Šéf Spořitelny: Nová daň z mimořádného zisku bank je jako znárodnění

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Zdaněním neočekávaných zisků energosektoru, bank a rafinérií chce vláda získat peníze na pomoc lidem s fakturami za plyn a elektřinu. Přesné parametry má oznámit v nejbližších dnech. Daň kabinet ospravedlňuje tím, že banky těží z vysokých sazeb, kterými Česká národní banka (ČNB) bojuje proti inflaci, zatímco svým klientům banky vysoké zhodnocení vkladů nenabízejí.

Podle Salomona už ale banky státu odvádí dost: „Už dnes patří bankovní sektor mezi největší plátce daně z příjmu právnických osob. Tuhle soutěž, teď mluvím za Spořitelnu, pravidelně vyhráváme. Proto daň zaplatíme, ale se skřípěním zubů. Platíme hodně,“ uvedl předseda představenstva Salomon pro SZ Byznys.

Česká spořitelna měla za první pololetí zisk 11 miliard, letos míří ke 20 miliardám. Celkem bankám a spořitelnám v Česku v letošním prvním pololetí stoupl souhrnný čistý zisk meziročně o 23,6 miliardy korun na 54,61 miliardy, uvedla v pondělí ČNB. „Já nepovažuju žádnou část zisku za mimořádnou. Půlroční nebo roční zvýšení sazeb ČNB na neočekávaných 7 %, stejně tak sedmileté období, kdy byla cena peněz na nule, slouží bankám k tomu, aby se připravily na další složitější období,“ míní Salomon.

„Banky poskytují i ve srovnání s jiným zeměmi výborný servis. Za zisk, který generujeme, se nestydíme. Je dobře, že lidé mají bezpečně uložené peníze,“ uvedl Salomon pro SZ Byznys. Celý rozhovor si můžete pustit nahoře ve videu.

Jaký dopad bude mít válečná daň konkrétně na vaši banku, pokud bude zavedena?

To nevíme. Neznáme její parametry. Z jakého období se bude počítat základ. Nevíme, jaká bude sazba. Jestli to bude jednorázové nebo na nějakou dobu.  Nevíme, jak se bude vyvíjet hospodaření bank v kontextu případné recese. Jestli vůbec ta daň bude.

Nemáte to za jisté?

Myslím, že je to pravděpodobné, ale nemám to za chytré.  Už dnes bankovní sektor patří mezi největší plátce daně z příjmu právnických osob. Tuhle soutěž, teď mluvím za Spořitelnu, pravidelně vyhráváme. Proto daň zaplatíme „se skřípěním zubů.“ Platíme hodně.

Platíte dost i za této mimořádné situace, kdy Česko potřebuje další příjmy, aby vláda mohla pomáhat lidem a firmám s účty za energie? Nemyslíte, že by banky měly přispívat nějakou extra částkou na daních?

Myslím, že bychom měli přispívat všichni. České banky jsou připraveny přispět na naprosto konkrétní věci, jak jsme Ministerstvu financí nabízeli. Není chytré přispět do státního rozpočtu kapkou v moři a doufat, že to vyřeší dlouhý a koncepční problém. Vláda by měla mít silný bankovní sektor připravený pomoci. Když se rozhodnete ho jednorázově nebo mimořádně zdanit, tak dialog spíš uzavíráte.

Velká Británie, Maďarsko, Itálie a Španělsko už zavedly nebo pro letošní rok připravují daň z mimořádných zisků. Zhruba v 15 zemích EU už zase existuje nějaká forma bankovní daně. Tam všude tedy banky zdravé nejsou?

Jsme premianti, náš bankovní sektor je jeden z nejlépe kapitálově vybavených a nejsilnějších. Stát na něj v posledních desítkách let nedoplácel ani korunu.

Takže mimořádná daň by to zdraví bank podle vás podlomila?

Každá vláda se může rozhodnout, že zdaní výrobce zdravotnických materiálů za to, že vydělali peníze, které nepředpokládali. Nebo energetický sektor v souvislosti s cenami energií.

V jiných zemích bych byl opatrný s vyhodnocením. Maďarsko je odstrašující příklad. Tam začali zhurta. Ale nevedlo to k nižší inflaci. Když zjišťují, že nemají peníze na další podporu, inflaci to ještě přihřívá.

Vláda válečnou daň ospravedlňuje tím, že jako banky těžíte z vysokých sazeb, kterými ČNB bojuje proti inflaci. Lidé si tak u vás půjčují dráž. Česká spořitelna měla za první pololetí zisk 11 mld., letos míří ke 20 mld. Kolik ze zisku vám letos přihrály zvýšené sazby?

Rok ještě neskončil. Ale srovnávat s pandemií je nebezpečné. Tam jsme z 16–17  miliard klesli na 11 a nikdo nepřišel, jestli to není problém. Stejně tak když byly sazby na nule, tak jsem s nikým nemluvil na téma, jestli to pro banky není problém, že platíme do fondu pojištění vkladů víc, než je cena peněz.

