Konečné stropy cen elektřiny a plynu nejsou jasné. Hrozí růst cen služeb

Vláda oznámila zastropování cen energií na úrovni šest korun za kilowatthodinu elektřiny a tři koruny za kilowatthodinu plynu. V obou případech ale nejde o celkovou cenu, kterou spotřebitel zaplatí.

Limit se týká pouze samotné komodity. Celková zákaznická cena zahrnuje kromě toho také platbu za distribuční služby, jejichž maximální výši určuje každoročně Energetický regulační úřad. A výše tzv. regulované složky na rok 2023 stále není jasná.

Cena doprovodných služeb roste podobně jako cena samotných komodit. Jen státní firmě ČEPS, která hlídá stabilitu v rozvodné síti, stoupnou letos náklady na takzvané systémové služby z loňských šesti miliard korunu na zhruba 20 miliard. Pokud se růst přenese na zákazníky, stoupne jim celková platba za energie výrazně nad vládní limit.

„Regulované platby stále počítáme, ještě nemáme konečná čísla. Ale už teď můžu říct, že tam jsou položky, které významně ovlivňují navýšení. Zejména systémové služby a ztráty za dodávky v distribuci,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys člen Rady ERÚ Petr Kusý.

Proč zdražují služby spojené s dodávkou energií?

Výrobci nemají povinnost energie pro tyto služby nabízet. Můžou je prodat na burze a tam si vydělat víc. Proto i ceny za tyto služby raketově rostou.

Silovou elektřinu či plyn sice vláda zastropovala, cenový strop je ale výrazně vyšší než to, na co byli zákazníci dříve zvyklí. Zdraží i regulované složky celkové ceny?

My se snažíme, aby i část regulované složky byla pokryta kompenzacemi, které vláda připravuje. Pokud by se to nepodařilo, můžou být i tady nárůsty ceny poměrně dramatické.

Znamená to, že i přes oznámený cenový strop spotřebitelé stále nemohou vědět, kolik budou celkově za energie platit?

Limity tři koruny pro plyn a šest korun pro elektřinu se vztahují jen na komoditní část ceny, tu tržní, silovou. Řekněme si upřímně, že zákazníci tomu úplně nemusí rozumět, pokud neuvidí na faktuře konečné číslo.

O to my se teď právě snažíme, jednak aby byla jasně vidět celková cena a jednak aby se v kompenzacích pokryly i náklady na systémové služby nebo na ztráty distribuční soustavy.

Na jaké celkové ceny se tedy máme připravit?

Dokud nebudeme vědět, jak dopadnou ty kompenzace, je to velmi obtížné říct.

U elektřiny vláda slíbila celkovou výši platby mezi sedmi až deseti korunami za kilowatthodinu. Vejdete se nakonec do tohoto rozmezí?

Může to směřovat k těmto hodnotám. Ale pokud kompenzace nedopadnou pro regulovaný sektor dobře, můžeme se dostat i výše.

Na co se máme připravit u plynu?

Tam je situace podobná minimálně na úrovni ztrát v distribučních soustavách, které vznikají technicky. Distributoři musí nakupovat energii pro vyrovnání systému. Můžeme se celkově dostat někam k sedmi korunám za kilowatthodinu plynu, ale pokud nebudou zastropované i regulované ceny, můžeme být i daleko výše, třeba u dvojnásobku.

Opatření, která vláda oznámila, jsou zatím přijatá na rok. Čekáte, že regulace formou cenových stropů bude pokračovat i v dalších letech?

Já jsem sice regulátor, ale regulace nemám rád. Tady nicméně chápu vládu, že k tomuto kroku přistoupila, protože situace byla neúnosná. A je podle mne správné, že je to jen na určitou dobu, protože jinak na tom bude státní rozpočet velmi krvácet. Rád bych, aby se situace co nejdříve vrátila do normálu. V ideálním případě, aby třeba v průběhu roku vláda řekla novým nařízením, že se situace uklidnila a ty stropy ruší. Ale můžou být ještě jakékoliv varianty.

