Kuba: Kdo chce strop na energie níž, ať řekne, kde na to vzít

S postupem vlády v energetické krizi jsou podle průzkumů nespokojeny už dvě třetiny lidí. Před dvěma týdny jej zkritizovali ve společném prohlášení dokonce i hejtmani – bez ohledu na to, zda reprezentují vládní či opoziční tábor.

Vystoupení hejtmanů bylo poslední kapkou, po níž premiér Petr Fiala (ODS) rozhodl o zřízení zvláštního pracovního týmu k řešení energetické krize přímo pod Úřadem vlády. Dal tím najevo, že není spokojen s dosavadními kroky ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (za STAN), pod nějž energetická agenda spadá.

Po dvou týdnech hektické práce připravila skupina plán na zastropování cen energií pro domácnosti a veřejný sektor, který má ve stavu legislativní nouze v pátek schválit Sněmovna.

„Teď se ještě hledá řešení pro byznys, celkově mám ale z přijatého řešení radost, oceňuji ho,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Martin Kuba, jihočeský hejtman, bývalý ministr průmyslu a dlouholetý politik vládní ODS. A také muž, který se stal koncem srpna tváří „hejtmanské rebelie“, požadující obrat v politice vedené jeho vlastní stranou.

Ostatní hejtmani podle Kuby na zastropování cen reagují podobně vstřícně, a to bez ohledu na stranickou příslušnost. Jihočeský hejtman věří, že vláda má teď šanci důvěru části voličů znovu získat, pokud dokáže své záměry srozumitelně vysvětlovat.

Jste s vládním konceptem zastropování cen spokojen? Bylo to cílem vašeho prohlášení z konce srpna?

Jsem rád, že se situace rozhýbala. Prohlášení Asociace krajů jsme vydali v době, kdy ceny letěly vysoko a tenze ve společnosti gradovala. Chci poděkovat, že se pak dal dohromady tým kolem pana premiéra a udělal to, o čem jsme mluvili my: Když se nenajde evropské řešení – a to se zatím nenašlo – zastropujme ceny pro domácnosti. A zařiďme, ať municipality, domovy pro seniory nebo nemocnice mají jistotu ohledně nákupu energií. Teď se ještě hledá model pomoci pro byznys, což je komplikovanější.

Vy se v energetice jako byznysmen a bývalý ministr průmyslu vyznáte. Pochopil jste hned po včerejším oznámení stropovacího modelu, jak se dotkne vaší domácnosti?

Jak se týká přesně mé domácnosti, nevím. Ale je to důležitá zpráva pro všechny domácnosti. Vědí, kolik je cena silové elektřiny, k tomu si každý připočte cenu distribuce a služeb. Konečná cena pro každého je pak v rozmezí sedmi až devíti korun za kilowatthodinu. Snad se povedlo, že je výstup od vlády srozumitelný.

Nejsem si jistá. Myslíte, že většina lidí umí spočítat, jak po zastropování budou vypadat jejich platby za energie?

To je pravda. Teď musí vláda srozumitelně komunikovat. Dávat typové příklady, masivně je všude ukazovat. Pravicová vláda přitom nemluví jen ke svým voličům, musí tuto informaci dostat i k voličům jiných stran, které se extremisté snaží dostat na ulici.

Máte už ohlasy na vládní opatření od lidí ze svého okolí, od jihočeských spotřebitelů?

S voliči se pravidelně stýkám, a kam jsem přijel, tam se mne lidé ptali, jak to bude s energiemi. Teď se dostáváme k debatě, která se jistě povede i v pátek ve Sněmovně – tam si určitě poslechneme, že strop měl být ještě níž. To je normální, ale každý rozumně uvažující člověk chápe, že strop byl nastaven tak, aby lidé neplatili za energie nesmyslné částky, aby věděli, co bude v zimě, aby nemocnice a školy věděly, že budou mít energie. V tom je to zklidňující. S kým jsem mluvil, tam ta zpráva byla vnímána pozitivně. Řekl bych, že společnost přechází z rozkmitané nervozity k větší jistotě. A myslím, že zvolená cena je pro všechny únosná.

Myslíte? Zastropovaná cena je výrazně výš než v Rakousku, výrazně výš než strop pro regulovanou elektřinu ve Francii, výrazně výš než vyjednávaný model na Slovensku. V Česku je navíc kupní síla nižší než ve Francii či v Rakousku. Není energie pořád pro české spotřebitele moc drahá?

