Šéf dřevařské firmy: Děláme všechno naopak, místo výrobků dřevo pálíme

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Společnost Wood & Paper zobchoduje přes šest milionů metrů krychlových dřeva, asi třetinu množství, které se v Česku za rok vytěží. Se čtyřmi desítkami zaměstnanců spadá nepříliš známá firma do škatulky „malá“, obratem přes deset miliard korun však strčí do kapsy mnohem větší ryby.

Nejrůznější dřevo v podobě kulatin či štěpky posílá do největších papíren, na pily, ale i k menším zpracovatelům. Papírny už po covidu jedou naplno, ale stavebnictví vázne. Přestože je dřevo „zelené“, spaluje se raději v elektrárnách, diví se předseda představenstva Tomáš Pařík.

„Máme požadavky, které jsou ve srovnání s ostatními zeměmi až nesmyslné – nesmíme stavět do pater, musíme dřevostavby extrémně izolovat, výstavbu zbytečně prodražují přísné požární předpisy apod. Je to české specifikum,“ říká.

Kritikou v rozhovoru pro SZ Byznys nešetří ani Zelenou dohodu a přehnané dotační politiky. „Dotace jsou jednou z nemocí Evropské unie. Začínáme dotovat i dotace a myslím, že se nakonec úspěšně vzájemně udotujeme,“ myslí si.

Čemu se vaše společnost věnuje?

Jsme nákupní organizací, která stojí mezi vlastníky lesa a primárními zpracovateli. Nakupujeme sortiment surového dřeva u cesty v lese, a ten dopravíme na naše sklady nebo přímo ke zpracovatelům. Mezi největšími jsou velcí výrobci celulózy, papíru a pily v České republice, v Rakousku, na Slovensku, v Polsku nebo v Německu. Největší objemy dodáváme našemu hlavnímu akcionáři –⁠⁠ skupině Mondi. K dopravě využíváme externí logistiku, firma má 42 zaměstnanců.

Na takový počet zaměstnanců máte výborné výsledky. V roce 2022 tržby přesáhly 12,6 miliardy korun. Jak se vám dařilo loni?

V minulém roce poptávka propadla. Celý zpracovatelský sektor se dostal do krize, která částečně přetrvává. Pro nás byl rok průměrný, tržby byly 10,5 miliardy Kč, zisk před zdaněním 122 milionů Kč.

O jaké krizi mluvíte?

V loňském roce průmysl výroby papíru a celulózy klesl až o dvacet procent. V pilařině to bylo podobné, ve druhé polovině roku trh propadl o 20 až 25 procent, protože se výrazně snížil zájem o výrobky ze dřeva. Letos prozatím jedou středoevropské papírny naplno, ale pokračuje krize pilařského průmyslu. Stále je zhruba pětina kapacit nevyužitých.

Jak je to u státních zakázek?

Během covidu vlády podržely své ekonomiky silnými investicemi do infrastrukturních projektů. Když přišla inflace, peníze došly a zakázek ubylo. Projevuje se to na nižší poptávce po primárním řezivu.

Během kůrovcové kalamity byl velký přetlak v nabídce a ceny dřeva proto klesly. Jaká je situace dnes?

Situace je zásadně odlišná v tom, že nabídka surového dříví v Česku podstatně klesla. Jsme na zhruba 60 procentech toho, co bylo na vrcholu kalamity. Částečně se také změnila struktura nabídky. Jsou jiné sortimenty dřeva a téměř není poptávka po listnatém dříví. Naopak je poměrně silná poptávka po jehličnaté pilařské kulatině, ale to je dané výrazně menším objemem tohoto sortimentu na trhu. Obecně v regionu střední Evropy poptávka částečně převyšuje nabídku. Nicméně problém je i v tom, že cena dřeva je příliš vysoká a rentabilita zpracování pilařské kulatiny je v Česku záporná. Dnes máme kůrovcovou kalamitu v Německu a Rakousku. Je otázkou času, kdy dojde ke konsolidaci pilařského průmyslu ve střední Evropě.

