Krize bude krátká. Spoustu firem ale položí, hlavně v autoprůmyslu

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Když letos na jaře oznamovala brněnská společnost Jet Investment otevření třetího private equity fondu zaměřeného na průmysl, energetická krize se teprve ohlašovala a podniky stále bojovaly spíš s následky covidové pandemie než konfliktu Ruska se Západem.

Mezitím kapitálové trhy opanovala nejistota a shromáždit plánovaných osm miliard korun pro největší fond soukromého kapitálu v Česku je obtížné. „Nevybrali jsme si zrovna růžové období,“ přiznává zakladatel Jet Investment Igor Fait.

Fait a jeho tři partneři chtějí i nadále investovat hlavně do moderního průmyslu s výrobou pro nové nízkouhlíkové technologie, elektromobilitu či cirkulární ekonomiku.

Na jaře jste oznámili založení již třetího fondu Jet 3. Jak se shání osm miliard korun od soukromých investorů v době války, energetické krize a začínající recese?

Je to nejtěžší „raising“ (získávání kapitálu) v mé historii. Raisovali jsme takto už třikrát, dvakrát do starších private equity fondů, jednou do realitního fondu, ale tentokrát jsme si nevybrali zrovna růžové období. Otevření fondu Jet 3 jsme ale plánovali dlouhodobě, odkládat to by bylo nešťastné. Jen se při získávání investorů dost nadřeme, je mezi nimi velká nejistota. Nevědí, co se bude dít s energiemi, jsou vysoké úrokové sazby na koruně i euru, dále stoupají sazby na euru a dolaru… Nic z toho shromažďování peněz nepomáhá.

Jak velký svůj vlastní kapitál do fondu vkládáte?

Do svých fondů jsme vkládali vždy 10 procent. Pokud získáme podle plánu osm miliard korun, vložíme my čtyři partneři do fondu 800 milionů.

Energetická krize a vysoké náklady na elektřinu či plyn dopadají hodně právě na tradiční průmysl. Je už na prodej hodně podniků oslabených krizí?

Nabídka je rozhodně větší a myslím, že ještě větší bude, protože krize teprve začíná na podniky dopadat. Řada firem, které mají bankovní financování, není schopna plnit úvěrové podmínky, v tom je pro nás příležitost. My jsme měli své nejúspěšnější projekty v historii právě z nákupů, prováděných v době krize nebo těsně po ní. Nakupovali jsme společnosti, které mají dobrý produkt a trpí jen tím, co se děje na trhu. Ne tím, že by měly špatný produkt nebo management.

Jedním z vašich prvních úspěchů byla restrukturalizace továrny na technické textilie Kordárna z Velké nad Veličkou, kterou jste kupovali v bankrotu právě po minulé finanční krizi. Čekáte teď větší vlnu krachů českých podniků?

Já si myslím, že spousta firem se ocitne když ne v bankrotu, tak v insolvenci. Spousta jich bude mít problém s financováním, s cash flow, s dodržováním úvěrových podmínek bank.

Jaké z nich pro vás budou zajímavými adepty na převzetí?

Je rozdíl, jestli se soustředíte na podniky, které se dostaly do problémů z důvodu krize, nebo které nemají problémy, ale jsou pro nás zajímavé oborově. Kdybych si měl vybírat mezi podniky výrazně dotčenými krizí, určitě nás budou zajímat podniky z automotive, ale ne ty, které vyrábějí pro auta se spalovacími motory. Tato auta půjdou do ústraní, kolem roku 2035 jejich výroba skončí. Automotive obecně bude krizí dotčen hodně, takže nás jako obor určitě bude zajímat. Kromě toho nás bude zajímat jakýkoliv podnik, který má dobrý produkt, dobrou perspektivu a který je dotčen krizí, bez ohledu na obor.

Proč považujete právě automobilový průmysl za vážně ohrožený? Obecně se za ohrožené firmy považují energeticky vysoce náročné výroby, typicky sklárny, keramičky, výrobci stavebních hmot…

Automotive není tak dotčen energetickou krizí jako přerušením globálních dodavatelských řetězců.

To je dědictví covidové pandemie a rozsáhlých lockdownů. O covidu se dnes už moc nemluví, ty dodavatelské komplikace stále neodezněly? A neodezní ani v příštích měsících?

Neodezněly, i produkce aut v porovnání s rokem 2019 klesla. Tento sektor už teď v krizi je a v už teď se tam dají nakupovat firmy za velmi zajímavých podmínek.

Když jste na jaře fond Jet 3 otvírali, říkal jste, že se chcete soustředit na investice do moderních nízkoemisních technologií. Jak trend ke snižování emisí ovlivní covid, válka a energetická krize?

My se chceme soustředit nejen na firmy postižené krizí, ale také na firmy, kterým krize přináší nové příležitosti. Už ve fondu Jet 2 máme firmy, které se zabývají moderní energetikou. Například naše podniky 2 JCP v Česku nebo Rockfin v Polsku se orientují na vodíkové technologie, hlavně ve spolupráci s velkými nadnárodními hráči. Nebo na technologie zachycování a ukládání CO2 (takzvané CCS – carbon capture storage) nebo cirkulární ekonomiku. Všechny tyto moderní energetické technologie nás zajímají a budou nás zajímat i v Jet 3, chtěli bychom je využívat ke spolupráci s našimi firmami z fondu Jet 2.

