V reálu snížíme teplotu zhruba o dva stupně. Rozdílné vnímání teplot je v přímé i nepřímé výrobě a administrativě, v kancelářích.

Jak se díváte na vládou navržená opatření pro pomoc s cenami energií. Je to pro vás vůbec řešení?

Co se týče vládního rozhodnutí, těžko udělat jednostranný komentář. Nikdo nevěděl, jak se bude vyvíjet válka, kdy zesílí, zeslábne či skončí, jak se budou vyvíjet sankce Evropské unie a energetické sankce z ruské strany… Ale obecně – vláda měla sestavit krizový štáb, jako máme my u nás, a dnes a denně, ve dne, v noci připravovat modely k řešení pro všechny zasažené oblasti, a to i pro nás, velké firmy, malé firmy a domácnosti. Prioritou musí být sociální obslužnost pro občany, infrastruktura a další.

Chyběly zásadní a pevné informace, informace se příliš tříštily v prostoru, stejně jako v minulosti při covidu. Vláda měla přijmout opatření rychleji s hlubším zásahem do státního rozpočtu a toto sdělit s pokorou občanům a provést kroky, které se osvědčily v jiných zemích, zejména v Evropské unii. Výrazné zastropování cen energií, speciální přechodná daň, tvrdé hlídání marží obchodníků-zlatokopů a samozřejmě využití vlastních či alternativních zdrojů energie a zrušit nevýhodné smlouvy řetězením překupníků-spekulantů. Doufejme, že tato situace do budoucna probudí vládu, ať je z jakéhokoli politického spektra, aby ty strategické hodnoty držela kompletně – elektřinu, zásobování plynem, vodu, nerostné suroviny – pod svou kontrolou.

Osobně bych přibrzdil neadekvátně nadlimitní rozpočet pro armádu a doporučil, aby Česko jako předsednická země EU iniciovalo veškerá jednání k ukončení války, klidu zbraní a návratu světa do relativního normálu. Unifikovaný nařízený či doporučený rozpočet pro NATO dvě procenta HDP není možno aplikovat v různých typech zemí s různými podmínkami. Mnohé chudší země se mohou v rozpočtech spojit a v obraně svých zemí si pomáhat. Někdo se specializuje na letadla, na tanky, někdo na vrtulníky. My jsme vždy byli úspěšní jako například zdravotní oddíl.

Pozorujete, že by v Česku lidé kvůli vysokým nákladům na bydlení snížili svůj zájem o nákup nových vozů?

Tenhle algoritmus otázky je velmi složitý – covid velmi zamíchal u obyvatel a zákazníků s tím, jak peníze utratit či investovat. My jsme například zdvihli cenu u našich vozů, přesto máme velké množství zákazníků a dlouhé čekací lhůty. Staráme se o prodeje značky Škoda v celém světě, takže sledujeme všechny možné faktory a sledujeme i obchod s ojetými vozy a konkurenci.

Nálada zákazníků je zatím dobrá. Úspěšně prodáváme plně elektrické vozy i vozy s klasickými spalovacími motory – benzin, nafta, LPG, CNG, mix elektro, benzin či hybrid. Otázkou ovšem je zde v Evropě, jaké výdaje budou mít domácnosti s energiemi a dalšími nezbytně nutnými komoditami. Již takřka 20% inflace může velmi rychle přehodnotit rozhodnutí domácností, zda si koupit každé tři až čtyři roky nové auto, či ho déle „dojezdit“. Velmi se zvedají i další náklady – servisní služby, náhradní díly, ceny pohonných hmot a provozních kapalin – včetně pojištění.

V běžném životě to chodí tak, že stávající auto zkusím, pokud možno, dobře prodat, doplatit naspořené peníze, koupit zimní pneumatiky a podobně, což už je vždy velmi významný zásah do rodinného rozpočtu, řekněme po pořízení bydlení druhá největší položka domácností.

V roce 2026 uvedete na trh tři nové čistě elektrické modely – kdy se začnou vyrábět a který z nich bude první?

Do budoucna budeme jako značka Škoda plně elektrifikovaní. Toto období nazýváme dvěma ekvivalenty – Green Deal light/hard. Nevíme, zda současná energetická krize bude milosrdnější našemu CO2, NO2, ale jsme připraveni na obě varianty. Dobré by bylo mít sedm plně elektrických produktů od segmentu A0 až po středně luxusní segment. K tomu potřebujeme nejlépe závod na baterie, takzvanou gigafactory, a vytížit závod Vrchlabí, například elektrickými pohony.

