Šéf Linetu popisuje, jak se EU střelila do nohy

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Evropa ztrácí konkurenceschopnost i tah na branku v inovacích či umělé inteligenci. Jak z toho ven? Dle Tomáše Koláře může být velkou nadějí mladá generace, jenže nejprve je potřeba úplně změnit myšlení.

„Máme tu nárokovou ekonomiku. Někde něco ‚zadrncá‘ a my hned běžíme s nataženýma rukama. Mám na to nárok a dejte mi to! Hned se zaštítíme odbory a vším možným. Musíme zrušit tu nárokovost, kterou jsme v Evropě vybudovali,“ varuje Kolář v pořadu Inside Talks s tím, že takové jednání nám rozhodně nepomáhá.

Z opatření, které můžeme udělat hned, je to dle něj určitě omezení byrokracie. „Těch byrokratických předpisů, které se na nás jako podnikatele a podniky valí, je nekonečná řada. Pokud chceme vše splnit profesionálně, máme na vše týmy, které to musí vykonávat. To je příklad ESG. Nikdo nechce diskutovat o tom, jestli má být podnikání udržitelné a má být sociální přístup k podnikání,“ dodává.

„Samozřejmě, že je to správné téma, ale to, co se z toho stalo za byrokratický aparát a nesmysly… Které firmy musí plnit? Já myslím, že to je krásný příklad toho, jak by se rozhodně fungovat nemělo. Pojďme si to porovnat třeba s USA. Jak je možné, že oni bez těch regulací umí žít a my si to bez nich nedokážeme představit?“ ptá se.

Dalším velkým problémem je dle něj nejednotnost trhu. „To nás opravdu hodně brzdí. Když začnete podnikat v USA s nějakým produktem nebo ve službách, máte opravdu jednotný přístup k 330 milionům lidí. Evropa vypadá, že má jednotná pravidla, ale není tomu tak,“ říká Kolář.

„Jakmile zabrousíte do nějakých speciálních věcí, už musíte podléhat jednotlivým lokálním úřadům. Je to zbytečná byrokracie. A co se týče služeb? Vy nemůžete jednoduše vzít člověka a posadit ho na druhý konec Evropy a říct, ať dělá to, co dělal v Česku. Ne. Mezitím je obrovská řada kroků, které musíte udělat,“ popisuje Kolář s tím, že tyto bariéry jen pro pohyb služeb odpovídají tarifům 111 procent. „To je jako kdyby na nás Donald Trump uvalil cla 111 procent. A my si tohle děláme sami mezi sebou,“ dodává.

Právě zmiňovaná americká cla dle něj zůstávají stále otazníkem. Už v minulosti se Kolář nechal slyšet, že v případě uvalení cel na Evropu bude jeho Linet zvažovat přesun výroby.

„Ta čísla se dají spočítat relativně jednoduše. Pro nás už desetiprocentní clo by bylo něco k velkému zamyšlení a museli bychom s tím začít pracovat. Možná to není o tom budovat celý závod ve Spojených státech. Já osobně ale vůbec nedokážu odhadnout, co vlastně nastane. Cla, která byla uvalena na Kanadu a Mexiko, vůbec nesouvisela s byznysem. Co bude ten obchod s Evropu? Nebude se nakonec obchodovat Ukrajina, nerostné zdroje tam? Možná to ale opravdu bude ten schodek, který má Amerika s Evropou. Možná to bude něco úplně jiného,“ dodává Kolář.

Připomíná, že při tom všem je ale stále Evropa jako celek největším světovým exportérem. „Proč lidé nenakupují nová auta? Protože buď mají obavy, nebo nemají náladu nakupovat,“ dodává.

Průmyslová výroba se v Německu meziročně propadla o 4,5 procenta a další rok v útlumu má za sebou i Česko. „Musíme věřit, že nebude hůř, ale nemáme tu křišťálovou kouli. Faktem je, že Německo se potýká hned s několika problémy najednou. Jednak je to ztráta trhů na východě, je to zdražení energií a je to ztráta poptávky v automobilovém průmyslu. Plus to má co dočinění s konkurenceschopností,“ popisuje Kolář a dodává, že Německu nepomáhá ani to, že během výměny vlády hospodaří v rozpočtovém provizoriu.

Situace dle něj dopadá i na obyvatele Německa. „Je to i otázka určitých emocí a atmosféry a musím říct, že na těch Němcích je to vidět,“ říká Kolář.

České firmy se nyní snaží zaměřit také na jiné trhy. Dle Koláře zejména exportérům mohou pomoci vládní mise. „Je celá řada misí, které míří do Afriky. Není pravda, že by ji celou ovládali Číňané. Ty karty jsou mnohde nerozdány, ale samozřejmě to není úplně exportérská základní škola. Je potřeba počítat s těmi specifiky, která Afrika má,“ dodává.

Dalším řešením je dle Koláře transformovat průmysl a problematické obory. „To neuděláte přes noc, na to potřebujete nápad, potřebujete to začít budovat. Ne každá myšlenka musí být ihned správná. Navíc na to potřebujete řádově minimálně jednotky let a samozřejmě peníze. A samozřejmě míra rizika myšlenky znamená míru ceny peněz, “ dodává Kolář.

„Musíme si vzít příklad z některých států, které dokázaly to kormidlo otočit a byly na tom třeba mnohem hůř. I v Evropě máme krásné příklady, vezměme si, z jaké laťky startovalo Irsko,“ dodává Kolář.