Ministr: Ceny plynu i elektřiny míří dolů

Od Nového roku platí pro české spotřebitele cenové stropy na elektřinu a plyn. Dodavatelé nesmějí prodávat elektřinu dráž než za 6050 korun za megawatthodinu (MWh), plyn za 3025 korun za MWh. Na trzích jdou sice nyní energie dolů a blíží se českým stropům, většina obchodníků však nakupovala s předstihem, tedy za vyšší ceny minulých měsíců. Rozdíl jim bude hradit stát.

Náklady na kompenzace podle Ministerstva průmyslu a obchodu nemají překročit 200 miliard korun. Energetický regulační úřad (ERÚ) však varuje, že přijdou státní kasu na víc než 240 miliard. Proč se odhady o tolik liší?

„Náš odhad vycházel z toho, že průměrná cena na burzách už nebude vyšší než 350 eur za megawatthodinu elektřiny a u plynu víc než 120 eur. Pak bychom se dostali k těm 200 miliardám, které bychom měli vyplácet dodavatelům. Myslím, že základní rozpor mezi námi a ERÚ je, že ERÚ vycházel z dotazníkového šetření od dodavatelů,“ říká ministr průmyslu Jozef Síkela v rozhovoru pro SZ Byznys.

Dnes nabízíme první část rozhovoru. Pokračování, v němž ministr popisuje chystané změny ve fungování evropského energetického trhu nebo přípravu státního obchodníka s energiemi, zveřejníme v příštích dnech.

Domníváte se, že dodavatelé své náklady v dotaznících zaslaných ERÚ nadsazují?

To netvrdím. My ale vycházíme ze srovnání minulé spotřeby a realizovaných úspor, které jsme promítli do možné průměrné ceny na trhu. Cenový vývoj nyní hraje výrazně ve prospěch naší prognózy, takže bychom se do těch námi očekávaných částek měli vejít.

Detailní informaci o tom, jak soukromí dodavatelé nakupovali na letošní kontrakty, nemáme. Ale vím třeba o jedné konkrétní firmě, že má nakoupený plyn za 150 eur za MWh na poměrně dlouho dopředu (aktuálně se MWh plynu prodává kolem 75 eur, pozn. red.). Pro nás je samozřejmě z hlediska regulace důležitá cena, která zajímá spotřebitele. Tedy konečná cena pro domácnosti včetně distribučních poplatků a DPH.

Rozumné spotřebitele zajímá i výše kompenzací, které se vyplácejí z naší společné kasy. Byť jde o peníze zčásti získané mimořádným zdaněním energetických firem. Jde o to, aby stát neplatil vysoké náhrady obchodníkům, kteří třeba zbytečně nakoupili energie za přehnanou cenu. A naopak abyste nepenalizovali ty, kteří se snažili co nejefektivněji zajistit pro své klienty energie, byť to loni znamenalo nakupovat draho. Jak rozlišit, co je obchodní chyba a co nutná cena za energetickou bezpečnost?

My chceme kompenzovat oprávněné prokazatelné náklady a přiměřený zisk. Rozhodně ne spekulativní zisk nebo neoprávněné náklady. Kontrola nad dodavateli je několikanásobná. Veškeré zúčtování jde přes OTE (státní operátor trhu s energiemi, pozn. red.), to je první stupeň kontroly. Následný stupeň kontroly je u Energetického regulačního úřadu, který to posuzuje na základě historických dat tržních cen atd.

Třetí stupeň kontroly – když odmyslím všechny mimořádné nástroje jako obchodní inspekci nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže – je dán tím, že veškeré případné nadměrné zisky po určitou dobu budou subjektům trhu odčerpávány a budou použity na kompenzace. To znamená, že se nikomu nevyplatí si zisky nadsazovat, protože budou odčerpávány, dokud cenová regulace neskončí, tedy po dobu platnosti vládních opatření.

Dodavatelé energií nakupují postupně a pro nás bylo důležité nastavit regulaci i tak, aby určitá míra soutěže mezi nimi byla zachována, aby byli pořád nuceni bojovat o zákazníka. Nebudu skrývat, že se vládní opatření rodila v úzké spolupráci se všemi účastníky trhu, právě proto to bylo komplikované. Ale konečná dohoda je podle mne spravedlivá. Každá strana je s ní do určité míry nespokojená, což je důkaz, že nikdo není zvýhodněn.

Podle našich informací byl plyn pro české spotřebitele do zásobníků nakoupen v průměru za zhruba 110 eur za megawatthodinu. Dnes je cena kolem 75 eur. Kdo zaplatí přirážku za loňské nákupy?

To zaplatí společně celý trh. Zčásti obchodníci, zčásti provozovatelé inframarginálních zdrojů (neplynové elektrárny, které platí mimořádné odvody z tržeb, pozn. red.), státy, které nakoupily plyn pro vlastní potřeby. A do určité míry i konečný spotřebitel těmi zvýšenými cenami. Samozřejmě nejde teď udělat prostě čáru a říct, že tento plyn budeme ignorovat a už budeme nakupovat jenom ten levný. Navíc pořád ještě není vyhráno.