Záleží hlavně na tom, jestli bude pokračovat válka na Ukrajině?

Nejenom válka na Ukrajině, ale třeba i rozvoj nových zdrojů. Je celá řada faktorů, které tuto situaci zavinily. Válka tu kanonádu negativního vývoje a vysokých cen spustila, ale odborníci v našich kruzích dlouhodobě říkají, že v energetice chybí zdroje. Pokud se k tomu ještě navíc třeba ve Francii vypne část jaderných elektráren a k tomu se přidají další negativní vlivy, pak to zákonitě vede k situaci, jakou tu dnes máme.

Zkuste mi prosím vysvětlit jednu záhadu: Na příští rok má náš největší výrobce elektřiny ČEZ prodanou většinu produkce za něco přes 100 eur za MWh. Vládní strop silové elektřiny ale odpovídá zhruba dvojnásobku ceny. Kde se ztrácí a u koho končí ta zbývající stovka eur za megawatthodinu? Někdo musí výrazně vydělávat na tom, že od ČEZu nakoupí relativně levně (i přesto má ČEZ obrovský zisk), ale pak prodává místním obchodníkům s mastnou přirážkou…

Otázce rozumím. Nicméně ta situace nejde jednoduše popsat. Musíme se podívat na celý řetězec účastníků trhu, kteří na něm participují. A zároveň existuje burza, která funguje na nějakých pravidlech. Zákazníci na tom systému dlouho vydělávali, nikdo to neřešil. Dneska, když je situace opačná, tak se to nelíbí.

Chápu, ale ptám se vás jako zástupce úřadu, který dohlíží na energetický trh: Kdo vydělává na tom, že od ČEZ nakupuje elektřinu za něco přes 100 eur na MWh? Zdá se, že obchodníci, kteří dodávají českým spotřebitelům, to nejsou.

Rozumím otázce, ale musíme si znovu uvědomit, co regulátor může dělat. Regulátor byl odjakživa nastaven na to, aby reguloval monopolní činnosti. Já si velmi dobře pamatuju diskuse při nastavování liberalizace trhu, kdy všichni říkali: „Proboha, hlavně nesahejte na trh, ten všechno vyřeší!“ Tam, kde trh není, kde jsou monopolní činnosti jako distribuce, přenos a podobně, tam by firmy přirozeně inklinovaly ke zvyšování cen, protože nemají konkurenci. Tam dává dohled smysl. Ale u obchodních vztahů, tam víceméně nemá regulátor nikde v Evropě žádné možnosti.

Chápu, že obchod nemůžete regulovat. Ale jako regulátor do něj alespoň vidíte, ne? Nebo je tu nějaký jiný subjekt, který má přehled o celém řetězci prodejů a nákupů energií?

Nemá. Protože původně ani politici při nastavování zákonů nechtěli, aby do toho někdo viděl. Způsob stanovování cen je dán nákupní strategií jednotlivých obchodníků. Každý obchodník svou strategii tají. A díky ní vydělává. S ním vydělávali v době levných energií i zákazníci. Do nákupních strategií nikdo nemůže v současné době zasahovat, ani my po několika novelách energetického zákona.

Jedním z úkolů, které vám teď přibudou, bude dohled nad tím, zda si obchodníci nenárokují od státu neoprávněné kompenzace za ztráty, které jim mohou vznikat nařízenými cenovými stropy. Pokud máte tuto roli plnit, musíte obchodníkům vidět pod ruce, ne?

Ano, ale to je velmi čerstvá věc, kontrola kompenzací ERÚ přibyla na základě poslední novely energetického zákona. Budeme se tím teď intenzivně zabývat.

Kontrolovat náklady a ceny obchodníků bude složité. Posiluje kvůli tomu Energetický regulační úřad personálně?