Podotýkám, že do budoucna můžeme vyrábět v mixu jak vozy s okřídleným šípem Škoda, tak i vozy z jiných lokalit koncernu Volkswagen – značky Seat, Volkswagen a další. Příkladem je závod v Bratislavě se značkami Porsche, VW a Škoda.

A ještě jednou upozorňuji, že již plně elektrická auta vyrábíme – skvělý Enyaq a Enyaq Coupé a na obzoru se již vynořuje plně elektrická Octavie.

Je už reálně na stole možnost, že tu budete vyrábět vozy z jiných závodů koncernu? Škoda Auto si nechala registrovat dvě nová jména Sharyaq a Prediaq. Budou to právě tyto nové modely?

Registrace jmen je kapitolou sama o sobě. Je velmi obtížené najít nová jména. V minulosti se používala již licencovaná jména z historie a pokud si lze zaregistrovat nová jména, je to vždy dobře. I malá odchylka může vést k velkým soudním procesům a nedozírným škodám pro toho, kdo pak soud prohraje. Jména jako taková musejí dávat smysl. Jména určují někdy celou řadu následníků, uvedu na příkladu – Kamiq, Karoq, Kodiaq…

Dále je velmi důležité, kam a v jakém designu jména umístíme, zda je doplníme číslem, či jinak. Musí to mít šmrnc pro zákazníka, být to nadčasové a odpovídat současným trendům a také čerpat z více než 125leté historie. Rozhoduje prostě všechno – barva, chrom, plast, kov…

A počítáte tedy s využitím těchto jmen?

Jak jsem již říkal, nová jména jsou alchymie a nezveřejňují se na léta dopředu. Je to určitý moment překvapení pro zákazníky a vždy za tím musí být příběh spojený s daným typem vozu a značkou Škoda. V tom je ta síla názvu.

Uvedu příklad: první a další generace Superbu je vlastně platforma Passat, ale když se podíváte do historie značky Škoda, uvidíte tento název, který nesly dnes již krásné veteránské vozy. To bylo řečí, když jsme jméno začali používat, že to je něco jako blb na konci. Dnes jsme hrdí na Superb, který evokuje spíš slovo super. Nechte se překvapit.

Říkal jste ale, že Škoda Auto potřebuje sedm e-modelů. Bude je mít? Budou přiděleny? Řešilo se to i při návštěvě šéfa koncernu VW Olivera Blumeho?

Vždy se to řeší s lidmi, kteří o tom rozhodují či spolurozhodují, ať už jsou to rodiny Porschů a Piëchů, členové představenstev. Počet modelů, hloubka výroby, automatizace, digitalizace vždy znamená počet pracovních míst pro naše závody, a dokonce i regiony prostřednictvím dodavatelských vztahů a služeb. Momentálně bych rád hovořil, že již existuje dobré číslo, možná pět, a ostatní ještě musíme vybojovat. Máme vysokou šanci uspět. Nabízíme vynikající tradici, flexibilitu, dobré náklady a samozřejmě kvalitu Made in Laurin a Klement – Škoda.

Co by se stalo se závody, kdyby další modely automobilka nedostala?

Takovou variantu si nepřipouštím. Je nás dost zástupců zaměstnanců i managementu, aby nevznikl tento černý scénář. Vše se může a bude měnit, jako jsme již za 30 let změnili v joint venture Škoda – Volkswagen spoustu věcí. Postavili jsme jeden z největších závodů v Česku prakticky na poli, na zelené louce – Kvasiny se zhruba devíti tisíci zaměstnanci. Vrchlabí na úpatí hor a Krkonošského národního parku jsme udrželi a zároveň dokázali předisponovat z tradiční výroby vozů na výrobu převodovek DQ 200, což je v podstatě výrobní laboratoř jednoho z nejsložitějších produktů. A jestli si někdo tento článek schová, věřte, že minimálně za 50 let tady budeme stále skvělí a výkonní s produkty, které budou aktuální v té dané době, či dokonce nadčasové.

Projevila nebo projeví se nějak na fungování české automobilky změna ve vedení koncernu Volkswagen?