Je třeba si uvědomit jednu věc – to, že teď jsou ceny nízké, je do velké míry výsledek toho, že se podařilo loni naplnit zásobníky, že se zásoby drží na nadprůměrné úrovni a že byla během našeho předsednictví přijata opatření na uklidnění trhu. Kdyby se loni nenakupovalo, byť za vyšší ceny, současný vývoj cen by nebyl zdaleka tak příznivý. A ještě bychom měli obavy , že plynu nebude dost.

Potvrzujete, co dlouho píšeme: vláda při řešení energetické krize nemá k dispozici žádná dobrá řešení, musíte vybírat ta nejméně špatná.

Ne, ne, to je vaše interpretace, kterou zásadně odmítám. Jestli je výsledek pro část účastníků neuspokojivý, to ještě neznamená, že to je špatný výsledek. Každá smlouva funguje nejlépe, když jsou z ní všichni šťastní nebo všichni podobně nešťastní. To znamená, že nikdo nemá nějakou nepřiměřenou výhodu. Zároveň se ukázalo, že naše opatření, která jsme dělali a děláme, mají jednoznačně pozitivní efekt.

Vláda minulý týden zakázala obchodníkům prodávat klientům z řad domácností spotové tarify odrážející okamžitý vývoj na burzách. Teď by to pro spotřebitele přitom bylo výhodné. Proč stopka ve chvíli, kdy se trh takhle obrátil?

Argument o výhodnosti spotů neberu, dokonce ho zásadně odmítám. Zdůrazňuji, že ten zákaz se týká jen nových kontraktů a jen těch spotřebitelů, kteří nemají průběhové měření (měří okamžitou spotřebu po krátkých časových úsecích, pozn. red.). Přiznám se, že jsem čas mezi Vánocemi a Novým rokem trávil tím, že jsem řešil, do jaké míry je to rozhodnutí o zákazu spotových tarifů správné.

K čemu jste došel?

Musíme vycházet z toho, jak fungoval trh do této doby. Vrátím se ještě k pádu společnosti Bohemia Energy, kde jsme viděli obrácený efekt. Bohemia Energy nakupovala elektřinu na spotovém trhu a nabízela termínované kontrakty za výhodné ceny proto, že okamžité spotové ceny na burzách byly velmi nízko.

V okamžiku, kdy se trh pohnul proti nim, Bohemia Energy už nebyla schopna vydělávat. Takže řekla: Nejsme schopni své závazky plnit. A poslala v Česku skoro milion klientů, kolem 15 procent trhu, naprosto bezprecedentně k dodavatelům poslední instance. Tím založila základy dnešního problému: všichni jejich klienti si museli najít nového dodavatele a vykoupili levnou elektřinu, kterou měli obchodníci nakoupenou dopředu na loňský nebo letošní rok.

Zakazujete spotové tarify, abyste se vyhnuli riziku možného obratu na spotovém trhu?

My víme, že většina obchodníků dynamický tarif odvíjený od spotových cen domácnostem moc nenabízela. Většina nakupovala elektřinu a plyn postupně, na klienta přenášeli výhodu poklesu burzovních cen i nevýhodu růstu cen s časovým odstupem, většinou půlročním.

Z mého pohledu není spotový trh nic jiného než hra na burze. Víme z chování domácností, že na zdánlivě výhodné spoty se dají nalákat nejsnáze ti nejzranitelnější zákazníci. Spotový produkt by měl být pouze pro kvalifikovaného zákazníka, který je dostatečně informovaný o jeho rizicích a zároveň má možnost i operativně měnit své chování.

Jenomže zranitelné zákazníky nyní chrání cenové stropy, které jste zavedli. Kdo má teď spotový tarif, může těžit z poklesu cen na trhu, ale nehrozí mu prudké zdražení, protože tomu zabrání právě zastropování.

Pokud bychom k tomu přistoupili z tohoto hlediska, pak by čelil hlavnímu riziku stát, daňoví poplatníci. Celá řada lidí si vytváří iluzi, že domácnost může okamžitě začít používat výhodu spotu. Ona to není pravda. Pokud nemáte průběhové měření spotřeby, stejně dostanete cenu podle tzv. typových diagramů dodávek, bez zohlednění specifik vaší spotřeby. Berete na sebe veškeré riziko pohybu trhu.

Řada menších alternativních dodavatelů to dřív klientům ne vždy říkala. Do určité míry tam vlastně docházelo ke klamání spotřebitele. Protože základní myšlenkou spotových tarifů je možnost využívat výhodu, že můžete spotřebu přizpůsobit ceně energie na trhu. Když máte průběhové měření, má smysl čerpat co nejvíc elektřinu třeba v noci, když je levná. Ale když nemáte průběhové měření, pak to nemůžete využít.

