Krize může být dlouhá. Snižme svou spotřebu, vydržme to, vyzývá ministr

Energetické trhy jsou na houpačce, nahoru či dolů je vychýlí jakákoliv zpráva z ukrajinského bojiště či prohlášení politiků. Čím déle bude trvat ukrajinsko-ruská válka, tím větší bude tato nervozita.

„Pokud se válka změní v zamrzlý konflikt, můžeme být teprve na začátku krize, která do budoucna bude ještě hlubší,“ prohlásil v rozhovoru pro SZ Byznys ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN).

Síkela varuje před populistickými návrhy na plošné snižování cen státními regulačními zásahy. Prioritou státu je teď podle něj co nejdéle udržet v chodu ekonomiku. Občanům Síkela doporučuje co nejvíc snížit vlastní spotřebu energií. „I my jsme ve válce, ve válce hodnot. V této situaci je třeba najít i ochotu k diskomfortu a určitým obětem,“ říká.

Dnes zveřejňujeme první část rozhovoru s Jozefem Síkelou, v níž vysvětluje možnosti bezprostřední reakce vlády na prudký růst cen energií. V příštích dnech vám nabídneme pokračování rozhovoru, v němž ministr popisuje dlouhodobější kroky, které vláda ke stabilizaci energetiky chystá.

Tušíte, v jaké fázi růstu cen pohonných hmot, elektřiny či plynu jsme? Kam dál mohou ceny ještě stoupat?

Teď se nacházíme ve zcela bezprecedentní situaci. Zažíváme cenové šoky, jaké jsme u některých komodit nikdy předtím neviděli. Od 24. února prožíváme v Evropě největší válečnou, migrační, ekonomickou, surovinovou a možná i hodnotovou krizi od dob druhé světové války.

Komoditní burzy, chování spotřebitelů a obchodníků mají v takto mimořádné situaci vždycky podobné rysy. I teď trhy reagují jako vždycky. Vždycky je znervózňují špatné zprávy, a těch je hodně: vpád ruských vojsk na Ukrajinu, ovládnutí jaderné elektrárny… to pak ceny letí strašně nahoru. Zároveň se na trhu odráží i jakákoliv dobrá zpráva, kdy se to všechno vrací zpátky. Na této houpačce budeme, dokud rusko-ukrajinský konflikt bude trvat. A čím déle bude trvat, tím větší bude nervozita.

Situace je navíc komplikovaná tím, že jsme se z jedné velké krize dostali do ještě větší krize. Přešli jsme z postcovidového vyčerpání ekonomik, z už tak vysokých cen energií, do války na Ukrajině.

Máte nějaké odhady, analýzy dalšího možného vývoje?

Samozřejmě umím pracovat s různými scénáři a není pravda, že nemáme žádný plán. Naopak, my se všem těm informacím velmi věnujeme, velmi je analyzujeme. Ale je otázka, jestli tahle situace nebyla plánovaná. Jestli jí neměla připravit půdu omezená nabídka energií na trhu už před vypuknutím války…

Chcete říct, že Rusko před válkou záměrně omezovalo přísun plynu do Evropy, aby rozkolísalo zdejší trh a zvýšilo svůj vydírací potenciál?

Dnes už víme, že se ruská invaze minimálně rok dopředu plánovala. Víme, že i její termín byl dopředu stanoven, že se jednalo jenom o to, jestli to má proběhnout během olympiády, nebo až po ní. Neděje se nic, co by se nedalo očekávat.

Dobře, ale máte tedy představu, jak se trhy dál budou vyvíjet a kam mohou ceny jít?

Válka má jednu rovinu, tou je fronta na Ukrajině, kde se bojuje, kde se bombardují města. A pak je tu druhá, hybridní forma války, tedy komunikační, kybernetická válka, ekonomická válka, ale hlavně hodnotová válka, která je zvlášť důležitá. Dopady se netýkají zdaleka jen energií nebo surovin, ale je tu i otázka cen železné rudy, obilí a dalších komodit.

Nejsem si úplně jistý, jestli si všichni uvědomujeme, v jaké situaci se nacházíme. Pokud se válka změní v nějaký zamrzlý konflikt, kde se bude stupňovat agrese proti civilnímu obyvatelstvu, můžeme být teprve na začátku krize, která do budoucna bude ještě hlubší.

Dokáže česká ekonomika a společnost hlubší krizi zvládnout? Pokud ceny budou dál stoupat, velká část společnosti to nebude zvládat a může se to projevit společenskými bouřemi, mohou toho využít populisté, různí extremisté. Jak se vláda na prohlubování krize chystá?

Já jsem byl 24. února v Bruselu, měl jsem nařízený budík na pátou ráno, protože jsem se chtěl připravit na jednání. Tak, jako to vždycky dělám, jsem si nejdřív zapnul televizi. A když jsem viděl, že ruská vojska a tanky překročily hranice, uvědomil jsem si, že se svět změnil. Evropa se změnila, změnila se možná na strašně dlouhou dobu, možná natrvalo.

