Němci nás zachránili, je fér za to zaplatit, říká šéf Pražské plynárenské

Megawatthodina (MWh) plynu na evropských burzách spadla pod 30 eur za megawatthodinu. Tolik stála naposledy před dvěma lety za covidové pandemie, dávno před válkou na Ukrajině a rok před vrcholem energetické krize. Loni v létě byl plyn i na desetinásobku dnešních cen.

Vývoj na trhu zaskočil i ostřílené profesionály. „Překvapuje mne to, hlavně poslední měsíc,“ přiznává v podcastu Agenda SZ Byznys Martin Pacovský, předseda představenstva Pražské plynárenské. Šéf třetího největšího dodavatele plynu v Česku však varuje, že překvapivě nízká cena může být jen přechodný výkyv.

„Nízká cena je dána tím, že zásobníky jsou relativně plné a všichni čekají, že plyn nebude kde skladovat. Evropa ukázala, že zvládne 15procentní úspory a trh je stabilnější, než všichni čekali. Tohle je výsledek. Na druhou stranu si myslím, že při jakémkoliv zaváhání na trhu s plynem nebo při jakýchkoliv teplotních výkyvech se ta situace může vrátit zpátky třeba ke stovce eur. Samozřejmě všichni budeme radši, když ne,“ říká Martin Pacovský.

Nabízíme vám první část rozhovoru věnovanou vývoji trhu a zajištění dodávek plynu pro Českou republiku. Druhou část o inovacích, jimiž Pražská plynárenská testuje náhrady za fosilní plyn, zveřejníme v příštích dnech.

Podle řady analytiků budeme na podzim, před začátkem topné sezony, až na trojnásobku dnešních cen plynu, tedy na 80 až 90 eurech za MWh. Co čekáte vy?

Myslím, že spotová (okamžitá) cena plynu se na 30 eurech neudrží. Forwardové křivky (zachycující vývoj cen na příští roky, pozn. red.) ukazují vyšší cenu.

Současná anomálie nízkých spotových cen je dána tím, že tankerů s kapalným plynem LNG, které čekají na vyložení, je u evropských břehů moc. Asie ekonomicky nejede, jak se čekalo, zásobníky jsou plné, Evropa šetří. Každý tanker něco stojí a v momentě, kdy je zaparkovaný na moři, jsou náklady na něj vyšší, takže se majitelé plynu rádi zbaví. My bychom ho samozřejmě teď rádi kupovali víc, kdyby byly volné zásobníky. Ale prostě není kam ho ukládat.

Zásobníky jsou plné na nějakých 70 procent kapacity. Nedá se do nich přidávat, dokud je cena dole?

K 1. listopadu mají být zásobníky plné na 90 procent. To určitě všichni splní. Teď začátkem června jsou plné přes 65 procent. Ale náběhová křivka plnění je předem plánovaná, zásobníky se dají plnit jenom určitou rychlostí, nejde to moc zrychlit. To je jeden z důvodů, proč je cena taková, jaká je. Není kam plyn ukládat.

Jak dlouho by nízké ceny musely vydržet, aby se nečekané zlevnění na spotovém trhu promítlo vašim zákazníkům na fakturách?

Jen připomenu, že cena na velkoobchodním trhu je jenom část ceny, kterou platí zákazník. Pak jsou tam samozřejmě náklady na obchod, na skladování, na financování. Obvykle zákaznická cena vychází z nějakého ročního nebo 18měsíčního průměru. Kdyby ceny klesaly půl roku nebo tři čtvrtě roku, tak se to určitě bude projevovat. Samozřejmě všem bych to přál. Ale spíš myslím, že to není reálné, až do toho vletí zimní topná sezona.

Musíme si uvědomit, že většina seriózních energetik nakupuje dopředu, takže když je teď cena pod 30 eury, neznamená to, že my najednou nakupujeme za tu cenu všechno.

Pokud teď někomu končí kontrakt na plyn, je nejlepší si teď při nízkých cenách zafixovat smlouvu na co nejdelší dobu?

