Oxfordský profesor: Aparát ČNB je chybný a ani radní mu nerozumí

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od roku 2019 do současnosti vzrostly v Česku ceny o více než třetinu. Guvernér České národní banky (ČNB) Aleš Michl proto zadal na jaře tři posudky, které měly přinést nový pohled na fungování měnověpolitického modelu, podle něhož se bankéři rozhodují při krocení inflace v ekonomice.

Jeden z posudků vypracoval oxfordský ekonom John Muellbauer. „Ještě v letech 2007 až 2009 byl jejich model považován za moderní. Ale jedním z paradoxů je, že tato kategorie modelů se po globální finanční krizi hodně zdiskreditovala, a přesto ji v ČNB v roce 2009 zavedli,“ říká profesor.

Pracovalo se vám s českými centrálními bankéři dobře?

Ano. Jsou inteligentní. Někteří z nich byli velmi argumentačně zdatní, poměrně dobře zorientovaní, technicky značně vyspělí. Například IT architektura České národní banky je lepší než v Bank of England (britská centrální banka, pozn. red.). V ČNB mají modernější software a modernější datové systémy. A lidé byli strašně přátelští.

Ve svém posudku uvádíte, že měnový model České národní banky je často nepřehledný a komplikovaný, poněkud zastaralý, takže samozřejmě nemůže spolehlivě předpovídat budoucí vývoj české ekonomiky.

Je to tak. Ještě v letech 2007 až 2009 byl považován za moderní. Ale jedním z paradoxů je, že tato kategorie modelů se po globální finanční krizi hodně zdiskreditovala, a přesto ji v ČNB v roce 2009 zavedli.

Je zřejmé, že na modelu nějakou dobu pracovali a investovali do něho hodně intelektuálního úsilí a lidské práce. Předpokládám tedy, že pak u něho zůstali, i když tyto modely přestaly platit. Tyto typy modelů nepřipouštějí možnost finanční krize, nepřihlížejí k cenám aktiv, neberou v potaz úvěrový kanál, vůbec se v nich nepočítá s bankami.

Banky přitom hrají v české ekonomice důležitou roli.

Jednou z opravdu podivných věcí na mikroekonomických předpokladech modelu České národní banky je to, že podle jeho teoretických struktur všechny firmy v ekonomice vlastní české domácnosti, a tudíž domácnosti dělají investiční rozhodnutí.

Polovinu firem v Česku přitom vlastní zahraniční vlastníci, takže to nedává vůbec smysl. A samozřejmě řada těchto firem jsou velké korporace, které nemají na jednotlivé rodiny takřka žádnou vazbu. Když se podíváte na detaily modelu, zjistíte, že jsou matoucí a vůbec neodpovídají realitě.

Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že většina členů bankovní rady, jak uvádíte v posudku, modelu nerozumí, a tudíž ani jeho důsledkům pro měnovou transmisi, tak to zřejmě není ideální situace pro rozhodování o měnové politice…

Bohužel máte pravdu. Existuje studie, která popisuje pohled bankovní rady na to, jakým mechanismem se měnová politika přenáší do reálné ekonomiky, avšak víc než polovina těchto mechanismů není v modelu zohledněna.

Model se tak musí doplňovat dalšími faktory a také zvláštními odbornými posudky.

Před sto lety centrální bankéři neměli žádné modely. Pokud je dnešní model špatný a jeho předpoklady chybné, jsou moderní centrální bankéři v jiné situaci než jejich kolegové před stoletím?

Tady musím být férový, protože v ČNB je chybný jejich základní model. Ale mají ještě spoustu dalších modelů. A ty při krátkodobých prognózách ekonomiky odvádějí docela dobrou práci. Krátkodobé prognózy (tři až šest měsíců, pozn. red.) ve skutečnosti nemají žádnou souvislost s centrálním modelem. Používají se jako vstup do centrálního modelu, ale nejsou na něm založeny. Jde například o modely cen nemovitostí.

A pak taky centrální bankéři samozřejmě reagují na data. Bankovní rada má na fungování ekonomiky nějaký názor, který se pravděpodobně výrazně liší od toho, jaký pohled na ekonomiku poskytuje základní model ČNB. Ale přesto mají představu o tom, co se v ekonomice děje. Existuje celý komplex informací, který vstupuje do měnověpolitických rozhodnutí.

Má ale model ČNB vůbec smysl provozovat?

Podle mého názoru je mnohem rozumnější mít základní model, který se daleko víc blíží uvažování členů bankovní rady. Nějaký druh sektorového pohledu, jak uvažovat o agregovaných spotřebitelských výdajích, zboží dlouhodobé spotřeby, službách dlouhodobé spotřeby. A co investice? Co vývoz, dovoz…

Model například vůbec nepočítá ani s rolí státu. Stát se chová způsobem, který má určitou strukturu. V současné době model neobsahuje implicitní pravidlo o fiskální politice, a přitom by mělo být součástí toho, jak celý systém měnové a fiskální politiky vzájemně funguje.

Potýkají se se stejnými problémy i jiné centrální banky, nebo je to specifický případ ČNB?

Moje kritika české centrální banky by se dala aplikovat na Bank of England a také na Riksbank, tedy švédskou centrální banku.

Bank of England se stále drží dosti podobného modelu. Ustavili teď malou odbornou skupinu, která dává dohromady eklektičtější polostrukturální ekonometrický model, s nímž v současnosti pracuje většina ostatních centrálních bank.

Bank of England, švédská centrální banka a Česká národní banka jsou tak trochu výjimky, které dosud nepřešly na tyto alternativní, datově koherentnější, eklektičtější typy modelů, které mají širší škálu transmisních mechanismů.