Článek
Marketingový šéf Centropolu Jiří Matoušek sám o sobě mluví jako o „poslu špatných zpráv“. Loni na jaře v rozhovoru pro SZ Byznys jako jeden z prvních přišel s varováním, že koncem roku vyskočí ceny elektřiny a plynu na kritickou úroveň a vláda by měla zasáhnout.
Politici ale dlouho nevěřili a odmítali zásahy do volného trhu. Na podzim pak narychlo vytvářeli systém cenových stropů, jimiž energetickou drahotu na poslední chvíli zbrzdili.
Cenové stropy však stojí letos státní kasu asi 100 miliard korun, energie na burzách přitom zlevňují, a tak se mluví o konci tohoto opatření začátkem příštího roku. A Jiří Matoušek opět varuje – pokud cenové stropy skončí bez dalších opatření, mohou energie zásadně zdražit až desetině zákazníků.
Kromě toho se pro všechny spotřebitele rýsuje riziko v podobě rostoucích regulovaných poplatků, které se samotnou elektřinou i plynem hradíme na svých fakturách.
Jak nakupujete elektřinu na příští rok, na kolik vám z toho vychází cena pro zákazníky?
Včera a dnes jsme nakupovali základní produkt na příští rok za zhruba 138 eur za megawatthodinu. Stejný produkt stál přesně před rokem 222 eur a ještě o rok dřív zhruba 70 až 75 eur. K této ceně je ale potřeba připočíst ještě takzvaný diagram, tedy dražší zimní měsíce. Což je zhruba 10 procent nad tuhle cenu.
Dále musíme přičíst náklady na odchylku (obchodníci platí za to, když nedodrží předem ohlášený odběr elektřiny – pozn. red.), která je pro řízení čím dál složitější. A k tomu ještě ostatní náklady a marži. Takže nákup těch posledních dvou dnů znamená cenu pro zákazníky na úrovni zhruba 4000 korun na MWh pro spotřebu v příštím roce.
Můžete srovnat ještě loňskou a předloňskou zákaznickou cenu silové elektřiny?
V roce 2021, před zdražením, to vycházelo na 1600 korun za megawatthodinu. Loni v létě ceny elektřiny pro zákazníky vycházely mezi 8000 až skoro 9000 tisíci korunami, proto zavedla vláda cenový strop ve výši pět tisíc korun.
Podobně to srovnání vychází u plynu?
Plyn uložený v zásobnících pro následující topnou sezónu se bude pohybovat někde kolem 50 eur za MWh. K tomu je zase potřeba připočítat další nutné náklady, například cenu za skladování nebo marži obchodníků, což celkově vychází zhruba na 1750 korun. Před krizí to celkem vycházelo na 750, možná u malých spotřeb na 800 korun za megawatthodinu. Cenový strop je 2500.
Predikce na plyn pro příští rok jsou v tuto chvíli dost nevyzpytatelné. Na základě realizovaných cen nákupů mnoha obchodníků vychází cena na 1750 až 1780 korun za megawatthodinu. Dobrá zpráva je, že to, co najdou spotřebitelé příští rok ve vyúčtování, bude zhruba o 25 procent nižší nižší částka než to, co odpovídá cenovému stropu.
V médiích skoro denně čteme, jak cena energií na burzách klesá a jak jsme z krize venku. Vidíte to stejně?
Jsou to rozhodně dobré zprávy. Jenom se musíme odnaučit používat slovo „nízké“ ve spojení s cenami energií. A bohužel očekáváme na příští rok sice pokles cen komodit, to ale bude nahrazeno vyššími platbami regulované části vyúčtování.
Krizová past
Regulované platby za energie na letošní rok stát spotřebitelům zčásti odpustil, zčásti zmrazil. K těm poplatkům se ještě dostaneme, ale ještě k cenovým stropům: Má smysl je dál držet při cenovém poklesu, který jste popsal?
Z pohledu dodávky komodity určitě nedává smysl pokračovat v nastaveném cenovým stropu. Ale co budeme muset vyřešit: Je tu skupina zákazníků, je jich asi do 10 procent napříč všemi dodavateli, kteří budou mít od začátku příštího roku ceny vyšší, než je dnešní cenový strop.
Takže i přes to, že nákupní ceny klesají a výhled vypadá optimisticky, u nás budou lidé, kterým od ledna energie zdraží? Jak se to stalo?