Myslím, že léto bude optimální. Ještě bych chvíli nechal dodavatele, ať se mezi sebou trochu boxují, ale myslím, že léto nebo začátek podzimu bude na fixace optimální, a pak mi třeba dvouletá fixace přijde jako celkem dobrá úvaha. Dodavatelé si budou ještě samozřejmě trochu hrát s akvizičními i normálními standardními ceníky i s těmi fixovanými produkty. Teď není kam spěchat.

Kolik vašich zákazníků má teď v běhu fixační kontrakty, které uzavírali loni v té nejhorší době, takže jsou na dlouho uzamčeni ve vysoké ceně?

Je jich naprosté minimum. Tak desítky. U nás to je naprosto marginální záležitost.

Jsou u vás tedy marginální i kompenzace za dodržování stropů, které obchodníkům platí stát? Vláda stále počítá, že ji kompenzace přijdou letos celkem asi na sto miliard korun.

Myslím, že ta doba už je za námi. My jsme kompenzace načerpali v prvním kvartálu, ale teď už nějakou potřebu vládních kompenzací nemáme. My jsme od 1. července snížili ceny na základním ceníku o 23 procent, jsme hluboko pod cenovými stropy. A určitě neprodáváme se ztrátou.

Před pár týdny jsem dělala rozhovor s česko-kanadským profesorem Václavem Smilem. Ten říká, že Evropa spotřebovává příliš mnoho energie. Že kdyby snížila energetickou spotřebu o 15 až 20 procent, na životním komfortu to ani nemusíme poznat. Vaši klienti snížili spotřebu plynu zhruba o těch 15 procent. Myslíte si, že bez ztráty komfortu?

Myslím, že to poznali jen velmi okrajově. Úspory jsou trochu jiné v domácnostech, trochu jiné na pracovištích. Je pravda, že hlavně firmy a instituce k tomu přistoupily dost zodpovědně. Hlavně na podzim bylo vidět, že se omezilo takové to topení na chodbách a otvírání oken. Ale pak myslím, že všichni pochopili, že je to spíš o tom, neplýtvat než si snižovat komfort. Myslím, že ta 15procentní úspora je spíš zamezením plýtvání než nějakým omezením komfortu.

On se na podzim každý děsil té vysoké ceny. Pak nám možná otrnulo.

Vidíme, že nakonec cena je nejlepší signál. Když ceny začaly klesat, úspory už nejsou takové jako na podzim.

Ale prostor pro úspory ještě máme velký. Menší spotřeba byla zatím způsobena spíš změnou chování než investicemi do zateplování, efektivnějších topných systémů a lepších oken, což masivně podporuje stát. Ty investice se zatím neměly čas projevit, nebo je to jinak?

Jiné je to u firem a trochu jiné u domácností. U domácností je to spíš změna chování. Je otázka, jestli se to, že si nebudu topit na chodbě, nestane standardem. Ale myslím, že tam úspory víceméně plus minus asi zůstanou na dnešní úrovni. U firem je to trochu jiné. Hlavně větší firmy se i v rámci změn výrobních procesů plynu trochu zalekly, investovaly do alternativních řešení. Zamyslely se nad energetickou bezpečností, vlastně si po dlouhých letech firmy uvědomily, že je energetika klíčová a že je i třeba myslet na záložní řešení.

Na druhou stranu si ale myslím, že zemní plyn je optimální pro přechod na bezemisní ekonomiku, že v našich zeměpisných šířkách je klíčový pro vytápění i technologické procesy. Možná jen opadne hysterie, obava, že zemní plyn vůbec nebude.

Na jedné straně nás krize naučila šetřit, na druhou stranu jeho spotřeba bude stoupat, protože se plánuje výstavba plynových elektráren a přechod tepláren z uhlí na plyn. Co podle vás spotřeba udělá?