Vždy nastává nějaká změna po nástupu nového předsedy představenstva či členů představenstva. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by zapotřebí nikoho měnit. Základ a směr zůstane – tedy e-mobilita, do níž se vložilo neskutečné množství peněz. Naší vizí ve Škodě je získat vysokou míru autonomie, využívat všechny dobré synergické efekty koncernu VW, ať již platformy, software a další, a zároveň sami jako značka nabízet dobré know-how do koncernu VW i jiným značkám.

Větší roli budou hrát nové a nečekané kooperace. Co se týče přechodu od Thomase Schäfera ke Klausi Zellmerovi, byl nejplynulejší, co jsem za celou svou kariéru u joint venture s Volkswagenem zažil. Oba jsou velmi moderně myslící, skvěle vybavení znalostmi, velkým sociálním akcentem, oba jsou týmoví hráči. Prostě nemají nos nahoře, přestože uchopili největší podnik v Česku. A já jsem tomu osobně rád.

Nový šéf koncernu VW Thomas Schäfer přišel z jižní Afriky, předtím byl u BMW a u Škoda obstál, dosáhl povýšení, kdy se stal šéfem velkoobjemové skupiny značek v koncernu. Klaus Zellmer přišel od Porsche, značky patřící k nejluxusnějším v automobilové branži, dále prošel centrálou VW a teď je jako nejvyšší manažer ve Škodě a skvěle to funguje.

Jak bude Škoda Auto dál pokračovat v Rusku? Co bude případně se závody, které vám patří?

V Rusku je to složité. Naše podnikání v Nižném Novgorodu, v podniku, který vlastní z velké části Putinův přítel Oleg Děripaska, který je od roku 2014 na indexu, tak tam to prostě nejde dále. Zavřeli jsme krám. Co se týče Kalugy, Čechova a Moskvy, tam máme dohromady zhruba čtyři tisíce zaměstnanců, tak tam se ještě hledá, jak situaci vyřešit. Kdyby skončila válka a nastaly mírové procesy, bylo by ke zvážení, zda obnovit výrobu.

Mnoho firem své podniky v Rusku prodalo či zmrazilo. Je to obchodně dost těžké rozhodnutí. Ruský trh byl pro nás perspektivní, i když složitý. Určitě uděláme vše pro to, aby byť sebelepší podnikání i zisk nenahrával do ruky těm, kdo vyvolávají války, zabíjení lidí, ničení přírody s ohrožením světa, ať už surovinami, či útoky na atomové elektrárny, nebo rovnou atomovými zbraněmi.

Prostě když to nebude, zabalíme to a podnik prodáme nebo opustíme. Samozřejmě v byznysu se nikdy neříká nic natrvalo. Může být dobré za rok, ale také špatné a v zemi, kde byla ta nejtvrdší válka, může najednou byznys rozkvést jako nikdy předtím. Těch případů je v historii lidstva spousta.

Jak moc je teď kvůli drahým energiím a vysoké inflaci velký tlak na růst mezd?

Existuje spousta faktorů, které určují, jaký zvolit tlak. Inflace ještě nikdy nebyla taková co dnes. Při posledním vyjednávání jsme predikovali osm procent a měli jsme dojem, že je to s rezervou a momentálně nás trápí zejména pocitová inflace, tedy reálné nárůsty cen v desítkách či stovkách procent u věcí, bez nichž se člověk nedokáže obejít, pokud žije civilizovaně.

Inflace však není jediným faktorem. Člověk se musí podívat do budoucna na zaměstnanost. Co kdybychom měli nečekaný výsledek nad inflací a už za tři měsíce bychom se zabývali snižováním personálu, či dokonce propouštěním? Nikdy nejdeme cestou, že soutěžíme, kdo více udělal procent ve mzdě či v tarifu. Důležité je, že se podíváme, co jsme si vydělali za rok včetně příplatků, prémií, bonusů a dalších složek mzdy a zda k ní zaměstnavatel poskytl takové benefity, které nám reálně uspořily peníze nebo udělaly radost nám a našim rodinám. Různé bezplatné akce, pozvání, setkávání, propagační dárky. To se také počítá.

Ale přiznám, že bude velmi těžké v současné situaci – covid, dodavatelská krize, válečná krize, energetická krize a vysoká inflace – vytvořit dobrou rovnici s výsledkem, který zaměstnanci nejenže uznají, ale i z něj budou reálně slušně žít.