V Moravskoslezském kraji by mohly být až čtyři malé reaktory, říká hejtman

Moravskoslezský kraj ještě před rokem řešil přechod místní energetiky a průmyslu z tradičního uhlí na plyn. Jediné černouhelné doly v zemi, státem kontrolovaná firma OKD, měly podle původních plánů definitivně ukončit těžbu už letos. Energetická krize však situaci mění.

Má kraj zajištěné pro příští rok dodávky elektřinu a plynu?

Měli jsme problém hlavně s plynem, který se na burze nějakou dobu prakticky neprodával. Teď se to zlepšilo, takže jsme se v pondělí rozhodli, že plyn nakoupíme. Celkově za energie náš kraj zaplatí asi 998 milionů korun. Dvakrát víc než letos, ale polovinu toho, co bychom platili, kdyby vláda ceny nezastropovala. Bez zastropování by nám náklady na energie stouply meziročně na čtyřnásobek.

Co pro vás půlmiliarda výdajů na energie navíc znamená?

Museli jsme odložit některé plánované investice, například opravy silnic. Omezujeme dotační programy, plánované nákupy… Peníze nám samozřejmě chybí, ale nebude to nic dramatického.

Bylo to právě ostré prohlášení Asociace krajů, tedy vás hejtmanů, které koncem srpna vládu vyzvalo k zásahu proti drahým energiím. Chtěli jste zavedení cenových stropů a státního obchodníka pro nákup elektřiny. Jak jste s reakcí vlády spokojeni?

Troufám si říct, že to prohlášení byl první počin, který vládou nějak pohnul.

On vládou jistě pohnul také srpnový vývoj na burzách, kde se tehdy ceny dostaly na dříve nemyslitelné rekordy.

Jistě, burza k tomu směřovala delší dobu. My jsme ten růst v srpnu velmi bedlivě sledovali. Nakonec jsme se rozhodli v té době nakoupit elektřinu pro Moravskoslezský kraj alespoň na půl roku, abychom měli nějakou jistotu. Nakupovali jsme dráž, než na kolik vláda nakonec ceny zastropovala. A některé jiné kraje ani neměly šanci energie nakoupit, protože neměly vůbec žádné nabídky.

Takže vláda zasáhla nakonec správně?

Problém je, že řešení přišlo pozdě. Velmi mě překvapilo, když jsem slyšel náměstka ministra průmyslu a obchodu Petra Třešňáka říkat, že opatření měli nachystané delší dobu. Moc tomu nevěřím, bylo vidět, že to dávali dohromady na poslední chvíli. Opakovaně se prokazuje, že vláda je vždy krok za tím, co potřebuje udělat. Sportovní terminologií jsou vždycky pozdě u míče. Nese to nepříjemnosti. Ono se se zákrokem tak dlouho čekalo, až je většina energie na příští rok vyprodaná. Takže už nebylo možné zastropovat cenu u výrobců, což by bylo jednodušší.

To je taky důvod, proč vláda nenakoupí levnější elektřinu přímo od výrobců přes státního obchodníka, který by ji mohl prodávat za nižší cenu státnímu sektoru. Což jste vy hejtmani požadovali.

Ano, kdyby se to udělalo už na jaře, mohl stát nakoupit elektřinu levněji a nemusel teď složitě kompenzovat ztráty obchodníků a řešit to nasazením mimořádné daně (windfall tax), která je navíc navrhovaná dost nešikovně.

Proč považujete nastavení daně z mimořádných zisků za nešikovné?

Je hloupé vybírat a přerozdělovat peníze, pokud jste mohli ceny zastropovat při nákupu. Zase je vláda o krok pozadu. Druhá věc je, koho do windfall tax zahrnout. Proč třeba jen šest velkých bank, a ne ostatní banky. To zavání diskriminací.

Ale ten hlavní problém je, že vláda neřeší dopad drahých cen na velkoodběratele. Těm slibuje náklady na energie kompenzovat, ale obávám se, že nachystaných 30 miliard korun na to nebude stačit. Jen jediný podnik u nás, Třinecké železárny, budou podle toho, co mi říkal jejich ředitel, potřebovat osm miliard korun. Bude velký problém udržet nad vodou velké podniky. Přitom pokud se začnou potápět velcí zaměstnavatelé, je to, jako by se potopila letadlová loď.

Jak jsou na tom velké průmyslové firmy v Moravskoslezském kraji?

Některé jsou proti zdražení zajištěné, některé si pořizují například kotle na lehké topné oleje, aby ušetřily za plyn. Ale to se nedá udělat třeba v ocelárnách. Drahé energie dopadají na všechny.