Slovensko se o dohodu o zastropování snaží, ještě ji nemá. Ale k nám: Musíme si uvědomit, že vláda hledá model, který je únosný pro rodiny, ale také pro stát. Stát musí být připraven finančně pomoci, pokud by cena energií byla na trhu vyšší, musel by energii pro spotřebitele dotovat. Vláda bohužel zdědila rozpočet, který není v ideálním stavu, a musí hledat pro státní výdaje nějaký strop.

Určitě se najde někdo, kdo populisticky říká „já bych to zastropoval na koruně za kilowatthodinu“, ale musí pak taky dodat, kolik to bude na daních v budoucnosti stát. Protože tu dotaci nikdo jiný než firmy a občané nakonec nezaplatí. Já to považuji za rozumný kompromis jak z pohledu spotřebitelů, tak státního rozpočtu.

Musíme ještě diskutovat o tom, kam všude si vláda na zastropování energií sáhne pro peníze. A že pokud to pro někoho i s tímto stropem bude drahé, musíme mu pomoci příspěvkem na bydlení. Myslím, že zvolený strop je únosný. Pokud slabé sociální skupině stát pomůže sociálními programy a pokud to státní rozpočet zvládne, je podle mne zvolená cena rozumná.

V reakcích odborníků se opakuje výtka, že na rozdíl od některých zahraničních modelů český nástroj nemotivuje spotřebitele k šetření. Je to oprávněná kritika? Nebo jako motivace k úspoře bude fungovat právě vyšší cena elektřiny a plynu?

Když jsme debatu otevírali, řekli jsme, že by stát mohl garantovat cenu jen třeba na 80 procent dané spotřeby. Ale na druhou stranu chápu, že člověk v paneláku má menší možnost ušetřit energie než člověk v rodinném domě s vyhřívaným bazénem. I cena bude určitě normální standardní motivací k šetření. Dávat slevu jen na část spotřeby by mohlo být komplikované, takže by to nepřinášelo celkově takový benefit.

Asociace krajů vydávala své prohlášení v době, kdy většina krajů neměla energii pro své úřady a instituce na příští rok zatím nakoupenou. Jak to s nákupy přesně vypadá, ani vy nakoupeno zatím nemáte?

Nemáme, 95 procent krajů nemá nakoupené energie. Není to chyba hejtmanů, na burzách se prakticky neobchodovalo, nebylo možné tam získat za rozumnou cenu takové objemy energie, jaké kraje potřebují. Teď máme potvrzeno, že instituce státního obchodníka, kterou dočasně převezme státní podnik Prisco, nám energii nabídne ve skladbě, v jaké ji potřebujeme. A my ji nebudeme muset soutěžit.

Co kraje, které už energii za vysoké ceny nakoupily?

Jsou to dva kraje, Olomoucký a Moravskoslezský. Ale dohodli jsme se s týmem pana premiéra, že tady dojde také ke kompenzaci, stejně jako pro obce, které nakoupily energie v nějakém tom vychýleném období. Že také budou mít garantovanou cenu od státního obchodníka.

Znamená to, že ti z veřejného sektoru, kteří už energie draze nakoupili, dostanou podobnou kompenzaci?

Ano, nabídka je taková: pokud jste ve veřejném sektoru, zajišťujete veřejné služby, můžete nakoupit od státního obchodníka. Pokud jste už energii draze nakoupili, dojde k zpětné kompenzaci. Ale na druhou stranu, pokud jste schopni nakoupit si energie tak, že to třeba v dlouhodobém horizontu bude levnější, tak to udělejte.

Jak je na tom v této chvíli průmysl, výrobci v Jihočeském kraji?

Záleží vždycky na tom, jaký je podíl elektřiny na výsledném výrobku. Slévárna nebo sklárna je na tom vždycky hůř než strojírna nebo advokátní kancelář. Z mého pohledu by bylo racionální toto v pomoci pro výrobní sféru zohlednit. Kdybych byl ministr průmyslu, tak bych to tak udělal. Aby pomoc byla odlišená podle toho, jak situace na koho dopadá.

Každopádně už teď jsme měli signály od řady výrobců, že mají problém. Pokud někdo neměl nakoupeno hodně dlouho dopředu, nakupoval za špatnou cenu. Teď musí přijít stát s řešením pro podnikatele, což je komplikovanější a je tam větší prostor pro různé nesrovnalosti mezi spotřebitelem a obchodníkem. Teď o tom jednají zástupci firem s týmem Úřadu vlády.

