Článek
Ve srovnání s koncem roku 2019 je současný výkon ekonomiky o jedno procento nižší a cenová hladina o 26 procent vyšší.
„Přešlapujeme na místě a jen koukáme, jak nám všechno zdražuje. Toto srovnání dvou klíčových ukazatelů říká, že jsme země, která má nějaký problém. Zaostáváme – jsme poslední zemí EU, která nepřekonala problémy posledních tří let, a zároveň jsme zemí, která čelí jednomu z nejvýraznějších růstů cen. Tady je něco špatně,“ říká v pořadu Agenda hlavní ekonom společnosti Deloitte a ekonomický poradce prezidenta David Marek.
Strategii jsme měli naposled před dvaceti lety
Podle něj se teď sice hodně mluví o tom, kam českou ekonomiku posunout, ale zcela chybí komplexní strategie. „Tu jsme měli naposled za Martina Jahna 20 let zpět a od té doby žádná nevznikla. Když ale nemám strategii, nemůžu ani vykročit. Na základě strategie musím vytvořit plány, kontrolovat jejich plnění, rozdat úkoly. Je hezké něco říkat na konferencích, ale je potřeba začít něco dělat,“ vysvětluje Marek.
I když se podle aktuálního množství výzev, konferencí a poradních skupin může zdát, že Česko má nakročeno správným směrem, prý tomu tak není. V takovém případě by totiž podle Davida Marka nebylo možné například zvyšovat sazbu daně z příjmů právnických osob.
„Zvyšovat zdanění kapitálu ve strategii, kdy bychom chtěli nakopnout ekonomiku a přilákat nové investice? To ukazuje na absenci strategické úvahy. Kdyby někdo uvažoval opravdu strategicky, zahrnul by do toho při té žádoucí změně ekonomiky například změny v daňovém systému. Ty řešíme separátně a bez ohledu na to, co by ekonomika potřebovala,“ dodává Marek, podle kterého je vývoj ekonomiky velký problém a je potřeba ekonomickou aktivitu stimulovat.
Prezident jako prostředník
Vážnost situace si podle Davida Marka, uvědomuje i samotný prezident Petr Pavel, který se do proměny zapojí.
„Prezident nedělá hospodářskou politiku, to je především zodpovědnost vlády, ale bavíme se o tom. Je to opravdu důležité téma. Minimálně může prezident propojovat správné lidi, může tu změnu akcelerovat a snažit se vyburcovat společnost a politiky k tomu, aby konečně začali něco dělat. Jsme ve spojení se Svazem průmyslu a dopravy, bavíme se s lidmi z byznysu a vidíme, že ta iniciativa začala vznikat odzdola. Bylo by ale dobré, aby to vznikalo propojeně, aby to nebylo rozdrobené, protože něco jiného potřebují automobilky a něco jiného výrobce čipů. Aby to mělo hlavu a patu, aby to někdo řídil. Tady si myslím, že prezident a jeho lidé můžou sehrát důležitou podpůrnou roli. Teď spíš řešíme, do jaké míry se do toho zapojit, aby to bylo fér, protože chceme být partnerem vládě,“ dodává Marek s tím, že od podzimu mají začít setkávání s lidmi z byznysu tak, aby bylo vše koordinované.
Jestli jsou cestou čipy, má rozhodnout byznys, ne vláda
David Marek nemyslí, že by vláda měla být tím, kdo určí odvětví, která jsou nebo nejsou progresivní.
„Tohle je riziko, které by měly nést firmy a podnikatelé. Vláda by měla především začít odstraňovat překážky, které vytváří. Začít administrativou, pak pracovat na tom, aby se zvyšovaly výdaje do vědy a výzkumu, další na řadě je školství a infrastruktura. To jsou všechno věci, které může vláda odpracovat. Teprve potom si byznys vybere, co je pro nás perspektivní. Pokud tu budou špičkoví inženýři v oblasti AI, přivedou sem i patřičný kapitál,“ dodává Marek a říká, že dnes často firmy při plánovaní svých investic narazí na to, že tu chybí adekvátně vzdělaná pracovní síla.
Nejsložitější období české ekonomiky
I když se podle všeho k růstu Česko dostane už v průběhu příštího roku, nebude to růst, který by stačil na pokrytí ztrát z minulých let a hlavně k tomu, abychom dohnali ostatní státy. Pro Česko tak jde o jedno z nejsložitějších období v historii.
„Krize, kterými jsme procházeli, ať už měnová, nebo velká finanční krize, nebyly tak komplikované jako to současné období,“ říká ekonom.
K výraznému nastartování ekonomiky jsou podle něj dvě možné cesty. Tou první se vydaly skandinávské země – tedy práce na dlouhodobé vizi, která se naplňuje dvě až tři dekády a začíná od školek. Druhá cesta je cesta rozvojových zemí – levné pracovní síly nebo co nejnižší zdanění kapitálu. „My si můžeme vybrat, ale my nejdeme ani jednou cestou,“ dodává.
A vysvětluje, že pokud se rozhodneme být „montovnou“, je třeba mít na paměti, že u montoven je zpravidla nejnižší přidaná hodnota. Upozorňuje ale, že něco jiného je „montovna aut spalovacích motorů“ a například montovna moderních elektromobilů. My jsme bohužel montovna 20. století. Kéž bychom byli alespoň montovna 21. století,“ říká Marek s tím, že dnes už český dělník v montovně nesoupeří s čínským dělníkem, ale s čínským robotem.
Inflace? Opět může vyskočit. A už zůstat
A zastaví se růst cen? „Já si přeju, abychom se dostali na inflační cíl České národní banky, ale když vidím, jakým tempem rostou ceny služeb, tak se trochu obávám, že cesta k inflačnímu cíli nebude tak jednoduchá. Možná toho dosáhneme v roce 2025, 2026, ale inflace začínající dvojkou v příštím roce, to může být docela výzva,“ říká Marek.
A ještě dodává, že je možné, že i když teď díky srovnání s vysokými cenami z loňského roku inflace rychle klesá, může už v příštím roce opět akcelerovat. I růst o čtyři až pět procent může být podle něj velký problém.
„Jakmile se nám zakoření očekávání, že normální je zdražovat o pět procent, pak pro Českou národní banku bude velmi těžké s tím bojovat. Možná těžší než bojovat s patnáctiprocentní krátkodobou inflací je bojovat několik let s pětiprocentní dlouhodobou inflací.“
