Časovaných bomb v českém zdravotnictví máme víc, říká ředitel Homolky

Hlavním problémem českého zdravotnictví není nedostatek peněz, ale neefektivita, nevhodná struktura a špatné řízení některých zdravotnických zařízení, soudí ředitel pražské Nemocnice Na Homolce Petr Polouček.

Podle šéfa Homolky k ozdravení systému nestačí ucpávat díry, jimiž ze zdravotnictví utíkají peníze. „Nevíme zatím, kde ty díry jsou. Potřebujeme začít měřit efektivitu na základě dat, která ale zatím chybí,“ říká Polouček v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Příběh Nemocnice Na Homolce ovšem signalizuje, že „díry“, jimiž ze zdravotnictví odtékají peníze, bývají obrovské. Když Polouček do jejího čela v listopadu roku 2018 nastupoval, špitál stále bojoval s následky éry exředitele Vladimíra Dbalého, odsouzeného na deset let vězení za tunelování Homolky.

Za Dbalého se z nemocnice odčerpávaly peníze pomocí předražených zakázek a nákupů. V roce 2012 Dbalý ve funkci skončil, ve vedení se před Poloučkovým příchodem vystřídali další dva ředitelé. Profit Homolky v té době dosahoval nízkých desítek milionů korun. Polouček nastoupil před pěti lety a do loňska zvedl hrubý zisk Homolky ze 17 na loňských 775 milionů korun.

Homolka zároveň rozjela velkorysé investice. Z vlastních zdrojů do modernizace dala téměř miliardu korun, další čtvrtmiliardu získala z dotací, grantů a darů. Zrekonstruovala internu, kardiologii, radiodiagnostiku, chirurgii, modernizuje operační sály, pořizuje novou zdravotnickou techniku. Nasadila nový informační systém, investuje do energetických úspor, rozšířila parkoviště. Od letoška je v plánu pokračování investičního programu za dalších 1,5 miliardy.

Zdá se, že i mezi zdravotníky tu panuje menší nespokojenost s pracovními podmínkami než jinde. K lékařskému protestu ve formě odmítání přesčasové práce se Na Homolce přihlásilo jen 11 lékařů z celkového počtu 350, v řadě jiných nemocnic jsou výpovědi z přesčasů masovou záležitostí. „U nás nebude mít vypovídání z přesčasů dramatický dopad do aktuálního provozu, počítáme dokonce s tím, že v případě nutnosti budeme moci pomáhat i okolním nemocnicím,“ říká ředitel.

Pravda, nemocnice vede spor se zaměstnanci o proplácení přestávek v práci, které si hlavně sestry nemají často šanci vybrat. Celkem 130 zdravotníků kvůli tomu letos v září podalo na špitál žalobu k soudu. Podle Poloučka jde ale spíš o „filozofický spor“, nemocnice podle jeho slov nevyčerpané přestávky potvrzené nadřízeným proplácí.

Celkově ale Polouček potvrzuje, že české zdravotnictví má personální problém. „Zdravotníci správně poukazují na to, že pracují příliš. Platí to zejména v některých oborech. Jsem původně chirurg, zažil jsem to na vlastní kůži. Když strávíte celou noc na sále, není nic příjemného pokračovat pak v práci dál. Není to ku prospěchu ani lékaře, ani pacienta. A je stoprocentně nutné nastavit jasná pravidla, aby zdravotník po službě odešel domů. Sám jsem to jako manažer vždycky vyžadoval,“ říká.

V různých nemocnicích jsou podle něj ale různé podmínky a nedostatkem lékařů nejvíc trpí regionální nemocnice, kterým doktoři chybí „téměř v každém oboru“. Problém podle něj v není jen v penězích. „Je to o celkové atraktivitě povolání, o systému postgraduálního vzdělávání, o nastavení vnitřního fungování nemocnice i o tom, jaké spektrum péče jste povinni zajistit,“ vypočítává. „Je třeba analyzovat potřeby, říci: chceme tuto a tuto péči na tom a na tom místě a k tomu potřebujeme tolik a tolik lékařů ve vztahu k zákoníku práce. Asi to nejde udělat úplně skokově, ale určitě to lze rozložit v čase,“ prohlásil.

Analýza je podle něj úkolem nejen pro Ministerstvo zdravotnictví, podílet by se na ní měli všichni „stakeholdeři“. Tedy také zdravotní pojišťovny, zodpovědné za dostupnost péče, manažeři nemocnic, ale také kraje, pod něž spadají regionální nemocnice. „Vycházet je třeba z dat, která má Ústav pro zdravotnické informace a pojišťovny. Určitě lze vytvořit nezávislý subjekt, který bude hodnotit produktivitu, efektivitu systému a na základě dat získávaných pokud možno on-line predikovat další vývoj. Časovaných bomb v systému máme dost. Například stárnutí populace, a to i lékařů a sestřiček,“ varuje Polouček.

