Začal v Česku se soláry a zase je první. Vyrábí palivo budoucnosti

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Vítězslav Skopal, majitel firmy Solar Global, je matadorem české obnovitelné energetiky. Už kolem roku 2007 začal stavět solární parky. V roce 2010 zažil solární boom, tažený zárukou vysoké výkupní ceny na dvacet let. Na podporách fotovoltaik z té doby zaplatili spotřebitelé a daňoví poplatníci do loňského roku 320 miliard korun a dalších sedm let ještě platit budou. „Ta podpora byla nešťastná,“ říká solárník v rozhovoru pro Agendu SZ Byznys.

Vláda po této zkušenosti prudce dupla na brzdu, ořezala solární zisky dodatečnými odvody a přiškrtila rozvoj solárů tak, že se v Česku prakticky přestaly stavět. Někteří investoři v té době obor opustili, jiní vyrazili do zahraničí. I Solar Global dnes má elektrárny v Německu, Rumunsku a Španělsku. V posledních dvou letech ale obor zažívá renesanci a instalací v Česku rychle přibývá. Na obnovené solární vlně se nese i Solar Global.

Skopalova firma má dnes na kontě víc než 140 solárních instalací, ve vlastních zdrojích ročně vyrobí přes 37 gigawatthodin elektřiny. A systematicky testuje nové technologie. Před pěti lety v Prakšicích na Uherskohradišťsku spustila první tuzemské bateriové energetické úložiště. A letos rozjela u elektrárny na fasádě a střeše své firemní budovy v Napajedlích první tuzemský průmyslový elektrolyzér na zelený vodík.

„Součástí systému je také bateriové úložiště. Elektrolyzér o výkonu 240 kilowattů nás přišel na 35 milionů korun, dostali jsme na něj devítimilionovou dotaci z Modernizačního fondu,“ říká Vítězslav Skopal.

Vaše zařízení je v porovnání s dalšími chystanými projekty malé. Dává elektrolyzér o výkonu 240 kilowattů ekonomický smysl?

Smysl je v tom, že jde o pilotní projekt, chceme si vyzkoušet všechny parametry výroby vodíku. Plánujeme také dva větší, megawattové elektrolyzéry. Jeden u naší elektrárny u Kolína, další ve Skoranově (Chrudimsko, pozn. red.), kde na brownfieldu budujeme další velkou solární elektrárnu.

Jaké se dnes staví největší elektrolyzéry?

V Evropě se už plánují až pětimegawattové. Největší jsou u větrných farem na pobřeží, ale ukládání energie se bude muset řešit i u fotovoltaik. Stavět dnes fotovoltaiku bez akumulace je už skoro nesmysl.

Na jakou částku vás přijde výroba kilogramu zeleného vodíku?

To je otázka trhu, na něm se zelený vodík pohybuje zhruba kolem 15 eur.

Vodík se běžně používá v průmyslu, vyrábí se jako tzv. šedý vodík většinou ze zemního plynu. Cena pak vychází kolem 1,5 eura za kilogram. Jak může zelený vodík při desetinásobné ceně konkurovat tomu fosilnímu?

Spousta firem chce používat zelený vodík. Samozřejmě cena musí spadnout. Jak se budou stavět další a větší elektrolyzéry, půjde dolů. Ale zatím v České republice není žádný další průmyslový elektrolyzér a jsou tu firmy ochotné platit za to, že dostanou zelený vodík.

Na jakou reálnou cenu by zelený vodík měl spadnout, aby byl v průmyslu běžně použitelný?

To je věštění z křišťálové koule. Myslím, že se cena může zastavit někde na pěti eurech za kilogram. Bude spousta firem, které ho budou chtít používat ze zásady kvůli Green Dealu. Velké nadnárodní firmy také chtějí už dnes zelenou elektřinu a jsou ochotné za ni připlatit. Jsou firmy, které mají zadání od mateřských společností, aby používaly zelenou energii.

Kdo jsou typičtí zákazníci pro zelený vodík?

