Likvidace zemědělství, říká o Zeleném údělu velký zemědělec

Začínal za socialismu ve státních statcích, „vyučil“ se u legendy Františka Čuby a po revoluci založil skupinu Rabbit CZ. Z podniku s několika lidmi a milionovým obratem se za 33 let stal jeden z největších zemědělských holdingů a především silný hráč ve výrobě masa. Dnes má obrat 12 miliard korun a dva tisíce zaměstnanců.

Zdeněk Jandejsek je znám ostřejším vystupováním. Letos protestně vystoupil z Agrární komory ČR, kterou v minulosti řídil, protože prý málo tlačí na vládu. Servítky si nebral ani v rozhovoru pro SZ Byznys, kde kritizuje dotační škrty, ekologické cíle EU i vlastnictví půdy investičními fondy.

„Já malé nehodnotím, řada z nich má dobré výsledky, ale sedřou se a je to dávno překonaný model. Nemají šanci nakrmit národ. Podívejte se na jejich produktivitu. Jen čerpají dotace, koupí si pořádné auto, hrají si na podnikatele a vypráví, jaké dotace mají ti velcí zlí. To je nesmysl,“ rozohnil se, když přišla řeč na krácení dotací.

Už po revoluci měl jasno v tom, že zemědělství nechce dělat v malém měřítku. A toho se drží dodnes. V posledních dvou letech nakoupil čtyři další podniky: Mrazírny Mikulov, chov nosnic v Trnové u Dobříše a další dva středně velké chovy prasat na Moravě.

„Všichni z oboru odcházejí, ale já jsem se rozhodl posílit. Nakoupili jsme několik středně velkých podniků, abychom koncentrovali výrobu a mohli uspět na trhu,“ vysvětlil. Chovatelům prasat se obecně nedaří. Letos zatím výroba v Evropě klesla o téměř 9 procent.

Ve skupině Rabbit CZ je dvacet firem, které se zabývají pěstováním plodin především na krmiva, chovem zvířat i zpracováním masa. Firma hospodaří na 16 tisících hektarech půdy.

Jak jste se dostal k zemědělství?

Už moji předci měli 12 hektarů polí a dva hektary lesa. Máme historii z roku 1630. Studoval jsem střední zemědělskou školu s ekonomickým zaměřením v Chotěboři, poté vysokou školu. Jezdil jsem za Františkem Čubou do Slušovic, který v té době patřil ke špičkovým manažerům a zemědělským odborníkům. Byl jsem rád, že jsem se od něj mnohé naučil.

Po škole jsem se dostal na Státní statek Vlašim a potom na Státní statek Dolní Kralovice, kde jsem získal funkci ekonoma. Za rok jsem byl zástupcem ředitele. Po revoluci jsem projel celý svět, abych se něco naučil.

Vrátí se doba rodinných statků, které komunisté zabavovali?

Když začala revoluce, věděl jsem, že hospodařit na 14 hektarech je utopie. Celý svět koncentruje. Proč se řídíme malým kouskem Bavorska a Rakouska? Vždyť je to nesmysl. Copak auta se vyrábějí v garážích? My tady popíráme všechny zákony kapitalismu. Levně můžu vyrábět tehdy, když mám výrobu koncentrovanou a zvyšuju produktivitu práce. To nemůžeme dokázat v podnicích, o kterých si představujeme, že zemědělství budou dělat.

Narážíte asi na rozdělení dotací, které se přelily víc směrem k malým…

Já nehodnotím, jestli je někdo velký, nebo malý, ale to, jestli něco produkuje. Pokud něco vyrábím na padesáti nebo sto hektarech, nemám vůbec šanci konkurovat ve světě. To jsou hlouposti, které tady vypravují ti, kteří chtějí zničit zemědělství.

Ve Východním Německu zůstaly všechny podniky na velikosti z minulosti. Po revoluci jsme měli stejnou výměru okolo 230 hektarů. My jsme ji snížili na zhruba 116 ha, Němci mají stále 230 hektarů. V USA je rozloha farmy v průměru 260 hektarů. Ale podniky pod Asociací soukromých zemědělců vyrábějí jen 3 procenta veškeré produkce. Podniky včetně Agrofertu produkují 90 procent surovin a jídla. Jeďte do Austrálie, tam má rodina tři tisíce hektarů.