Z jednoduchého důvodu. Jak jsem na začátku zmínil, minulý rok jsme v červnu nakupovali elektřinu u jednoletých i dvouletých produktů za 222 eur.
Chápu, řada lidí v té nešťastné době uzavřela fixované kontrakty. Mají třeba dvouleté smlouvy, obchodníci pro ně drahou elektřinu nakoupili dopředu. A tu elektřinu teď prostě potřebujete prodat za ty vysoké nákupní ceny.
No. Budeme si nad tím muset sednout s představiteli odpovědných resortů. Je to správné řešení, společně jsme taktéž dávali dohromady cenový strop a několik novel energetického zákona. Teď bude potřeba vyřešit tyto zákazníky. Neměli bychom se před tím schovávat.
Kolik lidí je růstem cen ohroženo?
Bude to zhruba do půl milionu odběrných míst v elektřině. Plynu se to bude týkat v minimálním množství, je to primárně problém elektřiny.
Některé společnosti takové zákazníky nemají vůbec, protože loni fixované produkty nenabízeli. Jiné jich mohou mít hodně. Jak je to u vás v Centropolu?
V elektřině jich bude zhruba 7,5 procenta. Jsou to primárně zákazníci, kteří k nám loni přicházeli jako noví. Trh byl velmi rozkolísaný.
Vím, byla tu řada lidí, kteří brali jakoukoliv cenu, jenom když měli jistotu, že už jim dál neporoste nahoru. A letos je z nejhoršího vytáhly cenové stropy.
Ono je ještě dobré poznamenat, že ty vysoké ceny nebudou platit pro spotřebitele po celý rok 2024, ale v zásadě jich bude každý měsíc roku 2024 ubývat, protože na celém trhu jsme my obchodníci nabízeli primárně jednoleté, 1,5leté nebo dvouleté produkty.
Takže nevýhodné fixace budou postupně končit, jde o problém roku 2024, který se už nepřenese dál. Rozběhla už se nějaká jednání obchodníků se státem, s ministerstvy?
Intenzivně se teď přemýšlí, jak se k situaci postavit. Nemám ověřené informace, ale ty neověřené hovoří o tom, že probíhá komunikace mezi resorty a Energetickým regulačním úřadem. Stát pak bude vědět, co by znamenalo, kdyby například kompenzoval obchodníkům veškerou nakoupenou elektřinu právě pro ty smlouvy, které budou končit v průběhu roku 2024.
Bude si na to muset udělat názor (stát) a přijít za obchodníky, předpokládám, na podobné platformě, na jaké jsme dávali dohromady cenový strop. A tam budeme muset udělat nějakou dohodu.
Tedy ne, že by nebyla možná dohoda mezi třeba velkými dodavateli. Ale pokud by stát nechal řešení vyloženě na liberalizovaném trhu, dojde k tomu, že vysoké desetitisíce zákazníků nebo až jednotky tisíc u menších dodavatelů budou mít ceny třeba i ve výši 10 tisíc korun za megawatthodinu silové elektřiny. Tomu je dobré předejít.
Vy vidíte v zásadě tři možnosti řešení. Jaké to jsou?
Jednu variantu jsme už zmínili. Nechat expirovat vládní cenový strop, čekat, že trh si poradí.
A další možnosti?
Druhé řešení znamená, že by pokračoval cenový strop. Ale on je administrativně náročný a je otázka, jestli ho nechat běžet kvůli každý měsíc klesajícímu počtu zákazníků. Nemyslím, že je to rozumné.
Kompromisní třetí řešení je sednout si a říct, jak bychom tuhle situaci mohli vyřešit. Například nějakou jednorázovou, nikoliv třeba stoprocentní kompenzací za nakoupenou drahou elektřinu, či to řešit jiným způsobem.
Rozhodnutí už nestihneme udělat před prázdninami, ale je dobré udělat ho třeba v září, protože dodavatelé musí zákazníkům vystavovat platební kalendáře. Když v září žádné rozhodnutí nebude, budete se vy novináři ptát, jak je možné, že když ceny klesají, některým zákazníkům rostou zálohy.
