Letos sklidíme se ztrátou, ceny obilí jsou tristní, říká farmář

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Potkali jsme se na čtvrtečních protestech zemědělců před Úřadem vlády. Jen chvíli předtím si farmář z Podkrkonoší Milan Soukup na ulici vyměnil názory s ministrem Markem Výborným. Snažil se mu vysvětlit, že 1,5 miliardy investičních dotací navíc nyní zemědělcům moc nepomůže.

„Říct, že vám dávám půldruhé miliardy, je hezké, každému to přijde jako obrovské číslo. Ale jsou to peníze, které uvidíme v nejlepším případě za dva až tři roky,“ vyzývá ministra, ať za záchranou brzdu zatáhne hned.

Tak špatnou situaci prý farmář ze statku Agrojilm v Jilemnici nepamatuje. Stejně jako loni čeká i letos po sklizni ztrátu, protože náklady jsou vysoké, ale ceny plodin tristní. Je potřeba zarazit příliv ukrajinského obilí, myslí si muž, který prý od začátku války pomáhal Ukrajině.

„Ukrajinské obilí určitě způsobilo převis nabídky nad poptávkou. Já také Ukrajinu podporuji, jsme prozápadní, prodemokratičtí, nechceme, aby sem znovu přišel Rus,“ říká a dodává, že koridor solidarity, tedy tranzitní cesta pro ukrajinské obilí přes Evropu, nefunguje a obilí už se ani nedá prodat. „Nevidím žádnou snahu to řešit,“ zoufá si. Připouští ale, že vedle ukrajinského obilí ceny ovlivňují také exporty z Ruské federace.

Emoce kolem vlivu obilí z Ukrajiny zmírňuje Ministerstvo zemědělství i někteří analytici. Import z této země v poslední době klesá, ale naopak stoupají dovozy z Ruska, které drží i část obilí na okupované Ukrajině.

Milan Soukup mladší je členem představenstva Zemědělského svazu za Liberecký kraj.

Po protestech 22. února, kdy zemědělci zablokovali hraniční přechody, přišla vláda s balíčkem, který navýší v tomto roce dotace o dvě miliardy korun a slíbila další dvě miliardy v roce 2025. Přesto se opět protestovalo. Není to tak, že s jídlem roste chuť, zemědělci viděli, že stát dává, tak proč nezískat víc?

Rozhodně ne. Dva roky nazpět tato vláda narychlo změnila společnou zemědělskou politiku a nastavila jednu z nejvyšších redistribučních sazeb v EU ve výši 23 procent (dotační platba, která zvýhodnila malé farmy, pozn. red.). Vláda chtěla podpořit malé a střední podniky. Upozorňovali jsme, také na základě dopadové studie, že to nejvíce poškodí ty střední. Neposlouchali.

Redistribucí se přerozdělily tři miliardy korun. Uznávám, že ti menší to mají složitější, protože nemají takové výhody z rozsahu. Ale redistribuce byla přehnaná.

Jak se to dotklo vás?

Samotná redistribuce tolik ne. Příjmy na plochu ve srovnání s minulým obdobím klesají u výměry 450 hektarů, my máme 504 hektarů. Ale je větší tlak na ceny pronájmu půdy.

Popište, kde a jak s rodinou hospodaříte.

Náš rodinný statek Agrojilm v Jilemnici je taková poslední výspa v Podkrkonoší, kde je možné hospodařit, pak už jsou hory. Statek má tradici z roku 1890, za socialismu se nevyhnul kolektivizaci. Dnes přibližně na 300 hektarech orné půdy pěstujeme tržní plodiny, jako je obilí, řepka a kukuřice na siláž. Máme cca 600 kusů skotu, z toho asi 230 je základní stádo dojnic. Také máme výkrm asi 600 prasat. Zaměstnáváme okolo 20 lidí.

Často se zemědělci zjednodušeně dělí mezi malé a velké. Hodné a zlé. Sedláky a holdingy. Když to vezmeme podle definice velikosti firem, jste malý podnik (do 50 zaměstnanců). Když to srovnáme s průměrnou výměrou v EU, jste velká farma. Z hlediska ČR střední. Jakou optikou se na to díváte?

Nemám rád, když se říká malý a velký. Podle mě jsme všichni zemědělci, a pokud se máme rozdělovat, tak na ty, co něco produkují, a ty, kteří spíš udržují krajinu. Ti, co produkují, musejí zaměstnat lidi a mají to náročnější.

Před čtvrteční demonstrací před Úřadem vlády jste se přichomýtl na tiskovou konferenci u Ministerstva zemědělství, kde jste si vyměnil pár názorů s ministrem Markem Výborným (KDU-ČSL). O čem jste se ho snažil přesvědčit?

O tom, že pomoc, kterou nabízí, není dostatečná a hlavně není rychlá a cílená. Balíček se dvěma miliardami korun cílí na investice. K čemu vám jsou, když nemáte peníze na účtu? Stát projekty proplácí zpětně, peníze uvidíte až za několik let poté, co máte hotový projekt a vezmete si úvěr, ale přitom nevíte, jestli prolezete sítem a dotaci získáte. Vůbec nevíme, na jaké investice rozpočet bude a jaká budou hodnoticí kritéria.