V uplynulých letech jste získali menší podíl v těžařské společnosti Uniless (součást skupiny Agrofert) a společnosti LDF Rožnov. Budete v těžbě dál posilovat?

Nestaneme se těžební firmou, ale chceme mít možnost ovlivnit zajištění suroviny. Tyto firmy drží pětileté kontrakty v rámci těžebních zakázek u státního podniku Lesy ČR. Stát zafixoval podíl dlouhodobých zakázek, takže není potřeba v akvizicích pokračovat. Větší část dříví se dostává do jiných obchodních cest než na dlouhodobé kontrakty.

Bude se do České republiky dovážet víc dřeva z kalamitních oblastí?

Už se poměrně hodně dováží z Německa, ale také z Polska a ze Slovenska. Struktura dovozů se mění. Dosud se dováželo víc vlákniny než kulatiny, ale v poslední době se z Německa dováží také významný podíl kulatiny, protože je levnější než v České republice. Žijeme v Evropě a podílíme se na evropském otevřeném trhu.

Nová iniciativa při Hospodářské komoře kritizuje, že se příliš dřeva exportuje místo toho, aby se zpracovávalo doma.

Vítám každou aktivitu, která může podpořit zpracování a využití dřeva a dřevařských výrobků v Česku. Na druhé straně považuji za trochu populistické se bavit o tom, kolik se exportuje, když jsme v Evropské unii a máme tady tak velké zpracovatele, že nejsou schopni existovat bez dovozu dříví z EU. Stejně tak existují velcí zahraniční zpracovatelé, kteří nakupují a budou nakupovat v okolních zemích. Je to logické.

Lesnickému sektoru umožnili existenci v době, kdy tady byla kalamita a dříví nemuselo hnít v lese. Je to dáno i strukturálním problémem. Máme dostatečné zpracovatelské kapacity na úrovni 14 milionů kubíků ročně, ale v České republice chybí poptávka. Česká společnost totiž výrobky ze dřeva využívá výrazně méně než jiné evropské země. Stejně tak na některé sortimenty nemáme kapacity zpracování téměř žádné. Nejkritičtější situace je ve zpracování a poptávce po výrobcích z listnatých dřevin.

Proč o dřevo český průmysl nestojí?

Největší objem zpracování je ve stavebnictví a v nábytkářském průmyslu. Budov, které využívají dřevěných prvků, v Česku moc není. Zásadně nám to chybí. Dnes jsou nové materiály typu CLT nebo lepené konstrukční dřevo typu KVH, které dokážou vytvořit neuvěřitelné stavby. Máme firmy, které to umí na světové úrovni, ale poptávka v ČR je minimální. Každá iniciativa, která se pokusí přesvědčit českou společnost, aby zjednodušeně řečeno bydlela ve dřevě, je dobrá.

Mluví se v koncepcích o tom, jak bychom měli používat dřevo coby obnovitelný zdroj, ale to se neděje?

Když se podíváte, kolik se v Česku postaví dřevostaveb nebo staveb na bázi dřeva, tak skončíme u toho, že se nyní zpracuje zhruba 400 tisíc kubíků řeziva. To je naprosto marginální vzhledem k tomu, že zde těžíme 16 milionů kubíků dřeva ročně. Dřeva si bohužel neumíme vážit. Každý si z toho může udělat obrázek o tom, jak si vážíme domácí obnovitelné suroviny.

Měla by se poptávka víc stimulovat?

S Asociací dřevozpracujících a lesnických podniků jsme spolu s ostatními klíčovými subjekty na trhu iniciovali vznik surovinové strategie k podpoře spotřeby dřeva, k níž se přihlásila vláda. Jsou tam dobré myšlenky, jak podpořit spotřebu dřeva, ale je otázka, zda se dostanou do praxe. Zásadní podíl na zakázkách má stát a záleží, zda dlouhodobě podpoří myšlenku, že dřevostavby jsou standardní, zdravé a ekologické. V zemích EU je běžné, že se v rámci veřejných zakázek podporuje podíl obnovitelných zdrojů na výstavbě veřejných budov, jako jsou školy, školky, ústavy nebo úřady. To je také součástí nové strategie. Chybí také dlouhodobá edukace architektů, stavebních inženýrů apod. Na stavebních fakultách rozhodně po desítky let nebylo dřevo preferovaným materiálem.

