OSA hlásí rekordní příjmy. Svým lidem dává volnost, železářstvím ne

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Jediné přehrání písničky v celoplošném rádiu znamená 30 korun pro jejího autora. To v rádiu regionálním už stejná píseň vynáší jen na tři koruny a třeba na serveru YouTube je potřeba na výdělek jediné koruny hned tisícovka přehrání.

Byznys s hudebními právy popisuje v rozhovoru předseda představenstva ochranného svazu autorského neboli OSA Roman Strejček. Právě OSA loni díky rekordním tržbám 1,45 miliardy korun přihrála umělcům i rekordní výplaty. „Loni se peníze vyplácely zhruba 200 tisícům nositelů práv, skladatelům a textařům. V průměru to vychází něco okolo 6000 za rok na jednoho autora,“ říká Strejček s tím, že jen pět procent umělců se ale hudbou i skutečně uživí.

Logicky jsou to ti nejhranější. „Tedy jména jako Marek Ztracený, Milan Špalek z Kabátů nebo v minulosti Richard Krajčo,“ vyjmenovává Strejček a dodává, že historicky mezi nejúspěšnější autory patří například Jaromír Vejvoda (autor hitu Škoda Lásky), dvojice Suchý a Šlitr nebo Leoš Janáček a Bohuslav Martinů.

V posledních letech se fungování OSA výrazně proměnilo. Zejména díky digitálním a streamovacím platformám. Příjmy z nich pro OSA meziročně vyrostly o 70 milionů korun na 178 milionů. „Dnes je to druhý největší příjem pro OSA. Tím největším jsou příjmy z televizního vysílání. Má to ale samozřejmě svá pro a proti. Tím, že se v rámci streamovacích služeb dostává do prostoru podstatně víc interpretů, se ta částka dělí mezi násobně větší počet umělců,“ dodává Strejček. Právě proto jsou prý částky za přehrání výrazně nižší.

Upozorňuje navíc, že systém dělení není spravedlivě nastaven z pohledu autorů. „Není to o tom, že by daný provozovatel věděl, za kterého autora nám má zaplatit. Nasypou na nás data z celé Evropské unie a řeknou – teď nám vyznačte, kterou skladbu a kterého autora na té skladbě zastupujete, pak nám to vraťte, my to projedeme naším systémem a pak vám umožníme si tu částku vyfakturovat,“ popisuje Strejček a vysvětluje, že streamovací platformy nabyly na dynamice zejména během covidu.

Celkově OSA zastupuje 11 tisíc autorů z Česka, a díky mezinárodní spolupráci podobných organizací z celého světa pak více než tři a půl milionu zahraničních umělců. „Zastupujeme autory z celého světa na českém trhu. Mezi těmi velkými jmény jsou třeba i Mick Jagger a podobně,“ říká Strejček.

OSA bývá někdy nesprávně spojována s komunismem, organizace přitom vznikla už v roce 1919. „Ta debata o tom, proč máme platit, je tady od první republiky. Už tenkrát hospodští psali do hostinských listů, proč by měli platit za přístroj umístěný v restauraci. Neustále se to ve společnosti nějak diskutuje a je tam velké nepochopení, proč by lidé měli platit,“ říká předseda představenstva OSA.

Spor proč a zda platit poplatky za hudbu se přitom nedávno rozhořel znovu, a to spolu projednáváním novely autorského zákona a schválením pozměňovacího návrhu, takzvaného „lex železářství“. Chvíli se majitelé obchodů, kadeřnictví, restaurací či železářství totiž domnívali, že poplatky za pouštění hudby už platit nemusí. Podle Strejčka se na ně ale povinnost vztahuje i nadále a osvobození se týká jen výjimečných případů.

Suma, o kterou se v tomto případě „hraje“, je 600 korun měsíčně. „Není to platba pouze za autory hudby, které zastupuje OSA, ale jsme jednotným inkasním místem pro ostatní kolektivní správce.“

Zatímco veřejnost se u vnímání OSA dělí na dva póly, mezi vlastními zaměstnanci chce být organizace vnímána jednoznačně pozitivně. Společnost, pro kterou pracuje na 150 lidí, se totiž rozhodla přejít na „svobodný režim“.

„To znamená důvěřovat ve své zaměstnance a nabídnout jim jistou volnost,“ říká Strejček s tím, například evidenci docházky firma zcela zrušila. „Já osobně zastávám názor, že nikoho neplatíme za to, kolik si odsedí na židli.“ Zaměstnanci jsou podle šéfa OSA díky tomu kreativnější, uvolněnější a přichází sami s novými nápady.

Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.