Rozhovor natáčíme v úterý odpoledne, řešení pro podniky slibuje vláda zveřejnit ve středu. Hrozí u vás na jihu bez státní pomoci bankroty a zavírání firem?

Firmy mají zpravidla rezervy, potřebují hlavně jasné mantinely do budoucna. Ale příznačné je, že třeba jihočeská Madeta se po mnoha letech ziskového fungování dostala letos v létě do měsíčních ztrát. Pro mne to je signál, že něco nefunguje.

Výrobci musí promítat rostoucí náklady do cen svých výrobků, ale pokud platí najednou za energie pětkrát víc, v normálním hospodaření firmy na to nenajdete mechanismy. Adepti určitě jsou, a pokud to vláda nezačne řešit, bude problém. Už po začátku války jsem říkal: Nebavme se o tom, jestli lidé budou mít doma o stupeň víc nebo méně tepla. Ale jde o to, aby měli kam chodit do práce.

Řada odborníků už na jaře varovala před krizí, kterou dnes zažíváme. Nezačala vláda řešit problém příliš pozdě?

Opakovaně jsem říkal, že ministerstvo mělo mít rychleji a lépe připravené podklady. V posledních týdnech měla vláda komunikovat, že pokud budou ceny dál růst, zastropujeme je. Pokud by to zaznívalo několik měsíců, čekalo by se jen na konkrétní model. Podklady měly dávno ležet na stole, teď se to dohánělo za poslední dva týdny. Ale nechci se k tomu vracet, teď je ta práce hotová, musí to jen projít Parlamentem a nutnou politickou debatou.

Promiňte, já se k tomu vracet chci. Není to tak, že kdyby vláda začala dříve jednat s výrobci elektřiny o tom, že jí část své produkce na příští rok prodají za nižší ceny, měla by dnes lepší manévrovací prostor a výdaje pro daňové poplatníky by byly nižší?

To je relevantní argument. Ale abych ho mohl potvrdit nebo vyvrátit, musel bych vědět, kolik terawatthodin elektřiny měli výrobci v který okamžik prodáno a kolik jsme mohli ještě od českých výrobců administrativními opatřeními zablokovat pro spotřebitele.

Říkám dlouho, že se to mělo řešit dřív. Ale chápu, že doba je natolik těžká, že – jak správně říká Pavel Blažek – když to nevyřešíme, můžeme se plácat po ramenou, jak chceme, ale narazíme do zdi. Jen neumím posoudit, jestli třeba před třemi měsíci bylo ještě volné neprodané energie tolik, aby to mělo zásadní dopad do výpočtů celého modelu.

Můžete zhodnotit práci ministra průmyslu Jozefa Síkely z hnutí STAN?

Myslím, že komunikace nebyla v posledních týdnech šťastná, protože vyvolávala ve společnosti nervozitu. My jsme dělali tiskovou konferenci v týdnu, kdy pan ministr představoval úsporný tarif. A ani jednou od něj nepadla věta: „Pokud to nebude stačit, pak cenu zastropujeme, uděláme státního obchodníka, máme to všechno připravené, a pokud bude třeba, tak to vytáhneme.“

Kdyby toto padlo, byl klid, nemuseli jsme to řešit.

Nebylo to tak, že ministr financí Zbyněk Stanjura – váš stranický kolega z ODS – z obav o státní rozpočet nebyl dlouho ochoten na další nástroje uvolnit víc peněz?

To neumím posoudit, nesedím na vládě. Ale to byla tak sociálně citlivá věc, že je nutno mluvit k lidem a říkat, že problém vyřešíte. A musíte mít zároveň připravené řešení. Zažil jsem mockrát, že se jedno ministerstvo vymlouvá na druhé. Ale energetika spadá pod ministra průmyslu, on je politikem, je částí koalice, musí vnímat, co se děje mezi podnikateli a spotřebiteli.

U některých kolegů taky hraje roli ideologie, pravicové postoje. Ale v krizi, jako je tato, nemůžeme uplatňovat pravicové nebo levicové vidění. Jsme v energetické válce. Já zažil i kolegy, jak říkají „tady je volný trh, nemůžeme do něj zasahovat“. Jenomže když na něčem, čemu jsme zvyklí říkat volný trh, běhá šílenec, který energetiku používá jako zbraň, musíme přepnout.

