Lidé chtěli nejdříve inflaci porazit, pak se smířili, říká investiční veterán

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Vůči kupní síle obyvatelstva jsou nemovitosti k bydlení v Česku extrémně drahé, což dlouhodobě tvrdí i Česká národní banka. Přesto podle Romana Pospíšila z vedení investiční společnosti Amundi mohou ještě růst. Což vítají hlavně investoři, kteří své peníze, i prostředky z fondů, vkládají právě do nemovitostí.

„Je to o tom, že lidé se koncentrují do měst, chtějí bydlet ve městech. Pořád budou investoři – čeští nebo zahraniční – kteří rezidenční bydlení budou budovat, akorát bude jiný model, protože byty nebudou prodávat, ale budou je pronajímat,“ říká v pořadu Agenda SZ Byznys.

Pařížský Amundi Institut vidí pro českou ekonomiku dvě velké hrozby. Jednak zpomalení ekonomiky v Číně, což postihne celou Evropu, a jednak to, že americká centrální banka a Evropská centrální banka budou držet vyšší sazby po delší dobu nebo respektive nebudou je snižovat. Co považujete za pravděpodobnější?

Já se domnívám, že problém je u nás, stejně jako v Americe je inflace. Dnes už máme vysoké sazby a bohužel se situace výrazně nelepší, a je to z důvodu nezaměstnanosti.

Protože to, že je v Česku stejně jako ve Spojených státech extrémně, ale extrémně nízká nezaměstnanost, neumožňuje úplně zvládnout inflační spirálu, která je tlačená rostoucími mzdami, protože firmy prostě pořád shánějí lidi.

Znamená to tedy, že inflace tady bude delší dobu, a ceny tedy dál porostou?

Obávám se, že proto taky ČNB deklarovala, že sazby bude držet na této úrovni delší dobu. Stejně tak jako FED (americká centrální banka) deklaruje, že vysokou sazbu bude držet déle, protože vyšší sazby se musí projevit, což samozřejmě na druhou stranu má negativní vliv na ekonomiku.

My už to vidíme, měli jsme tady covid a od covidu naše ekonomika neroste, ale zůstává víceméně na nule, respektive dokonce mírně v minusu. A myslím si, že napřed ekonomiku brzdil covid a teď boj s inflací.

Německo, náš hlavní obchodní partner, příliš neroste. Česko zaostává i v porovnání s ostatními ekonomikami v regionu. Do čeho byste nyní v Česku investoval?

Teď je to hrozně jednoduché. Rozhodně do cenných papírů s pevným výnosem (především podnikové a státní dluhopisy, pozn. red.). ať už je to peněžní trh nebo dluhopisy. Dlouhou debatu můžeme vést o tom, jak dlouho investovat na peněžním trhu, který je absolutně bezrizikový a nese šest procent ročně.

Abychom to přiblížili běžnému čtenáři, tak se jedná o investice například do krátkodobých státních dluhopisů.

Dnes není problém investovat do kreditně bezrizikového aktiva, a to je vlastně peněžní trh. To znamená něco, co má investiční horizont několik měsíců a do dluhopisů, které mají investiční horizont delší.

Samozřejmě je důležité, pro jaký mix se rozhodnout. Existují různé možnosti. Za mě je v současné době nejlepší krátkodobý státní dluhopis se splatností někde mezi dvěma a třemi roky. Tam je potenciál největší.

Jaký tam může být výnos v současné době?

Krátkodobý fond peněžního trhu vynáší nějakých 6,3 procenta s tím, že na rozdíl od bankovního vkladu to už nedaníte. Je to velmi zajímavý výnos. Samozřejmě, pokud ten cenný papír podržíte tři roky, abyste ho nedanil.

Dluhopisy nesou méně, ale potenciál je u nich právě v tom, že až úrokové sazby půjdou dolů, tak cena dluhopisů půjde nahoru, a tím se vám vrátí to, že dnes u těchto dluhopisů máte výnos třeba jen čtyři nebo pět procent.

Do dluhopisů zřejmě většina obyvatelstva neinvestuje, jsou to prostě náročnější investice. Dá se ale říct, že vysoká inflace přinutila lidi v Česku více investovat nebo přemýšlel o investicích?

Musím říct, že když to vše začalo a inflace rostla, tak lidé ji chtěli porážet. V okamžiku, kdy proťala 10 procent, tak pochopili, že ji neporazí, aniž by šli do nějakého šíleného rizika a pochopili, že vlastně díky vysoké úrokové sazbě můžou bez rizika dostávat 6 či 6,5 procenta. A s tím se smířili.

V dnešní době je sice meziroční inflace stále vysoká, ale když bychom si od ledna, kdy byla ještě šestiprocentní, sečetli měsíční přírůstky, tak už dnes peněžní trh inflaci poráží, takže to začíná být vlastně pozitivní.

Vy se pohybujete na českém kapitálovém trhu od devadesátých let. Pracoval jste pro Pioneer Investments. Pak, když ho koupila Komerční banka, jste přešel do Amundi, kde jste dodnes. Kam jste vy sám zainvestoval v poslední době své peníze?

Já jsem si investice rozdělil mentálně na tři části, protože jsem už „gray hair“ a blíží se mi důchodový věk.

