Paukner: Poláci poslali do Bruselu jednat elitu, Češi „takzvané odborníky“

Majitel skupiny Carbounion Bohemia, obchodník s uhlím, biomasou a dalšími energetickými komoditami Petr Paukner, zúročil své dlouholeté vazby na sokolovské těžaře.

Rok poté, co skupinu Sokolovská uhelná – SUAS opustil spoluzakladatel a dlouholetý minoritní podílník Jaroslav Rokos, převzal Paukner zhruba desetiprocentní akcionářský podíl.

Cena akvizice není zveřejněna, jde ale o velký obchod v hodnotě stovek milionů korun. V rozhovoru pro Agendu SZ Byznys nový podílník Sokolovské vysvětluje své motivy a komentuje situaci v energetice.

Co si od investice do Sokolovské uhelné slibujete?

Ten krok byl částečně dán tím, že jsme s bývalým majoritním akcionářem Sokolovské uhelné Františkem Štěpánkem byli přátelé. Než došlo k té tragické události (František Štěpánek zemřel vlastní rukou v březnu 2020, pozn. red.), zeptal se mne, jestli bych jeho dětem neporadil, kdyby to potřebovaly. Tutéž otázku mi pak daly jeho děti. Má odpověď byla samozřejmě kladná. Takže první důvod vycházel z mého vztahu k Františku Štěpánkovi, kterému jsem se cítil morálně zavázán.

Druhý důvod je, že přicházíme do období, kdy bude třeba Sokolovskou transformovat do podoby, která bude odpovídat novým potřebám příštích 20 nebo 30 let.

Myslíte transformaci na novou „Sokolovskou neuhelnou“?

Přesně tak. V tomto ohledu se budu snažit být nápomocen svou radou.

Jak s plánovanou transformací na Sokolovskou neuhelnou a útlumem těžby a uhelné energetiky zahýbala energetická krize? Ta loni vrátila uhlí dočasně zpátky do hry.

Je třeba vycházet z toho, že loni ani při největším boomu cen energií Evropská unie neustoupila ze strategie skončit co nejdřív se spalováním fosilních paliv včetně uhlí. Takže myslím, že to loni byl jen krátkodobý výkyv. K transformaci těžebních firem dojít musí. Jen mám skromné přání, že transformace nebude urychlená, pod tlakem ideologie. Že to bude dělané rozumně, abychom se nedostali do situace, že budeme závislí na importu elektrické energie. Myslím, že stanovovat si pevný termín, kdy uhelná energetika skončí, je nereálné.

Je podle vás nereálný cíl české vlády, skončit s uhlím do roku 2033?

Podle mne nemůže fungovat předem daný pevný termín, ke kterému uhlí zavřeme. Hlavní důvod je, že nevíme, jaké vnější okolnosti na nás v té době budou působit. Nelze to svádět na Evropskou unii. Například Poláci si dokázali své zájmy v Bruselu prosadit. Také jdou k obnovitelným zdrojům, ale mostem k této změně je pro ně uhlí. My tu také máme starý most – uhlí, ale vedle něj chceme stavět nový most. Nečekáme, až ten starý most doslouží, chceme ho zbořit, i když žádný nový zatím postavený nemáme.

Mostem k nízkoemisní energetice se mají stát plynové elektrárny. Budeme ho potřebovat brzy. Kolem roku 2025 zřejmě natrvalo překročí cena emisní povolenky 100 eur za tunu CO2. Cena elektřiny klesá, na rok 2025 se prodává za 107 eur na megawatthodinu. Druhý největší výrobce elektřiny v Česku Pavel Tykač tvrdí, že se mu proto přestane výroba z uhlí vyplácet už kolem roku 2026. Hrozí, že své elektrárny zavře, pokud mu stát nepomůže. Jak to vidí Sokolovská?

Podobně jako Pavel Tykač. Jde o to, jestli budou nízké ceny trvale, nebo jen krátkodobě, třeba v období jara a léta, když fungují obnovitelné zdroje. To bývá elektrická energie za nulu nebo až za minusové ceny. Ale co v zimě, když sluníčko nesvítí? Máme dvě varianty – buď budeme následovat Německo, které chce ve velkém stavět plynové elektrárny a teplárny, nebo se pokusíme využít do konce naše zdroje, ale to bychom museli sáhnout k určité dotaci. Já se domnívám, že můžeme najít i zlatou střední cestu. Což pro těžaře znamená, že budou těžit uhlí jenom část roku, dejme tomu od září do března.