Nemyslíte si, že malé soukromé farmy by chtěly růst, jenomže nemohou kvůli různým byrokratickým nebo dotačním překážkám?

To je omyl. Já malé nehodnotím, řada z nich má dobré výsledky, ale sedřou se a je to dávno překonaný model. Nemají šanci nakrmit národ. Podívejte se na jejich produktivitu. Jen čerpají dotace, koupí si pořádné auto, hrají si na podnikatele a vypráví, jaké dotace mají ti velcí zlí. To je nesmysl. Těžko si někdo, kdo má 50 nebo 100 hektarů, otevře zpracovatelský podnik.

Dotace musíte vždycky hodnotit na sto korun výkonu. Náš podnik má asi jen 8–9 korun dotací na sto korun výkonu. Když započítáme potravinářskou výrobu, máme jen 4,5 procenta dotací. Tihle všichni mají dvacet, třicet a někteří sto procent, protože nic neprodukují. Jen sekají trávu, nahlásí si pozemky do ekologie a dostávají třeba 20 až 24 tisíc korun na hektar.

Jak to tak říkáte, vypadá to, že malí farmáři nic nedělají a mají jen rostlinnou produkci.

Neříkám, že nic nedělají, ale dělají hrozně málo na to, kolik berou dotací. My potřebujeme mít české potraviny, ne je dovážet z Jižní Ameriky. Byl jste tam? Běžte se podívat. Všude mají antibiotika, geneticky modifikovanou kukuřici a sóju, kterou my máme v Evropě zakázanou, ale přitom to sem dovážíme. To je lumpárna a podvod.

Nová společná zemědělská politika přesměrovala část dotací od velkých k malým. O kolik váš podnik přišel na dotacích v novém programovém období do roku 2027?

Dříve jsme měli základní platbu na hektar ve výši 5500 Kč, teď dostáváme méně než tři tisíce korun. Naše skupina dvaceti podniků Rabbit je na tom po krácení dotací zle. Loni měla 11 miliard korun obrat a zisk zhruba 200 milionů korun.

Ale obrat vaší největší firmy Rabbit Trhový Štěpánov se zvýšil z 2,1 na 2,7 miliardy Kč a zisk z 80 na 113 milionů korun.

Podstatná je ale celková rentabilita, která klesla asi z 3,5 pouze na 2,1 procenta. Vy si myslíte, že je to dost na to, abyste mohl investovat? Aby se zemědělci mohli rozvíjet, potřebují mít rentabilitu 8–10 procent.

To je běžné v zahraničí?

Vy jen pícháte, ale poslouchejte mě. Francie má zákon o významné tržní síle, kde ten, kdo prodává výrobky do maloobchodu, musí dostat uhrazené náklady, spočítané podle regionů, a k tomu automaticky navíc 10 procent. U nás vás klidně obchodní řetězec zmáčkne pod výrobní náklady.

Jak na zhoršení situace reagujete, pozastavujete investice?

Museli jsme velice přibrzdit. Pozastavujeme rozšiřování chovů pro drůbež a prasata, protože nám loni narostly splátky půjček kvůli vysokým úrokům o 115 milionů korun. Potřebovali bychom investovat do areálů, postavených v roce 1974. S tak nízkou rentabilitou vám ale na investování nezbývá.

Měli jsme rozpočet na novou výrobnu krmných směsí. Měla stát 170 milionů korun, ale po aktualizaci ceny to bylo 560 milionů korun. Tak jsme to zastavili. Ve stávající výrobně krmiv jsme místo toho rozšířili technologii a zvýšili výrobu na tři směny.

O kolik jste celkově letos přišli na dotacích?

Jen do sedmého měsíce o 60 milionů korun, to znamená o jednu třetinu. Podstatné je, kolik z toho dodáme lidem na stůl potravin. Státu platíme na daních, sociálním a zdravotním pojištění 700 milionů korun. Za 33 let existence jsme nevyplatili majitelům ani jednu korunu na dividendách. Všechno jsme proinvestovali. I dnes bychom potřebovali investovat. Když nebudeme konkurenceschopní, potraviny nám dovezou z Brazílie a Argentiny.

Nejsem zastánce dotací, nepotřebovali bychom je, ale bez dotací by museli být všichni. My ale dnes máme národní dotace na úrovni 20–25 procent oproti státům, jako je Německo, Francie, Belgie, a ještě je budeme škrtat. Neskutečný podvod je také Zelený úděl.

