Článek
Na příští rok stát chystá velké věci v datových schránkách – všem podnikatelům i „digitálně gramotným“ fyzickým osobám je zřídí automaticky. Podle Václava Provazníka, ředitele divize konzultačních služeb společnosti IBM Česká republika, je ale potřeba „přitlačit“ v osvětě.
„Pevně doufám, že Ministerstvo vnitra nebo příslušné složky mají plán, jak to těm lidem dostatečně a včas zkomunikují,“ zdůraznil v rozhovoru pro SZ Byznys. „Je to dramatická změna v režimu zřizování datových schránek, je třeba říct lidem, co to pro ně znamená,“ dodal.
Důsledky v digitálním světě
Ne všichni totiž mají počítačovou gramotnost na takové úrovni, aby si důsledky chystané změny uvědomili. „Mnoho z nich dnes funguje způsobem, že vidí text a odkliknou ho, aniž by řešili, co z toho vyplývá. A tady z toho vyplývají poměrně zásadní dopady srovnatelné s tím, že když nebudu reagovat na výzvy s modrým pruhem ve schránce, můžu přijít o majetek, může se mi stát něco nepříjemného,“ řekl Provazník.
„Toto se přesouvá do digitálního světa, který je lepší, protože je transparentnější a jednodušší, ale nese to s sebou rizika, která je potřeba odstranit právě dobrou komunikací,“ podotkl.
Velmi ohroženou skupinou jsou podle něj podnikatelé, kteří dosud datovku mít nemuseli a kteří svou digitální gramotnost, například použitím bankovní identity, nijak neprokázali. „Oni už dnes mají spoustu povinností, které nedokážou sami odbavit. Dělají to za ně daňoví poradci, účetní, advokáti apod.,“ konstatoval.
Bylo by proto podle něj kromě informování dobré také připravit vzdělávací kurzy.
Tuzemské datové schránky byly průkopnické v době svého vzniku. To, co u nás vznikalo jako systém oboustranně potvrzené komunikace mezi státem a občanem, postupem času v různých obměnách zavedly i jiné země.
Třeba Pobaltí, které je vnímáno jako digitálně velmi pokročilé, má podle Václava Provazníka obrovskou výhodu v tom, že tam informační systémy, státní správa i legislativa vznikaly v podstatě „na zelené louce“ po odtržení od bývalého Sovětského svazu. „Naskočily do vlaku bez historických zátěží, které spousta jiných zemí, včetně nás, kteří máme kořeny v právním systému Rakouska-Uherska, musíme stále ještě respektovat,“ podotkl expert z IBM.
Náskok pobaltských zemí je dán i jejich velikostí, jsou relativně malé, a jejich digitalizaci tak bylo možné postavit rychle.
Například v Estonsku mají státní e-mail. „Občané ale víc komunikují v aplikacích. Dá se to připodobnit k transformaci komerčních firem, třeba bank,“ uvedl Provazník. Prvním krokem v digitalizaci bylo překlopení stávajících procesů „z papíru do digitálu“. Manuální opakovanou činnost zastaly stroje a některým pracovníkům se uvolnila kapacita na práci s větší přidanou hodnotou, třeba osobní prodej nebo obsluhu a správu zákazníků.
Je rozdíl mezi digitalizací a digitální transformací. Stát by podle Provazníka měl jít druhou cestou: nejen překlopit stávající procesy do elektronického světa při zachování postupů „někdo musí něco předložit, někdo to musí zkontrolovat, pak to posune dál“. Ale navrhnout konstrukci, jak v digitálním světě dělat věci jinak, moderně. Přestrukturovat procesy podle životních situací napříč úřady, aby se jejich řešení zjednodušilo pro občana. „Já ani nemusím tušit, se kterým úřadem právě komunikuju, popisuje Václav Provazník.
Nebude to ale jednoduché, protože chování státu je definováno právními normami. „Aby byla digitální transformace možná a mohlo dojít k narovnání a zjednodušení těch procesů, musí k tomu jít napřed legislativa. Aby úřady měly oprávnění a kompetence odpovídající novým procesům,“ popisuje Provazník.
Česko je v digitalizaci mezi evropskými zeměmi na 22. místě, což je pod evropským průměrem. „Z pohledu žebříčku to není dobré, ale z pohledu toho, co já dnes jako občan můžu se státní správou vyřídit elektronicky, na tom zas až tak špatně nejsme,“ míní Václav Provazník. „Mnoho z těch kroků já už, pravda, jako pokročilý uživatel, zvládnu udělat elektronicky,“ doplnil.
Další kroky mají podle něj vedle zmíněné transformace vést k tomu, aby digitální komunikaci se státem zvládli i nepokročilí uživatelé. A aby byla zachována obslužnost i pro lidi, kteří se nebudou chtít do digitálního světa přesunout.
Digitalizovat už dnes není volba, ale nutnost. Komu ujede vlak, ten prostě nepojede. Pandemie odhalila nepřipravenost některých institucí na digitální věk.
Úzké hrdlo většiny státních institucí bývá podle Provazníka bod interakce s občanem. Jsou dimenzovány na tradiční přístup, kdy lidé rovnoměrně rozloženi chodí na nějaké kontaktní místo. Když přijde událost typu pandemie, která vyžaduje větší intenzitu obsluhy v jednu chvíli, tradiční kanály nefungují.
Naopak digitální kanály umí velmi dobře „škálovat“ a přizpůsobit se momentálnímu zatížení, když je na portálu v jeden okamžik 10, nebo milion uživatelů. Ovšem – pokud fungují v cloudu. Jinak se mohou přehltit, což se v mnoha případech stalo.
„Přesun do cloudu může pomoci, ale je to jen prostředek. Achillova pata úřadů je to, kolik požadavků občanů, i třeba v cloudu, musí odbavit živý člověk,“ uvedl odborník ze společnosti IBM.
Čím víc interakcí se odbaví elektronickým kanálem, aby se uživatel nedostal až na živého člověka, tím víc je možné škálovat. „Když začala pandemie, jednou z nejkritičtějších věcí bylo, jak postavit infolinky. My jsme třeba vyráběli chatbota, který se snažil informace lidem poskytnout tak, aby nepropadali až na úroveň přetížených operátorů hygienických stanic,“ informoval Provazník.
Technologie nevezmou živým úředníkům práci, ale umožní jim soustředit se na speciální situace, které občan s chatbotem nebo na internetu nevyřeší.
Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu.
