Obce by měly dostávat ročně do správy na dva tisíce bytů, plánuje Bartoš

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko potřebuje dělat kroky k dostupnějšímu bydlení, zní výzvy spolků a iniciativ v oblasti bydlení v Česku směrem k ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi (Piráti). Předseda Pirátů stojí za chystaným Zákonem o podpoře v bydlení, který vzniká už dva roky. Projednání konceptu složeného z několika scénářů pomoci ale vláda v polovině května odmítla. Není na něm shoda.

Podle ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše je v tuto chvíli největším předmětem sporů otázka sítě úředníků, kteří by měli po celém Česku poskytovat poradenství v otázce bydlení. Neshoda panuje v oblasti nákladů. Roční náklady na poradenskou síť by podle odhadů MMR měly dosáhnout na zhruba půl miliardy korun ročně.

„Je potřeba, aby toto opatření bylo plošné, protože to je preventivní opatření, které má zabránit tomu, aby lidí do skupiny zhruba 200 tisíc lidí, kteří už potřebují sociální bydlení a složitou sociální péči, přibývalo,“ uvedl v rozhovoru pro SZ Byznys ministr.

„Můžeme se ale bavit, jestli pro jednotlivá území jsou nastavené koeficienty odpovídající,“ dodal.

Právě síť poradců v oblasti bydlení by měla současně motivovat majitele nevyužívaných nemovitostí, aby je poskytli ke správě obcím výměnou za garanční ochranu státu.

„Naše ambice je získat navíc do toho systému zhruba 2000 bytů ročně. Subjektů, které spravují bytový fond, máme zhruba 200 v Česku. To znamená, že každá obec by ročně měla získat přibližně deset bytů,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Ivan Bartoš.

Celý rozhovor si můžete poslechnout ve videu výše.

Zákon o podpoře v bydlení. V polovině května měl být projednáván ve Sněmovně. Nakonec se tak nestalo. Jsou na něm ve vládní debatě takové neshody?

Zákon jsme připravovali zhruba dva roky. Byl představen na jednotlivých klubech stran koalice a prakticky komukoliv, kdo se do debaty zapojoval – hejtmanům nebo Svazu měst a obcí. Návrh zákona jsme poslali také samozřejmě do standardního mezirezortního připomínkového řízení. Přišly nám výhrady, které se týkaly dvou oblastí, první byla, řekl bych, standardní, kterou lze očekávat od Ministerstva financí vzhledem ke schodkovému rozpočtu. Jednalo se o náklady, které s sebou zákon přináší. Je ale fiskálně pozitivní. Náklady na zřízení ušetří peníze, které by stát stálo neřešení situace.

Bude tedy Ministerstvo financí tlačit na snižování nákladů?

Bavili jsme se o tom, neboť by v rámci zákona měl vzniknout přenesený výkon státní správy v oblasti poradenství bydlení u obcí s rozšířenou působností. Na to obce samozřejmě dostávají finance.

Existuje tu varianta kompromisu? Méně peněz obcím, nebo naopak méně poradenských center?

Je potřeba, aby toto opatření bylo plošné, protože to je preventivní opatření. Má zabránit tomu, aby do skupiny zhruba 200 tisíc lidí, kteří už potřebují sociální bydlení a složitou sociální péči, přibývali další.

Můžeme se ale bavit, jestli pro jednotlivá území jsou nastavené koeficienty odpovídající. Situace není všude v republice stejná, ale neznamená to, že tam, kde otázka bydlení dnes není takovým problémem, v budoucnosti nebude.

Zákon o podpoře v bydlení z velké části stojí právě na této poradenské síti. Co by tedy v praxi všechno měli úředníci řešit?

Poradenská síť by měla pomoci člověku okamžitě najít náhradu bydlení na komerční bázi, jen například s využitím hmotné pomoci pro zaplacení kauce a pro přestěhování se. Zároveň mají ale mapovat bytovou situace v území. Nyní se nemůžeme spoléhat na statistiky, které vycházejí z Českého statistického úřadu, které mají nyní takřka desetileté zpoždění. Mají také motivovat k zapojování soukromých bytů.

Kolik bytů by průměrná obec takto mohla využívat?

