Nedělejte si naděje. Ceny energií už neklesnou, varuje obchodník Paukner

Majitel skupiny Carbounion Holding Petr Paukner zbohatl na obchodech s uhlím, dnes se zaměřuje na nové obory – buduje rozvodné sítě a obchoduje s biomasou. Rád by také s německým partnerem vybudoval v Darkově na Karvinsku provoz na úpravu polského uhlí. To podle něj může zčásti nahradit končící těžbu v OKD.

V rozhovoru pro SZ Byznys Paukner také vysvětluje, proč podle jeho názoru nebudou ani v příštích letech ceny energie klesat. A popisuje, jak získal bez výběrového řízení unikátní desetiletý kontrakt na většinu biomasy ze státních Lesů ČR.

Jak se podle vás bude vyvíjet energetická krize, kam se pohnou ceny elektřiny a plynu?

Bohužel nevidím výrazné důvody ke snížení cen, budou spíš stoupat nebo se udržovat na téhle vysoké úrovni. Vidím jen jediný pozitivní faktor, který by na pokles mohl tlačit.

Jaký?

Začne se snižovat spotřeba energií, zejména v průmyslu. Negativní na tom je, že se ty podniky budou zavírat. Není možné rychle přejít na rostoucí ceny nebo mít takové rezervy, že by mohly držet výrobu na současné výši nebo na úrovni druhé půle 2021.

Kde vidíte důvody k dalšímu růstu cen?

Začnu plynem. Pokud dojde k zastavení anebo omezení dodávek plynu z Ruska, tak se bude muset plyn kupovat buď z Kataru nebo ze Spojených států. A to je skoro taková cenová úroveň, jakou máme dnes. Plus se musí zkapalněný plyn v terminálech přetvářet zase na podobu plynnou. To jsou všechno vysoké náklady. Takže nevidím důvod, proč by měly ceny výrazně klesat, naopak můžou stoupnout šokově, kdyby došlo k zastavení dodávek ruského plynu.

A protože plyn silně ovlivňuje ceny elektřiny, tak to bude mít vliv i na ceny elektřiny. K tomu přistoupí ještě druhá záležitost. Jsem pevně přesvědčený, že už od září dojde k dalšímu zvýšení cen uhlí, kvůli zastavení dodávek uhlí z Ruska zejména pro země, jako jsou Polsko či Německo.

Zákaz dovozu ruského uhlí je součástí protiruských sankcí. Ještě se do cen nepromítá?

Ještě nedošlo k úplnému zastavení dovozu, neboť dobíhají kontrakty. Dobíhají zároveň lodní dodávky, mají skončit v srpnu. Pak se bude řešit, z jaké země se nahradí, ať už z Austrálie, Jižní Afriky, Indonésie atd. Poptávka na asijských trzích je však enormně vysoká. Nevidím důvod, že by měla klesat.

Co má Česko v této situaci dělat? Někdo říká: Musíme si přísun surovin z Ruska zachovat, protože bez něj nebudeme schopni přežít. A někdo zase tvrdí, že ze závislosti na Rusku se můžeme během pár let vyvléknout bez větších následků. Kdo má pravdu?

Nechci se zastávat první ani druhé skupiny. Ale myslím, že zastavení dodávek plynu z Ruska, ať už by to šlo ze strany Rusů anebo Evropské unie, bude mít pro Evropu katastrofické následky, zejména v prvních dvou třech letech. Zastávám stanovisko, že nelze spoléhat na velkou solidaritu, že když se budou v Německu zastavovat fabriky, bude plyn dodáván do východní Evropy. Může to vést i k rozpadu Evropské unie. Bylo by mylné se spoléhat na to, že se všichni rozdělí o to málo, co budou mít. Jak chcete dělit menší koláč tak, aby byli všichni nasycení?

To mluvíme o extrémní variantě, že by se přísun ruského plynu úplně a definitivně zastavil. Věříme, že k tomu nakonec nedojde. Ale Unie je odhodlána se ze závislosti na ruských surovinách co nejrychleji a co nejdříve vyvázat. Jde to?

Myslím si, že ano, ale vyžaduje to daleko víc času. Protože Evropa na to nebyla absolutně připravená. A je otázka, kdo to bude režírovat, jaký vliv na to bude mít Evropa.

Kolik času podle vás potřebujeme?

Myslím, že to můžou být tři až čtyři roky, ale fabriky i lidé si pak musí zvyknout na daleko vyšší cenu energie. A u energeticky náročných výrob je otázka, jestli evropské firmy budou konkurenceschopné.

Jakou roli podle vás bude hrát plyn v energetice? Jeho spotřebu bude třeba snižovat. Dosud se počítalo s tím, že rozvoj obnovitelných zdrojů bude doprovázený rozvojem plynových elektráren, které budou sloužit jako záloha ke stabilizaci dodávek. Je tahle cesta zavřená?

