Ministr: Green Deal potřebuje úpravy. „Systém povolenek se utrhl ze řetězu“

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čeští politici z vlády i opozice se v jednom shodují: Je třeba změnit hlavní nástroj evropského Green Dealu - systém emisních povolenek, který tlačí na odchod fosilních zdrojů z trhu a zároveň zvyšuje konečnou cenu elektřiny. „Mělo by dojít k zastropování systému povolenek,“ říká ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) ve druhé části rozhovoru pro SZ Byznys.

Cena emisní povolenky se už rok pohybuje mezi 55 až 82 eury za tunu CO2. Povolenky na příští dva roky se nakupují mezi 75 až 83 eury. Vlček vidí cenový strop mezi 35 až 50 eury za tunu emisí.

Evropská komise, jež nedávno zveřejnila vlastní návrhy energetické politiky – Dohodu pro čistý průmysl (Clean Industrial Deal) a Akční plán pro dostupnou energii -, ale s revizí systému povolenek nepočítá. Dle Vlčka Česko na revizi povolenkového trhu bude přesto tlačit.

Jak hodnotíte navrhovaná opatření Evropské komise ke snížení cen energií?

Bez finančních zdrojů a velkých investic do energetiky jsou to pouze návrhy, teze, ne konkrétní politiky. Záleží na dalších krocích, jak budou tyto teze rozpracovány. V této debatě samozřejmě budeme velmi aktivní.

Evropská komise navrhuje nižší zdanění elektřiny a odbourání různých poplatků. Pro nás by to znamenalo snížení DPH ze současných 21 na 15 procent, případně znovu osvobodit spotřebitele od poplatku na podporu OZE. Je to reálné?

Česko taková doporučení může využít, ale bude to mít dopad do veřejných rozpočtů. Vždycky je to na úkor většího zadlužení nebo na úkor toho, že prostředky nebudeme vynakládat na jiné záležitosti. Dokážu si to představit v otázce nějakých jednotných daní. Daně se v jednotlivých státech liší a evropské ceny jsou pokřivené tím, že jednotlivé státy energie mnohdy nějak dotují. Měl by to být jednotný evropský princip.

Podle Evropské komise ke snížení cen elektřiny pomůže lepší propojení přenosových sítí, navrhuje masivní investice, masivní dotace a garance. Zabere to?

Může. V posledních letech na tom pracujeme. Česká republika nemá takovou komparativní výhodu ve fotovoltaice jako jižní státy a nefouká tu tolik jako třeba na Baltu. Takže propojení s našimi sousedy je pro nás důležité téma. Snažíme se tato partnerství budovat, plánujeme projekty na propojení soustav a řadu z nich realizujeme.

Je pravda, že projekty propojení sítí, na kterých dnes pracuje ČEPS, přinesou efekt až někdy po roce 2030?

Je to tak, protože to je otázka i dalších evropských států. Evropa včetně České republiky dlouhodobě zaspala v investicích do nových zdrojů, do přenosových a distribučních soustav a jejich propojení.

V Česku ale hrozí problém s cenou elektřiny už v příštích letech, pokud se zavřou uhelné elektrárny. Co s tím?

Nemůžeme rezignovat. Rozhodně musíme opravdu výrazně investovat.

Evropská komise dále počítá s masivnější podporou obnovitelných zdrojů a zelených technologií. Pomůže to České republice překlenout kritické příští roky?

Určitě. Je to jedno z témat, která rozvíjíme. Česká republika je nejúspěšnějším státem Evropské unie v čerpání z Modernizačního fondu, odkud prostředky putují nejen do obnovitelných zdrojů, ale i do přenosových a distribučních soustav nebo do úspor energií. Máme za sebou několik reformních kroků v oblasti legislativy. Schválen byl Lex OZE III, který přichází s tématy akumulace, agregace, flexibility a ochrany spotřebitele. Je to jedna z cest.

