Kryštof Mucha: Hvězdám festivalu neplatíme, ty nejlepší si stejně nekoupíte

Letošní Karlovarský filmový festival pomalu končí. Podle jeho výkonného ředitele Kryštofa Muchy se po letech covidu i strachu z války vše vrací k normálu. „Je vidět, že hlad po festivalu je zpátky, dokládá to i počet významných zahraničních hostů. Pochopili, že východní Evropa není tak nebezpečná,“ říká Mucha.

Covid i strach z blízkosti války jsou pryč, ale je tu vysoká inflace. Festival měl vždy rozpočet kolem 150 milionů. Předpokládám, že letos se do takové sumy nevejdete…

Absolutně se nevejdeme – jenom za hotely, ubytování a práci platíme výrazně víc. Ten skok je adekvátní inflaci. Budeme se pohybovat kolem 180 milionů korun.

Znamená to, že partneři museli navýšit své příspěvky? Máte ve smlouvách něco jako inflační doložku?

Historicky jsme to mívali, ale to byl konec devadesátých let. Pak už to vůbec nebylo téma a byl to zbytečný bod smlouvy. Letos to téma je, mluvil o tom i pan Bartoška, že bychom to tam měli vrátit.

Naši partneři, kteří jsou s námi často mnoho let, si to naštěstí uvědomují. Cenu partnerství jsme nezvyšovali velmi dlouhou dobu, takže když jsme za nimi teď přišli, všichni to pochopili. Pomohlo nám město, že zvedlo svůj příspěvek, zvedl ho i  Karlovarský kraj. Tady si ale uvědomíte, že je to spíš „půjčka“, protože lidé i společnosti tu za ten týden utratí obrovské množství peněz.

Museli jste letos víc šetřit a dělat věci jinak, než jste zvyklí?

Moc ne. Říkali jsme si, že je to sice dražší, ale chceme festival udržet tak, jak jsou naši hosté i partneři zvyklí. Aby byl takový, jaký ho znají, udržel si kvalitu.

Samozřejmě, někteří partneři nás opustili, třeba proto, že v e-commerce už ta čísla nejsou taková jako v boomu po covidu. Možná byl pro ně festival moc velké sousto, tak se stáhli, možná to pro ně nedávalo úplně takový smysl. V tomto směru jsme museli hledat dál.

Myslím, že se shodujeme, že festival musí být obklopen silnými partnery, velkými společnostmi. Musí tam být i láska k festivalu a zájem podpořit druhý nejstarší festival na světě.

To jsou partneři a co návštěvníci? Kupují lístky i suvenýry jako v minulosti?

Vidíme, že je to velmi podobné jako loni. Čísla jsou zatím lepší, ale spočítáme to až na konci. Jako filmový festival máme výhodu, že můžete zažít plnohodnotnou atmosféru, i když si koupíte jeden studentský lístek za sto korun. Můžete bydlet kdekoliv – od drahého hotelu až po velmi levné ubytování. Vary se tak dají plnohodnotně zažít i za strašně malou částku.

Jak dlouho trvá vyjednat účast slavných jmen na festivalu? Je pravda, že první kontakt s týmem Russella Crowea byl před deseti lety?

Je to tak. Stejný případ byl Ewan McGregor i Robin Wright. Ona vždy říkala, že by o to stála, ale točila seriál Dům z karet a to se vždy točí celý červenec. Nikdy tedy neměla čas.

Naše výhoda je, že udržujeme kontinuitu. Pořád to dělají stejní lidé, můžeme nabízet stejné věci. Každý rok se se všemi lidmi, se kterými udržujeme kontakt, spojíme a oni třeba řeknou – jo, teď by to šlo. O Ewana McGregora jsme usilovali opravdu dlouho, jeho publicistka tu už měla spoustu klientů a on také říkal, že ho to zajímá. Teď dělá film se svou dcerou, tak je to pro něj osobně víc důležité. Udělá pro to tedy víc, než kdyby to byl normálně komerční film, za který má zaplaceno a nemá k němu žádný vztah.

Jak dlouho dopředu máte účast hvězd potvrzenou?

Víme to vždy na poslední chvíli. My těm lidem neplatíme. Za peníze si můžete koupit druhou, třetí hereckou kategorii. Ta velká jména si nekoupíte, ta to nemají zapotřebí. Vy tak do poslední chvíle nemáte žádnou jistotu, že skutečně přijedou. V tom je to dost stresující, abych byl upřímný. Je ale spousta jmen, se kterými pravidelně vyjednáme, které měly přijet letos, ale nevyšlo to. Tak třeba se objeví příští rok.

Jak moc tomu, aby hvězdy přijely, pomáhá fakt, že se tu Russell Crowe fotí na své sítě a Johnny Depp sdílí na Instagramu znělku festivalu?

To je to nejsilnější. Lidé si to řeknou přes své publicisty a to, co předvedli právě Russel Crowe a Johnny Depp, je velké. Musím říct, že nám píšou přátelé z Los Angeles, že se o tom i docela píše. Ono se naštěstí v Česku ani ve světě nic jiného neděje, co by nám v tom filmovém prostředí konkurovalo.

A stalo se, že někdo přijel jen proto, že mu to někdo z těch, co už tady byli v minulosti, doporučil?