Nebyl bych v tom tak striktní. Budou se muset hledat nové zdroje, samozřejmě se sníží i spotřeba plynu, produkty z výroby velmi náročné na plyn se budou dovážet ze zemí, které mají lepší přístup k plynu. Z druhé strany, myslet si, že všechno nahradí obnovitelné zdroje, je trochu iluzorní. A když, tak to vyžaduje daleko víc času. Uvědomte si, že ceny vylétly nahoru ještě v době před ukrajinským konfliktem. Jsou důsledkem trochu svazáckého přístupu Evropské unie, která řekla: My ještě zkrátíme přechodnou dobu. A k tomu spoléhali na plyn de facto z jedné země.

Protože byl levný.

Ano, pamatuju si, jak jsme neobnovili kontrakt na plyn s Norskem. Kritizoval jsem to dokonce i veřejně. A bylo vysvětleno, že ceny ruského plynu byly zhruba o 30 procent nižší než norského.

Jak bude postupovat další útlum uhlí ve střední Evropě?

Využívání uhlí se prodlouží o takových tři až pět let. Nedávno řekl německý ministr hospodářství Habeck, že ty uhelné elektrárny, které měli Němci zavírat, zavírat nebudou. A ty, které zavřeli nedávno a je možnost v nich výrobu obnovit, budou pokračovat. A to bylo Německo vlajkovou lodí využívání plynu a potlačování uhlí.

Jaký vývoj s uhlím čekáte u nás? Fialova vláda slíbila konec spalování uhlí do roku 2033.

Myslím, že dojde k tomu, co se původně plánovalo, že se s uhlím skončí kolem roku 2038. Tím, že se všechno připravovalo na rychlejší útlum, není prodloužení těžby připravené. Například v Sokolovské uhelné byla spousta lidí propuštěna, ti lidé už dnes nechtějí zpátky. A co se týče černého uhlí, tam jsem ještě skeptičtější. Nevěřím, že by mohla smysluplně pokračovat těžba v OKD. Jediný dnes činný důl je Důl ČSM, který má hlavní zásoby na polské straně.

Vaše firma Carbounion vyrostla na obchodech s uhlím. Jak se adaptujete na uhelný útlum?

Už dlouho jsem viděl, že to je nezastavitelný trend. A začali jsme se na to připravovat už asi od roku 2014 nebo 2015. První věc, založil jsem společně se skupinou E.ON montážní firmu Union Grid, která staví rozvodny a linky. Mezitím vznikly další takové firmy, aby se pokryla co největší plocha trhu. A trh je rostoucí, protože se musí ze severu směrem na jih vytvářet spousty nových sítí.

Teď jste firmu na stavbu energetických sítí pod názvem SUAS Grid vytvořili i se sesterskou firmou Sokolovské uhelné, skupinou SUAS. Pořád jde o stejný obor činnosti?

Chceme pokrývat určité oblasti a specializovat se. Takže jedna naše firma se specializuje víceméně na výstavbu rozvoden, další na výstavbu vysokonapěťových sítí a jiná zase na nízkonapěťové sítě.

Jak velká část tržeb vašeho holdingu dnes pochází z elektromontáží? A kam se v tom chcete dostat?

Chci se dostat zhruba na jednu pětinu, tedy na dvoumiliardové tržby. Dneska jsme zhruba na miliardových tržbách.

Další změna, která se v Carbounionu odehrává, je vstup do obchodu s dřevní štěpkou. V tom chcete být taky velkým hráčem. Jak velkým?

Ten záměr vychází z premisy, že odběratelé štěpky jsou víceméně stejní jako u uhlí. Jsou tu dva druhy odběratelů. Jednak průmysloví, jako Ško-Energo…

Což je energetika mladoboleslavské Škody Auto.

Tam dodáváme léta letoucí uhlí na bázi dlouhodobého kontraktu. Druhý segment jsou teplárny, které spolu spalují štěpku s uhlím. Z našeho pohledu se to jasně nabízelo.

Carbounion získal unikátní kontrakt s Lesy ČR na desetiletý odběr většiny jejich štěpky. Dostali jste to bez výběrového řízení a vaši konkurenti jsou překvapeni, když zjistili, za jakou cenu. Jak se dostane firma začínající v oboru k takovému kontraktu se státní společností?

Už před dvěma lety jsem oslovil Lesy ČR, které obhospodařují asi polovinu domácích lesů, že bych měl zájem o dlouhodobý kontrakt. Nabídl jsem mnohonásobně vyšší cenu, než za jakou v té době Lesy prodávaly stávajícím zpracovatelům. Očekával jsem, že dojde k navýšení cen energií, a věděl jsem, že tu bude snaha čím dál víc nahrazovat uhlí spalováním dřevní hmoty. Proto i oni byli relativně překvapeni. Dali mi do smlouvy stopku na export. V době, kdy jsem tento kontrakt dělal, ostatní neprojevili zájem, byli rádi, že to dostávali za korunu a někteří dostávali ty těžební zbytky zadarmo. Jenže pak došlo k tomu obrovskému boomu cen energií.

