Nejlehčí zvýšení daní? Návrat superhrubé mzdy, říká adept na šéfa průmyslníků

Miroslav Palát vystudoval medicínu, přímo pacientům se ale věnoval jen prvních devět let své kariéry. Koncem 90. let přesedlal do služeb zdravotnického průmyslu a jeho zájmy zastupuje od listopadu 2017 ve vedení Svazu průmyslu a dopravy.

Letos se Miroslav Palát uchází o post prezidenta této vlivné asociace, která lobbuje za český byznys jednak doma, jednak v Bruselu. Podle současného šéfa oborové asociace výrobců zdravotnické techniky CzechMed jsou dnes pro české firmy nejdůležitější zdravé a stabilní veřejné finance.

Co byste ve Svazu průmyslu a dopravy jako jeho potenciální šéf chtěl prosadit, co považujete za to hlavní, co průmysl potřebuje prolobbovat?

Jsem rád, že vidím správně v českých médiích používat slovo „lobbista“. Lobbismus je v demokracii legitimní funkce. My se snažíme z pozice Svazu průmyslu a dopravy hovořit se státem a zprostředkovat náš pohled na věc.

Co je dnes pro byznys tou hlavní věcí?

Jde o tři vnější směry a jeden vnitřní. Vnější směry představují jednak otázky kolem eura, dále ozdravení veřejných financí a dále pak energetická bezpečnost a soběstačnost. Směr mířící dovnitř svazu, to je zlepšení srozumitelnosti, stručnosti a údernosti při vystupování navenek.

Dělám třetí rozhovor s třetím kandidátem a zatím se všichni shodujete, že je pro průmysl ozdravení veřejných financí mimořádně důležité. Co byste vládě navrhoval? Musí zvýšit příjmy, tedy daně, což může dopadnout na průmyslníky či jejich zaměstnance? A musí seškrtat výdaje, což se ale může týkat i služeb, které čerpá byznys?

První a nejjednodušší krok by bylo říci, že zrušení superhrubé mzdy nebyl dobrý nápad. A vrátit ji. Všechno ostatní má jemné nuance, kde je potřeba posuzovat, v jaké míře jde o obtěžování občanstva, případně podnikatelské sféry. A na druhé straně o výnos pro státní kasu. Domnívám se, že některé otázky, které se diskutují dneska kolem DPH, mají spíš potenciál hodně nazlobit občany a přinést málo peněz.

Myslím, že úvaha o zvýšení DPH u tak citlivých položek, jako je voda nebo léky, byla spíš pokusný balonek, od kterého vláda couvá. Uvidíme, s jakým balíkem opatření premiér Fiala přijde. Ještě bych se zastavila u té druhé cesty, u snižování výdajů. Začíná se mluvit o seškrtání národních dotací pro firmy. Jak se díváte na možnost, připravit byznys o desítky miliard korun, které mu ročně posíláme ze státní kasy?

To je příliš všeobecná otázka. Některý byznys ano, některý ne. Pamatujeme z nedávné minulosti určité nezdravé propojení velkého byznysu a politiky, tam jsou dotace vítány s otevřenou náručí. Podle vícero ekonomů ale dotace jako takové bývají spíše toxickou návykovou záležitostí.

Kdybyste jako budoucí šéf Svazu průmyslu a dopravy přišel za politiky a řekl „my ty dotace vlastně nepotřebujeme“, neměl byste s tím v členské základně problém?

Určitě ano, ale já si myslím, že nic není černobílé a je potřeba usmířit různé názorové proudy ve svazu a pak vystoupit s jedním stanoviskem. Já si umím představit, že je to řešitelné.

Takže v téhle chvíli vlastně nejste ještě schopný říct, jestli by se za radikální seškrtání dotací postavil celý svaz, jestli by se na tomhle ta členská základna sjednotila?

Myslím, že by bylo lepší být zdrženlivý. Volby máme za nějaký měsíc a osobnost, která z nich vzejde úspěšně, bude utvářet názor, který vyjde ven.

Druhou věc, o které jste mluvil jako o potřebě českého průmyslu, je energetická bezpečnost. Co byste v tomto navrhoval politikům?

Myslím, že se vláda pustila správným směrem, když budeme dostavovat další bloky jaderných elektráren. Některé jsou spíš náhradou těch stávajících, některé doplní výrobní kapacitu. Slyšel jsem diskuzi, že jestli pojdeme dál dosavadním tempem, spustí se příští jaderný blok v roce 2036 a v roce 2040 nebudeme mít čím svítit. Já bych to neviděl takto dramaticky, protože ty pohyby jsou očekávatelné a nějak řiditelné. Nic není černobílé, energetika se netvoří ze dne na den, ale na desetiletí, možná víc desetiletí dopředu. V tuto chvíli vidím diskuzi jít relativně dobrým směrem.

