Netvařme se, že situace s plynem je skvělá, varuje šéf PRE

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Od začátku letošního roku v České republice platí vládní stropy na ceny elektřiny a plynu pro koncové odběratele. Většina obchodníků dnes ovšem nabízí energie pod těmito stropy a na velkoobchodním trhu ceny stále klesají.

Přesto bude muset dát stát letos na kompenzace obchodníkům za to, že neprodávají za ceny nad vládou určeným limitem, kolem sta miliard korun. Odhaduje to předseda představenstva Pražské energetiky Pavel Elis. Sama Pražská energetika, po skupinách ČEZ a E.On trojka na českém trhu dodavatelů elektřiny a plynu, inkasuje na kompenzaci za vládní stropy kolem pěti miliard korun.

Pro zákazníky přináší Pavel Elis dobrou zprávu, dodavatelé půjdou s ceníky zřejmě dál dolů. Ovšem s jednou podmínkou – na podzim nesmí přijít obrat na trhu s plynem. Jeho zdražování by mohla vyvolat vyšší poptávka a stále chybějící kapacity na dovoz této komodity do střední Evropy.

Jak velké části klientů dnes Pražská energetika nabízí elektřinu či plyn pod vládou nařízeným cenovým stropem?

I my dnes prodáváme pod cenovými stropy, jako skoro všichni dodavatelé na trhu. Situace je odlišná podle toho, jaký má zákazník kontrakt, jak dlouho ho má, kdy ho uzavřel. Postupně se ke sníženým cenám dostává čím dál víc zákazníků, do konce roku se pod cenové stropy dostanou všichni naši klienti.

Měly tedy vládní stropy vůbec smysl? Obchodníci začali zlevňovat brzy poté, co vešly v platnost.

Určitě smysl měly a mají. Dodavatelé nakupují v předstihu. I my jsme elektřinu na letošní rok nakupovali v roce 2022, kdy stála 300, 400, dokonce jednou chvíli až 1000 eur za megawatthodinu. Díky cenovým stropům byli zákazníci ušetřeni toho, abychom tyto ceny přenesli na jejich účty. Dnes ceny na velkoobchodním trhu klesají, ale jsou to ceny na rok 2024, které se až s ročním zpožděním promítnou do zákaznických účtů. O to budou mít odběratelé levnější energii v příštím roce.

Vláda loni vyčíslila náklady na kompenzace obchodníkům za cenové stropy na zhruba sto miliard korun. Bude to odpovídat skutečnosti? Kolik vlastně na kompenzacích celkově čerpá Pražská energetika?

Jednotky miliard. Jsou to relativně velké částky, ale postupně se snižují s tím, jak zákazníci vybíhají ze systému starých cen a kontraktů. Kompenzace bude klesat, čekáme, že to u nás bude do konce roku tak pět, šest miliard korun. Záleží ještě na vývoji spotových cen.

Celkové náklady pro stát budou odpovídat plánovaným sto miliardám korun?

Myslím, že by to mohlo vyjít, že původní rozpočet by neměl být významně překročen ani podkročen.

PRE nakupuje elektřinu na tři roky dopředu. Vidíte šanci na návrat k předkrizovým cenám?

Myslím, že k předkrizovým cenám se už nikdy nevrátíme. Cena teď klesá, dnes se prodává elektřina okolo 120 eur, ještě před měsícem to bylo 130 eur, takže na příští rok můžeme jít ještě níž. Trend je klesající i na roky 2025, 2026 a 2027, každý rok se cena snižuje o řádově 10 až 15 eur na MWh.

Kde se pokles podle vás zastaví?

Těžko říct. Minimální cena se podle mého názoru pohybuje někde okolo hranice 100 až 80 eur za MWh.

Co jsou hlavní faktory, které do ceny na příští roky mluví?

Hlavní je nepochybně cena plynu. Druhým významným faktorem je cena emisní povolenky. Dalším faktorem mohou být nějaké další regulační mechanismy vznikající v rámci Evropské unie. Pak je tu inflační faktor, cena kapitálu, náklady spojené s výrobou elektřiny, která je významně kapitálově náročná.

Může se stát, že přijde nějaký silný impuls podobný tomu, jakým byla loni panika kvůli ukončování ruských dodávek?

Není to vyloučené. Popravdě řečeno situace s plynem není dořešená. My se všichni tváříme, že je situace skvělá. Ceny krátkodobě klesly, na druhou cenu potřebné dodávky na zimní období letošního roku nebudou úplně nízké. Situace s plynem může být komplikovanější, než se zdá. Zásobníky jsou sice z 60 procent plné, ale nestačí jenom naplnit zásobníky, je třeba mít zajištěnou i průběžnou dodávku plynu. A transportní kapacity pořád nejsou dostatečně dimenzované. Pracuje se na tom, aby byly, ale riziko tady je.