Říkáte, že ostatní neměli zájem. Ale jak upozornila nedávno TV Seznam, třeba Ško-Energo měla s Lesy podepsané memorandum o budoucím odběru štěpky.

Ono to bohužel v té reportáži bylo prezentováno tak, že jsem zničil a kanibalizoval kontrakt mezi Českými lesy a Ško-Energem. Ale to není pravda, oni dál vyjednávají svou smlouvu.

Většinu štěpky od Lesů ale máte zajištěnou vy.

Když jsme vyjednávali, a to je zaprotokolované, řekli, že mají k dispozici 1,2 milionu tun štěpky. Já teď odebírám asi 150 tisíc tun, postupně to poroste, někdy v letech 2026 až 2027 mám odebírat 400 tisíc tun a Ško-Energo chce 400 tisíc.

Takže pořád tady na trhu zůstává dost velké množství, pokud se ti pánové tehdy nemýlili. Jestli se mýlí, tak to neumím posoudit. Přesně vám to nikdo neřekne, mám několik různých studií od různých lidí, někdo říká Lesy mají dokonce víc štěpky než těch 1,2 milionu tun a obchodní ředitel Lesů v té reportáži řekl, že jen slabých 400. Tak já nevím.

Jste největším obchodníkem se štěpkou v Česku?

Řekl bych, že zdaleka ne, protože se to teprve rozjíždí. Já v tom jinak dál nechci expandovat, je to pro mne jeden určitý segment Carbounionu stejně jako elektromontáže. Ten dlouhodobý kontrakt je v objemu asi tří až čtyř miliard korun na 10 let.

Chystáte ještě nějaké další nové aktivity?

Vidím další zajímavou záležitost, do které bych se chtěl pustit, ale to se opět musí projednat na úrovni státu. Už jsem říkal, že nevěřím v prodloužení těžby v OKD, protože tam není žádná příprava a uhelné zásoby jsou takřka vyčerpány. Ale asi před tři čtvrtě rokem jsem se dostal k zajímavému projektu.

Je tu jedna významná německá firma kótovaná na frankfurtské burze, která obchoduje ve velkém s jihoafrickým a americkým uhlím a má v Polsku licenci na těžbu černého uhlí. Ale má problém. Poláci, kteří na to dostali peníze z Evropské unie, z povrchu odstranili vše na zpracování uhlí a nemají úpravnu. Na dole Darkov na Karvinsku je úpravna určená k likvidaci. Má vhodnou kapacitu, vyžadovala by ještě určité investice, ale mohla by upravovat polské uhlí.

A vy se na tom chcete podílet, rád byste to uhlí prodával?

Už jsem o tom jednal s firmou Diamo (státní podnik, který spravuje odstavené doly po OKD, pozn. red.), měl jsem o tom už i jednání na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Podle mne to je velmi výhodná záležitost. Samozřejmě bych chtěl, že když se úpravna bude moci využívat, tak by minimálně 50 až 60 procent uhlí, které by se tam vytěžilo a upravilo, zůstávalo v Česku. To znamená koksovatelné uhlí pro Liberty Steel a Třinecké železárny, energetické uhlí pro tyto dvě společnosti i pro Veolii (provozuje v Moravskoslezském kraji teplárny, pozn. red.). Šlo by o zhruba tři až čtyři miliony upraveného uhlí. A platilo by se samozřejmě za využívání, za dlouhodobý pronájem úpravny Diamu.

Co obchod s energiemi, ten chcete rozvíjet?

My prodáváme energie jak na bázi velkoobchodní, tak i maloobchodní. S maloobchodem chci ale skončit, je to neudržitelné z hlediska financování. Musí se tam skládat obrovské garance (na vypořádání budoucích obchodů, pozn. red.), pro malou firmu to nemá smysl. Takže chci skončit s koncovým prodejem elektřiny a plynu. Ale co se týče uhlí, to nám zůstává pořád. Obchod je každým rokem menší a menší, ale čeká mne návrat ke kořenům. Kdysi jsem obchodoval s australským i s jihoafrickým uhlím, ale to už je strašně dávno, teď jsem se do jeho dovozu výrazně nezapojil a bral jsem to spíš jako ad hoc záležitost.

Když by zůstalo to uhlí, tak by mě víc zajímalo to uhlí z Darkova. Ten projekt mi přijde hodně zajímavý. A dál chci samozřejmě rozvíjet elektromontáže, eventuálně bychom s nimi mohli nakročit i do Německa.