Škrtání dotací je nic proti tomu, co se tu děje kvůli Ukrajině, říká velkofarmář

Na Šumpersku zaměstnává podnik Úsovsko sedm set lidí a je dobře známou firmou. V celé zemi si jméno prošlapal díky müsli tyčinkám Fit a také aktivitám jejího největšího akcionáře Jiřího Milka, který byl v roce 2018 ministrem zemědělství.

Podnik s téměř 15 tisíci hektary zemědělské půdy vyrostl na torzu JZD Úsovsko, kde Milek už před revolucí chvíli pracoval. Tehdejší třicátník se se svým otcem a dalšími akcionáři rozhodl skupovat zemědělské pozemky nabyté v restitucích od lidí, kteří nechtěli hospodařit. Z firmy ze Šumperska se postupně stal jeden z největších agrokomplexů v Česku.

Cestu si našel i do Ruska, na Ukrajinu a Běloruska. Ze všech zemí se už stáhl a pro své „Fitky“, jak se začalo v Rusku říkat müsli tyčinkám, a také čističky odpadních vod, hledá odbytiště jinde. Na Západ jsou ale podle něj dveře zavřené.

„Tam se Češi dostanou jen omezeně, například skrze privátní značky, aby se nevidělo, kde je to vyrobeno, anebo s výrobky z české fabriky, kterou ale vlastní zahraniční firma,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Milek, který má v Úsovsku největší podíl akcií – přes dvacet procent.

Příjmy má holding nejen ze zemědělství, potravinářství a průmyslu, ale také energetiky, kde chce investovat stamiliony korun do výstavby větrných elektráren a fotovoltaiky. Více čtěte zde.

Ministr Marek Výborný řekl, že podniky, které jsou dlouhodobě ziskové, nepotřebují státní investiční dotace. Souhlasíte?

To je úplná pravda, ale nesmí žít na křivém jednotném trhu EU. Všichni by museli mít stejné podmínky, i v Německu. Zrušil se dotační titul pro potravináře, ale nesmí se potom dotovat Němci a Poláci coby naši největší konkurenti. Pokud budou dotovat modernizace, my to tady zavřeme. My budeme zpomalovat, oni pojedou raketově nahoru.

Dejte srovnání této nerovnováhy v dotacích.

Nemám po ruce čísla. Německá skupina Tönnies, která je největším zpracovatelem masa v Německu, postavila jatka, která poráží 125 tisíc kusů prasat týdně. Toto je oligopol. Největší jatka v tuzemsku poráží 3500 kusů týdně. Majitel Madety Milan Teplý, o kterém jsem si teď v novinách přečetl, jaký je to lump, zpracuje kolem 950 000 litrů mléka denně. Německá mlékárna Goldsteig zpracuje kolem čtyř milionů litrů, největší mlékárna Müller okolo šesti milionů litrů denně.

Chcete říct, že naše velké podniky jsou ve skutečnosti malé?

V evropském měřítku jsou prťavé a nikdy nebudou generovat velké zisky, aby modernizovaly a zároveň držely krok s Evropou. Takže my to tady pak zavřeme.

Podle vás jsou německé podniky dotované víc?

Bezpochyby. Německý kancléř Olaf Scholz ohlásil, že nasypou do průmyslu asi 200 miliard eur. Nezáleží na tom, jestli podpoří energie nebo něco jiného. Zpátky k tématu. To, co říká pan ministr, je pravda, ale jen ve chvíli, kdy budou rovné podmínky. A v Evropě je stoprocentně rovné nemáme.

Neměly by se tedy víc podporovat malé zemědělské podniky?

Nikdo z nás velkých neříká, aby malí neměli vyšší dotace, ale redistribuce 23 procent je ústřel. (Poznámka redakce: Princip redistributivní platby změnil výplatu plateb na plochu tak, že se 23 procent vezme z obálky přímých plateb všem a peníze se rozdělí na prvních 150 hektarů. Malí si polepší, velcí pohorší.)

Ale čeští zemědělci zase dostávají jiné dotace, které v zahraničí nemají. Aby se vyrovnaly síly, musely by se tedy zrušit také mimořádné národní dotace. Češi dotují třeba chmel, brambory i prasata.

V národních dotacích je nepořádek. Mimořádné dotace se v některé zemi vyplácejí, v jiné ne. Podpory se schovávaly třeba do různých dotací na životní prostředí. Svého času brali Rakušané dotaci za to, že prase, které jde na jatka, je umyté.

Jak se dařilo v posledních letech českému zemědělství? Minulý rok byl velmi ziskový, vidět to bylo i na ziscích firem.

Absolutně nejlépe se dařilo těm, kteří zrušili živočišnou výrobu, nedělali ovoce, zeleninu a živila je jen rostlinná výroba. Těm se dařilo jak hrom, protože komodity byly slušně placené, nepotřebovali lidi, na jaře zaseli a v létě sklidili. To jsou nejjednodušší peníze. Ten, kdo měl živočišnou výrobu, tak na ní léta zpět permanentně prodělával.