To se stává relativně často. Když s těmi lidmi jednáte, vždycky řeknou, že to slyšeli. Asi už to není takové, jako to dělával kdysi Miloš Forman – ten řekl Woodymu Harrelsonovi: ‚Tam jeď, to dělají moji kamarádi.‘ To samé Michaelu Douglasovi a Edwardu Nortonovi. Ale samozřejmě, když máte všechny ty fotky, ty materiály, tak už se to nabaluje. Je hezké prezentovat se jmény, která tady byla.

Z čeho máte ten týden festivalu největší stres? Jestli všechny hvězdy přijedou?

Aby se všichni potkali s těmi, se kterými se potkat mají, aby zažili festival. My musíme během týdne zúročit to, co jsme připravovali celý rok. Potřebujete, aby se všechno poskládalo dohromady. V tom je to náročné.

Jak velký kolotoč, to vlastně, kolik lidí na festivalu vlastně pracuje?

Dnes je to už 1500 lidí. Všechny pozice jsou klíčové – od řidičů přes kluky z ochrany a dál. Většinou jsou to lidé, kteří s námi festival dělají 15 20 let. Začínali jako studenti, dnes to jsou právníci, lékaři, kteří si ale berou dovolenou, aby tu ten týden mohli být.

Kdy začnete řešit další ročník?

Co se týká financí, tak s partnery si nějakým způsobem potvrzujeme teď, že chtějí pokračovat. Zaplaťpánbůh zatím chtějí, přicházejí i další, že by se toho rádi účastnili, protože jsou uchváceni. Ono to samozřejmě po dvou měsících trochu opadne, a když na podzim sedí nad těmi rozpočty, už je ten entusiasmus menší.

Letos zase přijela spousta důležitých lidí ze světa, kteří říkají, že je to úžasný zážitek a chtějí přijet znovu. Když jsme se loučili s Ewanem McGregorem říkal, že chce udělat znělku.

Jak dlouho se taková znělka točí? A jak je to produkčně složité?

Je to náročné. S Johnnym Deppem trvalo dva roky jen dohadování termínu. Buď je na turné s kapelou, točí nebo je doma a to je pak svaté. Do toho měl ten velký soud… Chvíli to vypadalo, že budeme točit v Londýně, kde měl tou dobou pracovat, ale pak odjel do Budapešti na obhlídky filmu, který režíruje, a tam jsme dostali termín. Je to tím, že jste s těmi lidmi v pravidelném kontaktu.

Ale měli jsme točit znělku s Beniciem Del Torem, kterému se to také strašně líbilo, ale termín jsme nenašli. Budeme to zkoušet příští rok.

Kdo znělky vymýšlí a jak složité je nadchnout pro daný scénář zahraniční hvězdy?

To je velmi individuální. Poslední znělky dělal Ivan Zachariáš, některé Martin Krejčí. Ta poslední s Johnnym Deppem je Ivanova.

Dělal i scénář?

Ano, ale tam byl ten nápad hned od začátku jasný. (Johnny Depp na rozdíl od jiných hvězd nedostal na festivalu cenu a na tom je znělka postavena, pozn. red.) Bylo výborné, že z něj i Johnny byl nadšený. Tohle mám rád, protože tam si všichni uvědomí, že ani oni, ani ten festival se nebere zas tak vážně. Johnny udělal drobné úpravy, tohle je u každého velmi individuální. Třeba ale Ewan McGregor mi už tady vyprávěl, že ví, jak by jeho znělka měla vypadat. Ale on si to pak Ivan Zachariáš umí nasměrovat tam, kam potřebuje.

Kam se bude festival dál posouvat?

Nechci, aby to vyznělo špatně, ale doufám, že se nám ho podaří udržet takový, jaký je. Ve stejné sestavě, stejném složení. Líbil se mi příměr jednoho z partnerů, kterého se každý ptá, proč sem stále jezdí, když je to pořád stejné. Odpověděl, že Vánoce jsou také stejné a pořád se na ně těší. A tady je to podobné. Vídáte stejné lidi, víte, co budete jíst, v kolik si rozbalovat dárky…

Ale nevíte, co dostanete.

Přesně. A potom si to rozbalíte v tom kině. Mně se ten příměr moc líbil. Potkávám lidi a je z nich úžasně cítit ta energie. Myslím, že se tady cítí svobodně.

A podle čeho ty jednotlivé „Vánoce“ od sebe rozlišujete, aby nesplynuly v jedno?

Hodně podle výtvarného řešení, hodně podle jmen nebo nějakého výrazného filmu, který rezonuje. Loni třeba Trojúhelník smutku. Je to kombinace. Ale musím přiznat, že když jsme nedávno s Karlem Ochem a Petrem Lintimerem viděli plakáty ze všech ročníků, které jsme dělali, u některých jsem si říkal, že vůbec nevím, který festival to byl.

Který roční vám v paměti utkvěl nejvíc?

Já to tak nemám. Samozřejmě zvláštní byl ten covidový, který jakoby nebyl, ale zároveň jsme tu byli. Pak ten srpnový v roce 2021, kdy tu byl Johnny Depp. Musím říct, že tento festival byl nejenom z pohledu partnerů a udržení partnerství, ale i reputace ve světě velmi důležitý. Byli jsme schopni udělat festival fyzicky a né každý se do toho pustil. I když musím říct, že až tady jsem si uvědomil, jaký je obrovský rozdíl mezi začátkem července a srpnem. Je mnohem dříve tma a je strašná zima. Ten začátek července je pro festival nejlepší.