Míl: Plyn bude potřeba i za 25 let. Německá přirážka za jeho transport je výsměch

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Státní firma ČEPS v nedávné zprávě o zdrojové přiměřenosti upozorňuje, že uhlí v Česku skončí dříve, než předpokládaly vládní strategie. Uhelné elektrárny se mohou zavírat už po roce 2027. Náhradou za uhlí se má stát plyn a dovoz elektřiny, především z Německa.

Podmínkou hladkého odchodu od uhlí podle scénářů ČEPS je plynofikace teplárenství do roku 2030. Nové kogenerační bloky na výrobu elektřiny a tepla, jež v teplárnách nahradí kotle na uhlí, mají přinést 3 GW elektrického výkonu. ČEPS upozorňuje, že i tak bude třeba do roku 2035 vybudovat dalších až 1,9 GW výkonu v paroplynových elektrárnách.

Energetický expert Jaroslav Míl v Agendě SZ Byznys tvrdí, že by se Česko mělo na plynofikaci lépe připravovat. Doporučuje diverzifikovat přepravní trasy, abychom nebyli závislí na tranzitu přes Německo. Stát by podle něj měl také zajistit dlouhodobé kontrakty na dodávku plynu. „Pokud budou nakupovat plyn sami provozovatelé elektráren, bude to drahé a zaplatí to spotřebitelé,“ varuje.

Je podle vás reálný přechod od uhlí na plyn tak, jak ho načrtl ve své zprávě ČEPS?

My jsme poprvé zdrojovou přiměřenost počítali se společností ČEPS v roce 2019. Bylo to děláno podle skutečných dat z evropských zemí. Ne podle toho, co říkají politici na vládní nebo ministerské úrovni, což je často nereálné. Ten výpočet ukazoval, že Česká republika bude mít nedostatek elektřiny od 76 hodin po 1004 hodiny ročně. To jsou brutální čísla. Část republiky by se musela odstavovat od dodávek na delší dobu.

Ale v roce 2019 nebyla naplánovaná přestavba teplárenství do roku 2030. Na tu dnes máme schválené dotační mechanismy. A také roste podíl obnovitelných zdrojů, nejsme proto v jiné situaci?

Ale v roce 2019 se nepočítalo s tím, že se teplárenské zdroje odstaví. Předpokládalo se, že poběží – na plyn nebo na uhlí. Od té doby vývoj v Evropě nešel pozitivním směrem, naopak. Přesto dnes tvrdíme, že jsme schopni útlum uhlí zvládnout. Vědomě nebereme v úvahu reálný harmonogram toho, co v okolních zemích plánují, nebereme v úvahu, že může dojít k nějakému krizovému vývoji.

Například od 6. listopadu v Německu nefoukalo a nesvítilo téměř 10 dnů. Výkon obnovitelných zdrojů tam byl využit pod dvě setiny procenta, Německo elektřinu dováželo. Naše uhelné elektrárny jely na plný výkon a prodávaly do Německa. Ve chvíli, kdy náš uhelný výkon nebude, Němci nebudou mít přebytek, z něhož by mohli dodávat nám. Jejich vize výstavby plynových elektráren se v čase posouvají.

ČEPS ve zprávě přiznává, že při predikci možností dovozu elektřiny z Německa vycházel ze starších německých plánů na stavby elektráren, které dnes už neplatí.

Potom podle takové zprávy nemůžeme rozhodovat. Budeme se muset vážně zamyslet, co s uhlím. Nemůžeme ho utlumovat, když za něj nebudeme mít náhradu. Sami Němci nepočítají s útlumem vlastního uhlí před rokem 2038. A znečišťují životní prostředí víc než dřív.

Pokud chce Česká republika skutečně odstavit uhlí, musí nejdřív mít plán, jak nové plynové elektrárny postavit a provozovat. Bez dotací nebo provozní podpory se nikdo do výstavby nepustí. A jestli jsme se opravdu rozhodli, že půjdeme touto cestou, pak se musíme dívat, kde bereme plyn. Jestli máme dostupné trasy, zdroje, na jaké cenové úrovni.

Pro transformaci teplárenství máme schválené podpůrné mechanismy. Výstavba může začít, ne?

Nepřijde vám divné, že když jsme v roce 2000 uváděli do provozu jadernou elektrárnu Temelín, nepotřebovali jsme na to žádnou podporu ani z EU, ani z českého státního rozpočtu? Společnost ČEZ tehdy postavila z vlastních zdrojů dva reaktory, elektřina byla podstatně levnější. A to byl od ledna 2003 otevřený volný velkoobchodní trh.

Dopracovali jsme se do stavu, kdy je uhlí nekonkurenceschopné, protože Evropská komise vymyslela povolenky. K obchodování přibrala finančníky, vymysleli systém aukcí a všechno ostatní, na čem se pak mnoho let dobře vydělávalo. Dnes platíme za povolenky, zdražujeme výrobu z uhlí a teď to vypadá, že budeme uhelné elektrárny majitelům dotovat, aby je nezavírali?

A měli bychom je dotovat? Část energetiků tvrdí, že to nebude potřeba, ale část se obává, že nestihneme postavit plynové zdroje dost rychle.

Stačilo by povolenky nezdražovat. Kdyby byl místo nich normální systém, který říká: musíte splnit ty a ty limity, tak jsme dnešní problémy nemuseli řešit. Elektřina mohla být levnější i dostupnější a životní prostředí na tom mohlo být lépe.

Povolenky tlačí na zavírání uhelných zdrojů, takže svůj účel naplňují, ne?

Má to ale několik zásadních problémů, vytáhnu dva. Za prvé, je to krátkodobá signalizace cen, ale energetika je obor s dlouhou dobou přípravy, realizace a návratnosti investic. A za druhé, politici v Evropě řídí energetiku, jako by to byla obchodní společnost nebo obchodník spekulující na trhu.