Naše ambice je získat navíc do toho systému zhruba 2000 bytů ročně. Subjektů, které spravují bytový fond, máme zhruba 200 v Česku. To znamená, že každá obec by ročně měla získat přibližně deset bytů.

Podle dat MMR je ale neobydlených bytů v Česku více než šest set tisíc. Není tedy 2000 bytů ročně málo?

Ne všechny byty jsou připraveny k bydlení a nejsou pronajímány například z důvodů, že vyžadují rekonstrukci. Což je případ i 13 tisíc bytů v obecních fondech, které nikdo nerekonstruuje. Některé neobydlené nemovitosti se nachází také v lokalitách, kde bytový problém není, a proto zůstávají prázdné.

Kolik garančních fondů dnes v Česku běží?

V celé republice těch projektů běží zhruba čtyřicet. Úspěšnost u žadatelů o náhradní bydlení se podle našich dat blíží devadesáti procentům a obavy, že by byty poskytované obcí mohly být ničeny a podobně, se nepotvrdila.

Nebylo by odpovědí na problematiku neobydlených bytů zavedení daně z prázdných bytů?

Nic takového není na stole ani tímhle tím směrem vláda nemíří.

První čtení zákona o podpoře v bydlení chcete ve Sněmovně stihnout v letošním létě. Proč?

Schválení toho zákona je nezbytné i z pohledu reforem Národního plánu obnovy. Jsou na něj vázány peníze. Kdyby tento zákon nebyl platný v tom správném harmonogramu v příštím roce, tedy v plné platnosti od 1. července, tak bychom riskovali, že budeme kráceni o 10 miliard z peněz z Národního plánu obnovy. A to bychom rozhodně nechtěli.

Ministerstvo pro místní rozvoj pracuje tedy také na programu financování výstavby dostupného bydlení pro obce a další subjekty. Rozběhne se toto financování a potažmo také výstavba v obcích více, než je tomu dosud, když jste získali tu notifikaci z Evropské komise?

Notifikace nebyla jednoduchá, trvalo to rok. Nyní může stát pomoci obcím realizovat výstavbu standardních bytů pro střední třídu dle definice dostupného bydlení, tedy pro mladé lidi, ty, kteří potřebují azylové bydlení, seniory nebo osoby vykonávající potřebné povolání.

To je velký zlom. První pokus byla investice jedné miliardy korun, kdy už nyní stojí první hrubé stavby. Nyní máme dalších osm miliard korun v Národním plánu obnovy. Tomuto systému věřím, když se podíváte na Dánsko, jejich fond pro výstavbu dostupného bydlení tam funguje už padesát let a města díky němu dokážou realizovat bytovou výstavbu, aniž by bylo potřeba sahat do státního rozpočtu.

Vy jste v předchozích letech měli problém přesvědčit obce a kraje o tom, aby měly zájem se pouštět do tohoto typu podpory při výstavbě sociálního bydlení. Důvodem byly příliš striktní podmínky, ale některé jste začátkem letošního roku změnili. Pomohlo to, už vidíte nějakou změnu?

Aby bylo možné použít veřejné peníze ze systému, bylo třeba splnit pravidla, která ale nebyla nastavena správě. Například striktní pravidla udržitelnosti nebo podmínky, jakým způsobem se dá nakládat s financemi nebo s postavenými byty. Potom by se obce dostávaly do situace, kdy mají postavený projekt sociálních bytů, které ale nikdo v daný okamžik nepotřebuje. Zároveň ale nemovitost nemůžete využít ani jiným způsobem. Pravidla jsme upravili, což poměrně zájem o čerpání peněz rozpohybovalo.

Chystá se stavět dostupné bydlení také hlavní město?

Doufám v to. Metropole se nachází oproti zbytku země vždy ve specifické situaci. Množství lidí, kteří se do Prahy přišli schovat před Putinovou válkou, skončilo ve většině případů v komerčních nájmech, což mělo vliv na celkovou hladinu komerčních nájmů. A to je příklad, jak může být trh jednoduše ovlivněn. Podle mého názoru je jedinou cestou dále neprivatizovat, a naopak obnovovat městský bytový fond.