Ony se také ozývají stížnosti lidí, kteří distributory marně žádají o „smart měřiče“, jež zaznamenávají spotřebu třeba po hodinách. S takovým měřičem mohu šetřit tím, že část spotřeby odložím mimo špičky na dobu, kdy je elektřina levná. To je ale přece výhodné nejen pro spotřebitele, ale i pro stát. Vede to k úsporám energie i k menším nárokům na stabilizaci sítě. Nechystáte se motivovat distributory, aby byly smart měřiče dostupnější?

Také jsem tuto diskuzi zaznamenal. Někteří jdou dokonce tak daleko, že obviňují dodavatele z porušování zákona. U nás teď probíhá analýza situace. Náš zájem je, aby průběhové měření měl co největší počet domácností.

S tím, že primárně čerpám energii, když je levná, a omezuji spotřebu, když je drahá, počítá ve finále i celý koncept komunitní energetiky a energetických úspor. Bez toho, abych si uměl změřit a spočítat, jakou a jak drahou energii kdy čerpám, to opravdu nejde. My určitě budeme podporovat co nejširší zavedení průběhového měření. Ale zase je to třeba udělat tak, aby to bylo ekonomicky únosné a abychom nevyhnali cenu za tuto službu nebo za samotné měřiče uměle nahoru jenom proto, že třeba vypíšeme nějaký dotační titul.

Další vývoj na energetickém trhu bude záviset na tom, jak se budou v příštích měsících pohybovat burzovní ceny jak u plynu, tak u elektřiny. Jaké jsou vaše odhady?

Nemáme ani palantíry, ani křišťálové koule, vycházíme z analýz renomovaných institucí. Zamysleme se nad tím, proč je teď elektřina tak levná. V tom hraje roli několik faktorů, které musíme zohlednit i do budoucna. Za prvé, zásobníky plynu jsou skoro plné v celé Evropě. Pak je tu faktor počasí, je tepleji než v jiných letech. A hlavně celá Evropa s energiemi šetří, je nižší spotřeba, čerpá se méně plynu ze zásobníků.

Francouzům se taky konečně povedlo aspoň část jejich jaderných reaktorů uvést do provozu, už jich tam není mimo provoz původních skoro 30, ale snad už jen 16. A další věc – na Baltu a na pobřeží Severního moře hodně fouká. Na vítr jela od vánočních svátků skoro celá německá energetika. Díky tomu všemu není takový tlak na výrobu elektřiny v paroplynových elektrárnách.

Počasí se ale může rychle otočit, co ukazují trvalejší trendy?

Že se Evropa dala do neskutečného pohybu. Dnes se staví jeden nový offshore větrník denně. Do roka by to měly být už čtyři denně. Musíme sice nahradit v Evropě 155 miliard kubíků ruského plynu, ale na druhé straně vzniká jen v samotném Německu dodatečná kapacita až 40 miliard kubíků na zplyňování LNG – ať už na plovoucích, nebo pevných terminálech. Dojde k rychlejšímu rozvoji obnovitelných zdrojů i z důvodu zjednodušených povolovacích procesů, jak jsme se na tom dohodli v rámci Evropské unie. A bude tu daleko víc úspor, než jsme byli zvyklí v minulých letech.

Je pravděpodobné, pokud bude všechno na naší straně, že budou zásobníky plynu po této zimě možná nejplnější za posledních x let. Na rozdíl od minulé zimy, kdy byly naopak nejprázdnější. Enormní nárůst cen plynu i elektřiny na konci léta způsobil mimo jiné tlak na plnění zásobníků.

Kam by se mohly dostat burzovní ceny energií v příštích měsících?

Dnes už víme, že prioritou ruského vývozu plynu nebyl zisk, ale ekonomický vliv. Těch 20 eur za MWh plynu, na která jsme byli zvyklí, je pravděpodobně navěky minulost. Já bych si optimální scénář představoval tak, že se ceny plynu vrátí k historickým cenám LNG, to znamená, že by byly někde kolem 40 eur za megawatthodinu. Možná ještě ne v tomto roce, ale v příštím už ano.

Plynu je na světě dost. A je třeba počítat s tím, že tu s námi ještě pár desítek let bude. Ať už jako surovina, nebo jako zdroj pro záložní kapacity na výrobu elektřiny, které budeme potřebovat jak u obnovitelných zdrojů, tak u jádra.

Co výhled na ceny elektřiny?

Když vycházíme ze známé formule, že cena elektřiny odpovídá dvojnásobku megawatthodiny plynu plus 0,4násobku ceny emisní povolenky, jsme na docela přijatelných cenách.

Kolem 110 nebo 120 eur za megawatthodinu? Tedy výrazně níž, než na kolik jsou nastavené dnešní cenové stropy pro české spotřebitele?

Řekněme zhruba tak.