Jsou na tom letos zemědělci tak zle, že do tohoto rizika nechtějí jít?

Za loňský rok máme ztrátu a letos čekám, že to bude stejné, pokud zůstanou extrémně nízké výkupní ceny. Málokdo v našem okolí bude v zisku. Abychom zůstali v černých číslech a relativně zdraví pro banky, musíme pozastavit odpisy a omezit investice. Podle předběžného šetření Zemědělského svazu třetina podniků za loňský rok skončí ve ztrátě. Nejvíc nás trápí vysoké ceny vstupů a nízké prodejní ceny.

Pan ministr ale před Strakovou akademií řekl, že se ptal zemědělců, kdo chce peníze na investice, a většina prý zvedla ruku.

Umím si představit, jak to bylo. Na jednání se zeptal: Chtěli byste peníze z Programu rozvoje venkova? Samozřejmě že všichni chtějí peníze, kdo by nechtěl. To je anketa typu: Přihlaste se, kdo denně jíte. Mezi největší problémy patří nízké ceny komodit. Dejte nějaký konkrétní příklad.

V současné chvíli je to úplně tristní. Krmný ječmen se vykupuje za 2900 korun za tunu, krmná pšenice za 3200 korun. Bylo to kolem čtyř až pěti tisíc korun. Při průměrném výnosu šesti tun máte z hektaru 19 200 korun. My na statku jsme v tuto chvíli investovali do ječmene zasetého na podzim přes 12 tisíc korun a dáme do toho minimálně 20 tisíc, ale možná také až 23 tisíc korun, podle spotřeby fungicidů, insekticidů a hnojiv, která jsou velmi drahá. Hnojiva jsme obyčejně nakupovali rok dopředu, ale tentokrát jsme čekali, zda ceny nespadnou. Jsou však minimálně dvakrát dražší. Za elektřinu stále platíme trojnásobek ceny před krizí.

Nejde ale o běžný cyklus, protože historicky také byly některé komodity velmi nízko a následně se ceny opět zvedly?

Ceny historicky kolísají, ale tohle nejde srovnávat. Pamatuji krizi v roce 2008, kdy tuna pšenice stála 2800 korun, ale ceny energií, nafty nebo ledku byly nesrovnatelně nižší.

Ministr argumentoval, že stát s cenami nic udělat nemůže. Souhlasíte?

Ceny komodit jsou dané burzami. V USA burzou v Chicagu, v Evropě francouzskou burzou MATIF. Ale ceny ovlivňuje také stav zásob a produkce a na skladech je momentálně velké množství neprodaného zboží. To ministr může ovlivnit na evropské úrovni.

Vždy jsem se utěšoval tím, že zemědělství je obor podnikání, kde nikdy nebude problém prodat, třeba alespoň za horší cenu. Teď ale začíná být problém i prodat, protože jsou sklady plné.

Na druhou stranu tady stále část zemědělců opakuje, že za propadem cen jsou ukrajinské dovozy. To není pravda, protože cena se tvoří globálně a vliv na ni má i dobrá loňská sklizeň v hlavních exportních zemích, kam patří Rusko, Ukrajina a další státy.

Je to vždy kombinace několika faktorů.

Podobná tvrzení potom nahrávají protiukrajinským a proruským aktivistům.

Ukrajinské obilí určitě způsobilo převis nabídky nad poptávkou. Já také Ukrajinu podporuji, jsme prozápadní, prodemokratičtí, nechceme, aby sem znovu přišel Rus. Ale koridor solidarity by měl fungovat tak, aby Ukrajina mohla vyvážet své výrobky přes Evropu na své původní trhy. Nicméně to nefunguje a v Evropě zůstává zboží, které mělo dorazit do severní Afriky a na Blízký východ. Ví se, že levné obilí z Ukrajiny nakupují i čeští potravináři. Já je chápu. Proč kupovat pšenici od českého zemědělce, když mohu koupit ukrajinskou za 1300 korun?

Nemáte pocit, že ta protiukrajinská struna někdy mezi zemědělci zaznívá dost silně? Prezident Agrární komory Jan Doležal z pódia ve čtvrtek burcoval dav, jak je rád, kolik českých vlajek vidí, ale že ho mrzí ta ukrajinská vlajka na budově vlády.

Ten výrok mě celkem mrzí. Myslím, že to bylo zbytečné a vůbec to nemusel říkat. A je to bohužel voda na mlýn té druhé straně. Pro mě jsou pan Rajchl a pan Netík dezinformátoři.

My pomáháme od začátku války, v první vlně jsme posílali příspěvky na Ukrajinu, vymýšleli jsme pracovní místa pro uprchlíky, sháněli jim ubytování. Jejich problémy chápeme. Ale abyste pochopil vy nás. Na Ukrajině je v současnosti spousta nadnárodních investorů. Je jasné, že Ukrajinci si potřebují vydělat na sebe, na zbraně, ale je k zamyšlení, kde potom končí tyto zisky.