Co konkrétně vám na Green Dealu vadí?

Je to celé o snižování výroby. Marie Terezie zrušila úhory (neudržovaný/neužívaný kus půdy, který se po nějaký čas nechává tzv. „ležet ladem“, pozn. red.), Zelený úděl je zavádí. Letos byly úhory povinné na 5 procentech jakékoliv půdy, příští rok to bude už 10 procent orné půdy. To je likvidace zemědělství. Až 30 procent produkčního zemědělství se má převést do ekologie. Dnes máme v ekologickém režimu 17,6 procenta půdy, tedy asi 600 tisíc hektarů z 3,5 milionu hektarů zemědělské půdy, ale s produkcí pouze 1,3 procenta. Na co berou téměř dvojnásobné dotace?

Vy jste nedávno protestně vystoupil z Agrární komory ČR. Proč?

Nikdo se tam o zemědělství nezajímá. Agrární komora říká, že musí být nadstranická. Ke všem, kteří dělají špatné rozhodnutí vůči zemědělcům. Do vlády netepou, říkají, že musí vyjednávat, ale měli by vystupovat tvrdě. Jsme likvidovaní, každý rok je nižší soběstačnost. Ve vepřovém mase už jen 32 procent, ve vejcích necelých 60 procent. V drůbežím je také nízká. Polovinu obilí exportujeme, ale s tím vyvážíme fosfor dovezený z Argentiny a Sachalinu proto, abychom měli půdu v dobrém stavu.

Vlády za první republiky se staraly o zemědělství. Hospodářství měla tehdy sice dva, tři, pět hektarů, ale tam se hospodařilo. Vždy musely být dvě třetiny tržeb z živočišné výroby. Ne jako dnes, kdy akorát sejí obilí a řepku. To je katastrofa. Řepka je vynikající zlepšující plodina, ale musí se sít jednou za šest let a jen 12 procent, ne 25 procent jako dnes. To je průšvih, protože na poli zůstávají rezidua pesticidů.

Vy řepku vůbec nepěstujete?

Pěstujeme. Máme ale tolik dobytka a prasat a drůbeže, že jí nemůžeme mít tolik.

Je podle vás v pořádku, že 70 procent půdy v České republice obhospodařuje jen 15 procent společností?

A jak myslíte, že to je jinde? Třeba ve Francii jsou zemědělci menší, ale mají také 70 procent celkové půdy v pronájmu. Je to stejné, jen hospodaří na menších pozemcích. Ve Francii je zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, že se půda nesmí dělit. Jestliže rodina nebo firma má výměru, neexistuje, aby se to rozdělilo na dva tři potomky. V Německu si nikdo, kdo nehospodaří, nesmí koupit zemědělskou půdu. To, že u nás investiční fondy vlastní půdu, je průšvih. Proto máme vysoký nájem. Skoupili ji a teď nám ji pronajímají. My máme zhruba 27 procent vlastní půdy. Pronájem je už dvakrát vyšší než dotace na hektar a koupit půdu je problém.

Co by se mělo změnit?

Půda je ve všech zemích národním bohatstvím, obchodování s ní má specifické parametry. U nás se dvacet let neměnil zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Třeba ve Francii jsou limity na nájmy. V průměru se platí nájem ani ne 2000 Kč za hektar podle bonity. Jinak by potraviny pro Francouze byly tak drahé, že by je nikdo nekupoval. V ČR v posledních letech zdražuje pachtovné, protože půdu skupují ti, kteří nemají se zemědělstvím nic společného.

Drahé pronájmy v Česku prodražují potraviny?

Půda je základ ceny potravin a celá Evropa to ví. Itálie, Belgie, Španělsko, Německo, Holandsko…

Snižujete v chovech vaší skupiny počty zvířat?

Nic neredukujeme. Já podnik nepoložím tím, že budeme snižovat výrobu, až nebudeme mít na nic a nebudeme obdělávat pole. To raději podnik prodám komukoliv, kdo si pro něj přijde.

Tím se reálně zabýváte?

Nezabývám. Bojuji proti tomu, abychom měli jiné podmínky než jinde v Evropě. Nic jiného nechci. A dokud to půjde, budu hospodařit.