Náš podnik byl svého času největší podnik s ovocnými sady. Ve své slávě jich měl 300 hektarů. Teď sady rušíme, protože Evropa nesmyslně dotovala nadvýrobu v Polsku, která se vyvážela především do východního bloku na Ukrajinu, do Běloruska, Ruska apod. Při covidovém embargu to nebylo možné a jablek tady byl obrovský nadbytek. Polsko dlouhodobě vyrábělo až 5,5 milionu tun jablek, ale spotřebovalo jen 700 tisíc tun. Teď Poláci nevědí, co s nimi a sady se tam likvidují stejně jako v České republice.

Chcete říct, že na pěstování jablek se nedá vydělat?

Dlouhodobě je to nerentabilní. Za čtyři roky firma Úsovsko na jablkách prodělala asi 80 milionů korun. Rozhodli jsme se, že sady radikálně zmenšíme. Před dvěma lety jsme měli 300 hektarů sadů, dnes už máme jen 120 ha. Ale pokračujeme dál a myslím, že skončíme někde na 70 hektarech. Něco si chceme nechat do vlastních müsli tyčinek.

Vy jste část sadů prodal Kofole…

Je to v běhu. Spolupracujeme delší dobu, odebírají od nás jablka do UGO fresh barů apod.

Společně ještě se skupinou RSJ také převezmete pivovarnickou skupinu Pivovary CZ se značkami Holba, Zubr a Litovel. Máte tam mít dvacet procent. Dostal jste chuť na pivo?

Historicky, v době ještě před znárodněním po roce 1948, hodně pivovarů, sladoven a chmelařských družstev patřilo zemědělcům. Ale po revoluci se řeklo, že se jim v restitucích mlékárny, sladovny nebo pivovary nevrátí. Takže historicky to k sobě patřilo. Zadruhé jsme místní firma a toto jsou místní pivovary. Majitel Kofoly Jannis Samaras nás oslovil, jestli bychom do toho nešli s nimi a my jsme kývli.

Do holdingu Úsovsko patří 24 firem. Můžete krátce popsat, čemu se věnujete?

Kromě zemědělství a potravinářství máme průmyslovou část, bývalý Agrostav, dnes Fortex. Má tři divize. Ta první, stavební, má za sebou různé stavby od kravínů, silážních dolů a hal na obilí až po průmyslové haly nebo bytové domy v Šumperku. Loni jsme stavěli prodejnu Lidlu v Olomouci. Stavební divizi jsme však loni kvůli krizi ve stavebnictví trochu zredukovali.

Druhou divizí je kovovýroba, mimo jiné pro autoprůmysl. Pro jednu dánskou firmu například svařujeme vysokotlaké nádrže na nákladní auta. Třetí divizí jsou čističky odpadních vod, které jsme úspěšně exportovali také do Ruské federace. Průmyslová část dělá asi třetinu obratu.

Ještě máme energetiku, která je zatím v plenkách. Máme tři bioplynové stanice, ale chystáme výstavbu fotovoltaických a větrných elektráren.

Úsovsko mělo loni velmi dobrý rok, obrat vzrostl o 19 procent na 2,4 miliardy Kč a zisk o 58 procent na 201 milionů korun. Jak se vám daří letos v zemědělství a potravinářství?

Minulý rok byl v zemědělství určitě dobrý. Založili jsme úrodu za levné vstupy a zároveň komodity jako ječmen, pšenice a řepka prodali za dobré ceny. Také byly rekordní ceny mléka. Letos je podstatně hůř. Ceny komodit od ledna až do žní klesaly. Krmné obilí je pod 4000 Kč za tunu, potravinářská pšenice kolem 4500 Kč, řepka kolem 10 tisíc Kč. Ale výrobní náklady u řepky jsou 12 tisíc korun a u pšenice přes 5 tisíc. Sladovnický ječmen, kde byly delší dvouleté nebo tříleté smlouvy se sladovnami, vydělává.

Česká republika produkuje kolem osmi milionů tun obilí. Pokud se prodá tisíc korun pod náklady, je to ztráta osm miliard korun. Zkrátili nám národní dotace z pěti na zhruba 2,5 miliardy korun, ale proti tomu, co se děje kvůli Ukrajině, je to nic.

Jak to myslíte kvůli Ukrajině?

Brána na Ukrajinu se široce otevřela. Dováží se obrovské množství obilí, řepky, ale i zpracovaného masa, které se přebalí na Slovensku nebo v Polsku. A vozí se už i cukr.

Ministerstvo zemědělství popřelo, že by dovozy z Ukrajiny významně zasáhly trh, protože nejde o velké objemy.

Ministr to popírá, protože neví, co se děje. Ani to nemůže vidět. Myslíte, že na hranicích stojí celník, který to kontroluje?

