Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Souhrn článku v audioverzi naleznete na konci textu.
Česká ekonomika se v Evropě propadá. Zatímco v roce 2022 jsme na žebříčku Indexu prosperity a finančního zdraví ještě drželi v Evropské unii devátou příčku, loni jsme se propadli na dvanáctou a letos jsme dokonce až čtrnáctí.
Podnikatelské svazy už rok burcují, že země potřebuje reformy, které by uvolnily podmínky pro byznys a motivovaly k investicím do infrastruktury i do inovací. A které by lépe odpovídaly měnícímu se světu. Teď přichází s novým návrhem Svaz průmyslu a dopravy.
Česko v roce 2029
Vize hospodářské politiky ČR na příštích pět let
Autorství: Svaz průmyslu a dopravy
Cíl:
1. dostat ČR v EU27 ze 14. místa do TOP 10 v tvorbě HDP/obyvatele
2. dostat ČR ve světě z 31. místa do TOP 20 podle Global Innovation Index
Strategické pilíře:
1. Znalostní ekonomika, podnikavost (udržitelný trh práce, reforma vzdělávání)
2. Inovativní země (stimulace výzkumu, vývoje a inovací)
Vize nazvaná Česko 2029 definuje sedm oblastí, v nichž je třeba provést změny, aby se Česko vrátilo v Evropě znovu do první desítky. Detaily vysvětluje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a člen představenstva Škody Auto Martin Jahn v podcastu Agenda SZ Byznys.
Loni přišel Svaz průmyslu a dopravy a Hospodářská komora s návrhy reforem na zlepšení podnikatelského prostředí v Česku. Chtěli jste „legislativní smršť“ v oblasti vzdělávání, pracovního trhu, povolovacích procesů, investic. Proč se z toho moc nerealizovalo?
Vládě nechybí dobrá vůle, ale koncovka. Některé věci se daří mírně posouvat, ale je to takový mírný pokrok v mezích zákona. Potřebujeme větší změny.
V jaké kondici dnes český průmysl je?
Je to různé sektor od sektoru. Například automobilový průmysl se dostal už nad předcovidová čísla, roste velmi razantně. Ale zejména průmysly, které jsou velmi závislé na cenách energií, se vracejí na předcovidovou fázi pomaleji, vidíme i nebezpečí jejich odchodu z Evropy.
Jedním z našich největších problémů jsou ceny energií. Amerika nebo Asie je mají výrazně levnější a například i některé lokality v severní Africe nabízejí výrazně nižší ceny obnovitelných energií.
Vidíme také, že v zahraničí klesá zájem o investice do České republiky, nemáme dostatek pracovních sil, nemáme připravené pozemky na nové investice. Je tady příliš mnoho byrokracie, stále nemáme zavedené euro. Těch věcí je mnoho.
Zájem o elektromobilitu chladne
Pojďme podrobněji k autoprůmyslu, je to motor české ekonomiky. Říkal jste, že jste s jeho vývojem spokojený. Evropské automobilky však trochu zaspaly v elektromobilitě a vývoji nových technologií, čelí nepříjemné konkurenci jak americké, tak asijské. Má u nás silný autoprůmysl vůbec perspektivu?
Nesmíme zapomenout, že čínská vláda už 15 let masivně podporuje investice do výroby a vývoje elektrických automobilů. Tady vlády, Evropská komise ani Evropská unie pro to mnoho neudělaly.
My jsme říkali, že technologická změna k elektromobilitě je možná, ale bude velmi drahá. Vždycky jsme upozorňovali, že je otázka, kdo ji zaplatí. Pokud by to měly platit pouze firmy ze svého, bude to velký zásah do jejich profitability a konkurenceschopnosti. Pokud by to měli platit zákazníci, tak se ta změna nestane. Už teď vidíme ochlazení zájmu o nákup elektromobilů, vidíme, že zákazníci nejsou ochotni touto cestou razantně jít.
Oni hlavně nejsou většinou schopni drahé elektromobily zaplatit.
Elektromobily jsou dražší, ale státy nechtěly investovat příliš ani do vývoje nových technologií, ani do jejich nákupu. Teď se ukazuje, že transformace trochu zadrhává. On ale ani ve Spojených státech nebo v Číně přes masivní podporu také není v dohledu stoprocentní přechod na čistou mobilitu. Je potřeba celou tuto problematiku znovu zhodnotit. V Evropě je konsenzus na tom, že k roku 2026 by se transformace na čistou mobilitu měla přehodnotit. Uvidíme, jak se bude legislativa vyvíjet.
Je podle vás udržitelný zákaz prodeje aut se spalovacím motorem k roku 2035?
Jedna věc je racionální pohled, druhá věc je politický konsenzus. V Evropě jsou země, pro které automobilový průmysl ani automobilismus nejsou tak důležité jako pro nás, některé země jsou už zase v přechodu na elektromobilitu dost daleko. V Evropské unii bude potřeba najít konsenzus a to nebude asi jednoduché.
