Článek
„V oblasti Černihivu jsme nemohli zasít plodiny na čtyřech tisících hektarech polí, protože ruská armáda před odchodem mohla pozemky zaminovat. Bojíme se zatím na pole vyjet s technikou,“ líčí zdatnou angličtinou Ukrajinka Julia Bereščenko, obchodní ředitelka zemědělského holdingu Astarta.
Skupina, která hospodaří na 220 tisících hektarech půdy (více než dvojnásobek polí největšího českého hráče Agrofert), má trochu štěstí v neštěstí.
Bomby nedopadly na žádný ze šesti cukrovarů, a navzdory velkým výkyvům v poptávce jede i výroba mléka. V obou činnostech je firma v zemi lídrem.
Mnohem větší problém jsou obsazené přístavy na jihu země a zaminované moře. Export zemědělských komodit skrze námořní cesty je přitom pro zemi klíčový.
„Potřebovali bychom najít nové transitní cesty. A nejbližšími přístavy, které v transitu mohou hrát roli, jsou polský přístav Gdaňsk a rumunský přístav Constanța,“ uvedla. Dopravu ale komplikují evropské regulace i jiný rozchod kolejí.
Jak změnila válka váš denní režim?
Radikálně. Pracujeme neustále, museli jsme ve všech směrech urychlit rozhodování. Ve firmě nerozlišujeme mezi všedními dny a víkendy, všichni neustále pracujeme. Úvahy o rovnováze mezi prací a volným časem ve válce nedávají smysl.
Dovolte jednu otázku, která nesouvisí s vaší činností, kterou je zemědělství. Slýcháme příběhy, kdy Ukrajinci mají rodiče v Rusku, kteří jim nevěří. Matky nevěří svým synům, že Rusové zabíjejí na ulici lidi. Zní to dost beznadějně. Na druhou stranu vidíme, že Ukrajinci bojují neskutečně statečně. Kde čerpáte sílu? Z projevů prezidenta nebo společného vědomí nespravedlnosti?
Prezident Volodymyr Zelenskyj odvádí fantastickou práci. Má obrovský vliv na lidi, jeho denní hlášení sleduje celý svět a všichni doufáme, že pravdu o válce se dozví také ruská populace. Věřím, že to, co opravdu dodává kuráž ukrajinským lidem, je pocit extrémní nespravedlnosti z toho, že tak mírumilovná země, která chtěla být nezávislá v rozvoji, kultuře a ekonomice, byla bez jakékoliv provokace agresivně napadena a bombardována. Přitom nic špatného neudělala, je to děsivé.
Jste největším dodavatelem mléka na Ukrajině a také největším výrobcem cukru. Pěstujete pšenici, sóju, slunečnici a další plodiny. Jak vás zasáhla válka?
Máme štěstí, protože naše výroby jsou hluboko ve vnitrozemí a nebyly poškozeny ruskou armádou. Produkce mléka byla zasažena méně, ale několik milionů lidí, především žen, dětí a seniorů, kteří jsou našimi zákazníky, muselo opustit Ukrajinu. Vidíme proto pokles zájmu o naše výrobky.
O kolik je výroba slabší?
Podle statistik kolem jedné třetiny mlékárenských závodů na Ukrajině kvůli válce nevyrábí. Myslíme si, že je to důsledek problémů v zásobování některých oblastí a dopravy mléka mlékárnám, které vyrábějí jogurty nebo sýry.
Kde vzniká problém se zásobováním?
Nemůžeme zásobovat spotřebitele v Charkově, Sumské oblasti, Černihovské oblasti, Záporoží a na východní Ukrajině.
Byly někde při ostřelování poškozeny vaše výrobní závody?
Zatím jsou všechna naše zařízení nedotčena. Nacházejí se v Poltavském regionu, Vinnycké oblasti a Chmelnycké oblasti, kam se ruská vojska nedostala.
Ruská armáda před odchodem mohla pozemky zaminovat. Bojíme se zatím na pole vyjet s technikou.
Ale důsledky války přímo pociťujeme v oblasti Černihivu, kde jsme nemohli zasít plodiny na čtyřech tisících hektarech polí, protože ruská armáda před odchodem mohla pozemky zaminovat. Bojíme se zatím na pole vyjet s technikou.
Pokračujete s výrobou cukru?
Ano, ale i tady válku pociťujeme. Před vypuknutím konfliktu polovina z našich dodávek cukru směřovala k producentům nápojů a cukrovinek, ale s válkou nadnárodní nápojářské firmy jako je Coca-Cola pozastavily výrobu na Ukrajině. Některým nepřátelské vojenské jednotky poškodily majetek.
Co děláte coby výrobce potravin v této krizové situace navíc, abyste pomohli?
Teď se například soustředíme na dodávky balení cukrů pro lidi, kteří potřebují potraviny. Spolupracujeme s mezinárodní charitativní organizací, která se soustředí na poskytování balíčků základních potravin potřebným v zasažených oblastech. Balíčky obvykle tvoří cukr, mouka, lahev oleje a další.
Krátce po začátku války jsme spustili humanitární projekt, jehož cílem je zásobovat zasažené oblasti potravinami a také léky.
V Mariupolu, kde se momentálně nachází také můj otec, je totální blokáda. Do města už ukrajinská strana není schopna dopravit vůbec žádné potraviny.
Dá se něco doručit do obléhaných oblastí jako je Mariupol?
