Článek
Že nemá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) dostatečnou razanci, ukázaly nedávné měsíce, kdy Česko řešilo předražené potraviny. Ve svých šetřeních došel úřad k závěru, že jde sice o oligopolní trhy, ale zároveň s tím konstatoval, že tu funguje dostatečná konkurence, a proto nemůže zasáhnout. Obdobná situace panuje u trhu s mobilními službami.
Z nedávného hodnocení Global Competition Review vyšel český úřad vedený Petrem Mlsnou jako nejhorší z 32 sledovaných institucí.
„Rychlý určitě není. Transparentní částečně. A politické tlaky tam samozřejmě jsou, protože předseda je jmenován politicky. Bylo to tak za všech předchozích předsedů, ať tam byl Pecina, Rafaj, nebo teď Mlsna. Instituce potřebuje zásadní změnu,“ říká konzultant David Ondráčka, někdejší šéf české odnože Transparency International.
Změnu už chystá Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Jádrem reformy, kterou chce resort představit v polovině roku, je oslabení pozice předsedy ÚOHS. Navrhuje model, ve kterém rozhodují senáty složené ze tří expertů: dva členové z nitra úřadu a jeden přizvaný specialista pro konkrétní případ. Odvolání neboli rozklad k předsedovi ÚOHS, který dnes rozhoduje kolem 150 případů ročně, by nebylo možné.
Rozmělnit pravomoc předsedy považuje za klíčové i Ondráčka.
„Měl by se zrušit monopol toho nejmocnějšího člověka, který je na čele té pyramidy, protože u sebe koncentruje enormní moc a v tolika agendách. Rozhoduje, jestli firmy mohou udělat akvizici, jestli na trhu nedochází ke kartelovým dohodám, ale zároveň rozhoduje o každé zakázce, která se na ten úřad dostane.“
Pomalé rozhodování
ÚOHS řeší dvě velké agendy naráz. Hlídá konkurenční prostředí, ale zároveň kontroluje veřejné zakázky. Podle Ondráčky je to příliš velké sousto.
„Měli bychom se zamyslet, jestli ten úřad má být takovýto moloch, nebo má být rozdělen. Já bych ho rozdělil na část zakázkovou a část konkurence a tržní.“
MMR také navrhuje zrychlit rozhodování – z dvoustupňového na jednoinstanční. Z šetření vyplynulo, že antimonopolní úřad rozhodl ve většině případů za tři až sedm měsíců od podání návrhu. Do dvou měsíců rozhodl pouze ve dvou procentech případů. „Zrušil bych dvoustupňový systém, je úplně zbytečný. Zavedl bych jednu instanci, která by vedla ke zrychlení toho rozhodování,“ souhlasí Ondráčka.
„Ten úřad se tváří, že je permanentně přetížený, že nestíhá agendu, a tím pádem veškeré lhůty jsou trochu iluze, protože se fakticky nedodržují. Ve veřejných zakázkách to je fatální. Protože když zadavatel, který má dotaci na zadání nějaké zakázky, ale ta je časově omezená, to nestihne, musí dotaci vracet,“ říká expert na veřejné zakázky.
V posledních měsících se o úřadu Petra Mlsny mluvilo zejména v souvislosti s problémem drahých potravin nebo mobilních dat. Podle Davida Ondráčky se kontroloři soustředili místo klíčových kartelových dohod, které v potravinářství podle něj ovlivňují finální ceny, na jednodušší agendy jako hlídání vertikálních dohod na trhu.
„Tam to ovoce viselo níž, takže bylo snadno sesbíratelné, přineslo to výsledky, statistiky, které úřad mohl ve výročních zprávách prezentovat.“
Jak odhalit kartel?
Odhalit kartel je složité, uznává Ondráčka, ale jako dobrá praxe se podle něj v minulosti osvědčil tzv. leniency program. „To byla de facto účinná lítost, která se nabízela těm, kteří byli v kartelu zapojeni. Když se přiznáš a my to prokážeme, tak dostaneš buď nižší trest, nebo skoro žádný.“
Podle Davida Ondráčky ceny v potravinářství šroubují nahoru vertikální oligopoly, které úřad v minulosti neměl vůbec dopustit. „Pamatujeme si situace, kdy Babiš potkával Pecinu na benzinkách a pak se kupovaly prostě pekárny, které určitě vytvářely monopolní prostředí v nějaké branži. To je jeden z mnoha případů, který se tady děl, a je velmi těžké to vrátit.“
Aktuálně smí úřad posuzovat pouze spojení firem, jejichž celkový obrat přesáhne 1,5 miliardy korun a individuální obraty alespoň dvou spojovaných podniků přesahují 250 milionů. Úřad vládu začátkem roku požádal, aby posadila hranici pro fúze níž.
Šerifa, který zabavuje počítače, nechceme
Antimonopolní úřad by také rád rozvolnil ruce svým kontrolorům. Požaduje, aby směli kontrolovat i namátkově. „Je to citlivé. Šerifa, který chodí po kraji, navštěvuje po ránu firmy a zabavuje počítače, si myslím, že nechceme. A doufám, že k tomu nemíříme. Ale když má úřad informace podložené z dalších zjištění, tak si myslím, že ta kontrola i na místě možná je,“ vysvětluje Ondráčka.
ÚOHS přichází také s nápadem na širší použití odposlechů a na odměny pro whistleblowery. Podle Ondráčky nicméně úřad nevyužívá ani své stávající pravomoci. „Volá po nových pravomocích, chce být silnější policista, který bude moci ještě dělat třeba kontroly ve firmách jakoby bez přezkumu, ale přitom už dneska ty možnosti má a myslím si, že je nevyužívá dostatečně.“
Jako zásadní David Ondráčka vnímá nastartovat spolupráci ve sdílení informací s dalšími kontrolními institucemi – s Nejvyšším kontrolním úřadem, Finančním úřadem a poskytovateli dotací. Získaná data by pak úřad mohl prostřednictvím týmu datařů, analytiků a ekonomů využít k analýze tržního prostředí, zatím je podle experta spíše „barákem plný právníků“.
Funguje Nejvyšší kontrolní úřad lépe? Podívejte se na celý rozhovor s Davidem Ondráčkou.