Jsou vysoké náklady důvodem, proč se málo staví ze dřeva?

Určitě to je jedna z věcí. Sám bydlím v dřevostavbě. Za mě náklady dřevostavby nejsou ani tak dané cenou dřeva, ale tím, že zde máme požadavky, které jsou ve srovnání s ostatními zeměmi až nesmyslné – nesmíme stavět do pater, musíme dřevostavby extrémně izolovat, výstavbu zbytečně prodražují přísné požární předpisy apod. Je to české specifikum. Přitom celá Severní Amerika žije ve dřevě. Jsou to všechno dřevostavby, které mají minimální tloušťku stěny a neslyšel jsem, že by tam lidé umrzali. My přitom požadujeme tepelný odpor stěn, jako bychom čekali dobu ledovou nebo žhářské útoky každý druhý den.

Ale Evropská unie si klade za cíl dosáhnout ve stavebnictví využití obnovitelných materiálů ze 40 procent.

To je cíl, ale kde je akční plán? Zatím vidím jen snahu omezit dostupnost zdrojů podporou biodiverzity a ochrany přírody a různé administrativní překážky, které zvyšují náklady firem. Celková dotační politika z mého pohledu demotivuje vlastníky lesů, aby hospodařili. Pokud v lese nebudou nic dělat, nezaměstnávat lidi, ale jen dostávat dotace, tak se vlastně nic nestane, protože dostanou peníze za mimoprodukční funkce. Dotace jsou jednou z nemocí Evropské unie. Začínáme dotovat i dotace a myslím, že se nakonec úspěšně vzájemně udotujeme.

V úvodu účetní závěrky jste napsal, že se dotuje ponechávání takzvaného mrtvého dříví v lese. Co jste tím myslel?

Je to součást snahy o podporu biodiverzity, kdy jedním z ukazatelů je množství stojícího i ležícího tzv. mrtvého dřeva v lese, tedy suchých stromů. Má na to společnost peníze? Když strom v lese necháme, prkno, papír nebo jiný výrobek nahradíme jiným výrobkem, který z velké části nebude ze dřeva ani obnovitelného zdroje. Bude to mikrotenový sáček, cihla, silika apod. Není také mrtvé dřevo náhodou palivem pro stále častěji se vyskytující lesní požáry?

Ostře kritizujete Zelenou dohodu pro Evropu. Vidíte na ní také něco pozitivního?

Určitě bych se podepsal pod to, že je potřeba se ohlížet na to, jakým způsobem zacházíme se životním prostředím. Ale nemyslím si, že Green Deal je zelený jen proto, že to má v názvu. Doporučil bych každému, aby si přečetl některé z knih profesora Václava Smila, který velmi logicky vysvětluje, proč Zelená dohoda nemůže fungovat. Nemáme technologie, nejsme připraveni. Nejsme ochotni si výrazně snížit životní úroveň, abychom mohli snížit energetickou spotřebu a soustředili se na jiné zdroje energií, které jsou nedostatečné a stále zásadně dražší. Zatím spíš přesouváme poptávku mimo EU. V Evropě se přestává vyrábět. Podmínky pro podnikání tady začínají být naprosto nekonkurenceschopné.

Vlády si snad už začaly uvědomovat, že je potřeba strategické věci vyrábět v Evropě. Například léky a čipy.

To je ale jen vrchol pyramidy. Celý automobilový průmysl, chemický průmysl a nakonec i zemědělství s tím budou mít problém. Dnes bez hnojiv neuživíme planetu. Pokud ale takzvaná zelená energie bude stát například desetkrát víc, musí i chleba stát desetkrát víc. Na to nejsme připraveni.