To je dobrý dotaz. To je přesně ten problém. Tady jsou desítky aktivních obchodníků. Každý má svou strategii, své tarify, své produkty. A u každého produktu by se měly vyhodnocovat náklady související s cenovým stropem. Myslím, že by se před tím měl udělat nějaký audit. Aby ty kompenzace pro obchodníky byly podpořeny nějakým kulatým razítkem, když to zjednodušeně řeknu.

Ale k otázce: my nijak personálně neposilujeme. Musím přiznat, že jsme i trošku nervózní z toho, že nám přibývá celá řada nových úkolů. Od nedávno zavedené regulace cen dodavatelů poslední instance přes regulaci zásobníků plynu od prvního dubna příštího roku. K tomu teď přišla skoro během týdne tato povinnost. Bude to trochu výzva.

Vy jste přímo u toho, když se opatření na ochranu spotřebitelů na českém trhu rodí. Jak ty práce probíhají? Vypadá to, že se vláda probudila až koncem srpna, když vyletěly ceny elektřiny na burzách na úroveň kolem tisíce eur za MWh a na Václavském náměstí v Praze proběhla velká protestní demonstrace.

Když mám říct osobní zkušenost, pro nás to začalo vlastně už po pádu Bohemia Energy loni v říjnu. V té době byl ERÚ osočován za to, co dělal, nebo nedělal. Pak tu bylo 900 tisíc zákazníků v tzv. režimu dodavatele poslední instance (dočasně „spadli“ pod náhradního dodavatele, pozn. red.), začaly raketově růst ceny, začala se příprava na úsporný tarif. Ceny pořád neklesaly, ale my jsme nebyli zvaní na všechna jednání. Až v poslední době to daleko víc akceleruje, na opatřeních ohledně energií se pracuje i o víkendech.

Slyšela jsem, že to probíhá velmi hekticky právě proto, že to vláda začala řešit pozdě. Že členové pracovních týmů řízených Úřadem vlády spí třeba čtyři hodiny denně. Nehrozí, že kvůli spěchu bude systém špatně nastavený, že v tak překotném tempu není možné ošetřit všechna rizika?

Tak je to samozřejmě naprosto reálná situace. Když se ohlédnete zpátky, od pádu Bohemia Energy se tu střílí jedna novela energetického zákona za druhou, chyby se vychytávají postupně, když se zjistí, že něco úplně nefunguje, tak se to předělává. Já z toho upřímně řečeno mám trochu obavu, dělat věci na poslední chvíli se nevyplácí. Ale zároveň mám vždycky pocit, že se aktuálně řeší i věc, která třeba může chvíli počkat. A neřeší se příčina problému.

Pojďme k úspornému tarifu. Vláda už přiznala, že ten při současném vývoji ztrácí smysl, takže se použije jen jeho část – letos domácnosti dostanou dotaci ve výši dvou nebo 3,5 tisíce korun, od příštího roku má být pomoc z úsporného tarifu cílena jen na takzvané zranitelné zákazníky. Kdo bude zranitelný zákazník?

Jak se to připravuje, nevím. Ta definice je složitá, už jsme se o tom bavili v minulosti, psali jsme o tom s kolegyní článek. Nicméně to u nás nikdy nebylo téma. Energie byly extra levné, takže se téma energetické chudoby nebo zranitelného zákazníka nebralo v potaz. Dnes nám ta definice chybí.

My jsme na to narazili už loni před Vánoci u klientů, kteří byli po pádu Bohemia Energy v režimu dodavatelů poslední instance. Byl to obrovský cenový nápor, někteří zákazníci byli z toho v šoku, někteří nové vysoké zálohy neplatili. A přišli dodavatelé poslední instance, že je budou odpojovat. My jsme s nimi vedli strašně dlouho debatu. Ani se to nijak mediálně nešířilo, ale podařilo se je přesvědčit, aby lidi neodpojovali před Vánocemi. Už tam bylo vidět, že chybí definice zranitelného zákazníka, u kterého by bylo jasné, že ho dodavatel nesmí odpojit. Dneska to pořád není, ale uvidíme, jak se to vyvine dál.