Ale jádro pudla je, že jsme opravdu zaspali v investicích předchozích let. Nejde jen o soustavy a obnovitelné zdroje, ale i o plynové elektrárny. Proto tlačím sněmovnou Lex plyn, který přináší urychlení povolovacích procesů na paroplynové zdroje zhruba na polovinu. Podle mého názoru by Česká republika měla směřovat k mixu, který bude složen z jádra a z obnovitelných zdrojů. Pokud chceme odejít od uhlí, potřebujeme na to mezidobí paroplynové elektrárny.

Podle Jozefa Síkely Česko nebude mít problém, i kdyby u nás všechny uhelné elektrárny skončily do roku 2027. Vy jste přesto navrhl do zákona „Lex plyn“ možnost veřejné podpory pro uhelné zdroje, dokud za ně nebude náhrada. Nevěříte závěrům exministra Síkely?

Já z nich vycházím. Analýza zdrojové přiměřenosti zpracovaná společností ČEPS ukazuje, že si Česká republika v současné době může dovolit opouštět uhelné zdroje. Ale pokud chceme, aby spotřeba byla kryta výrobou na území České republiky, což je i silný bezpečnostní parametr, tak musíme stavět nové velké zdroje. Nové jaderné zdroje budeme mít až ve druhé polovině 30. let.

Proto jsem přišel i s tzv. Lex plyn, abychom mohli na to mezidobí stavět nové paroplynové elektrárny. Jde taky o to, aby ty další vyvolané investice nezvyšovaly ceny energií.

Kdy můžeme mít v provozu první velké paroplynovky?

Můžeme se bavit zhruba o horizontu pěti let.

Pokud se ale uhelné elektrárny začnou zavírat skutečně už po roce 2027, nebudou nové plynové zdroje v provozu. Dává smysl, že pak možná budeme muset subvencovat uhelné elektrárny, které dnes prostřednictvím povolenek EU vytlačuje z trhu?

Pokud by bylo nutné uhelné elektrárny provozovat, tak si musíme říct, za jakých finančních a provozních podmínek. Navrhovaná legislativa počítá s tím, že by ČEPS, respektive Energetický regulační úřad pro to stanovil podmínky. Logicky musí provozovatelům vycházet ekonomika.

Potenciální investoři do paroplynových zdrojů kritizují zdlouhavé povolování, ale také nevědí, jak se bude vyvíjet cena plynu, elektřiny ani povolenek. Co na jejich argumenty říkáte?

Rozdělme to na dvě části. První věc je, aby povolovací procesy netrvaly tak dlouho, musíme je zjednodušit. Samozřejmě pak je tady otázka ekonomická. Pokud ekonomika nebude vycházet, nové zdroje nebudou vznikat. Ale investoři nás primárně žádají o to, aby vůbec ty zdroje mohly vzniknout, aby vůbec bylo možné je povolit. Tím začínáme.

Jak se vy a STAN díváte na Green Deal a jeho hlavní nástroj - povolenky?

Systém emisních povolenek se opravdu utrhl z řetězu. Princip je správný - ten, kdo znečišťuje a ohrožuje životní prostředí, za to má platit. Ale není dobře, že se z povolenek stal finanční derivát. Můj osobní názor je, že by systém emisních povolenek měl projít revizí, mělo by dojít k jejich zastropování.

Kde by dle vás měla být maximální cena povolenek?

Já osobně to vidím zhruba kolem 35 až 50 eur. Podle mého názoru je důležité si stanovit hranici ceny emisní povolenky, ale zároveň si říct, jakým způsobem potečou finanční příjmy z povolenek, na co jsou reálně používané.

Kdyby se cena povolenek snížila, klesly by výnosy z nich a tedy i příjmy do fondů, z nichž se dotují nízkoemisní technologie. Z čeho by se pak tyto investice hradily?

Je to tak. Samozřejmě by bylo nutno přehodnotit i priority nebo oblasti, které emisní povolenky v dnešní době financují. To portfolio je velmi široké od energetiky až po třeba odpadové hospodářství. Pokud chceme dělat změny na příjmové stránce, musíme je udělat i na stránce výdajové.