Polouček v rozhovoru popisuje, jak pracoval na ozdravení Homolky. „Museli jsme udělat řadu procesních opatření, abychom ucpali díry v hospodaření. Zvolili jsme tři základní oblasti, které bylo třeba měnit,“ líčí.

Prvořadý byl nákup a veřejné zakázky. Nemocnice dokončila odstřižení dceřiných společností, přes něž se dříve zakázky zadávaly bez soutěží. Zavedla transparentní procesy nákupu a několikastupňovou kontrolu. „Řadu procesů jsme museli ztransparentnit, nasvítit, hodně jsme se věnovali controllingu, efektivitě. Téměř ve všem, co jsme vzali do ruky, jsme našli nějaké rezervy. Odměnou byly stamilionové úspory v průběhu tří let. Jen na nákupech jsme dosáhli úspory kolem 270 milionů,“ říká Polouček.

Homolka má dnes tak vysokou míru „prosoutěženosti“ zakázek, že ji Datlab Institut (spolek, který analyzuje veřejný sektor) loni vyhodnotil jako nejlépe nakupující nemocnici v Česku. Před pár dny získala v žebříčku HealthCare Institutu mezi 109 hodnocenými subjekty prvenství jako nemocnice s nejlepším finančním zdravím ve prospěch pacienta u nás.

Případ Homolky je jistě specifický, podle Poloučka se ale prostor pro úspory a větší efektivitu najde i v řadě dalších zařízení. Sám působil ve vedení tří špitálů. „Všude jednoznačně rezervy byly. V nemocnici v Příbrami jsme začínali s obrovskými ztrátami, dnes je ekonomicky samostatná. Nemocnice Kladno byla ve stadiu klinické smrti, několik let po sobě měla ztrátu zhruba 200 milionů korun, dlužila stovky milionů i dva a půl roku po splatnosti. Po třech letech byla nad vodou, v černých číslech,“ popisuje šéf Homolky svá předchozí angažmá.

K obratu podle něj nestačí jen manažerské schopnosti a zkušenost. „Je potřeba mít taky kus odvahy. Upřímně, téměř za každý krok, který uděláte v ozdravení nemocnice, vám na začátku nikdo netleská, protože při tom vždycky někomu něco berete. Často jsme pod palbou různých zájmových skupin, stabilita (v řídící funkci) není vždycky pevná. Jít do dennodenního souboje, do malých bitev, které potom dělají velké peníze, je složité a někdy to člověku bere sílu, protože nevidí za horizont,“ řekl.

Svaz zdravotních pojišťoven začátkem října při vyjednávání o úhradové vyhlášce na příští rok varoval, že do zdravotnictví jde z veřejného pojištění tak málo peněz, že hrozí kolaps celého systému už na přelomu let 2024 a 2025. Podle Poloučka není hlavní problém v penězích. „Od roku 2017 se množství financí do systému téměř zdvojnásobilo. Je pozoruhodné, že se systém zhoršuje,“ podotýká.

„Když někam investujete peníze, musíte paralelně s tím také měnit strukturu,“ vysvětluje. Po změně struktury a snížení počtu nemocnic volá i řada dalších expertů, jde ale o politicky citlivý krok. „Nikdo nezruší oddělení ve své nemocnici. Je ale potřeba vysvětlit lidem, že péči, kterou potřebujeme jednou za život, nemusíme mít za rohem, ale že ji můžeme v mnohem kvalitnější podobě, na světové úrovni, dostat o 20 kilometrů dál, v nějakém specializovaném centru,“ říká Polouček.

Změnu struktury je ovšem nutné nedělat náhodně či cestou nejmenšího odporu, ale na základě posouzení efektivity jednotlivých zařízení. „A to musíme dělat na základě dat, která nám ale dnes jednak chybí, jednak s nimi neumíme pracovat,“ upozorňuje.

Potřeba změny je ale podle něj stále naléhavější. „My jsme do systému nalili dvojnásobek finančních prostředků, ale vidíme protesty a výpovědi lékařů a je požadováno, aby se do systému nalilo ještě víc peněz. Právě to je ale výzva, aby došlo ke strukturálním změnám. K tomu si ale musíme stanovit cíl, vědět, kam jdeme,“ uzavírá šéf Nemocnice Na Homolce.

Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.