Nárůst cen v hospodách Češi nevydýchali. Pivo přes 70, řízek na rekordu

Oběd i pivo v restauraci přestává být v Česku standardem. Ceny v hospodách a restauracích jdou totiž dál nahoru, kam je ženou vyšší daně a personál, který chce přidat. Trend, který z lidového pokrmu a nápoje udělal téměř „luxusnější zboží“, pokračuje systematicky už od covidu.

„Typická česká jídla narostla od roku 2019 téměř o 50 %. Když se podíváte na, dejme tomu, cenu klasického řízku, tak tam se pohybujeme okolo 170 Kč ve městě a o něco níže mimo město,“ vypíchl restauratér Luboš Kastner, člen představenstva Asociace malých a středních podniků. Podražila i obědová menu.

„My jsme byli mistři světa v meníčkách. Lidé brali oběd za velmi levnou položku. U obědů je tak cenový nárůst nejzřetelnější a na tržbách je tam zároveň největší propad. Přibližujeme se západním zemím, kde meníčka hrají menší a menší roli,“ komentuje Kastner pro SZ Byznys.

Za menu ve složení hlavní jídlo, polévka a nápoj zaplatí zákazník nyní typicky dvě stě korun. „Lidé mají ceny zažité z doby před covidem, kdy se meníčka pohybovala okolo 110 až 120 korun. Dvousetkorunová hranice je už překročená,“ srovnává Luboš Kastner, který je zároveň spolumajitelem restaurace Červený jelen.

Takový nárůst poledních nabídek ale Češi „nevydýchali“ a nahrazují posezení v restauraci krabičkou z domova, sendvičem nebo balenými saláty, které lze stále častěji pořídit v regálech obchodů. „Retail tomu jde naproti, gastronomii bere obědové tržby,“ míní Kastner.

Meziročně podražilo i pivo. „V Praze cena dvanáctistupňového piva „přelezla“ 70 Kč, je to jedenasedmdesát korun. V celorepublikovém průměru je to už přes 60 korun,“ shrnuje Kastner, spolumajitel restaurace Červený jelen, čerstvá data z pokladních systémů Dotykačka.

Ale ani zdražení jídla a pití nepokrylo vyšší náklady gastronomických provozů a tržby dál klesají. Proti loňsku zhruba o desetinu. „Rosteme velmi mírně nominálně, ale když připočteme inflaci, tak ten reálný propad je na úrovni osm až 10 %, takže to není veselé. Chybí nám organický růst. Ale vidíme i dobré trendy, kvalita vítězí nad kvantitou, host je více vybíravý,“ míní Kastner.

Inflace v gastronomii byla v srpnu na 6,8 %. Přestože suroviny už nezdražují tak rychle, podle Luboše Kastnera jsou dva faktory, které ceny dál tlačí nahoru. „Přisuzujeme to dominantně vlivu zvýšení DPH a spotřební daně, které se nám projevuje v meziročním srovnání. Pivo je o 11 % nahoře oproti minulému roku, což je přesně ta míra DPH, u jídla je to o něco méně.“ Od začátku letošního roku se totiž pivo přesunulo z původních 10 procent do 21procentní sazby.

Druhá položka, kvůli které ceny rostou, je cena lidské práce. „Tím, jak lidem rostou náklady a zároveň je velmi nízká nezaměstnanost, tak tlak na růst platů v našem oboru je neustálý. Nedostává se nám kvalitních lidí, situace na trhu práce je opravdu zoufalá. Zaměstnanci vědí, že mají silnou pozici a my ji máme slabou,“ míní Kastner.

Personál podle restauratéra neváhá změnit práci i kvůli „pár korunám“. „Vidíme souboje o korunu, když někomu někdo nabídne víc, tak zaměstnanec je velmi cenově elastický, takže přechází.“ V personální mizérii moc nepomohl ani příchod pracovních sil z Ukrajiny.

Situaci v gastru považuje Luboš Kastner za tak komplikovanou, že sám přemýšlí o tom, že by obor po letech opustil. „Musím to zvažovat, já sám za sebe už přeskakuju do jiného oboru a možná, že to bude natrvalo. V oboru chybí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mimo Prahu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ taková ta klasická radost z podnikání. Větry do obličeje jsou silné a nejsou to jenom daňové záležitosti, ale je to i systém kontrol, byrokracie. To podnikání už nemá sex appeal.“

Náladu v gastro sektoru nevylepšily ani letní tržby, zisky spolykala inflace. „Červenec byl nominálně minus dvě procenta. S osmiprocentní inflací to znamená reálně v meziročním srovnání o 10 % nižší tržby. Srpen zůstal nominálně na nule, ale máme 6,8 % inflaci, takže reálně prostě klesáme mezi pěti až 10 procenty. Když sečteme oba dva ty měsíce, tak gastro je v nominální stagnaci a v reálném poklesu. Nemyslím, že se ta situace nějakým závratným způsobem změní,“ předpovídá Kastner.

Nejlépe současnou situaci zvládají prémiové restaurace, nejhůře sektor night life. Je to i tím, že Češi konzumují čím dál tím méně lihovin. „Jednak je to navýšenou cenou, ale pak taky změnou struktury konzumace. Dramaticky nám poklesla konzumace po jedenácté hodině v gastronomii, což býval takový ten čas, kdy nastupovaly lihoviny. Mladá generace preferuje jiný životní styl, méně chodí do klubů,“ shrnuje Kastner.

Boom fast foodů a kaváren, který šel pozorovat v minulých letech, už je na ústupu, ale mimo Prahu je segmentem, který stále mírně roste. Na rozdíl od venkovských hospod, kterých dál ubývá.

„Trpí koncepty, které byly zaměřené pouze na oběd nebo vesnické hospody, ty nám mizí před očima. Jsou vidět i příklady, kdy na vesnicích nemají ani jednu hospodu a dlouhodobě se nedaří třeba podporovat nějakého nájemce, aby tu hospodu otevřel,“ říká Kastner.