On se celý Green Deal, energetika, automobilismus, zemědělství, tak jak byl původně koncipován, ukazuje jako příliš ambiciózní a nereálný. Je to technologicky neproveditelné v určeném čase, náklady by byly příliš vysoké a patrně by snížily konkurenceschopnost Evropy. Teď je třeba najít novou podobu a cíl i cestu nastavit jinak.
Změna pohledu
Vy jste změnil rétoriku. Neděláme spolu první rozhovor, dříve jste mluvil o greendealových regulacích a opatřeních s pochopením a akceptoval jste je víc. Změnil se váš názor, nebo se změnil pohled automobilek, nebo jen Volkswagenu na Green Deal?
Změnil se svět. Máme válku na Ukrajině, která výrazně zvedla ceny energií, zvedla se cena některých surovin, vidíme agresivní nástup čínských výrobců. Vidíme, jak se staví populace v některých regionech Evropy k přechodu na čistou mobilitu, jak se k tomu staví vlády. Green Deal začíná dopadat na peněženky občanů a těm už se tak nelíbí. Celospolečenské klima se mění a ukazuje se, že ve všech oblastech nelze Green Deal realizovat tak, jak jsme chtěli.
Bolestivé, ale nutné
Pojďme k návrhům na restart ekonomiky. Žádáte uvolnění pracovního trhu: flexibilnější pracovní právo, víc cizinců na českém trhu, změny vzdělávacího systému. Vláda v tom ale spíš utáhla šroub, ne?
Musím říct, že novela zákoníku práce pro nás byla velkým zklamáním, protože tam změna například v oblasti zaměstnávání lidí na dohodu tu flexibilitu snížila, ale nic nepřinesla.
V zaměstnávání cizinců k určitému pozitivnímu posunu došlo, ale u nás je trh práce kompletně vyčerpaný, potřebujeme opravdu masivnější příliv kvalifikované pracovní síly. Nejenom té manuální, ale i v oblasti IT. Tady je možné dělat razantní změny v operativní úrovni, beze změn zákona.
Ale dovoz kvalifikovaných cizinců, to je jen krátkodobé řešení. Dlouhodobé řešení by bylo rozšíření možnosti pro zahraniční studenty na technických oborech, které by bylo potřeba aktivně lákat, například stipendii, s tím, že nějaká část tady potom zůstane.
Změny ve školství byly prioritou už vašeho loňského návrhu. Nezmocňuje se vás chandra, když vidíte výsledky svého snažení?
Už se tématu hospodářské politiky věnuji více než 20, možná 25 let. Kdybych vzal dokumenty, které jsme připravovali před 25 lety, tak to nebude velký rozdíl od toho, co chceme dnes. Pro mě je někdy velmi frustrující a nepochopitelné, proč nejsme schopni se dostat tam, kde jsme už mohli být. Změny, po kterých voláme například ve školství, budou možná trochu bolet, ale posunou české univerzity a kvality českých absolventů výš a pomohou celému průmyslu.
Další téma průmyslníků v posledních letech jsou ceny energií. Vy žádáte, aby v Česku byly k dispozici energie za konkurenceschopné ceny.
Musíme je mít. Pokud je mít nebudeme, tak se určité sektory nebo firmy z České republiky prostě odstěhují.
Prokleté poplatky
Máte nápad, jak to provést?
Krátkodobý návrh jsou poplatky za obnovitelné zdroje jako součást celkové ceny elektřiny, to nás velmi trápí. Žádali jsme vládu, aby je vrátila na úroveň roku 2021, kdy je výrazně snížila.
Ona je tehdy začala platit ze státního rozpočtu, letos upřednostnila snížení veřejných výdajů.
Dobře, ale není možné, aby firmy, které konkurují na volném trhu, platily tyto ceny. Vláda musí najít nějaké střednědobé řešení. Musíme si říct, jak dlouho budeme používat uhlí, plyn, jak rychle jsme schopni přejít na obnovitelné zdroje, je to o celkovém mixu. Je to i evropské téma, ale lokální podpora české vlády je důležitá.
Ještě jedno téma z vašeho materiálu bych ráda probrala – euro. Navrhujete přípravu procesu na přijetí eura. Je přijetí eura reálné, když na tom není shoda ani ve vládní koalici? Opozice je jasně proti a euro nemá ani občanskou podporu.
My voláme po přijetí eura už dlouho, je pro nás logické, že ekonomika, která je tak integrovaná s Evropskou unií i s eurozónou, by euro mít měla. Ukázalo se v poslední době, že ani koruna nás neochrání před velkou inflací nebo před propadem HDP.
Některé evropské státy neochránilo ani to euro. Makroekonomové se víceméně shodují, že pro ekonomiku by přijetí eura asi žádným „game changerem“ nebylo.
Ne, nemusí to být game changer, nicméně je to část mozaiky a určitě by to firmám ulehčilo život. Pokud bychom zavedli euro, neznamená to, že se podmínky mávnutím proutku změní a budeme na tom hned lépe. Ale myslím, že tak výkonná ekonomika, jako je ta česká, by si euro zasloužila a mohla by ho bez problémů mít.
Souhrn článku si také můžete poslechnout v audioverzi.