Nejistý zelený poplatek
Je tu ještě jedna velká neznámá, regulované složky, které platíme v ceně elektřiny vedle samotné komodity. Za prvé jde o poplatek na podporu obnovitelných zdrojů. Letos od něj vláda spotřebitele osvobodila a podporu obnovitelným zdrojům platí do konce roku stát. Před měsícem ale ministr financí Zbyněk Stanjura řekl, že tuto dotaci stát přestane vyplácet, tudíž by příspěvek neměl platit nikdo. Věříte, že to tak bude?
Já se přiznám, že si to zatím neumím představit. Majitelé solárních elektráren (postavených do roku 2010 – pozn. red.) mají garantovanou výkupní cenu. Ta byla nejdřív dokonce až 15 Kč za kilowatthodinu, takže 15 tisíc za MWh elektřiny. Určitě si vzpomínáte na rok 2010, kdy všichni investoři chtěli do Silvestra stihnout získat licenci od Energetického regulačního úřadu.
Výkupní cena byla garantovaná po dobu následujících 20 let, takže tyto výkupní ceny expirují až v roce 2030. Určitě existuje způsob, jak se na úpravě pravidel domluvit, dokonce lze i upravit legislativu. Ale obávám se, že máme tak málo času do konce roku, že bych spíš asi domácnosti připravil na to, že to nemusí vyjít a že ten poplatek ve výši 495 korun, včetně daně 600 korun na megawatthodinu, ve faktuře za elektřinu bude.
Co kdyby to dál platil stát, jako letos?
Jenom domácnosti spotřebují, řekněme, 15 milionů megawatthodin elektřiny ročně, to jsme skoro na 10 miliardách korun. Kdyby to neplatily domácnosti, muselo by to jít ze státního rozpočtu. A já osobně si to nedovedu představit v situaci, kdy státní rozpočet pracuje v rámci úspor s jednotkami miliard. To je pro nás jedno riziko. Druhé riziko spočívá v tom, že se patrně zvednou poplatky, které byly na letošní rok kvůli krizi zmrazeny.
Jaké jsou ty další poplatky?
Například poplatek za distribuci, rozpočítávaný na každou hodinu. Dále fixní plat, který odvádíme distributorům. Daň z elektřiny a poplatek operátorovi trhu - to jsou ale jen korunové položky. Dále tam patří poplatek za provoz české přenosové soustavy, ten už je větší, dneska činí bez daně 113 korun za megawatthodinu. A pak ten už zmíněný poplatek na podporu obnovitelných zdrojů.
Já si vzpomínám, že zhruba před rokem jsem byl poslem špatných zpráv, když jsem říkal, že ceny elektřiny pro rok 2023 budou vysoké a že je správné si sednout a začít diskutovat s výrobci. Nakonec to skončilo vlastně dobře - nastavením vládního stropu. Teď jsem v podobné situaci.
Očekáváme, že ceny distribuce půjdou nahoru, protože pro tento rok byly zamrazené, ale distribuce měla náklady mezi 30 až 40 miliardami korun. Kvůli ztrátám u plynu, kvůli vyšší ceně na jednotku elektřiny i plynu čekám, že tyto ceny půjdou nahoru. Myslím, že to může být klidně o 20 procent. Takže jde o to, že i když ke zvyšování spotřebitelských cen stát správně přistoupil tím, že předtím zastropoval cenu silové elektřiny, tak aby z druhé strany ta cena nebyla vyšší právě díky růstu regulovaných poplatků.
Co radíte spotřebitelům, kteří potřebují uzavřít novou smlouvu na elektřinu či plyn? Je čas na uzavření nové smlouvy s fixací v situaci, kterou jsme právě popsali?
Jak v zemním plynu, tak v elektřině doporučuji stále uzavírat smlouvy s pevnou cenou na jeden nebo maximálně 1,5 roku. S tím, že není na škodu ani zůstat na době neurčité u stabilních větších dodavatelů. Proč u stabilních větších? Protože ti nakupují na dobu neurčitou průběžně. Když se dívám na náš nákupní kalendář, tak není týden, co bychom neučinili nějaké nákupní rozhodnutí, z toho jsou složeny ceny pro příští rok. Spotřebitel pak má jistotu, že se ceny budou v zásadě platné. Tedy v době relativního klidu, ne nějaké další války. Ale hlavně mají jistotu, že pro ně má ten dodavatel nakoupeno.