Ale energetika není normální komodita, kde máte nabídku, poptávku, na trhu se s cenou sejdete, případně upravíte spotřebu. V energetice musíte dorovnat fyzikální dodávku odpovídající dané spotřebě v daném čase. Zároveň musíte plánovat dlouhodobě a stabilně. Já mám občas pocit, že energetiku v celé Evropě řídí finanční spekulanti a ne lidé, kteří respektují fyzikální zákony.

Česko ale musí respektovat evropskou energetickou politiku, pokud máme zůstat členem Evropské unie, nebo ne?

Jistěže ano, ale je potřeba něco dělat pro to, aby se ty postupy změnily.

Pokud se podaří splnit plán na výstavbu 3 GW v teplárenských kogeneracích a až 1,9 GW v paroplynových elektrárnách, jak doporučuje ČEPS, spotřeba plynu v Česku stoupne z necelých 7 miliard kubíků ročně asi o pět miliard. Budeme mít dost plynu?

Česká republika snížila svoji spotřebu plynu proti období před rokem 2022, tehdy jsme byli na nějakých 10 miliardách kubíků. Ale náhrada uhlí plynem povede k nárůstu spotřeby.

My máme dnes uzavřený kontrakt na dodávku asi tří miliard kubíků ročně z Nizozemska (přes terminál na příjem LNG v Eemshavenu – pozn. red.). Až kontrakt skončí, nahradí ho kontrakt z Německa na dvě miliardy kubíků. Všechno ostatní jsou drobné dodávky, které nestojí za diskuzi.

V roce 2022 slibovali ministři Jozef Síkela a Zbyněk Stanjura založení státního obchodníka s energiemi, ten dodnes založen nebyl. Spoléháme na obchody na burze, což je absurdní, nepochopitelný a nepřijatelný způsob zajišťování tak zásadní komodity pro Českou republiku.

Nestačí nechat na investorech do plynových zdrojů, jako jsou EPH nebo ČEZ, aby si plyn zajistili?

To fungovat může, ale bude to drahé a platit budou spotřebitelé. Firmy nikdy nenakoupí za tak výhodných podmínek, za jakých by nakupoval stát, který jim to pak může prodat. A všichni dodavatelé na dlouhodobý kontrakt budou stejně chtít státní garance.

Nečinnost se nám nevyplatí. Ale problém není jen v dlouhodobém obchodu s plynem, který stejně bude muset dělat stát. Je to i o tranzitních trasách.

Plynovod přes Německo, vybudovaný původně na dopravu ruského plynu z plynovodu Nordstream, nemá dostatečnou kapacitu?

Potřebujeme ale mít možnost alternativ pro příjem z různých regionů. Alternativní tranzitní trasy nemáme. Německo zavedlo poplatek za tranzit plynu a zdražuje ho. To ukazuje snahu vyrovnat si své ztráty na úkor sousedů.

Podle ministerstva průmyslu má být zrušen poplatek na plyn importovaný k nám.

Ano, spolková vláda to schválila, ale nebylo to schváleno v parlamentu a nikdo neví, jak to dopadne. Ale i kdyby zrušen byl, Německo ukázalo, že je mu úplně jedno, jak to u sousedů vypadá. Je to absurdní.

My jsme měli mít alternativní tranzitní trasy. Místo toho jsme si koupili Net4Gas, čímž jsme pomohli hlavně jeho bývalým vlastníkům, především rakouské Allianz. Ti si vytáhli z firmy peníze, vyplatili si mimořádné dividendy a stát to teď sanuje. Za tyto peníze jsme ale mohli mít postavený plynovod Stork do Polska, mohli jsme mít velkou spoluúčast na výstavbě terminálu na LNG v Polsku.

Potřebujeme severojižní plynovodní spojení, jinak budeme buď vydíráni z východu, nebo ze západní strany z Německa. Místo toho jsme svědky, že nám Němci na plyn odebíraný z Nizozemska dají přirážku a my ji platíme. To není solidarita, to je výsměch. Česká republika by měla začít jednat z pozice „já pán, ty pán“, jinak nás Německo nebude brát vážně.

Plynovod Stork 2 na Polsko se nyní posiluje, mělo by to být hotové kolem roku 2027. To nám pomůže?

Částečně ano. Je to dobře, v tomhle směru premiér Fiala udělal ohromný kus práce. Smutné je, že to musel řešit předseda vlády a jeho poradce Tomáš Pojar a že to neřešili posledních 14 let kompetentní lidi na ministerstvu průmyslu.

Stavba tohoto plynovodu byla schválena v roce 2011, cíle byly znovu potvrzeny v roce 2015. Ale když Polsko vidělo naši nemohoucnost, začalo jednat o jiných projektech. Minuli jsme příležitost, která se znovu otevřela po roce 2019. A znovu jsme ji nevyužili. Ať se na mě nikdo nezlobí, tohle není náhoda, to se nedá nazvat jinak, než jako plánovaná sabotáž.

Není mrhání zdroji stavět plynovody, které možná nebudeme schopni plně využívat?

Před časem Litva řekla, že si postaví plovoucí terminál na LNG a nakoupila ho řádově za nějakých 100 nebo 120 milionů dolarů. Teprve potom jí Rusko na plyn nabídlo asi 27procentní slevu, do té doby se Gazprom i Ruská federace odmítaly s Litvou bavit. Myslím, že tohle je přesně ta cesta, kterou máme udělat.

Plyn budeme potřebovat ne pouhých 10 let s tím, že pak bude nahrazen zeleným vodíkem. To jsou nereálné harmonogramy, chiméry. Plyn tady bude fungovat dalších 20, 25 let. Zcela určitě.