Co na té diskuzi oceňujete? Zatím jediné, o čem je rozhodnuto, je výstavba obnovitelných zdrojů a jednoho jaderného bloku v Dukovanech. Spousta energetiků pochybuje, že nový reaktor zvládneme spustit podle plánu v roce 2036. Správce elektrizační soustavy ČEPS varuje, že když skončíme s uhlím začátkem 30. let a nezačneme rychle stavět plynové zdroje, dostaneme se rychle do problémů s dodávkou elektřiny. Takže co oceňujete na tom, co vláda dělá v energetice?

To, že se pohybujeme razantněji než dřív směrem k zabezpečení jaderných zdrojů.

V čem větší razanci vidíte? Běží jaderný tendr, který nastartovala předchozí vláda, v termínech, které byly připraveny také za předchozí vlády. Kde vidíte urychlení?

Za dřívějšího pana prezidenta se dalo očekávat, že vážnými uchazeči o tuto dostavbu budou Rusové nebo Číňané. Což si myslím, že je dnes vyřešeno. Pro klid jak průmyslového lobbisty, tak spotřebitele nebo občana Evropy to je dobrá zpráva.

Velkým tématem mezi průmyslníky je evropská zelená politika, rychlost dekarbonizace, cíle, které si Evropa dává ve snižování emisí. Váš protikandidát Mirek Topolánek označil celý Green Deal za „pitomost“. Jak se díváte na evropskou klimatickou politiku vy?

V první řadě je myslím odvážné směrem k budoucímu vývoji cokoliv nazývat pitomostí. Jsou určité danosti. Máme tu změny klimatu, u kterých ještě úplně nedokážeme dohlédnout, že jsou z valné části spoluzpůsobeny lidskou činností. Také není pochyb, že se potřebujeme vydat směrem bezemisním a k obnovitelným zdrojům energie. Diskuze je o tom, jakým způsobem, jak radikálně a hlavně jak rychle se podílet na této změně.

Hovořím německy a léta sleduji německá média. Naši sousedé se už před řadou let rozhodli ukončit výrobu energie z jádra. Já sám jsem ještě jako mladý člověk sledoval, když v Rakousku postavili jadernou elektrárnu, pak o jádru vyhlásili referendum, lid řekl „ne“ a od té doby tam stojí kostra jaderné elektrárny. To je absurdní.

Průmysl by měl zastávat stanoviska, která by zabránila takovýmto absurdním situacím. Mohu citovat kolegu z představenstva Svazu průmyslu a dopravy viceprezidenta Radka Špicara, který řekl, že v rámci zelených pohybů bychom si dokázali představit i třeba ukončení výroby spalovacích motorů v roce 2035. Je to složitý proces, ale do toho přijde jako torpédo emisní norma Euro 7, která je téměř nesplnitelná, odporuje fyzikálním jevům. Tento způsob myšlení naše snahy znevažuje a ztěžuje.

Vypadá to, že platnost normy Euro 7 bude odložena o čtyři roky. Na této změně se až nezvykle aktivně podílela Česká republika. Zaznamenal jste tak razantní vystoupení našich politiků vůči chystané evropské legislativě už dřív, nebo je to nový trend?

Určitě je. A netýká se to pouze té emisní normy, ale i mnoha dalších aspektů společenského nebo technologického života. Toto je jeden ze směrů, na které bych také chtěl dávat důraz ve Svazu průmyslu a dopravy – na větší angažmá našeho lokálního svazu v mezinárodních vztazích. Máme svého reprezentanta jako viceprezidenta asociace BusinessEurope, což je těžká váha v lobbistickém prostředí v Bruselu.

Takový evropský Svaz průmyslu a dopravy…

Svaz svazů průmyslu a dopravy, řekl bych. A domnívám se, že se Svaz průmyslu a dopravy stále více a lépe angažuje právě v těchto evropských otázkách. Já jsem jako reprezentant zdravotnického průmyslu blízko evropských struktur i procesu tvorby legislativy už přes 20 let, nejdřív jako zaměstnanec korporace, nyní jako reprezentant oborové asociace CzechMed. Mé stanovisko, které se kryje s mnoha kolegy, je, že proti Evropské unii nemáme alternativu. Nicméně musíme být ostražití, aby legislativa, která se tam generuje, lépe a více naslouchala hlasu z členských zemí. A hlas České republiky není zanedbatelný.

Vy máte s lobbingem za zájmy firem ze zdravotnické branže zkušenost. Před časem jste se podílel na prosazení ústavní stížnosti k legislativě přijímané v Česku. Připomeňte, o co šlo.

O část zákona o veřejném zdravotním pojištění, který formuloval způsob získávání úhrady zdravotnických prostředků nesmírně vágním, kaučukovým způsobem. Jeho realizace by nebyla uchopitelná, předvídatelná, transparentní a srozumitelná. Jediným způsobem, jakým bylo možné se vůči tomu vymezit, bylo najít spojence na politickém kolbišti, což se ukázalo schůdné u skupiny senátorů. Podali stížnost, uběhlo sice dva a půl roku, ale plénum Ústavního soudu pak konstatovalo, že praxe zakládaná na tomto paragrafu není dobrá, a tento paragraf se zrušil.