Jistě, ale řada podniků doteď velmi slušně vydělávala. Měly možnost tvořit rezervy, investovat do úspor nebo do těch zmiňovaných náhrad plynových kotelen. Předpokládám, že ne všechny firmy jsou existenčně ohrožené.

V některých případech to tak je. Ale řada podnikatelů státní pomoc opravdu potřebuje a stěžují si, že je nedostatečná a navíc nešikovně technicky provedená. Nejhorší ale je, že firmy, které dnes domlouvají zakázky na příští rok, vůbec nevědí, jak mají kalkulovat cenu. Problém není jen o tom, jestli budou, nebo nebudou mít zisk, ale jestli jsou vůbec schopné plánovat náklady. Kromě toho firmy začínají narážet na to, že v Německu vláda slíbila poskytnout na podporu podniků 200 miliard eur. Tomu tady vůbec nejsou schopné konkurovat.

Hrozí u vás ve větším počtu krachy kvůli drahým energiím?

Větší riziko se určitě týká ocelářské branže a těžkého průmyslu obecně. U řady firem hrozí nejen, že budou muset omezovat výrobu a propouštět, ale rovnou zavřít. To se týká třeba skláren, i od nás už jedna firma přesunula výrobu do Polska.

Bude těžké umístit propouštěné zaměstnance na pracovním trhu? Nezaměstnanost je u vás sice nadprůměrná, ale pořád relativně nízká.

Míra nezaměstnanosti je u nás nyní 4,9 procenta. V evropském srovnání je skutečně nízká. Přesto může být problém najít pro propouštěné zaměstnance obratem nové uplatnění. Když s vládním programem podpory průmyslu pozdě vystartujeme, bude těžké to pak dohnat. Musí se najít cesta k pomoci velkým podnikům.

I za cenu ještě horšího záseku do státního rozpočtu?

Obávám se, že se nakonec stejně nevyhneme zvýšení daní. Máte dvě varianty: buď firmám pomůžete, nebo je necháte padnout.

Ale pád každého velkého podniku u nás znamená tak 40 tisíc nezaměstnaných, zruší se tisícovky přímých pracovních míst a další desetitisíce v navazujících firmách. Bude tu velký sociální problém a pak je třeba spočítat, co je pro stát výhodnější. A druhá věc – domácí výrobu oceli potřebujeme.

Moravskoslezský kraj v minulých letech kvůli čistotě ovzduší plynofikoval hromadnou dopravu. Jak teď dopravci zvládají drahý plyn?

Je to velký problém. Podíl plynofikace u nás je vysoký. Město Ostrava jezdí výhradně na plyn a elektřinu. A pro kraj jezdí na plyn tak tři čtvrtiny autobusů. Nízké emise jsme dávali jako podmínku ve výběrových řízeních.

Tlak na ekologii teď dostal dopravce do potíží, takže jim pomáháme. Běžně to chodí tak, že nám dopravci vždy po roce vyúčtují náklady a my jim podle toho platíme. Ale teď někteří nejsou schopni celý rok sami zvládnout, takže jim musíme částečně platit předem. Od března k dnešnímu dni jsme vydali zhruba 117 milionů korun jako zálohový příplatek dopravcům. Předpokládáme, že by se toto číslo mohlo do konce roku vyšplhat na nějakých 150 milionů. Teď jednáme o tom, jak to bude s finanční výpomocí pro dopravce v dalším období.

Je plynová veřejná doprava do budoucna ve velkém rozsahu udržitelná?

K dieselu bych se už nevracel. Ani u něj nevíte, co budou dělat ceny. Spoléháme spíš na vodík, máme vypsaná výběrová řízení na vodíkové autobusy, stejně jako město Ostrava.

Kdy se mají vodíkové autobusy u vás nasazovat?

Myslím, že vodíková autobusová veřejná doprava v Moravskoslezském kraji by se mohla rozjet už kolem roku 2025.

Bude už dostupný zelený vodík vyráběný z přebytků obnovitelných elektráren?

Pro začátek půjde o to, mít jakýkoliv vodík. Vodík můžete mít zelený (vyrábí se elektrolýzou ze solární nebo větrné elektřiny), nebo šedý (vyráběný ze zemního plynu). Ze začátku jistě nepůjde jen o zelený vodík. Ale vodíku z plynu je dostatek, vyrábí se i u nás v chemičce Borsodchem. Záležet bude spíš na tom, jak se bude stavět vodíková infrastruktura. V Ostravě máme sice dnes už první veřejnou plnicí stanici na vodík pro auta, ale ta je spíš experimentální. Jinak u nás infrastruktura pro vodík není. Vodíková auta už dělají Toyota a Hyundai, jistě do toho půjdou i další automobilky. Ale to, jak se bude vodíková doprava vyvíjet, záleží na infrastruktuře.