Například firmy, které používají vodíkové vysokozdvižné vozíky. Nebo chemický průmysl. On se okruh typických zákazníků zatím těžko definuje, když tady zelený vodík fyzicky neexistuje. Víme o spoustě měst, která by chtěla autobusy na vodík, jenomže zatím nemají kde tankovat. My plánujeme, že v Napajedlích už příští rok bude stát naše veřejné plnicí stanice na vodík. Je potřeba nějak začít, trh si to už pak nastaví.

My zatím z našeho pilotního projektu neočekáváme zisk. Tak, jako když jsme spouštěli první megawattovou baterii v Prakšicích. Tu jsme také tři roky testovali, teď se používá v praxi a její ekonomika vychází nádherně. A máme konkurenční výhodu, co se týče bateriových úložišť u fotovoltaických projektů.

Na čem je postavena ekonomika bateriových úložišť? Prodáváte elektřinu běžně do sítě, nebo prodáváte takzvané služby výkonové rovnováhy, tedy elektřinu určenou na vyrovnávání výkyvů v síti?

To je skoro firemní tajemství. Máme obchodníka s elektřinou, prodáváme ji na denním trhu. Už v dnešní době se stává, že cena elektřiny kolem poledne je třeba minus 50 eur. V té době baterku dobíjíme, takže dostanu zaplaceno za to, že elektřinu odeberu. A v osm večer už je cena třeba 200 eur a my energii pustíme do sítě.

Další možností, jak baterii využívat, jsou služby výkonové rovnováhy. Nebo mají distribuční společnosti zájem o pronájem baterky, protože i ony samozřejmě potřebují nějak vyrovnávat síť.

Co vás láká na tom zkoušet nové technologie na vlastní kůži?

To je budoucnost celého našeho oboru. Když jsme začínali se solárními elektrárnami kolem roku 2008, tak nám v podstatě nikdo nevěřil, že má fotovoltaika potenciál. Doslova se nám smáli, říkali, že to je slepá cesta. A vidíte, kam se dnes dostala? Když jsme začínali, jeden watt výkonu u solárního panelu stál tři eura. Teď stojí 20 eurocentů. Cena panelů spadla patnáctkrát. Totéž se stalo u baterek. My jsme naši baterii pořizovali na dnešní dobu za strašné peníze, dnes by byla za čtvrtinu.

Ceny klesají, ale obnovitelné zdroje se pořád staví jen s dotacemi. Když jste se soláry začínali, stát vám zajistil garantovanou výkupní cenu na 20 let. Ukázalo se, že je to přehnaná podpora a fotovoltaiku v Česku to na dlouho zdiskreditovalo.

Ta provozní podpora byla nešťastná.

Tehdy se počítalo, že provozní podpora solárů vyjde až na 800 miliard korun do roku 2030. Za to by se daly pořídit minimálně dva velké jaderné reaktory. Přitom solární elektrárny, které ještě loni měly srovnatelný instalovaný výkon s jadernou elektrárnou Temelín, v roce 2022 vyrobily 2,3 terawatthodiny elektřiny, zatímco Temelín vyrobil asi 15 TWh. Má taková podpora pro společnost smysl?

Určitě, když chceme mít čistou energii…

Ale energie je čistá i z jádra.

Jistě, může být částečně nazývána jako čistá. Ale když se vrátím k číslům, tak těch 800 miliard není přesných. Vstoupilo do toho mnoho proměnných. Ale je pravda, že podpora byla nastavená v jistý okamžik nešťastně. Kdyby tehdy byla nižší, nebylo by kolem solárních elektráren takové šílenství.

Teď obnovitelné zdroje nemají provozní podporu, ale masivní investiční dotace. Solar Global je velkým příjemcem. Nebojíte se, že se příběh roku 2010 může opakovat? Nehrozí podobná blamáž u dotovaného vodíku nebo baterií?

Za prvé, investiční podpora je jednorázová. Pak už si investor musí poradit na trhu. A za druhé, ty peníze jdou z Modernizačního fondu, to znamená z emisních povolenek, jdou z Evropské unie. Česká republika na to nedává ze státního rozpočtu ani korunu.

Nicméně za emisní povolenky platí české firmy, pořád to jsou naše peníze…

To jsme u politiky, můžeme se bavit o emisních povolenkách, ale s tím musíte do Bruselu, to asi není téma této diskuze…