Burza s plynem se měla zastavit, říká expert

Energetický trh v Evropě dlouho dobře fungoval. V posledním roce ale prochází nečekanými otřesy a cenovými výkyvy, které se promítají i do kontraktů na dodávku elektřiny či plynu v příštích letech. Důvod může být v tom, že systém obchodování na energetických burzách byl stavěn na doby míru a nekonfliktního vývoje. Nepočítal s tím, že dodávka energií se dá používat jako politická zbraň.

„Dnes je tu válka, byť hospodářská. Až vyřešíme tuto krizi, musíme mít pro další fungování trhu lepší kontrolní a ochranné mechanismy,“ říká Zdeněk Fousek, šéf předsednictva Asociace energetických manažerů.

Ceny plynu i elektřiny na burzách už dva měsíce víceméně klesají. Je konec krize na dohled?

Já si to nemyslím. I když mě překvapilo, jak již pouhá prohlášení a odhodlání politiků dokážou vyvolat prudký pokles ceny elektřiny a plynu. A to dokonce i na dlouhodobých trzích, nejenom na těch okamžitých. Ale já se na to dívám v horizontu několika let. A tam naději na trvalý pokles cen k hodnotám, které jsme znali před rokem nebo dvěma, nevidím.

S poklesem cen k hodnotám, které jsme znali před rokem nebo dvěma, dnes asi už nikdo nepočítá. Kam se podle vás mohou ceny dostat a kdy se zastaví?

Kdybych si měl vsadit, myslím, že se ceny stabilizují v horizontu tří let. A měli bychom bojovat o to, aby ceny elektřiny začínaly dvojkou, ne vyšší číslicí. A plyn aby byl pod sto eur.

Jestli budou ceny elektřiny začínat dvojkou, bude to cena kolem 200 eur za megawatthodinu. To je tak čtyřnásobek proti tomu, co jsme znali dřív. Co dělat, abychom se dostali alespoň k cenové stabilitě?

Tady si dovolím přijít s obžalobou Evropské komise. Už před naším vstupem do EU byly položeny základní kameny jednotného evropského trhu. My jsme je museli přijmout a dneska je plníme. A mně přijde divné, že Evropská komise teď pasivně sleduje, jak různé státy vyhlašují různé druhy státních zásahů.

V praxi není možné, aby Německo poskytlo svému průmyslu takovou podporu, která zlikviduje průmysl jeho sousedů. Pokud máme mít v Evropské unii společný trh, mělo by tu být jednotné zacházení, jednotný přístup. Ne se předhánět, který stát má lepší, sofistikovanější, fikanější podporu.

Jaké jsou další problémy v evropské energetice? Není špatně nastavený systém obchodování s elektřinou? Nebo je elektřina drahá, protože máme nedostatek elektráren?

Nemyslím, že obchodní koncept, který se používá v Evropě, je neživotaschopný. Rozhodně bych ho celý nezatracoval třeba z politických důvodů. A Česká republika nemá nedostatek zdrojů, naopak, jsme jedna z mála zemí, která má zatím ještě nadbytek vlastní výroby elektřiny.

A nejsme závislí na plynu, tedy alespoň ne v energetice. V průmyslu, to je něco jiného. Ale v České republice je v zásadě jedna plynová elektrárna, která neslouží na celoroční poskytování základního zatížení, těžko někdo bude prodávat její výrobu na tři roky dopředu. V otázce energetiky prostě pro nás není plyn určující. Ale teď jsme v mimořádné situaci, která tady nebyla třicet let.

Co ji způsobilo?

Ceny, jaké jsou, nastavení bilanční rovnováhy zdrojů, zejména v plynu, to jsou záležitosti, které způsobily typické černé labutě (nepředvídatelné události – pozn. red.), jak to nazývá Nicholas Taleb.

Stalo se něco, co bylo nepravděpodobné. Nicméně už se to děje zhruba rok a reakce, snaha to systémově řešit, mohla být rychlejší. Přičemž systémově řešit, to neznamená zraněné ekonomice lepit náplasti v podobě dodatečné finanční pomoci a přerozdělování zisků. Je lepší jít k začátku, k příčinám. A já mám pochybnosti, že se to děje.

