Konec války české zbrojaře nezasáhne. Bude třeba doplnit sklady, říká výrobce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přestože většina produkce českých zbrojovek směřuje do zahraničí, jejich významným zákazníkem jsou i domácí ozbrojené složky. Jak uvádí nová studie poradenské společnosti EY, ze všech smluv, které vloni Ministerstvo obrany uzavřelo, jich 96 % bylo s českými firmami. Tyto zakázky ovšem představovaly pouze přibližně 23 % celkové hodnoty všech kontraktů. „Domácí zbrojovky by tuto hodnotu chtěly zvýšit,“ říká šéf sekce obranného průmyslu Hospodářské komory a místopředseda dozorčí rady společnosti Colt CZ Group Lubomír Kovařík.

V současnosti se podíl českých firem na hodnotě armádních zakázek pohybuje kolem 23 procent. Jak by se měl podle vás zvýšit?

Ze strany Ministerstva obrany došlo k velkému posunu ohledně způsobu zapojení českého obranného průmyslu a naší snahou je, abychom se z podílu 23 procent dostali ke 40 procentům. Ne vždy se samozřejmě dostaneme na 100 procent, to je jasné. Když bude mít česká armáda nejlepší stíhací letouny nejnovější generace, které se nevyrábí v České republice, primárním kontraktorem nemůže pochopitelně být česká firma.

Jak tedy chcete docílit 40procentního podílu českých firem na armádních zakázkách?

Naší snahou je spolupracovat s resortem Ministerstva obrany tak, abychom se těm 40 procentům přiblížili. Za sebe musím tuto spolupráci za poslední čtyři roky hodnotit velmi pozitivně, protože vnímám snahu a tlak ministerstva na zapojování českých firem, což je super.

Česká republika vzhledem k rostoucím výdajům na obranu nakupuje často drahou a špičkovou techniku, jako například zmíněné stíhací letouny. Kdy očekáváte, že by české firmy mohly 40procentního podílu dosáhnout?

Například u švédských pásových vozidel CV90 už je 40procentní zapojení českých firem podmínkou. Maximální zapojení domácího průmyslu je velký úkol i pro další vládu, která vzejde z letošních parlamentních voleb. Musím ale znovu říct, že snaha Ministerstva obrany začleňovat české firmy je poměrně výrazná.

České zbrojovky si často stěžovaly na potíže s bankovním financováním. Zlepšil se přístup firem k úvěrům?

V sekci obranného průmyslu Hospodářské komory v současné době nevnímáme problémy s financováním ze strany komerčních bank. Bavíme se nyní o tom, jak můžeme ve spolupráci se státem, konkrétně s Exportní garanční a pojišťovací společností, Českou exportní bankou a Národní rozvojovou bankou zvyšovat finanční nástroje v jednotlivých případech, které jsou v daných destinacích v souladu se strategickými zájmy státu.

Jak by se tyto nástroje měly změnit?

Chtěli bychom třeba zvýšit limity, které mají zmíněné státní instituce pro jednotlivé země. Může to být například Vietnam nebo Keňa či jiné země. Jde o to, že pokud stát řekne, že jsou to strategická teritoria, kde bude podporovat české firmy, protože je to ze zahraničně-politického hlediska pro Českou republiku žádoucí, tak aby měl stát možnost navýšit limity pro jednotlivé země tak, aby mohl českým firmám vycházet vstříc.

Podle studie EY brání rozvoji českého obranného průmyslu absence jasně definované obranné strategie. V čem je to pro vás problém?

To je trochu jinak. Národní bezpečnostní strategie a navazující armádní koncepce se v reakci na vývoj v Evropě i jinde ve světě mění. Loni zároveň došlo v rámci NATO k navýšení požadavků na schopnosti Armády České republiky o 30 až 40 procent. Pro nás je to prostor, o kterém můžeme s resortem Ministerstva obrany a s armádou diskutovat, kde vidí české firmy svůj potenciál.

Požadavky na obranné výdaje stále rostou, americký prezident Donald Trump mluví dokonce o pěti procentech HDP. Nehrozí armádním nákupům kvůli tomuto vývoji bezkoncepčnost?

Vycházíme z toho, že armáda v drtivé většině případů přesně ví, kam chce směřovat, a  reaguje na to, co a jak se děje. Myslím si naopak, že i tak těch peněz bude málo, protože jedním z výsledků analýzy EY je i zjištění, že je armáda dlouhodobě podfinancována.

Analýza mluví o kumulovaném investičním deficitu ve výši 36 miliard eur, tedy přes 900 miliard korun. Nehrozí tedy bezhlavé utrácení?

To určitě ne. Spíš jde o to, že výdaje na úrovni 2 procent HDP bychom měli vnímat jako minimální hranici a 5 procent už je relativně velký požadavek. Než abychom se bavili o 2, 3 nebo 4 procentech HDP, bavme se o tom, v jakém čase by armáda mohla tuto podinvestovanost začít snižovat, a jestli to budou 2, 3 nebo 3,5 procenta, to už je jedno.

Jakou roli v tom může sehrát obranný průmysl?

Jde o to si říct, jakým směrem se máme vyvíjet. Na koncepčních dokumentech se pracuje, za to je třeba armádu pochválit, a na to budou navazovat koncepce, jakým způsobem to mohou podpořit české firmy.

Jak to mohou podpořit?

My říkáme, pojďme se s uživateli, s armádou, ale i s ostatními ozbrojenými složkami a bezpečnostními sbory bavit o tom, jakým způsobem můžeme kapacity českého obranného sektoru více propojovat už ve fázi výzkumu a vývoje. Měli bychom hledat společné projekty, kdy armáda, policie i celníci definují směr a české firmy k tomu využijí své výzkumné a vývojové kapacity.

Studie uvádí, že do obranného průmyslu směřuje méně než jedno procento z celkových výdajů na výzkum a vývoj. Není to málo?

Ano, je tady bezesporu velký prostor pro zlepšení.

Před dvaceti lety se říkalo, že by se armáda měla specializovat na boj s chemickými a biologickými zbraněmi, na polní nemocnice a podobně. Proč se z Česka ale od té doby stal přední výrobce ručních zbraní a také muniční velmoc?

To je pravda, ale Česká republika je silná v celé řadě dalších věcí. Můžeme se bavit o malorážní munici, o ručních palných zbraních, o leteckých motorech, dronech, radarech, cvičných letadlech a řadě dalších produktů. To jsou všechno věci s vysokou přidanou hodnotou a vysokým podílem výzkumu a vývoje a Česká republika v nich patří mezi evropskou špičku.

Export českých zbrojovek vzrostl mezi lety 2021 a 2023 o 350 procent, firmám dramaticky roste obrat i zisk. Konflikt na Ukrajině ale - doufejme - brzy skončí. Nevypěstoval si tuzemský obranný průmysl závislost na dodávkách na Ukrajinu?

Také doufám, že ukrajinský konflikt bude velmi brzo ukončen. Pokud se ptáte na to, jestli po ukončení konfliktu na Ukrajině dojde ke snížení výroby, já si to nemyslím. Za prvé, hovořili jsme o tom, že česká armáda je podinvestovaná a je potřeba, aby český obranný průmysl participoval na jejím rozvoji.

Ukrajina zároveň ukazuje, že všem státům, armádám i firmám chyběly skladové zásoby. Firmy to ale nezasáhne, protože se budou doplňovat skladové zásoby armád a bude se investovat do vývoje nových produktů, třeba prostředků elektronického boje, dronů a podobně. Tam jsou obrovské možnosti, v nichž se mohou české firmy uplatnit.