Nová energetika změní chod fabrik: Zastaví se v zimě, v létě pojedou naplno

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

V úterý, v poslední dubnový den, se uzavírá příjem nabídek zájemců o jaderný tendr. Vláda chce během léta rozhodnout, zda si u vítěze objedná jeden, dva nebo rovnou čtyři nové reaktory. „Rozhoduje se, z čeho se bude vyrábět elektřina dalších 80 až 100 let,“ podotýká jeden z nejzkušenějších domácích energetických expertů Vladimír Hlavinka v pořadu Agenda.

Hlavinka dnes vede vlastní poradenskou skupinu Orgrez Group a je místopředsedou Svazu moderní energetiky. Během kariéry pracoval na manažerských postech v ČEZ, mimo jiné jako člen představenstva zodpovídal za jaderné elektrárny Temelín a Dukovany.

Nový jaderný blok či bloky, o jejichž dodávku soupeří francouzská EdF a korejská KHNP, mají být náhradou dnes fungujících reaktorů. Uhelné elektrárny, které jsou pilířem dnešní české energetiky a které budou končit v příštích letech, musí podle Hlavinky nahradit obnovitelné zdroje a plyn.

Výstavba nových reaktorů potrvá minimálně dalších deset nebo 15 let, soudí Hlavinka. K dispozici tedy budou nejdříve koncem příští dekády.

Kolik jich má vláda objednat, nezáleží jen na nabízené ceně a na finančních schopnostech Česka: „Rozhodnutí musí vycházet z toho, co soustava potřebuje, kdy jaké zdroje budou dožívat. Myslím, že jeden reaktor je málo, čtyři jsou tak akorát,“ řekl Hlavinka v rozhovoru pro SZ Byznys.

Podle majitele Orgrez Group jsou naše nejstarší domácí bloky v Dukovanech „ve velice dobré kondici“, takže mohou sloužit 60 let, byť se původně počítalo s životností o deset let kratší. Znamenalo by to jejich provoz do poloviny 40. let, což dává na dokončení prvního nového reaktoru dostatek času.

Ve světě se životnost podobných reaktorů, jaké jsou v Dukovanech, prodlužuje i na 70 let. Podle Hlavinky by to ale u nás zřejmě nemělo smysl.

„Jaderné elektrárny mají dlouhodobé operační programy, které určují, kdy se jednotlivé systémy kontrolují a vyměňují. Způsob starání se o Dukovany je excelentní, není třeba mít o nich nějaké pochybnosti. Ale problém je, že v určitou dobu se bude muset rozhodnout o další výměně některých systémů, jako je kontrola řízení a kabeláž. A to už je velká investice řádově v miliardách. Proto mluvím o 60 letech celkového provozu. Myslím, že Dukovany mohou dožít do 40. let, někam k roku 2050,“ odhaduje.

Výstavba nových reaktorů podle něj potrvá deset až 15 let. „Podle mne je velmi důležitý deadline, kdy dnešní Dukovany skutečně dožijí. Nové bloky tam znamenají odstavení těch starých,“ říká Hlavinka.

Souběžný provoz většího počtu reaktorů v Dukovanech omezuje hlavně dostupná voda pro chlazení. „Ta je mírně na hranici. Chlazení se dá řešit technickými opatřeními, ale to by stálo dodatečné peníze. V každém případě se musíme rozhodnout, jestli půjdeme cestou prodlužování životnosti dnešních reaktorů, nebo cestou velice drahé náhrady,“ dodává.

Nové jaderky budou hrát důležitou roli v energetickém mixu, a to spolu s vysokým podílem obnovitelných zdrojů. OZE budou hlavně v letní části roku produkovat obrovské přebytky energie, pro niž zřejmě nebude uplatnění. Výstavba každého bloku jaderné elektrárny ale přijde na stovky miliard korun, elektřina z nich ale půjde na trh, na němž budou v době přebytků výroby záporné ceny, což návratnost obřích investic do jádra komplikuje.

Podle Hlavinky se dá problém částečně řešit tím, že se nutné odstávky jaderných elektráren kvůli údržbě a výměně paliva plánují na léto. Kromě toho je ale podle něj třeba mnohem důrazněji podporovat investice do akumulace přebytečné elektřiny. „A to nás nezajímá akumulace v cyklech den–noc, ale sezonní akumulace léto–zima,“ vysvětluje.