Války často ruší zajetá paradigmata. Na toto se nemůžete dívat pravo-levě. A nemyslím, že českou ekonomiku položí, pokud někam jednorázově vložíte nějakých 150 miliard. Co naši ekonomiku podřezává, je strukturální problém, který nesouvisí s válkou. Přezaměstnaná ministerstva, nesmyslné agendy… Pro řadu lidí to ale vyžaduje ideologické přepnutí.

V Asociaci krajů jsou hejtmani z vládní koalice i opozice. Víte už, jak vládní řešení hodnotí kolegové z opozice?

Dnes jsme měli jednání u ministra průmyslu a reakce od všech byla fajn. My hejtmani v posledních letech řešíme permanentní krizi – nejdřív covid, teď energetická krize, která nás donutila vystoupit s určitou kritikou vlády. A jsem rád, že jsme to udělali a trochu rozhýbali řešení. Jen ještě všichni doufáme, že i průmysl bude nakonec dobře ošetřen.

Kromě toho, že jste politik, jste i byznysmen – spolumajitel firmy OIG Power, která vyrábí energetická úložiště. Jako hejtman řešíte problém, jako podnikateli vám ale krize svědčí: o solární systémy a baterie je obrovský zájem. Nakolik vás podnikání zaměstnává?

Je fakt, že náš segment dnes velmi dobře funguje. Dlouhodobě rosteme. Od doby před čtyřmi pěti lety, kdy jsme jako startup dostali za náš produkt světovou inovační cenu (Quality Innovation Award, pozn. red.), jsme vyrostli v opravdu velkou firmu. Doba nese i řadu komplikací souvisejících s nabouráním dodavatelsko-odběratelských řetězců, takže pořád čekáme na zboží, které máme někde na moři. Ale firma opravdu rychle roste, z dílničky jsme se dostali na podnik o třech patrech. Věnuje se tomu ale hlavně náš provozní ředitel a moje manželka, řízení provozu už bych nebyl schopen, ale ani to není nutné.

Každopádně jako byznysmen máte o budoucnost postaráno. Vy jste se ale během posledních krizových let zviditelnil jako výrazný politik. Dokonce se mluví o tom, že byste mohl nahradit nejen Jozefa Síkelu na ministerstvu průmyslu, ale že byste dokonce – kdyby došlo ke změnám v samotné ODS – mohl nahradit premiéra. Kdybyste se vydal do vysoké politiky, byl byste jako spolumajitel energetické firmy v jasném střetu zájmů. Jak o budoucnosti uvažujete?

Nemám zájem o vstup do vysoké politiky, ale to nijak nesouvisí s mým byznysem, kterého bych se případně mohl zbavit. Kdybych chtěl být ve velké politice, tak bych kandidoval v parlamentních volbách. Ale slíbil jsem Jihočechům, že když mi dají šanci, budu řídit co nejlépe Jihočeský kraj, o to se snažím, a jestli se mi to daří, to musí za dva roky posoudit voliči. Já jsem se v Jihočeském kraji narodil, mám tam rodinu a malého syna. Vím, že život není jen o práci, chci syna vidět vyrůstat a trávit s ním čas. Takže nemám takové ambice.

S Petrem Fialou máme ve straně každý jinou roli. On musí držet koalici pohromadě a někdy se snažit dávat najevo, že žádné ministerstvo neudělalo chybu. Ale pak je možná fajn, když má vedle sebe člověka, který dění trochu rozhýbe. Máme s Petrem Fialou dobré vztahy, nechci být ani premiérem, ani ministrem, jsem rád hejtmanem.

Poslední otázka: Vybere podle vás vláda Petra Fialy zatáčku těsně před nárazem do zdi a uklidní společnost, ve které roste nespokojenost s postupem vládní koalice?

Věřím, že k tomu byl včerejšek velmi důležitý krok. Záleží na tom, jakou teď zvolíme komunikaci, ale věřím, že to zvládneme. Jsme ekonomikou i národem, které umí krizemi procházet. Jen si všichni musí uvědomit, že to teď není o ideologii, o tom, jestli vyhraje volby o procento ten, nebo onen. Trochu se snažit obrousit střety a pokusit se provést krizí společnost jako celek. Věřím, že si to kolegové z vlády uvědomují.