Dnes máme 15. den války, to je zatím strašně krátká doba. Ale z mého pohledu jsme odvedli jak vláda, tak i společnost v těch prvních patnácti dnech skvělou práci. Zvládáme spoustu věcí, přijímáme uprchlíky, na další dění se připravujeme.

Odpovídáte na něco trochu jiného, než jsem se ptala. Jak chce vláda čelit tomu, že bude výrazně klesat životní úroveň velké skupiny českých občanů? Už se dokonce objevují názory na sociálních sítích, že stát pomáhá uprchlíkům, ale je otázka, jestli pomůže svým občanům.

Už na začátku jsem říkal, že se tu vede i hodnotová válka. Ocitli jsme se v situaci, která logicky se všemi důsledky bude znamenat pokles životní úrovně. Je otázka, jestli jsme ochotni se s tím smířit. Lidé, kteří bojují za Ukrajinu, nasazují životy za své hodnoty. Umírají pro víru v lepší budoucnost, v lepší svět pro své děti, pro víru, že chtějí žít v demokracii, a ne v nějaké obdobě orwellovské společnosti 1984, modifikované podle ruského vzoru.

Jsem pevně přesvědčen, že Putin jako bývalý agent KGB určitě studoval marxismus-leninismus a jistě našel inspiraci v Leninově citátu, že chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a pak nám padne do klína jako zralé ovoce. On se přepočítal, nezničil zatím morálku ukrajinského národa. Ale je otázka, jak to bude s morálkou Evropy, která si zvykla na určitý luxus, určitý životní standard. Je otázka, do jaké míry je Evropa pro ty hodnoty ochotná se něčeho vzdát.

My se ale o lidi staráme, děláme vše pro to, abychom zajistili chod společnosti, chod ekonomiky. Zatím se nám to daří bez toho, abychom silně pociťovali bezprostřední dopady této války a krize.

Zatím to občané v plné míře bezprostředně pocítit nemohli, právě proto, že je příliš brzy. Trhy šílí teprve několik dní. Než se to promítne ve spotřebitelských cenách, v nákladech podniků, než si lidé uvědomí, že vysoké ceny benzinu a nafty nejsou výkyv a můžou jít ještě nahoru, bude to nějakou dobu trvat. Co chce vláda dělat, až to začne na lidi konkrétně dopadat?

Pro tyto mimořádné situace, dokonce i válečné, máme připravené nějaké scénáře. Ale vy se ptáte, jak budeme reagovat na ceny energií, co uděláme pro lidi, kteří zchudnou. Říkám: Ano, musíme pomoci lidem, pro které pokles životní úrovně bude znamenat neřešitelný problém. Ale když snížíme ceny na stojanech u benzinových pump, těm lidem a společnosti to v dlouhodobém horizontu ve skutečnosti nepomůže.

Možná bychom tím uspokojili volání některých politiků, populistů, kteří říkají: Děláte pro lidi málo. Ale myslím, že lidem pomůže hlavně, když udržíme ekonomiku co nejdéle v chodu, v normálním stavu. Když se bavíme o cenách paliv, tak jakékoliv plošné snížení cen znamená, že lidé vyrazí na pumpy, protože si budou říkat, že to plošné snížení je dočasné, a začnou tankovat. Tuto zkušenost máme z okolních států. I my už vidíme, že i za těchto cen a za současné situace se nám odběry na pumpách oproti normální stavu zvýšily o nějakých 40 až 50 procent.

Jistě, lidé na stojanech pump vidí během pár hodin nárůsty o korunu padesát, o dvě koruny, takže se snaží natankovat co nejdříve co nejvíc, závodí s časem. Neuvažovali jste o snížení či zrušení spotřební daně na paliva, což by ten růst mohlo srazit?

Spotřební daň (u benzinu je 12,84 Kč/l, u nafty 9,95 Kč/l, pozn. red.) se úplně zrušit nedá. Pomocí jejího snížení se dá cena nafty srazit asi o korunu padesát, možná trošičku víc. My ale nechceme snižovat ceny na palivech plošně. V okamžiku, kdy bychom zlevnili na pumpách, se nám tam odběry zvýší ještě více.

Byl jsem včera ve Francii, koukal jsem se, jaké tam jsou ceny na stojanech. Měli tam 2,30 eura, v Německu kolem 2,50 eura. Francouzi a Němci mají vyšší kupní sílu. Ale uvědomme si, že jsme tranzitní země, kterou projede denně zhruba padesát tisíc kamionů. Když tady budou relativně levnější paliva, dá se očekávat, že tady tyto kamiony natankují plnou. A při jejich nádržích, které jsou někde mezi 500 až 1 000 litry na kamion, by zde takový počet kamionů každý den načerpal dvakrát víc pohonných hmot, než kolik jsme my teď poslali paliva na pomoc Ukrajině.