My jsme si dělali simulace a vychází nám, že do roku 2040 u nás spotřeba zemního plynu poroste ve všech scénářích, které přicházejí v úvahu. V tom nejagresivnějším scénáři to může být třeba o 30 procent. Teplárny budou přecházet na plyn, určitě se budou stavět plynové elektrárny. Domácnosti asi budou plynem šetřit, ale bude to kompenzováno větším rozšířením plynu v energetice.

Ale v roce 2040 se to láme a spotřeba jde zase dolů. To znamená, že v dlouhodobějším horizontu asi zůstane stejná, jen tam bude takový výkyv.

Evropská unie počítá s tím, že po roce 2035 by se fosilní zemní plyn měl nahrazovat nízkoemisními alternativami. Podle toho, co říkáte, tomu úplně nevěříte.

Věřím, nevěřím… Já jsem v 90. letech nevěřil, že budeme mít větrné elektrárny na moři a budou pokrývat velkou část spotřeby elektrické energie.

Dost bych sázel na biometan. Věřím, že zejména u nás biometan a bioplynky mohou nahradit až deset procent spotřeby zemního plynu. Ale ty diskuze o vodíku, kolik bude stát, kde se bude vyrábět… U nás vlastně zelený vodík ve větším množství ani vyrobit nejde, pokud se nebude za zelený považovat vodík vyrobený z jaderné elektřiny.

Jsem přesvědčen, že zemní plyn tady bude i po roce 2050. Jen se ta emisní stopa bude kompenzovat výsadbou zeleně a podobně.

Německo nedávno zavedlo poplatek na plyn, který přepravuje přes své území. Jak toto opatření dopadá na obchod s plynem?

Dělá to zhruba 1,5 eura na přepravenou megawatthodinu. Tato cena dřív nebo později doputuje i k nám a do našich nákupních cen, tudíž to zprostředkovaně budou platit zákazníci v České republice.

Jak to Němci zdůvodňují?

Musíme si uvědomit, že Němci nainvestovali nesmírné peníze, řádově stovky miliard eur, do plynové infrastruktury, zejména do LNG terminálů. Zrovna my jako Česká republika jim dlužíme hodně za to, že udrželi dodávku plynu. Německé firmy, které Německo zasanovalo, dodržely veškeré své dlouhodobé kontrakty, prodávaly plyn za ceny, které byly v těch kontraktech dohodnuty, byť samy musely nakupovat draze na spotovém trhu.

Upřímně mi ten požadavek na poplatek přijde fér. Když někdo tu infrastrukturu postaví a provozuje, asi je fér za to zaplatit. Je potřeba říct, že Německo víceméně Evropu z tohoto pohledu zachránilo. To, že máme ceny kolem 30 eur, je dáno i tím, že prostě nahradili ruský plyn z roku na rok výstavbou LNG terminálů, a to je podle mě velký zázrak.

Je náhrada ruského plynu skutečně vyřešená, skutečně jsme z problému venku? Loni mluvili politici o tom, že na řešení budeme potřebovat minimálně tři roky. Úplně se mi nechce věřit, že bychom to bezbolestně zvládli za rok.

Evidentně to tak zatím vypadá. Samozřejmě je to na hraně, ale když se nic neočekávaného nestane, když nebude velká zima, když nikde nebude výpadek, myslím, že i tuto zimní sezonu zvládneme. I díky tomu, že byla relativně teplá zima a že po ní zůstaly zásobníky relativně plné. Kdyby byla zima mrazivá, tak tady dnes chybí 30 miliard kubíků plynu a nevěděli bychom, co dělat. Prostě jsme měli štěstí a s tím se zkombinovaly nějaké schopnosti. Němci víceméně nerespektovali při stavbě těch terminálů žádné stavební předpisy a to je v Evropě malý zázrak. Potkalo se několik faktorů, kus štěstí a schopnost něco postavit.