Zároveň jste díky levným penězům těžili z toho, že jste prodávali levné hypotéky za dvě procenta.

A to je pro spotřebitele dobře, ne?

Chci tím říct, že váš zisk byl i v letech nízkých sazeb stále vysoký.  Prodalo se rekordní množství hypoték.

Banky poskytují i ve srovnání s jiným zeměmi výborný servis. A nemají se za co stydět. A my se nestydíme za zisk, který generujeme. Přemýšlíme, jak ho použít pro to, aby se domácnosti i firmy dál udržely při životě. Je dobře, že lidé mají bezpečně uložené peníze.

Já se jen chtěla zeptat, jakou část zisku, pokud by to letos bylo kolem 20 miliard, považujete za mimořádnou? Ministerstvo financí chce pro definici průměrných zisků, s kterými by se ty dnešní porovnávaly, využít průměr posledních 7 let.

Já nepovažuju žádnou část zisku za mimořádnou. Půlroční nebo roční zvýšení sazeb na neočekávaných 7 %, stejně tak sedmileté období, kdy je cena peněz na nule, slouží bankám k tomu, aby vyhladily křivku a připravily se na další složitější období. Vybavení kapitálem bank se spíš zvyšuje.

Argument, který politici používají pro další zdanění českých bank, je vysoká míra odtoku zisků do zahraničí, k vašim matkám. U Spořitelny jde o rakouskou Erste, u ČSOB belgickou KBC, a Komerční banku vlastní francouzská Société General. Není válečná daň konečně cesta, jak může z vašich zisků více těžit český a ne jiný stát?

V 90. letech se český stát, ať už vědomě nebo z donucení, zbavil odpovědnosti a bankovní sektor privatizoval. Dnes se nacházíme v zdravém konkurenčním prostředí, máme různé vlastníky soukromých institucí. I v automobilovém průmyslu. Jestli se stát rozhodne znárodnit zpátky bankovní sektor, o tom pojďme diskutovat.

Vy to vnímáte jako znárodnění, kdyby se vláda rozhodla pro mimořádnou daň?

Co jiného by to bylo? Když se zavede mimořádná daň, je to určitá forma znárodnění. Precedent, který tím můžeme vytvořit, je ze střednědobého hlediska velmi nebezpečný.

Kolik by zdanění podle vás vytáhlo z celého bankovního sektoru? Národní rozpočtová rada, jejíž předseda Mojmír Hampl s myšlenkou  „windfall tax“ jako první přišel, kalkulovala se sazbami 40, 50 a 60 %.

Celý sektor může při různých sazbách přispět někde mezi 10 a 20 miliardami korun. Jestli si někdo myslí, že tento příspěvek spasí schodky rozpočtu, které budou vyšší o stovky miliard, fajn. Je to politické rozhodnutí, ale já myslím, že není správné.

My nabízíme státu desítky miliard při řešení dostupného bydlení a dopravní infrastruktury, které je možné zapákovat.

Za letošní rok spočítal tým Národní rozpočtové rady potenciální příjem z válečné daně na banky 44 až 66 mld. za letošek. To je nerealistické?

Naprosto.

S jakým ziskem sektoru letos počítáte? Před pandemií v roce 2019 to bylo 119 miliard.

Některé banky v posledních letech koupily své konkurenty. Když jste koupila dvě další banky, je fér vás zdanit za to, že jste byla odvážná? Ministerstvo financí nám poslalo návrh a my měli 36 hodin, abychom poslali připomínky. Měli jsme koncepční i technické.

Banky navrhly vládě, že pokud od válečné daně upustí, nalijí 50 miliard investic do nájemního bydlení, další miliardy na investice do dopravní infrastruktury a další do navýšení kapitálu Národní rozvojové banky a rozvojového fondu. Při vší úctě, neměl by si stát určovat sám, kam dá peníze, které vybere z daní?

To je legitimní. Ale dostupnost bydlení je problém. V dopravní infrastruktuře díra je, kvůli rostoucím stavebním nákladům, a je potřeba dokončit některé stavby. Nemyslím si, že bychom se netrefovali.

Navíc jeden takový fond tu už byl, když vláda Andreje Babiše přišla s nápadem na korporátní daň na banky. A jistě si pamatujete, kolik peněz v tom fondu je. Nula. Nula korun. Žádné projekty totiž nevznikly. Nedopadne to stejně?

Nevíte, jak to funguje. Andrej Babiš, myslím, nikdy nechtěl banky zdanit. Národní rozvojový fond nebo nějaký státní fond se v různých formách ve světě úspěšně používá.

Ale tady nezafungoval.

Protože stát nenabídl žádný projekt, který by banky mohly posoudit. Tam se nedají nalít peníze, které na něco čekají. Tam existuje investiční komise, a když přijde projekt, investoři musí říct, jestli tam peníze dají, nebo ne. Státní aparát je ale zvyklý říkat si o peníze z dotací, které se nemusí vracet. Je otázka, jak rychle si od dotací odvykne, ty peníze nebudou na stole věčně.