Uvědomme si navíc, že část těch peněz, které bychom do tohoto zvýšení poptávky investovali, prostě poteče přímo na podporu vojenské mašinerie Putinova režimu. A já říkám: Pojďme lidem pomoct, ale spíše prostřednictvím sociálního příspěvku na energie pro sociálně slabé. Preferuji zavedení sociálního energetického tarifu pro každého, kdo pobírá nějakou formu sociální dávky nebo důchod.

Pan Babiš se mi snaží radit jednoduchá řešení. Že máme třeba snížit ceny u Čepra (síť čerpacích stanic v rukou státu, pozn. red.), které drží sedm procent trhu. Ale v okamžiku, kdy tam snížíme ceny, tak se tam zásoby vyprodají během jediného dne, což by v důsledku společnosti a lidem škodilo.

My už jsme nějaká opatření představili. Zrušili jsme silniční daň, což by mělo pomoci malým a středním podnikatelům. Ale především musíme lidem a společnosti přispět odspodu. Tak, aby s tím nárůstem cen energií zaplatili účty a ještě jim zůstaly peníze na běžný život. To není o tom, kolik peněz pustíme ze státního rozpočtu, to je o tom, jak dlouho udržíme ekonomiku v normálním chodu.

Takže se vláda chystá rozšiřovat systém sociální podpory pro lidi s nižšími příjmy, pro lidi ohrožené energetickou chudobou?

To je cesta, kterou zastávám jako tu ekonomicky správnou.

Jak je jednání o tomto programu daleko? Máte ve vládě jasno, kdy by měl být na stole, jaké by měly být jeho parametry?

My máme jasno v tom, že to udělat chceme a diskutujeme formu, techniku a detaily.

Víte v tuto chvíli alespoň zhruba, kolik je do této mimořádné pomoci stát schopen dát? O jakou sumu se sociální výdaje mohou zvednout?

Jak říkám, toto není o penězích. My jsme si vědomi, že tu je mimořádná situace, my jsme si vědomi, že pomoci chceme, a ta částka bude dostatečná na to, aby lidem pomohla.

Domácnosti ohrožené chudobou jsou jen částí problému, který teď musíte řešit. Jsou tu také průmysl, podniky, dopravci, ekonomické subjekty, které mají problém se s vysokými cenami vyrovnat. Řadu z nich to ohrožuje existenčně. Tam vláda chystá nějakou pomoc?

Samozřejmě chceme udržet ekonomiku co nejdéle v běžném režimu. Pokud uvidíme, že dopravci mají problém a že ti dopravci jsou nedílnou součástí důležité infrastruktury, budeme hledat řešení.

Ale právě proto je nejdůležitější udržet si potřebnou úroveň zásob energií a zejména v těch institucích, které má stát pod kontrolou, jako je třeba Čepro. Proto jsem dalek toho reagovat na lákavé návrhy typu „zlevněte na Čepru pohonné hmoty“. Musíme infrastrukturu zachovat pro případ, že bychom museli sáhnout k nějakým mimořádným opatřením.

Mají občané sami možnost pro snížení dopadů energetické krize něco dělat?

Základní teze je, že nejvíce nám v té ekonomické válce pomůže, když omezíme spotřebu. Omezení spotřeby opravdu je naší nejúčinnější zbraní proti Putinovi. Když budeme méně jezdit, když si velmi dobře promyslíme, jestli na cestu použijeme auto, nebo jestli se nás do toho auta nenaskládá víc, jestli je nutné, abychom vlastně nějakou cestu dělali, tak tím zvýšíme naše šance na to, abychom v této ekonomické válce s Putinem uspěli.

Budou k tomu podle vás lidé ochotni?

Vím, že současná situace nahrává populistům a nacionalistům, kteří jako správní Putinovi spojenci začínají společnost štvát proti ukrajinským uprchlíkům. Ale to je ta válka hodnot. Jde o ochotu něco obětovat, akceptovat určitý diskomfort a prostě nějakou chvíli vydržet. Já bych hrozně moc chtěl apelovat na naši společnost, aby té závisti nepodléhala. Aby Putinovi nenahrávala.

Protože když spotřebu omezíme, když nebudeme plnit ty kanystry a nebudeme k těm pumpám jezdit, když nesnížíme ceny a neumožníme zahraničním kamionům odčerpávat naše zásoby, částečně snížíme tlak z toho přetlakovaného hrnce a bude to mít buď pozitivní dopad na cenovou hladinu, nebo minimálně na to, jak dlouho nám vydrží běžný chod ekonomiky.

My nevíme, jak ten konflikt bude dlouho trvat. Jsme v jeho patnáctém dnu. O čem si budeme povídat, až to bude za měsíc, za dva měsíce? Všichni doufáme, že se to rychle vyřeší, ale jako vláda a stát se musíme připravit i na to, že konflikt bude vleklý, surovinová krize bude dlouhá a že budeme muset třeba dělat i nějaká mimořádná opatření. A jedno z těch nejjednodušších opatření, které v tuto chvíli je, je dobrovolné omezení spotřeby, aniž by stát něco reguloval.