Myslíte v období, kdy nebude dost energie ze slunce a větru. Je reálné třeba v Sokolovské uhelné držet provoz dolu a elektráren vždy jen na půl roku?

Dovedu si to představit. Bagristé na lomech budou v letním období dělat skrývku, odebírat zeminu. A v období zimním hrabat uhlí. Samozřejmě to nelze dlouhodobě, ale jen jako ten dočasný most. Třeba Poláci s uhlím počítají až někdy do roku 2045 (polské firmy podepsaly s vládou dohodu o ukončení těžby do roku 2049, pozn. red.). Domnívám se, že bychom se i touto možností měli zabývat. Je to lepší než být závislí na importu elektřiny, ten nemusí fungovat. To bychom se taky mohli vrátit do 70. let minulého století, k regulacím energií, což by znamenalo, že některé fabriky někdy prostě nepojedou.

Nebude to spíš tak, že elektřina sice bude, ale v období, kdy nebudou vyrábět obnovitelné zdroje, bude velmi drahá? Půjde o to, aby se vám z jejích cen vrátily náklady na provoz dolů a elektráren spouštěných jen občas.

I tento efekt to může mít. Záleží, jaká bude celková bilance. Tady to všichni dlouho brali, že jsme v pohodě. Včetně nejvyšších představitelů Evropské unie. Říkáme, že jsme zvládli v klidu odchod od ruského plynu, ale zapomínáme na dvě věci: v Evropě nebyla konjunktura, Německo stagnovalo, spotřeba byla malá. A byla velmi mírná zima. Tyhle dva faktory, ne um politiků, způsobily, že jsme krizi hravě zvládli.

Je teď na rozhodnutí politiků, co dál. Problém je, že nemáme tak jako Poláci vyjednané kapacitní platby, tedy platby za to, že držíte v záloze určitý zdroj, který dodává energii, když je to třeba.

Úředníci, kteří mají na starosti jednání s Evropskou unií, říkají, že vyjednat dnes jakoukoliv podporu na uhelnou energetiku je už neprůchodné. Poláci si to dojednali někdy před šesti lety, v jiné době. Je dnes polská cesta reálná?

Neumím přesně odpovědět. Ale vím jedno: Poláci poslali do Bruselu vyjednávat svou absolutní energetickou elitu. Nemám moc vysoké mínění o takzvaných expertech, kteří projednávali českou energetiku.

Sokolovská uhelná na energetické krizi slušně vydělala. Loni dosáhla rekordního zisku 2,5 miliardy korun. Jak to vypadá s hospodařením na letošní rok?

Určitě to bude vypadat hůř. Letos myslím, že všechny energetické společnosti budou mít výrazně slabší výsledky, menší zisky.

Dobře znáte německý trh a německou energetiku. Jak podle vás dopadne německý uhelný útlum? Ještě před třemi lety ho Němci plánovali k roku 2038, současná vláda ho ale chce urychlit k roku 2030. O definitivním útlumu dolů ve východní části země ale pořád není rozhodnuto.

Němci to budou chtít řešit podle mého názoru na spolkové úrovni. Zelení a sociální demokraté ve vládě chtějí, aby se stanovily pevné cíle a aby se přerozdělovalo. Ministr financí za Svobodné demokraty je jiného názoru, nedávno odmítl subvencovat výrobu elektrické energie pro velké podniky v Německu s odůvodněním, že na to nejsou peníze a že by se Německo muselo zadlužovat. K vyjednávání se teď ještě přidá druhý faktor, regionální vlády Braniborska a Saska. Je možné, že rozhodování ještě nabere vývoj, až budou Němci přesně vědět, kolik uhlí budou potřebovat. Uhelná energetika tam může ještě přetrvávat, ale to znamená notifikace nějakých podpor. Pokud bude stát povolenka 100 eur a elektřina kolem 106 za MWh, tak bez podpory nemůžete elektřinu z uhlí vyrábět.

Poslední otázka. Premiér Fiala minulý týden na reprezentativní konferenci průmyslníků řekl, že vizí této vlády je, aby se Česko stalo do 10 let křižovatkou Evropy. Mimo jiné i energetickou křižovatkou. Je to podle vás reálný plán?

Nerozumím tomu, nepochopil jsem argumenty, které ho k tomu vedou. Myslím, že bychom se měli starat hlavně o to, abychom dokázali být při výrobě elektrické energie soběstační.