Prozatím nemáme technologie, které nám umožní udržet stávající životní úroveň s pomocí zelené energie. Bez dramatického používání fosilních paliv nejsme schopni se posunout ani v Zelené dohodě. Když se podíváte, kde se vyrábí solární panely, elektromobily, kdo těží vzácné kovy, které jsou součástí mnoha výrobků, a kdo drží technologický prim ve vývoji, tak vás Zelená dohoda přestane bavit.

Jak konkrétně Zelená dohoda dopadá do oblasti těžby, zpracování a využívání dřeva?

Na jedné straně deklarujeme, že chceme chránit životní prostředí. Běžný občan pod tím vidí, že budeme mít další národní park, že se v lese nic nebude dít, dřevo by chtěl vidět v interiéru, ale zároveň nechce pokácet strom. Je to stejné pokrytectví jako u lidí, kteří jedí maso, ale v životě by nezabili živého tvora. Také elektrické auto má „výfuk“, ale ten je někde v Číně, my ho nevidíme, netýká se nás to a elektromobil považujeme za čistý prostředek.

V Česku máme přírůstek přes 20 milionů kubíků dříví ročně, ale spotřeba suroviny do finálního výrobku, který bychom denně používali, je naprosto minimální. Místo toho vyhlašujeme další národní parky a čeká nás mimo jiné další regulativ, který chce podpořit biodiverzitu tím, že se deset procent lesní půdy vyčlení mimo standardní hospodaření. Necháváme tím prostor někomu jinému, kdo dříví má, anebo jinému materiálu – plastům, betonu, oceli, hliníku, sklu…

Kritizujete využívání dřeva jako energetického zdroje. Přímo jste řekl, že se tím vracíme do středověku.

Na tom trvám. Vymýšleli jsme technologie na to, abychom ze dřeva udělali něco smysluplného. Dnes už jsou technologie, které ze dřeva umí vyrobit materiály, které mají stejné vlastnosti jako plasty, ale místo toho podporujeme jeho pálení. V rámci nových nařízení Evropské komise máme využívat tzv. kaskádový princip a nejdříve dřevo použít jako primární surovinu, k recyklaci, poté pro výrobu nových produktů a teprve na konci životního cyklu třeba pro výrobu energie. My to děláme přesně naopak. Podporujeme další kapacity výroby takzvané zelené energie a je nám jedno, odkud je zdroj. Už dnes vidíme, že masivní podpora obnovitelných zdrojů přes různé dotační tituly vede k tomu, že primární zpracování není konkurenceschopné, dříví se štěpkuje a posílá do elektráren. Takto vyrobená energie je ovšem násobně dražší než výroba z fosilních paliv, ale především výroba z klasicky zpracovatelného dřeva postrádá selský rozum.

V elektrárnách se nespalují jen zbytky, které se nehodí do výrobků? Jaký je podíl takto spáleného dřeva?

Dnes je veřejným tajemstvím, že se štěpkují sortimenty pro výrobu buničiny a papíru a někdy i celé stromy pro elektrárny či teplárny u nás i pro pálení v okolních zemích. V době masivní kalamity možná částečně nebyla jiná možnost, ale ve standardní situaci to považuji za zločin.

Napsal jste, že kdybychom mysleli zelenou revoluci vážně, museli bychom voliče přesvědčit, aby využívali zdroje z jejich okolí. Ale jak?

Kdybych znal odpověď, šel bych do politiky. Ale myslím, že západní společnost žije silně pokrytecky. Odtrhli jsme se od primární produkce, chceme si žít v blahobytu a nechceme, aby nám za domem někdo jezdil traktorem po poli a rozhazoval hnůj. Každý by tam chtěl mít kolem sebe jen park, kam bude chodit s domácím mazlíčkem, jezdit na kole apod. Mladí lidé si dnes mohou myslet, že potraviny rostou v supermarketu. Jsou bohužel z velké části odtržení od reality, a to je vina nás, jejich rodičů.