To by znamenalo zpomalení Green Dealu. Evropská komise ale navrhuje, aby si EU stanovila závazně snížení emisí k roku 2040 o 90 procent, což znamená pokračovat v dnešním kurzu a dekarbonizaci ještě víc dotovat.

Ne, systém musí projít revizí. Za mne na druhou stranu není dobře, abychom rezignovali na určité enviromentální ambice. Ale ty cíle budou muset projít revizí.

Co konečný cíl Green Dealu, tedy uhlíková neutralita v EU do roku 2050? I to je závazný cíl, daný pět let starou legislativou.

Je to opravdu na další debatu. Jsme v jiné situaci, než v které Evropa byla před čtyřmi, pěti lety. Priority veřejných výdajů se budou muset přehodnotit i s ohledem na zajištění bezpečnosti.

Co konkrétně Česká republika pro revizi Green Dealu v Bruselu dělá?

Je to hlavně naše aktivní debata na evropské úrovni. Konkrétní příklad, kde jsme dosáhli dobrého výsledku, je automobilový průmysl. Česká republika je také velmi aktivní v čerpání finančních prostředků z Modernizačního fondu i z jiných nástrojů, které jsme v minulosti měli k dispozici například pro účely modernizace odpadového hospodářství, vodárenství nebo znovuzalesní krajiny po kůrovcové kalamitě. V tom jsme velmi dobří.

Jsou tady velmi úspěšné programy jako Zelená úsporám, které českému hospodářství výrazně pomohly. Ale musíme si vybrat. Pokud se sníží cena povolenek, bude to mít dopad na snížení cen energií, ale musíme počítat s tím, že některé finanční nástroje už takový objem mít nebudou.

Jak se stavíte k novým povolenkám na pohonné hmoty a vytápění, jež mají začít platit od roku 2027?

Vláda zatím rozhodla pouze o evidenční části. Myslím, že to je dobře, protože bude důležité, kam bude směřovat celoevropská debata, ve které jsme velmi aktivní.

Geopolitickým vývojem i vysokými cenami energií je u nás ohrožen automotive, ocelářství a část chemického průmyslu. Jaké šance má v Česku tradiční průmysl?

Myslím, že jsem to srozumitelně popsal v návrhu nové hospodářské strategie, se kterou jsem přišel na ministerstvo. Český hospodářský model musí projít revizí, revizí musí projít vysoká energetická náročnost, ale i profilace. Musíme hledat nové trhy. Zároveň současná situace skýtá právě pro automotive určité příležitosti s očekávaným rozvojem obranného průmyslu. Musíme investovat do nových odvětví, jako je například umělá inteligence.

Ocelářství má strategický význam, je výhodné mít na svém území ocelářské podniky. My se snažíme, abychom pro velké investice v průmyslu maximálně využívali i externí zdroje, například Modernizační fond. Pokud jde o podporu ocelářství nebo energeticky náročných odvětví, tak například v letošním roce jsou nižší poplatky na podporované obnovitelné zdroje energie u spotřebitelů na hladině vysokého a velmi vysokého napětí. A lépe jsme vysoutěžili služby výkonové rovnováhy, což se také pozitivně dotýká právě těchto odvětví.

Kdy se tedy ceny energií pro české výrobce dostanou na úroveň, která bude srovnatelná s konkurencí na globálním trhu, s USA nebo Čínou?

Nám se v posledních letech podařilo modernizovat přenosové distribuční soustavy, investovat do obnovitelných zdrojů, tlačit dopředu jaderný tendr, zmodernizovat legislativu. Udělali jsem velký skok kupředu v situaci, kdy Česká republika v minulých dekádách opravdu výrazně zaspala. Nedoženeme to ze dne na den, ale musíme v těchto modernizačních snahách pokračovat. Efekty vidíme už letos. Cena elektrické energie klesá o 10 procent, u plynu je to 8,5 procenta.

Pořád jsou to ale ceny výrazně vyšší než v konkurenčních regionech…

Jsou vyšší i z důvodu, že ostatní státy energie dotují, protože v předchozích letech měly přebytkové rozpočty. Znovu říkám, Česká republika v minulosti zaspala. My se snažíme toto zaspání dohnat.