Čili hlavní riziko pro ceny energií dnes pořád vidíte v zajištění dodávek plynu?

Ano, je to spojené s cenami plynu.

K plynu se v tomto rozhovoru dostaneme podrobněji, vraťme se ještě k cenám pro zákazníky. Co byste radil klientům, kterým teď vyprší dosavadní smlouvy nebo kteří se chystají uzavírat nové kontrakty, ať už s vaší společností, nebo s dalšími obchodníky – jaké smlouvy jsou teď výhodné? Má smysl si fixovat ceny elektřiny, případně plynu? A pokud ano, na jak dlouho?

V této situaci se obtížně radí. Samozřejmě záleží i na mentalitě každého zákazníka. Někdo je schopen akceptovat riziko za to, že má šanci dostat později nízkou cenu. Někdo je konzervativnější a chce mít jistotu, přinejmenším na rok.

Myslím, že dnes se již dá fixovat, ceny klesly a my nabízíme relativně pěkné fixované produkty na rok, do konce roku 2024. To je vhodné pro lidi, kteří mají rádi jistotu. Pro zákazníky, kteří preferují šanci na minimalizaci nákladů, je asi dobré ještě dva, tři měsíce počkat, do začátku září nebo října. To už budeme vidět na trh příštího roku. Myslím, že tam je velká šance na další pokles cen.

Pojďme se podívat ještě na jeden fenomén, který souvisí s cenou elektřiny – zvyšující se podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny. Elektřina ze solárů a větrníků je levná. Kdy se rostoucí podíl levné zelené elektřiny promítne do našich zákaznických cen?

Elektřina z obnovitelných zdrojů má tu výhodu, že její výroba téměř nemá variabilní náklady. Máte tu náklady spojené s investicí do vybudování zdroje, ale pak už je elektřina z větru nebo slunce vyráběná fakticky zdarma. Zelená energie významně tlačí dolů cenu v letním období nebo v časech, kdy jí je přebytek. Ale samozřejmě to neřeší problém zimního období, kdy se musí aktivovat záložní kapacity na výrobu energie.

Ale vy pro nás můžete elektřinu na léto kupovat velice levně…

To je pravda. Na druhou stranu samozřejmě potřebujeme koupit i elektřinu na zimu. V modelech, které optimalizují celkový diagram dodávky celého portfolia zákazníků, které máme, to znamená, že pokud elektřina bude v létě velmi levná, v zimě bude velmi, velmi drahá. V průměru to vyjde na stejno, abych řekl pravdu.

Takže dělat si naděje, že čím víc bude zelené elektřiny, tím víc nám to bude zlevňovat výdaje na energie, je iluzorní?

Úplná iluze to není. Pokud zákazník přizpůsobí své chování, optimalizuje své potřeby tak, aby odpovídaly charakteru výroby, může si snižovat náklady. Je to na úkor komfortu zákazníka samotného, ale dokáže si tím snižovat náklady na energie.

Abychom ale mohli využívat poklesů ceny při nadbytku zelené energie, museli by obchodníci nabízet produkty, které to umožňují. Dnes je u dvoutarifních produktů rozdíl mezi cenou elektřiny v období špiček a v období nízké poptávky – mezi tzv. nízkým a vysokým tarifem – minimální, nebo dokonce nulový.

Rozdíl je dnes především v distribuční sazbě, v ceně komodity je rozdíl dnes velmi malý. Souvisí to se způsobem měření spotřeby. Pro zákazníky typu domácností nebo malých firem dnes ještě není v České republice masivně nasazené chytré měření.

Spousta zákazníků má elektroměr, který jednou za rok někdo odečte. Elektroměr neeviduje, jestli jste energii odebrali v noci, ve dne, ve chvíli, kdy byla energie drahá, nebo levná. To se změní ve chvíli, kdy dojde k nasazení masivního průběhového měření, kdy budeme mít takzvané chytré elektroměry. Obchodník pak bude vědět, že zákazník odebral energii ve chvíli, kdy byla drahá, nebo levná. Může tomu přizpůsobit své plány na nákup, na způsob dodávky.

Kdy na to dojde?

V roce 2026 a dál.

Vraťme se ještě k plynu, který proti loňsku výrazně zlevnil. Co s cenou udělá, až po prázdninách začnou všechny státy v Evropě před zimou plnit zásobníky? Jaké jsou hlavní rizikové faktory pro jeho cenu?

Rizikové faktory? Jedním je obecně nárůst poptávky po plynu – globální, ale i v rámci Evropské unie. Díky teplému počasí, ale i díky tomu, že plyn byl extrémně drahý, šla poptávka významně dolů. Pokud by se znovu zvedla, samozřejmě to vyvolá významné cenové tlaky.