Co by řešilo příčiny krize? Česká vláda dlouho říkala, že se spolehne na evropské řešení a doufala, že tím řešením bude zastropování ceny plynu pro výrobu elektřiny. K tomu zatím nedošlo. Namísto toho se Evropa rozhodla vzít neplynovým elektrárnám část jejich příjmů, k tomu naše vláda zavádí mimořádnou daň, windfall tax. Mělo by se místo toho dělat něco jiného?

Já jsem podporovatelem celoevropského řešení, protože to je v zásadě jediné správné a může být dlouhodobé. Teď je veřejně odsouhlaseno, že se musí jít po zdroji nepokoje v energetice, a to je plyn, nikoliv elektřina. Musí se bilančně zajistit spotřeba plynu. V momentě, kdy se to stane, trh se uklidní, z cen zmizí riziková přirážka, přirážka za paniku.

Ale dovolte mi tři věty k německé energetice. Německá energetika stála na třech silných nohách: jaderné energetice, uhelné energetice a plynu, plus nějakých patnáct let zpátky začínal vliv obnovitelných zdrojů. Německo se politicky rozhodlo, že ty tři nohy nahradí nohou jedinou, obnovitelnými zdroji. A protože v daném časovém horizontu nebyly k dispozici v dostatečné kapacitě a disponibilitě, rozhodla se to vyztužit plynem z Ruska. Pak samozřejmě stačilo velmi málo a stalo se to, co se stalo.

Kdyby Evropa, zejména Německo, nebyla tak uspěchaná, nejprve postavila zdroje nové generace a až pak postupně odstavila ty staré, všechno by bylo úplně v pořádku, ke krizi by nedošlo. Putin by neměl v ruce kartu, kterou dnes hraje. Jenomže Evropa se stala závislou na jednom snadno zranitelném zdroji, což způsobilo problémy, které máme.

Takže určitě je teď správná cesta zajistit plyn, což se dělá budováním LNG terminálů, správným managementem plynu v zásobnících a podobně. To je správná cesta pro nejbližší období. Tato zima je vyřešena, ale o té příští v tuto chvíli nic nevíme.

Stačí k vyřešení krize zajistit pro Evropu dost plynu? Jinak nic měnit nemusíme?

Když už k tomu problému došlo, myslím, že se stala chyba, že alespoň na chvíli se nezastavilo obchodování na burzách. Zejména s plynem. To by neznamenalo zrušení burzy ani zpochybnění její činnosti. Burzy jsou stavěny na období míru, nikoliv na období války. A dnes je tu válka, byť hospodářská. Mnoho lidí ale přisuzuje Energetické burze Praha funkce, které nemá.

Jaké funkce má a jaké od ní očekáváme?

Pojďme se na to podívat. ČEZ prodává svoji elektřinu postupně na tři roky dopředu, takže umístil nabídku elektřiny na příští rok na burzu už před dvěma roky. Proto je jeho průměrná realizační cena na elektřinu na příští rok zhruba sto eur za megawatthodinu a ne tři sta, čtyři sta eur, které vidíme na obrazovkách obchodníků dnes.

Burza funguje jako vývěska. Průběžně se tam dávají nabídky a poptávky, aby se takzvaně spárovaly. Nevíte, od koho kupujete nebo komu prodáváte. Ale na burze už se dneska vlastně neobchoduje ani s elektřinou, ale s finančními deriváty odvozenými od elektřiny.

Je tam spousta účastníků, kteří neobchodují s elektřinou, ale s poukázkami. Pražská burza byla založena jako ryze český subjekt pomocí tří akcionářů, z nichž jedním byla Burza cenných papírů Praha. Ale postupem času se z ní stala burza německá, protože dnes je ze dvou třetin její matkou a řídícím orgánem burza německá. Pak je tu ale ještě Operátor trhu s elektřinou, dneska firma OTE.

Což je česká státní firma.

Česká státní akciovka, plně kontrolovaná českým státem. A tenhle operátor trhu funguje velmi dobře. Řeší krátkodobé obchodování s elektřinou, s plynem, dělá také evidenci emisních povolenek. Vyúčtovává odchylky, vydává množství každodenních reportů, jak probíhalo obchodování na krátkodobých trzích po hodinách. Naproti tomu burzy mají snahu ty informace zužovat. Burza vysbírá poptávky, nabídky, předá je operátorovi OTE a ten je kompletně vyřeší, včetně financí a výsledky v podstatě vrátí burze.