Vůbec nepochybujete o tom, že současná krize nezastaví přechod k nízkoemisním technologiím, k elektromobilitě, k vodíkovému hospodářství? Zatím zažívá v důsledku války nečekanou renesanci třeba fosilní uhlí…

Vůbec o tom nepochybuji, protože ten trend už je v chodu. Spolupracujeme s řadou firem z Velké Británie i z dalších evropských zemí, kde se tímto směrem tlačí. Jsme významnými subdodavateli firem, které v těch moderních technologiích podnikají.

Je to můj osobní názor, ale myslím, že tato krize bude jen krátkodobá. Přinesla řadu příležitostí, staví se tu tolik nových energetických zdrojů od terminálů na LNG přes technologie, které jsem jmenoval, že ono může brzy dojít k tomu, že budeme mít díky těmto zdrojům nadbytek energie. A že bude i nadbytek plynu, který se časem bude nahrazovat alternativami jako biometan, vodík a podobně. Krize může rychle skončit a energie může být časem levnější než dřív.

Když se podíváte na Evropu: Liší se přístup k novým technologiím a ke změně v průmyslu podle jednotlivých zemí?

Největším průkopníkem nových zelených technologií je sever Evropy, Velká Británie a dále Německo. Rakousko má hodně vodních zdrojů, takže do té změny tolik netlačí. Polsko se teď hodně soustředí na plyn, na bioplynové elektrárny.

Co Česko? Platí, že jsme montovna, soustředěná na tradiční výrobu? A že jsou zdejší průmyslníci konzervativnější než naši sousedé?

Já s tím hodnocením nesouhlasím. K tomu, že nejste montovnou, se musíte propracovat. My jsme v některých našich společnostech vyráběli na základě projektů, které nám do posledního šroubku zadala hotové zahraniční firma. Ale když s takovým partnerem spolupracujete delší dobu, dojdete do stavu, že si vás natolik cení, že vám dá projekt, který už dodělává vaše konstrukce. Dostanete se pak na úplně jinou úroveň přidané hodnoty. Podle mne se všechny firmy, které jsou montovnou, mohou dostat na tuto vyšší úroveň, ale musí se o to zasloužit jejich management.

A pak tu jsou firmy, které u nás nově vznikají. I Jet Investment má českou firmu, která má vlastní výrobek a exportuje ho do 40 zemí. A takových firem tu je spousta, od Linetu po Rohlík.

Adaptuje se český průmysl dostatečně na změny v energetice, dopravě i samotné průmyslové výrobě, které mají přijít velmi brzy?

Firmy buď zaniknou, nebo se adaptují, jiná cesta není. Vždycky záleží na tom, kdo firmu vlastní a řídí. I firma, která dnes vyrábí komponenty pro spalovací motory aut, se může přeorientovat na jiné zákazníky a dál ve výrobě pokračovat, protože spalovací motory s rokem 2035 neskončí.

My máme v Rakousku firmu Hoeckle, která vyrábí klikové hřídele, ale dnes je dělá pro zařízení na volnočasové aktivity, zemědělskou techniku nebo vysokovýkonné motory. Takovou firmu na elektromobilitu neadaptujete, musí si najít nové uplatnění. Záleží na tom, jak si s tím management poradí.

Jak je na tom Česko s podílem perspektivních firem, které se snáz uplatní v měnícím se světě?

I v Německu, kde jsme hodně aktivní, je spousta firem, které bychom nazvali montovnami. Sice jsou více robotizované, protože je tam pracovní síla dražší, ale není to tak, že u sousedů jsou jen high-tech firmy. Určitě jsou země jako Švýcarsko, které je v té změně mnohem dál, ale tamní firmy se zase nedají kupovat za rozumné peníze.

Není tedy podle vás pravda, že je česká ekonomika příliš konzervativní?

Souhlasím, že vyšší počet českých firem je méně technologicky vybaven, než jsou firmy třeba v Německu. Ale ekonomický tlak a snaha se udržet na trhu musí přimět management nebo majitele k tomu, aby je předělali tak, aby byly konkurenceschopné. Je to evoluce, vývoj. Postavit high-tech firmu jen proto, že je to in, nedává smysl, protože to je spojeno s vysokými náklady a ty se musí vrátit. Modernizovat je třeba ve správný čas.

Budou tedy vaše hlavní akvizice pro Jet 3 pocházet z Česka?

Bude to Česko, Slovensko, hodně se díváme na Polsko, což je velký trh a jsou tam firmy, které velikostně odpovídají našim požadavkům. A pak to bude samozřejmě Německo a Rakousko. Česko nás zajímá nejvíc, přestože jsme dnes už mezinárodní firma, vždycky to pro nás bude cíl číslo jedna. Jen tu dnes není tolik příležitostí, které by nám vyhovovaly co do velikosti.