Jak se s krizí vyrovnává teplárenství? Hrozí v Moravskoslezském kraji výrazné zdražování tepla?

U nás je 400 tisíc odběratelů centrálně rozváděného tepla vyráběného z uhlí. Je to jeden z důvodů, proč jsme žádali vládu, aby nespěchala s definitivním uzavřením dolů OKD. Máme tu pořád šest milionů tun uhlí, které by mělo kraji stačit, pokud se vytěží. Polovinu mohou použít ocelářské firmy a polovina by měla sloužit pro vytápění.

Těžba v OKD měla původně skončit už letos, teď se mluví o posunu i k roku 2025. Jak dlouho by podle vás kraj uhlí potřeboval?

Teplárny potřebují, aby bylo dostupné do roku 2027. Budou postupně přecházet na plyn, do té doby chtěly využívat dovážené uhlí. Jenomže to teď není, dovoz je problematický kvůli ukončení dodávek z Ruska. Poláci, kteří ho dováželi, teď potřebují své uhlí pro vlastní potřebu, vývoz polského uhlí k nám bude nižší. Proto tak tlačíme na soběstačnost z OKD.

Neupustí teplárny od přechodu na plyn?

Dle mého názoru se teplárny bez plynu neobejdou. Alespoň dočasně. Do budoucna uvažujeme pro výrobu tepla i elektřiny o využití malých jaderných reaktorů. Jednal jsem už s americkou delegací, v níž byli zástupci několika energetických institucí a Idaho National Labs (centrum pro vývoj energetických technologií, které chystá instalaci malého jaderného reaktoru společnosti NuScale, pozn. red.).

Malé reaktory by se mohly umístit v lokalitách, kde se dnes vyrábí teplo. Máme vytipované tři – v Třebovicích, v Dětmarovicích u Karviné a v Blahutovicích na Novojičínsku. Čtvrtý malý reaktor by mohl být v Třinci pro potřeby Třineckých železáren.

Zatím jsou ale malé modulární reaktory v plenkách, chybí k nim i legislativa. Záležet bude samozřejmě i na společnosti Veolia, která je u nás hlavním dodavatelem tepla, případně na Třineckých železárnách. Předpokládám, že se s malými reaktory dá reálně počítat někdy před rokem 2040. Musíme překlenout vakuum mezi koncem těžby uhlí a jejich nástupem.

Do kdy by se mohlo na Karvinsku těžit?

Tady je vytěžitelných, pokud vím, asi 16 milionů tun uhlí. Státní podnik Diamo teď zpracovával podrobnou analýzu vytěžitelných zásob, jejich zpráva jde na vládu, na ní bude další rozhodování. Pokud by se těžba měla prodloužit, znamenalo by to ale miliardové náklady na přípravu.

Kolik uhlí samotný region potřebuje?

Asi dva miliony tun ročně, část pro regionální energetiku, část pro ocelárny. OKD dnes už tolik netěží, část uhlí se k nám proto musí dovážet. Potenciál další těžby u nás se musí posoudit i podle ekonomiky. Zatím pořád platí oficiální termín ukončení v roce 2023, Veolia by byla ráda za těžbu do roku 2027. Ale je to o investicích, které budou v miliardách. Záleží na mnoha faktorech – na ceně uhlí, ceně plynu…

V našem regionu je pořád pod zemí 260 milionů tun uhlí, které by se teoreticky mohlo využívat. Část zásob je definitivně odepsaná, ale část se pořád vytěžit dá, pokud to bude mít smysl. Uhlí představuje jeden z mála surovinových zdrojů, které máme. Jeho nevýhodou je samozřejmě vliv na znečištění při spalování. Je třeba to vše zvážit. Tlačíme na to, aby vláda přijala nějaké rozhodnutí, aby se případně nedělaly nevratné útlumové kroky.

Změní podle vás energetická krize postoj Evropanů k uhlí?

Ne, nezmění. Dnes jsme v krizovém stavu, vyvolaném zastavením dodávek plynu i uhlí z Ruska. Musíme tento výpadek něčím nahradit a možností je náhrada uhlím, které je v OKD stále ještě možné těžit. Do budoucna je ale uhlí neperspektivní.

Kromě toho osobně myslím, že je černé uhlí příliš cenná surovina na spalování. Pokud bychom měli dál těžit, pak je lepší ho využít na chemické zpracování, pro ocelářství, kde je těžko nahraditelné. Případné prodloužení těžby bereme jako dočasné řešení, které by mělo pomoci překlenout dobu, kdy se vyjasní, co s energetikou dál.