Problém je v tom, že dnes zatím nejsou dostupné komerční technologie pro sezonní akumulaci. I nejvýkonnější baterie nebo přečerpávací elektrárny zvládají skladování elektřiny jen k pokrytí krátkodobých spotřebních špiček.

„Žádné superspásné technologie pro sezonní akumulaci dnes nejsou, ale něco už umíme,“ říká Hlavinka. A vysvětluje:

„Teplárny mohou z přebytků elektřiny dělat teplou užitkovou vodu, případně nějaké teplo. Můžeme motivovat fabriky, aby nedělaly letní odstávky v době, kdy je levná elektřina. Hodně německých firem už dnes zavírá provozy raději od 21. prosince do Tří králů, protože se jim výroba v této době kvůli drahé elektřině tolik nevyplatí. A naplno jedou přes léto, když mají elektřinu levnější. Další možností sezonní akumulace je využít levnou elektřinu k sušení biomasy, čímž zvýšíte její výhřevnost o 30 procent. Moc se to zatím nedělá.“

S podporou a výstavbou slunečních elektráren musí jít podle něj ruku v ruce dále i podpora změny chování spotřebitelů, hlavně velkých. Nepravidelná výroba obnovitelných zdrojů je sice problém, podle Hlavinky to ale není důvod k jejich zatracování. „Pokud u nás máme potenciál lokální výroby solární elektřiny, je to jedině dobře a musíme ho využít.“

K vyrovnávání nestabilní výroby obnovitelných zdrojů budeme zatím potřebovat fosilní zálohy. A protože uhelné elektrárny produkující největší emise skončí kvůli tlaku na dekarbonizaci vedenému pomocí emisních povolenek dříve, než čeští politici čekali, jedinou možnou variantou je plyn.

Na plánovaný rozvoj solární a větrné energetiky by Česko potřebovalo dvě či tři nové velké paroplynové elektrárny už do roku 2030. Ty se ale u nás nestaví, investoři čekají na mechanismy, které jim zajistí ekonomickou návratnost zdrojů, které mají vyrábět elektřinu jen během několika měsíců v roce, když ve střední Evropě nesvítí slunce nebo nefouká vítr.

Jak Hlavinka připomíná, na rozdíl od Česka si Němci a Poláci, řešící stejný problém, vyjednali u Evropské komise už v roce 2018 takzvané kapacitní platby. Tedy odměnu provozovatelům záložních elektráren za to, že poskytují soustavě svou výrobní kapacitu a jsou vždy připraveni k jejich okamžitému spuštění. Díky tomu Německo plánuje výstavbu až 25 gigawattů elektroenergetického výkonu v plynu.

České váhání s pobídkami pro investory se podle Hlavinky může vymstít nejen kvůli obavám o návratnost kapitálu. Pokud se české firmy do výstavby plynových zdrojů pustí, mohou velmi brzy narazit na vyprodaný trh.

„Výrobci technologií pro elektrárny mají omezené možnosti, zvlášť pro výrobu kritických částí, což jsou v danou chvíli třeba transformátory a vypínače. Když si je objednáte a nemáte podepsaný kontrakt na výstavbu paroplynky, máte na odebrání nějakých 36 měsíců. Proto bych rád viděl u nás tu rozjíždějící se výstavbu a nějaký mechanismus, který ji podpoří. Nic takového tu ale zatím není,“ říká Hlavinka, jehož firma pro investory uvažující o výstavbě plynovek pracuje, takže situaci dobře zná.

Šéf Orgrez Group dodává, že stavět by se měly spíše kogenerační jednotky, které s vysokou účinností vyrábějí z plynu elektřinu i teplo současně, než klasické kondenzační paroplynové elektrárny. Především ale varuje před tím, aby vláda nechala další vývoj v energetice živelnému vývoji.

„Nechat výstavbu i odstavování uhelných elektráren jen na trhu je podle mne v danou chvíli riziko. Jako energetik s tím mám problém, protože to může způsobit určité výpadky v dodávkách elektřiny, určitou nedostatečnost soustavy.“ Dovoz chybějící elektřiny ze zahraničí nemusí být podle Vladimíra Hlavinky v době, kdy bude potřebná, reálný.