Potřebujeme tedy vůbec burzu, pokud je státní společnost OTE schopná nabídky a poptávky po energiích vypořádat?

Burza je v principu velmi dobrý nástroj, kde se může jednoduše potkávat nabídka s poptávkou. Ale burza může fungovat pouze tehdy, pokud jsou splněny tři podmínky:

Že má dostatečnou likviditu, která nemůže být ovlivněna manipulací. To v případě plynu jednoznačně nebylo splněno, takže byly všechny důvody pro to pozastavit obchodování.

Za druhé, musí mít minimální náklady na transakci. Takže se špatně zdůvodňuje, že firmy dnes potřebují i víc než sto miliard (na burzovní zálohy a garance – pozn. red.), aby mohly na burze dál obchodovat.

A za třetí, musí mít maximálně transparentní, pokud možno levně dostupné nebo veřejné informace o svých činnostech. Výsledkem pak je, že se burza stává cenotvorným signálem, kterému všichni věří. A i ti, kteří tam neobchodují, tyto signály promítají do svých obchodních úvah, do svých investičních plánů.

Burza dnes tyto tři podmínky evidentně nesplňuje. Není dostatečně transparentní, není dostatečně likvidní, protože řada firem nemá prostě dostatek kapitálu, aby tam mohla obchodovat. A nesplňuje ani podmínku minimálních nákladů na transakci. Takže co s tím?

Dobrá otázka. Já věřím, že nebudeme pořád ve válce, teď je potřeba vyřešit dočasný stav. Ale až vyřešíme tuto krizi, je dobré mít ochranné a kontrolní mechanismy.

Já bych nechtěl zatracovat burzu jako platformu, fungující burza může být to nejlepší místo, kde získáte nabídku a poptávku. Ale s těmi kontrolními mechanismy je problém, asi i pro právníky. Pražská burza může být v principu kontrolována pěti českými institucemi.

Napadá mne Ministerstvo průmyslu a obchodu a Česká národní banka. Kdo je další?

Úřad pro hospodářskou soutěž, ten má sledovat, jestli nedochází k distorzím nebo problémům s hospodářskou soutěží. I když nemá moc nástrojů, jak to udělat. Jeho unijní obdoba je v Bruselu.

Pak je tu Energetický regulační úřad. Na burze ovšem mohou fungovat obchodníci, kteří nemají licenci od českého Energetického regulačního úřadu, a ty on nemůže kontrolovat. Takže i jeho kontrolní pravomoc je relativně snížená. Ale ministerstvo je zakladatel burzy.

A jak ministerstvo, tak burza sama má pravomoci pozastavit obchodování a zjistit, jestli nedochází k manipulacím, k podezřelým obchodům. A když nabude jistoty, že ne, tak může obchod pokračovat dál.

Pomohlo by zlepšení systému, kdyby na energetickém trhu mohly operovat jenom licencované energetické firmy, tedy výrobci elektřiny a dodavatelé, případně velcí spotřebitelé?

Tohle je kontroverzní otázka. Ale za mne jako za energetika – ano.

Takže by podle vás měli být z obchodování na energetickém trhu vyloučeni finanční investoři?

Já jako energetik bych hlasoval pro to, aby tam byly subjekty, které jsou kontrolovatelné a které mají reálný zájem energie dodávat. Samozřejmě, finančníci by se vzbouřili. Ale v momentě, kdy na trh pustím finančníky, kteří se vysmekávají z kontroly energetiků, je třeba aktivovat orgán, jakým je Česká národní banka, který se burzou zabývá. Ony se vlastně smíchaly dvě vrstvy, které spolu nemají moc společného. Jedni nutně chtějí prodat nebo dodat elektřinu. A druzí chtějí jenom zbohatnout na pohybech cen. A podotýkám, že i na pohybu dolů se dá vydělat, na jakékoliv změně může šikovný spekulant vydělat.

Neříkám, že spekulace je špatně. Ale spekulovat s energetikou, která je krví jakéhokoliv hospodářství, která je určitý civilizační výdobytek? U které v momentě, kdy rozkolísáme trhy, vyvoláme nejistotu, paniku, obavy z nouze, zakládáme si na sociální problém? Pro domácnosti je otázka civilizačního komfortu, jestli mají teplo, jestli mají světlo. Ten problém je velice citlivý, velice senzitivní a rozhodně se vyplatí ho hodně důkladně řešit.