V Mariupolu, kde se momentálně nachází také můj otec, je totální blokáda. Do města už ukrajinská strana není schopna dopravit vůbec žádné potraviny. Stále ale posíláme zásilky do míst jako je Charkov a Černihiv.
Potřebujete momentálně více exportovat do Evropské unie?
Ukrajinské zemědělství je na začátku velkých změn. Před válkou země exportovala skrze své přístavy. Právě námořní přeprava byla nejvhodnější formou dopravy plodin do zemí, jako je Afrika, Blízký východ, Čína, s početnou populací, ale nedostatečnou výrobou zemědělských plodin a potravin. Víme například, že Jemen, kde je velký hladomor, importoval polovinu pšenice z Ukrajiny.
Evropa je nejen v produkci soběstačná, ale také aktivní v exportu. A navíc chrání svůj trh před dovozy, na které se vztahuje clo.
Ukrajina ale vyprodukuje pětinásobné množství obilnin, než sama spotřebuje. Před válkou se měsíčně exportovalo 5 až 7 milionů tun obilnin a olejnin do zahraničí skrze ukrajinské přístavy. Teď, když ruské námořnictvo přístavy zablokovalo, a moře je zaminované, neexistuje bezpečná námořní přeprava. Ukrajina v tuto chvíli potřebuje doručit stejné objemy zákazníkům v Africe nebo Číně s využitím evropské infrastruktury.
Co tím myslíte?
Potřebovali bychom najít nové transitní cesty. A nejbližšími přístavy, které v transitu mohou hrát roli, jsou polský přístav Gdaňsk a rumunský přístav Constanța. Nicméně tyto přístavy nikdy takové množství zboží neodbavovaly a navíc je problém, jak tyto objemy dopravit do přístavů po železnici a prostřednictvím kamionů. Tyto trasy se nikdy v takové míře nevyužívaly. Potřebovali bychom, aby Evropa Ukrajině pomohla s přepravou.
Na nedávné konferenci v Praze zaznělo, že Ukrajina nemá dost železničních vagonů a kamionů.
To je pravda. Ukrajinská a evropská železnice má omezenou přepravní kapacitu, danou nedostatkem kamionů, problém je ale také rozdílný rozchod kolejí, protože ukrajinské koleje jsou od sebe o deset centimetrů dál než evropské. Pro naše vlaky, které vstupují do evropského prostoru, to znamená buď výměnu kol na hranicích nebo překládání kontejnerů na jiné vagony. Ve srovnání s námořní přepravou je to náročné.
Další komplikací jsou přísnější unijní pravidla pro přepravu zboží. Na kamiony se vztahuje jiná maximální váha nákladu. Evropské země také vyžadují rozdílné emisní standardy EURO. Například pro pohyb v Rumunsku stačí splňovat podmínky EURO 3, ale třeba Polsko vyžaduje vyšší stupeň EURO 4, který pro ukrajinské firmy není tak snadné splnit. Přísnější regulace v EU platí i na dobu povinného odpočinku řidičů.
Země v pohraničí dělají pro Ukrajinu hodně, ale EU obecně by měla adoptovat mírnější tranzitní podmínky pro ukrajinskou nákladní dopravu.
Jak dlouho může trvat odblokování přístavů?
Nemyslím, že bude možné s přepravou po moři začít dřív, než válka skončí. A momentálně je konec v nedohlednu.
Ruskými jednotkami bylo zastaveno téměř 90 lodí s úrodou.
Rusové ukořistili několik námořních lodí s obilím. Bylo na nich i vaše zboží?
Ruskými jednotkami bylo zastaveno téměř 90 lodí s úrodou, ale na žádné naštěstí nebylo naše zboží.
Jak válka změnila váš přístup k zaměstnancům?
Od začátku pracujeme každý den včetně víkendů, abychom urychlili vítězství Ukrajiny. Ekonomická fronta není méně důležitá než ta vojenská. A protože naše společnost vyrábí jídlo, cítíme velkou zodpovědnost.
Kolik mužů a žen odešlo bojovat a znamenalo to pro vás nějaké komplikace?
Okolo tří stovek zaměstnanců narukovalo do armády a teritoriální obrany. Vzhledem k tomu, že zaměstnáváme téměř pět tisíc lidí, nás to neohrožuje. Důvod, proč odešlo bojovat relativně málo našich lidí, je ten, že zemědělství patří ke kritické infrastruktuře, která má pro Ukrajinu strategický význam.
Odešly také některé ženy s dětmi, které se uchýlily do bezpečí na západ Ukrajiny. Poskytujeme jim ubytování. Součástí našeho humanitárního projektu je tisíc dočasných přístřešku pro potřeby lidí, kteří přesídlili na západ. Naši zaměstnanci, mezi kterými jsou účetní i právníci, teď pracují i pro neziskové organizace, aby pomáhali lidem, vyhnaným válkou se zajištěním bydlení a také chystají humanitární balíčky.
Je nějaká činnost vašeho byznysu pod přímou kontrolou vlády či armády?
Ne, ale jsme v neustálém kontaktu a spolupracujeme s humanitárními organizacemi.
Do Česka dodáváme některým průmyslovým zákazníkům sójový olej a sójový šrot, který slouží jako krmivo pro dobytek.
Exportujete do padesáti zemí. Je mezi nimi i Česko?
Většina z naší produkce výrobků ze sóji mířila před válkou do Evropy. Konkrétně do Česka dodáváme některým průmyslovým zákazníkům sójový olej a sójový šrot, který slouží jako krmivo pro dobytek.