Vy s nelegálními dovozy máte nějakou osobní zkušenost?

Máme farmu na cestě z Bruntálu do Olomouce. Zahraniční kamion tam narazil do našeho traktoru, převrátil se a vysypal pšenici. Ukrajinský šofér se přiznal, že jel pšenici složit do Čech. Oficiálně to nikde neproběhne.

Ale ceny se přece tvoří na burzách, tak proč by tohle mělo mít vliv na jejich pokles?

Ano, ale v minulosti platil zákaz dovozu ukrajinské pšenice do Evropy. V momentě, kdy ji začali dovážet, cena začala klesat. Částečně samozřejmě začala klesat už předtím.

Vždyť přes Evropu se smí reexportovat pšenice do třetích zemí, tak v čem je problém?

Ano, může. Ale vezměte si třeba železniční terminál v Heidenau u Drážďan, kde se překládají komodity na cestě do přístavu v Hamburku a z Hamburku do Evropy. Před třemi měsíci jsem tam měl schůzku s prezidentem saské „Agrární komory“. Přiznal, že si je vědom toho, že tam proudí ukrajinská pšenice, kterou vozí především Poláci kamiony. Hlídají si kvalitu, ale už ne původ. Problém je, že do terminálů už se Češi nedostanou, jsou tam Poláci.

Ale za to bychom přece neměli vinit Ukrajinu.

Podle mě udělala chybu Evropská unie, která precizně nedotáhla do konce pravidla pro přesun pšenice přes Polsko nebo Rumunsko.

Úsovsko mělo v minulosti byznys také v Rusku. O co šlo?

Začalo to našimi müsli tyčinkami Fit, které jsme vyváželi do Ukrajiny, Ruska, Běloruska, Litvy, Lotyšska i Estonska. V Rusku jsme díky získaným kontaktům založili společný podnik na výstavbu čističek odpadních vod v Jekatěrinburgu. Stejný podnik jsme měli v Bělorusku, který jsme už asi před deseti lety prodali. Na Ukrajině jsme měli společný zemědělský podnik s místním družstvem.

Co se s podnikem v Rusku stalo?

S embargem jsme nesměli exportovat do Ruska komponenty na čističky. Podnik ještě nějakou dobu fungoval, ale nedávno jsme ho zlikvidovali. Ani tyčinky tam už nevozíme.

Byl to pro vás velký trh?

Byl. A hlavně jsme tam byli s tímto zbožím jako první, takže Rusové neříkají müsli tyčinky, ale „Fitky“. Týdně jsme tam vyváželi kamion tyčinek, asi 400 tisíc kusů. Jeden čas to bylo 20–30 procent produkce.

Nahrazujete tyto objemy jinde?

Na východ jsme se vydali za obchodem proto, že nás s potravinami nepustí na západ. Tam se Češi dostanou jen omezeně, například skrze privátní značky, aby se nevidělo, kde je to vyrobeno, anebo s výrobky z české fabriky, kterou ale vlastní zahraniční firma.

Na trhu dochází ke konsolidaci, některé středně velké podniky se dostávají do problémů. Nakupuje Agrofert, nakupuje Rabbit. Jaké vy máte akviziční plány?

Na trhu je a ještě bude hodně farem, které se prodávají. Některé z nich z generačních důvodů, protože nemají pokračovatele. Není žádné tajemství, že my právě kupujeme společně s podnikem Agro 2000 zemědělský podnik Rolnická Králíky, která má 4800 hektarů zemědělské půdy. V roce 2020 jsme prodali dvě farmy Statek Sobětice a Žďár Chudenice skupině JTZE a dlouho jsme se koukali, co kde na trhu je. Rozhodli jsme se jít do Králíků. Myslím, že dnes nastala nová fáze, kdy je potřeba, aby i velké podniky nějak spolupracovaly.

Cítíte se jako agrobaron?

Jako agrobaron se necítím, protože Úsovsko není moje. Mám podíl dvacet procent. Pokud vláda bude pokračovat v tažení proti takzvaným agrobaronům, může se stát, že někdo ztratí nervy a prodá firmu i s půdou do zahraničí. My každý rok pořádáme se starosty okolních obcí setkání, kde jim povykládáme, co chceme dělat, stejně i oni nám. Udržujeme s nimi styky a myslím, že je to správné. Pokud to koupí Číňan, Němec nebo někdo jiný, tak už se se starosty nebude bavit. Poměrně hodně velkých zemědělců má část vlastní půdy. V momentě, kdy se má cokoliv v katastru dělat, ať už je to vodovod, chodník nebo nová čtvrť, obce naráží na tyto vlastníky půdy. Víte, jak to funguje? Volá vám starosta: Kriste pane, potřebuju dneska podepsat dotaci, jinak nebude na chodník, a my zapomněli, že tam máte pozemek. Pojede příště do Pekingu? Bohužel je to dnes reálně na spadnutí.