Investice dlouhodobá, která je i na důchod, jsou akcie. Ať už jsou to akcie, které jsou běžně na trhu, nebo private ekvity (investice do firem, které nejsou veřejně obchodované, pozn. red.), které osobně mám velice rád.

Ale na to, abych si mohl dovolit jakoby bezrizikově investovat do akcií, jsem si potřeboval vytvořit určitý polštář, abych věděl, že než doběhne horizont těch akcií – což pro mě je minimálně 10 let – tak pod tím potřebuju mít nějakou vrstvu. A ta druhá vrstva pod akciemi jsou právě dluhopisy, které v dnešní době nesou tolik, že to je docela fajn investice.

Pod vrstvou dluhopisů mám třetí vrstvu, a to je peněžní trh. To jsou vyloženě likvidní věci. Takže u dluhopisů samozřejmě počítám s tím, že je držím třeba nějakých 5 či 6 let, a já pod nimi potřebuju mít vrstvu peněz, která by mně případně umožnila, abych je nemusel prodávat a na tom dřívějším prodeji netratil.

Loni jsme viděli řadu firem, které zkrachovaly, a přitom si předtím napůjčovaly prostřednictvím dluhopisů miliardy korun. Nejznámější je zřejmě Michal Mička či Arca Capital. Budou krachy firem, které si tady takto půjčily, podle vás pokračovat?

Ano, ekonomika neroste a pokračovat to bude. U korporátních dluhopisů bych trh rozdělil na dvě části.

Jedna část je například ČEZ či Net4Gas, který sice teď měl problémy, ale je to prostě masivní firma a je škoda, že jich není víc, protože problém je v tom, že když si koupíte jeden dluhopis, tak nesete riziko jedné společnosti. Lepší by byla diverzifikace.

Ale ty malé firmy, u nich si troufnu říct, že je svým způsobem šílenost do jejich dluhopisů investovat. U nich nejenom nesete velké riziko, ale nemají vůbec odpovídající výnos. Protože tyto firmy, které emitují dluhopis, vědí, že když dají úrok 25 procent, tak si ho nikdo nekoupí, protože všichni pochopí, že je to riskantní. Ale to je přitom cena, kterou by měly zaplatit za to, že jim někdo ty peníze půjčí.

Tyto firmy nabízejí výnos například 8 procent ročně.

Ano, protože kdyby daly 12 procent ročně, tak už si to klient nekoupí, protože si řekne: „to je asi riskantní“. To jsme se už naučili, že když je úrok příliš vysoký, už je to riskantní. Ale nikdo vlastně nikdy nebyl schopný vysvětlit to, že riziko u takovéto firmy je takové, že by tomu odpovídal výnos přes 20 procent.

Jelikož budou krachovat další firmy a nesplácet své dluhopisy – řekněme, že to budou určitě jednotky, možná desítky miliard korun, které nebudou splaceny v příštích letech – tak to jednoznačně nebude posilovat chuť Čechů investovat. Co proti tomu hodláte udělat?

Kudy chodíme, snažíme vysvětlovat, že když si lidé koupí náš dluhopisový fond, a dokonce i třeba složený z relativně rizikovějších dluhopisů, tak jich ve fondu drží například sedmdesát. A když jich pět zkrachuje, pořád nepřijdou o všechny peníze atd.

Můžeme jenom edukovat a doufat, že lidé spíš pochopí, že to byla opravdu špatná investice, ale že to neznamená, že nemají investovat.

Problémy mají v současnosti hodně nemovitostní fondy, protože se zdražilo financování, a hodnota nemovitosti spíš klesá. Týká se to i vašich fondů? Budete se zbavovat nějakých realitních fondů?

Rozhodně ne. My máme tři realitní fondy a teď životnost prvního fondu, který byl vydaný v roce 2015, končí. Hodnota našeho fondu zatím rozhodně neklesá. V současné situaci jsme ve fázi, kdy se rozhodně nemovitostí nehodláme zbavovat.

Potvrzuju, že trh je pod určitým tlakem a v tu chvíli, když nemusíte, tak neprodáváte. My ten fond musíme uzavřít (fond je založen na několik let, a majetek se v něm musí na konci jeho životnosti prodat, aby se vyplatili jeho akcionáři, pozn. red.), takže na nějakých prodejích pracujeme, ale zatím rozhodně to nevypadá, že bychom na tom měli tratit.

Teď mluvíme o komerčních nemovitostech, kancelářích. Myslíte, že bude klesat cena i rezidenčních nemovitostí?

Já si myslím, že v nejbližší době dokonce cena poklesne a myslím si, že investoři na to v současné době čekají. Ať už u těch velkých nebo rezidenčních nemovitostí. Ale myslím si, že dlouhodobě poté poroste, protože přestože ceny u nás jsou vysoké, myslím, že je tam ještě prostor.

Vůči kupní síle obyvatelstva, vůči mediánové mzdě jsou nemovitosti k bydlení v Česku extrémně drahé, říká to i Česká národní banka. Kde se bere váš optimismus, že dál ceny porostou?

Je to o tom, že lidé se koncentrují do měst, chtějí bydlet ve městech. Pořád budou investoři – čeští nebo zahraniční – kteří rezidenční bydlení budou budovat, akorát bude jiný model, protože byty nebudou prodávat, ale budou je pronajímat.