Pojďme se ještě na infrastrukturu pro dopravu kapalného plynu ze zámoří podrobněji podívat. Česko s velkou slávou získalo přes společnost ČEZ podíl na kapacitě nizozemského plovoucího terminálu na LNG v Eemshavenu. Ale k nám vedou hlavní přepravní cesty z Německa. Tam jsou tři nové terminály a tři další se měly stavět. Dojde na ně vůbec?

Ono to teď vypadá, že kapacita těch prvních terminálů je dostatečná.

Takže ty plánované tři další už by nebyly zapotřebí?

Ukazuje se, že kapacity terminálů ve druhé fázi nejsou úplně zakontrahované celé. Než se terminál postaví, tak se zjišťuje předběžný seznam zájemců o jeho kapacitu. A teprve podle toho, jestli je zájem dostatečný, se terminál staví, nebo nestaví. Před rokem byl obrovský převis poptávky, ale teď se ukazuje, že u některých druhých fází, třeba terminálu u Lubminu, není kapacita vyprodaná celá.

Finanční investoři samozřejmě počítají. Plovoucí terminály jsou prý nakontrahovány jenom na pět let, takže se do pevných terminálů zatím neinvestuje. Navíc za tím zřejmě je i sice teoretická, ale přece jen diskuze na téma návratu ruského plynu zpátky do Evropy.

Samozřejmě je otázka, jestli je to politicky schůdné, nebo ne, ale je tu realita technická a ekonomická, že tu ruský plyn za pět, sedm nebo deset let může být. A samozřejmě žádný investor nezainvestuje bez jistoty do budoucna. Investoři jsou opatrní, zatím mají zainvestováno na pět let, mají nakontrahované plovoucí terminály a pokračovat asi budou podle toho, jaký bude další zájem.

Co Česká republika v této hře? Měli jsme zájem získat kapacity, nebo dokonce podíl na některých LNG terminálech v Německu. Zdá se, že to nedopadlo. Nebo to nepotřebujeme?

To neumím říct, u jednání s Němci jsem nebyl. Kapacita, kterou máme v Eemshavenu, je důležitá, potřeba dalšího terminálu tady pořád je, ale nemyslím, že zas tak urgentní. Možná se to vyřeší normálními tržními mechanismy než nějakým vlamováním se do dveří. Myslím, že v současné době je čas jednat a bavit se o podmínkách. Ale u těch jednání já nejsem.

Jedna věc jsou terminály, druhá věc jsou plynovody, které k nám od nich vedou. Je tu velká debata, jestli předchozí vlády udělaly zásadní chybu, když se nezasadily o stavbu nového plynovodu, který by nám zpřístupnil LNG terminál v Polsku. Chybí nám propojení z Moravy směrem na Polsko, případně z Moravy na Rakousko a na jih Evropy?

Upřímně nejsem úplně expert na trasy. Ale pro nás je klíčové spojení na německý Lubmin a na ten máme přímou linku stávajícím plynovodem Gazela. Co se Polska týče, ono samo Polsko má relativně velkou spotřebu a kapacita jejich terminálů jim vystačí pro ně samotné. Jestli plynovod na Polsko bude, nebo ne, je úvaha spíš ekonomická než strategická. Podle toho, co říkají moji kolegové, to pro nás není řešení, spíš záloha.

To znamená, že hlavním rizikem pro nás je dnes spíš cena plynu než dopravní cesty?

Určitě. Loni touto dobou jsme kreslili velmi černé scénáře, řešili jsme, jak se budou odpojovat od dodávek části Prahy a podobně. V současné době neřešíme nedostatek plynu, řešíme, kolik bude stát.

Ale znovu říkám, v našich aktuálních cenících je už zapracovaný výhled do budoucna. Pro většinu zákazníků, kteří s námi uzavírají smlouvu, nebude mít zásadní dopad, jestli na podzim bude spotová cena plynu měsíc, nebo dva měsíce na 90 eurech. My i všichni ostatní máme víceméně nakoupeno na letošní rok a na velkou část příštího roku, takže ceny už jsou víceméně jasné. Pohyb spotových cen není nic klíčového.