Jak podle vás vůbec funguje české zdravotnictví a jeho financování z hlediska zdravotnického průmyslu?

Zdravotnictví roste jako ekonomický sektor zhruba sedmi procenty ročně. Zdravotnictví nejenom v České republice, ale ve všech rozvinutých zemích roste přibližně dvojitým procentem než hospodářství jako takové. My jsme v roce 2011 měli obrat ve zdravotnictví asi 216 miliard korun. Letos směřujeme směrem k 500 miliardám. Z tohoto pohledu je zvláštní, když slýcháme, že je neustále nedostatek peněz ve zdravotnictví.

Máme velmi dobře rozvinutou technologickou medicínu. Tady se říká možná trochu nadneseně, že dostanete-li infarkt kdekoliv u nás na ulici, dostanete se do specializovaného špičkového kardiologického centra rychleji, než když jste třeba ve Spojených státech na špatném konci země. Druhá věc je, že existují i daleko méně hvězdné záležitosti, že potřebujete jednoduše nakupovat materiál, potřebujete, aby byl kvalitní…

Třeba roušky za covidu?

To byl naprosto extrémní případ, že miliony lidí potřebovaly roušky. Ale já hovořím o úplně normální rutině. Tady je pro vstup nových technologií a inovací, které jsou jenom trošičku dražší, nepříliš vítající prostředí.

Jiné výdajové položky ve zdravotnictví, zejména personální, rostou raketovým tempem. Podíl zdravotnických prostředků, zejména u těch poúrazových, které se vystavují pro ambulantní péči, na výdajích na zdravotní služby ale setrvale klesá. Před pěti šesti roky býval 2,97 procenta, nyní představuje 2,2 procenta výdajů na zdravotní služby. Co se týká nemocnic, výdaje na zdravotnické prostředky a technologie před nějakými roky byly 15 procent, dnes jsme na deseti procentech. Zdravotnické prostředky a technologie opravdu nepředstavují finanční zátěž českého zdravotnictví.

Měl by se Svaz průmyslu a dopravy víc angažovat směrem ke zdravotnictví?

Tři čtvrtiny z těch zhruba 500 miliard ve veřejném zdravotním pojištění vkládají podnikatelé, firmy a jejich zaměstnanci. Je to nějakých 380 miliard korun. Domnívám se, že jako největší přispěvatel do toho velkého balíku by se Svaz průmyslu a dopravy mohl více zajímat o to, jakým způsobem jsou tyto peníze využívány.

Jak by se průmyslníci mohli víc vložit do rozdělování peněz ve zdravotnictví?

Například rolí ve správních radách, v dozorčích radách zdravotních pojišťoven. Případně, mít své zástupce nebo pozorovatele, když se jedná o dohodovacím řízení, kde se rozdělují velké peníze a je užitečné debatovat, co se s nimi stane. Velmi vítáme i vyjádření, jaké nedávno zaznělo od ředitele VZP pana Kabátka, že se pojišťovna bude více zajímat nejenom o to, jak dlouho strávil pacient v nemocnici, ale zdali byl vyléčen a jak efektivně.

Třetí prioritou, kterou jste jmenoval na začátku rozhovoru, je společná evropská měna. Potřebuje byznys, aby Česko přijalo euro, nebo nepotřebuje?

Zcela určitě český byznys euro potřebuje. A na konci dne bude třeba se rozhodnout, jestli ho máme přijmout, nebo ne. Nemůžete ho mít napůl.

Dnes euro tak trochu napůl máme, řada firem si v něm běžně bere úvěry.

Pro podnikatele, kteří neprodukují pouze pro Českou republiku, ale exportují do celého světa, představuje euro výrazné zjednodušení nejrůznějších procesů. A co se týká veřejných financí, odvolal bych se na články renomovaných ekonomů, podle kterých, když si Česká republika zachová suverenitu nad svou fiskální politikou, může podle okolností posilovat nebo oslabovat svoji vlastní měnu. Přístupem k euru bychom se těchto možností zbavili. Ale naproti tomu škarohlíd řekne: nemáme euro a podívejte se, co dělá inflace u nás a co dělá někde jinde. Na to tu je více chytrých hlav. Ale já si myslím, že dříve nebo později k tomu euru směřujeme.

Takže byste v této chvíli nepožadoval jako zástupce průmyslníků po vládě, aby stanovovala pevná data vstupu České republiky do eurozóny a vytvářela podmínky pro to, abychom co nejrychleji plnili nutná kritéria?

Myslím, že tu bude organický vývoj. Jako když necháte organickému vývoji zahradu a tam vyroste něco, co ani nečekáte.