Jak se vám finančně daří v letošním roce, o kterém zemědělci říkali, že bude hodně špatný?

Posledních šest měsíců jdeme stále dolů. Podnik sice roste, máme víc farem, dvacet samostatných podniků. Řadu podniků jsme loni a předloni dokoupili a snažíme se toho vyrábět víc. Jenomže dochází k poklesu hlavně národních dotací a dotací kvůli nesmyslnému zavedení redistribuce pro podniky, které toho vyrábí minimum. To nejsou všichni, řada menších pracuje jak draci, ale mnoho z nich jen čerpá dotace.

V ČR máme 31 tisíc podniků, všichni berou dotace. Jen 2500 podniků vyrábí 90 procent potravin. Kdyby prostředky šly těm, kdo vyrábí potraviny a suroviny určené pro výrobu potravin, bude zemědělství vypadat jinak, poroste soběstačnost.

V roce 1990 jsme byli exportéři brambor, dnes jsme na 60 procentech. Copak jsme blázni? Tříděné se prodávají od zemědělce za 14 korun. V krámě stojí kolem 30 korun. Zemědělci to mají drahé a obchodníci jsou chudáci, říká Svaz obchodu a cestovního ruchu.

Vy jste se pokoušel v minulosti omezit slevové akce v obchodech.

Němci mají podíl slevových akcí jen 17 procent, a to jen když zavádějí výrobek a když potřebují, aby se nezkazil. U nás se se slevami blbnou lidi. Dodáme řízek za 120 Kč, oni prodávají s DPH za 119 Kč. Ale jen proto, že tam nalákají lidi a ti koupí předražené věci jako brambory a jablka. Jablka se prodávají ze sadů za 14 korun, v obchodě stojí 40 Kč. Kdo lidi obírá, prvovýrobci?

Jak je možné, že antimonopolní úřad nic nezjistil, když je to podle vás tak zjevné?

Je to komedie.

Máte vlastní řeznické obchody, ale zároveň dodáváte maso i do řetězců. Jaké jsou tam rozdíly v přirážkách u masa?

Musíme mluvit o celém maloobchodu, jinak bych zítra neprodal nic. Přes naše prodejny prodáváme asi 12–15 procent produkce. V roce 2007 jsme prodávali 40 procent. Státy, které mají vyšší dotace, to udělají jednoduše. Češi porazí v ČR maximálně 1,9 milionu prasat, Španělé 39 milionů. Nejlepší vepřové prodají sobě, část exportují do Japonska a Číny a zbytek dorazí přes burzy po týdnu do České republiky. Trh pošlou díky dotacím ke dnu. Národní dotace mají až pětkrát vyšší.

Šéf našeho největšího podniku Mydlářka, který má 7000 prasnic, tam byl na exkurzi s nejlepšími domácími podniky. Mají o 10 dkg nižší přírůstek na váze a stejně si mohou dovolit poslat k nám maso mnohem levněji.

Jaké podniky jste nakoupili do skupiny a proč?

Všichni z oboru odcházejí, ale já jsem se rozhodl posílit. Nakoupili jsme několik středně velkých podniků, abychom koncentrovali výrobu a mohli uspět na trhu. Koupili jsme Mrazírny Mikulov, chov nosnic v Trnové u Dobříše. Na Moravě pak dva zemědělské podniky pro výrobu vepřového s kapacitou asi 1000 prasnic. Původní majitelé podniky prodávali z důvodu dlouhodobé nerentability produkce vepřového masa, která jim činila značné ekonomické problémy, ohrožující jejich společnosti.

V minulém roce se prodělávalo 5 korun na kilogramu. Až letos se na vepřovém nedá prodělat. Který podnik by to utáhl? My jsme něco vydělali na zpracování drůbeže a produkci mléka, a to i přes drahé obilí, které jsme museli zkrmit. Letos to bude pro pěstitele obilí průšvih. Ten, kdo má jen rostlinnou výrobu, bude mít obrovské problémy, protože za tunu obilí dostanou 4 tisíce korun a to jim neuhradí náklady. I my máme obilí, ale především pro výkrm vlastních zvířat, kde díky vlastnímu zpracování a vysoké míře integrace v rámci vertikály můžeme dále rozvíjet chovy hospodářských zvířat a produkovat potraviny s přidanou hodnotou.