Co by měla vláda vyjednávat na evropské úrovni, aby se lépe chránil trh?

Navrhovali jsme, aby vývozce na hranici platil kauci, která by se mu vrátila v přístavu, kdyby zboží opouštělo EU. Řekli jsme: Nechte trh volný, ale jakmile ceny spadnou pod nějakou úroveň, zaveďme vratnou kauci. Přijde mi to fér k Ukrajině i ke všem evropským zemědělcům. Nápad ale shodila europoslankyně za KDU-ČSL Michaela Šojdrová.

Vidíte teď nějakou snahu situaci řešit na evropské úrovni?

Nevidím žádnou snahu to řešit.

Je jedním z největších problémů zemědělců byrokracie?

Byrokratická zátěž je velká, ale není to pro nás největší problém. Víc nás trápí nízké ceny komodit. Přišlo mi tedy od pana ministra nefér říct, ať pěstujeme něco jiného. Chováme se tržně. Zdravý rozum nám říká, ať neděláme něco, na čem tratíme. Přitom už to ve skutečnosti často děláme a nevýdělečná výroba se často udržuje z dotací na plochu. U nás takto držíme vepřové maso.

Slyšel jsem ale, že vepřové je na tom zrovna teď dobře.

Není to úplně jednoduché. Spousta podniků vepřové opustila, my je děláme víceméně proto, že máme vlastní řeznictví a můžeme říct, že je to maso z našeho chovu. Kdyby mělo jít standardně do výkupu, ekonomicky by to nevycházelo. Všichni v okolí měli vepříny a dávno je už zrušili.

Možná je ale pryč doba, kdy podnik může být efektivní a úspěšný v tolika disciplínách od výroby plodin po vepřové, skot nebo vejce… Udržení konkurenceschopnosti pak vyžaduje obrovské investice. Není spíš důležité se specializovat, hledat přidanou hodnotu a příběh, ať už je to vlastní řeznictví, nebo něco jiného? Třeba právě do sektoru vepřového se už nalily miliardy korun a situace se dál zhoršuje.

My jsme dnes naopak tlačeni do diverzifikace výroby, abychom si vyráběli sami, prodávali ze dvora. Ne každý ale může mít řeznictví jako my. Určitě by měla být větší specializace, ale důležité je, aby byla rostlinná a živočišná výroba ve větším souladu. Hodně lidí dělá jen rostlinnou výrobu, ale protože došlo k obrovské redukci živočišné výroby, je tady nadvýroba v rostlinné výrobě. K nadvýrobě přispívají i technologie, které jsou cestou, jak na trhu obstát. V 90. letech kráva za laktaci nadojila 3500 litrů mléka, dnes je to 8500 litrů. Obrovsky to pokročilo. My jsme dříve měli deset traktoristů, dnes máme tři. Proto také potřebujeme pořádné stroje a nestačí nám staré zetory. Pěstujeme jen hybridy, do detailu analyzujeme vzorky půdy, živin v krmivech, využíváme drony. Myslím, že lépe to dělat nemůžeme, ale přesto to nestačí.

S jakými pocity jste tedy ve čtvrtek z protestu odjížděl?

Měl jsem z toho rozporuplné pocity. Říct, že vám dávám půldruhé miliardy, je hezké, každému to přijde jako obrovské číslo. Ale jsou to peníze, které uvidíme v nejlepším případě za dva tři roky. Jak nám to teď pomůže? Ale nakonec když jsem odjížděl s traktorem, lidé mávali, ukazovali palec nahoru. Z toho jsem měl dobrý pocit. Byl to opak toho, co vidím na sítích. Velice mě mrzí, že se stal ten incident s hnojem, ale to bohužel neovlivním. Nebylo to tak domluvené a myslím, že to bylo zbytečné.

Co si myslíte o požadavku, který zazněl na prvním protestu na odstoupení od Zelené dohody pro Evropu?

Je to extrémní názor. Globální změnu klimatu vidíme a je potřeba proti ní něco dělat. Otázka je, jak moc za to může zemědělství a zda nejsou opatření moc drastická. Třeba požadavek dávat do klidu zemědělskou půdu (pět procent půdy musí být mimo produkci, cílem Zelené dohody je deset procent v roce 2030, pozn. red.). Snižujeme výrobu, ale lidé nesníží spotřebu. Museli bychom říct: Tak pojďme jíst všichni o deset procent méně. Když plodiny a potraviny nevyrobíme tady, dovezeme je z Brazílie nebo Argentiny, protože se chystá obchodní dohoda se zeměmi bloku Mercosur, který zahrnuje jihoamerické státy. Spočítejte si uhlíkovou stopu. Smysl mi dává lokální produkce, a ne dovoz přes půlku světa. Environmentálně je to na hlavu. Nebo si pojďme říct: Tak nám peníze nedávejte, ale nenuťte nás to tak draze vyrábět.