V řadě států je kategorie zranitelných zákazníků určena zákony. Kdo tam zpravidla spadá?

On je to spíš problém sociálního systému než energetiky. Chudoba se může projevovat i v jiných sektorech. Jde o to vydefinovat, jestli má zákazník na potraviny, na léky, kolik vydá za bydlení. A pokud tyto výdaje překročí únosnou mez a zákazník by neměl na energie, bude označen jako zákazník zranitelný, který se nesmí odpojit od dodávky. Tohle všechno si dovedu představit, ale zatím debaty o tom úplně nezačaly.

Cenové stropy u energií platí pro maloodběratele. Zaměstnavatelské asociace teď bojují za to, aby byly zavedeny i pro velké firmy, pro podniky. Dovedete si to představit?

Já si dovedu představit, že se strop může týkat oborů jako cihelny nebo sklárny. Produktů, které jsou velmi ohrožené a ohrožuje to obecně hospodářství České republiky. Ale aby to padalo na všechny fabriky nebo průmysl, to není správné. Myslím, že státní rozpočet by to nevydržel ani měsíc.

Jak krize dopadá na segment dodavatelů energií? Někteří z obchodníků odhadují, že z dnešních desítek hráčů může zbýt pět či šest největších a zbytek odejde z trhu. Pokud budou houfně krachovat, hrozilo by desítkám až stovkám tisíc lidí chráněných zatím staršími levnějšími kontrakty, že jim ze dne na den stoupne cena…

Situace není dobrá. Řada i velkých dodavatelů je v problémech. Riziko tady je, nicméně některé věci se podařily v novele energetického zákona. Jedna z nich je, že můžeme stanovovat i ceny dodavatelů poslední instance. To samozřejmě neznamená, že pokud by cena na trhu byla deset korun, že my cenu pro zákazníky stanovíme na dvě koruny. My jen sledujeme, aby marže a zisk nebyly extrémní, aby byly víceméně nulové, aby zákazníci platili jenom po nezbytně nutnou dobu cenu, za kterou dodavatel energii musí nakoupit.

Má stát nějak bránit masovým bankrotům obchodníků, nebo je má nechat osudu?

Osudu to úplně nechat nemůžeme. Pokud bychom to nechali padnout jako domino, bylo by to nezodpovědné. Nebo si musíme říct: dobře, necháme to padnout, ale máme záchrannou síť a máme nějaký plán B. Aby zákazníci neplatili najednou spotové ceny, ale měli dodávku například od nějakého státního obchodníka. Ale nemyslím, že je to téma, které se teď řeší aktuálně.

Objevují se teď při energetické krizi nějaké nové nekalé praktiky neseriózních obchodníků, kterými se snaží nějak ošálit spotřebitele?

V minulých letech byli často zmiňováni energetičtí šmejdi, ale tuto situaci krize vlastně vyřešila sama, dnes už jich zdaleka tolik není. Nicméně jsou nové nešvary, které se objevují přímo u dodavatelů. Máme řadu dotazů například od seniorů, kterým dodavatelé záměrně vypovídají smlouvy, aby je převedli na spotové ceny. Od takových zákazníků máme denně desítky, stovky telefonátů, takže jim radíme a pomáháme.

Tedy poraďte: co dělat, když má spotřebitel platný kontrakt se zafixovanou cenou, který končí až v příštích měsících? Nemůže mu ho dodavatel jednostranně vypovědět?

Je to tak. Za podmínky, že vám neoznámí změnu správně a včas, vaše fixace platí. A ještě bych dodal další radu: Hlavně čtěte všechny podklady, všechny dokument ke smlouvě a obchodní podmínky. U nás je v této oblasti bohužel velmi nízká gramotnost, jen nízké procento lidí energetice rozumí. Není se co divit, je to složité odvětví.