Druhá věc, která nás může trochu strašit, je obecně nedostatek transportních kapacit. Evropská unie se to snaží nějak řešit, transportní kapacity se posilují, ale celé to bude ještě nějakou dobu trvat. To znamená, že v průběhu dvou až tří let tu je riziko, že sice na globálním trhu bude plynu dost, ale my ho nebudeme schopni dostat do místa spotřeby.

V řadě evropských zemí se mají stavět plynové elektrárny, platí to i pro Česko. Může to být výrazný faktor pro zdražení plynu? Drahý plyn by zdražoval i elektřinu.

To je samozřejmě téma na velkou diskuzi. Diskuzi o tom, do jaké míry je výroba elektřiny z plynových elektráren dlouhodobě udržitelná. V některých státech Evropské unie, například v Německu, je plyn akceptován jen jako dočasné řešení a po 10 letech se má nahradit vodíkovou nebo jinou technologií, aby se nezatěžovalo životní prostředí dalšími emisemi. Otázka je, zda dlouhodobě vůbec bude velká poptávka po plynu. Pokud nebude, budou samozřejmě všichni váhat s investicemi do plynové infrastruktury, protože pravděpodobně bude dlouhodobě nevyužitá.

Měl by dodávku plynu garantovat stát, případně Evropská unie? Evropská komise slibovala centrální nákup plynu pro Evropu, ale objemy, o jakých se dnes jedná, jsou malé.

Garance nebo podpora státu je významná. Pomáhá v některých třetích zemích v jednání s místními partnery, protože spousta těch zemí je řízená státními mechanismy. Na druhou stranu dnes plyn dovážejí do Evropy především soukromé společnosti. Systém tak funguje posledních 20 let a nemyslím, že by ho bylo třeba něčím nahrazovat. Ale to, že stát podporuje soukromé společnosti například tím, že ministr průmyslu zaletí do Kataru a podpoří dovozní kontrakt, je významné. Ekonomická diplomacie obchodu velmi pomáhá.

A slibujete si něco od toho evropského centrálního nákupu plynu?

Nějakým způsobem to běží, teď probíhá jakési první kolo, uvidíme, jaké budou výsledky.

Poslední téma: Státní společnost ČEPS zodpovědná za elektrizační soustavu vydala na jaře zprávu, ve které varuje před zhoršující se „zdrojovou přiměřeností“ České republiky. Laicky řečeno, Česku hrozí, že už za pár let budou chybět elektrárny k výrobě energie. Jak situaci hodnotíte vy jako obchodník, který potřebuje elektřinu nakupovat?

Je správné, že se ČEPS a Ministerstvo průmyslu (a obchodu) zabývají státní energetickou koncepcí a tím, jak chceme v České republice v příštích 20 až 30 letech energie vyrábět. Ta diskuze je nutná, je potřeba analyzovat jednotlivé scénáře a hledat cesty, jak dál. V téhle chvíli ale nehrozí nedostatek energií a nemyslím si, že by hrozil v krátkodobém horizontu.

V téhle chvíli nehrozí, ale třeba Pavel Tykač říká, že už od roku 2026 se mu přestane vyplácet výroba v uhelných elektrárnách, podobné predikce zaznívají i z ČEZ. Neodstaví se uhelné elektrárny dřív, než za ně budeme mít náhradu, čistě z ekonomických důvodů?

Ony se dají hledat mechanismy, které zajistí, aby to bylo pro výrobce rentabilní. Aby se zdroj, který je čistě z energického pohledu nerentabilní, dostal zpátky do systému a mohl se provozovat přes zimní období. Jsou tu například kapacitní mechanismy (platby státu provozovatelům elektráren za to, že je drží v pohotovosti pro případ potřeby, pozn. red.), ty dnes fungují v západní Evropě. Proto si nemyslím, že by v roce 2026 došlo k masivnímu odstavování kapacit. Riziko spíš vidím z emisních a regulatorních pohledů ze strany EU. Ale tam je čas významně přes rok 2030.

Máte tip, jak Česko nahradí uhelné elektrárny, které dříve nebo později budeme muset odstavit, ať už z důvodů ekonomických, nebo regulatorních?

Proto máme státní energetickou koncepci, systém je založen na tom, že uhlí nahradí jaderná energie.

To ale nejdříve kolem roku 2036. Vydrží nám do té doby uhlí?

Myslím, že vydrží. Druhá věc je, že uhlí bude samozřejmě nahrazováno částečně plynem, po zemním plynu možná přijde syntetický plyn, vodík nebo nějaká další technologie. A obnovitelné zdroje nějaký výkon také přinášejí a budou mít své místo na trhu.