„Komu jsme tím prospěli? Jen se rozhází miliardy,“ kritizuje dotace zemědělec

„Proč máme sít hrách do pšenice? Proč zasejeme kukuřici o pět centimetrů jinde a je to špatně? Proč úředníci z roku na rok rozhodnou, že místo 40 procent patří mezi erozně ohrožené 90 procent našich pozemků?“

Otázky, na které Jiří Jeřábek s kolegy v družstvu v Dolním Újezdě nezná odpověď. A které ho naplňují nedůvěrou k vládní zemědělské politice. V rozhovoru pro SZ Byznys rozebírá zejména drobné detaily, které znepříjemňují každodenní život zemědělců, o nichž se na veřejnosti moc nemluví.

„Proč se na pozemcích ohrožených erozí musí pšenice ozimá pěstovat s půdoochrannou technologií? Vždyť je to vlastně tráva,“ kroutí hlavou zemědělec. Chystaná vyhláška podle něj znamená, že do pšenice musí například zasít jinou plodinu, aby se snížilo riziko, že bouřka půdu odplaví.

Družstvo má 540 malých vlastníků. Hospodaří na téměř deseti tisících hektarech v okolí Litomyšle. Na začátku 90. let dvacátého století se transformovalo z bývalého JZD. Věnuje se především chovu dojného skotu a rostlinné výrobě.

Jak byste zhodnotil současnou vládní a evropskou zemědělskou politiku?

Politika nemá nic společného s udržitelností a ekologizací zemědělství. Kdybych chtěl být ostrý, tak řeknu, že se to dělá jen od stolu a vítězí ideologie.

Můžete to vysvětlit?

Dám příklad. Snažíme se hospodařit, abychom neměli erozi. Používáme při pěstování kukuřice technologii strip-till (technika šetrného zpracování půdy, kdy mezery v prostoru vyplňují zbytky plodin z předešlé sklizně nebo meziplodiny, pozn. red.), kdy mezi řádky sejeme meziplodiny. Ministerstvo zemědělství se rozhodlo dotačně podpořit tzv. půdu zlepšující meziplodiny. Jenomže na seznam povolených plodin nezařadili třeba oves hřebílkatý, který má lepší protierozní funkci při pozdním setí než jiné plodiny.

Další příklad. Když po sklizni ječmene půdu podmítneme a chceme zasít meziplodinu, vzchází tam přirozeně výdrol. Aby meziplodina správně plnila svou funkci, musí být půda bez výdrolu. Jenomže ten podle vyhlášky nesmíme zlikvidovat chemickou cestou.

Celá pravidla Ministerstvo zemědělství napsalo v rychlosti. Snažili jsme se je připomínkovat, ale všechno bylo z jejich strany zamítnuto.

Stále ale vidíme, že na polích chybí krajinné prvky, remízky, meze…

Neplatí to rozhodně všude. Ale jsou oblasti, typicky třeba na jižní Moravě, které jsou na tom opravdu hůř a věnují se výlučně pěstování plodin. Pokud má být zemědělství rozmanité, musí mít živočišnou výrobu. My máme pět tisíc kusů skotu, pro který si sami vyrábíme krmení. Pěstujeme pícniny, jetele apod. Proto máme bohatý osevní postup, kdy se plodiny na stejném místě objeví za šest až devět let. Kvůli krmivům také pěstujeme kukuřici, ale do té vyséváme meziplodiny kvůli zmírnění rizika erozí. Meziplodiny, například svazenka nebo jetel, kvetou a zvyšují biodiverzitu. Myslím, že zemědělec, který točí tři plodiny, třeba pšenici, řepku a ječmen, se nechová správně.

Za bývalého ministra Miroslava Tomana sice došlo k povinnému snížení velikosti půdních bloků na 30 hektarů, ale stále je to ohromný kus pole, kde se dá pěstovat monokultura.

Je hloupost někomu diktovat velikost lánů. Podívejte se do Francie, tam máte fláky jako blázen. Ale tam, kde jsou víc kopce, jsou menší pozemky a rozmanitější krajina. Mezi bývalým západním a východním Německem je ve velikosti lánů také velký rozdíl a nikdo to neřeší. Stát by měl říct: Zajistěte půdu proti erozi, postarejte se o rozmanitost, ale kultura krajiny je na vás a udělejte si to, jak chcete.

Myslíte, že budou potom zemědělci sami od sebe sázet stromy, stavět meze, udržovat remízky?

Proč by neměli? My jsme pozemky rozdělili tak, aby technika po poli zbytečně nejezdila a neutužovala půdu. Pole máme rozdělené do bloků s biopásy kvůli zvýšení biodiverzity. Sejeme například slunečnici, svazenku, jetel.

Zemědělci budou muset kvůli novým protierozním pravidlům v roce 2025 zpřísnit své agrotechnické postupy. Mezi ohrožené pozemky budou spadat už dvě třetiny půdy v ČR. Co to pro vás znamená?

Bude to hrůza, spadnou do toho také pole, kde jsme v životě erozní případy neměli, a tam budeme muset plnit přísnější protierozní opatření. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, který takto pravidla nastavil, to podle nás vypočítal špatně. V našem podniku bylo reálně kolem 40 procent pozemků zasaženo erozemi. A najednou, s novým výpočtem, máme asi 90 procent erozně ohrožených pozemků. Bez eroze zůstalo jen 1200 hektarů z téměř deseti tisíc hektarů.

Prakticky to tedy pro vás znamená co?

Na žlutých pozemcích s nižším rizikem eroze je jednou z možných půdoochranných technologií setí kukuřice metodou strip-till. Technologie našich strojů, kterou jsme v poslední době pořídili za desítky milionů korun, umožňuje řepku, kukuřici a cukrovku vysévat do řádků po 50 centimetrech, trysky postřikovačů máme po 25 cm. Je to univerzálnější. Jenomže někdo rozhodl, že se musí sít maximálně v řádcích do 45 centimetrů. Nechápeme proč.

Znamená to prodražení výroby?

Ve výsledku technologie strip-till není o tolik dražší oproti konvenčnímu zemědělství. Ale problém vidíme u obyčejných plodin, jako je pšenice, ječmen, řepka a mák, protože pro tyto úzkořádkové plodiny budeme muset použít nějakou půdoochrannou technologii. Například sejeme ječmen do meziplodiny, ale už je to výraznější prodražení s nejistotou výnosů.

Proč se na pozemcích ohrožených erozí musí pšenice ozimá pěstovat s půdoochrannou technologií? Vždyť je to vlastně tráva. Pšenice je sama o sobě protierozní plodinou, je naseta nahusto. Ale my do ní kvůli vyhlášce musíme přesto zasít třeba pelušku jarní, která v zimě vymrzne. Taková pravidla nikde v zahraničí nejsou.

Proč by stát nastavoval pravidla, která vůbec nedávají smysl?

Chápu tato opatření třeba u řepky, seté v polovině srpna. Je to obrana proti případům, kdy se kompaktorem (pozn. redakce: stroj na urovnání půdy) úplně rozemele půda, do prašné půdy se zaseje řepka a půdu z pole spláchne do vesnice první srpnová bouřka. Ale proč chtít půdoochranné technologie u pšenice? To je absolutní nesmysl.

Souhlasíte s principem narovnání dotací tak, aby velké podniky měly nižší dotace než malé farmy?

Kdo je velký a kdo je malý? Máme 540 vlastníků, takže každý z nich má jen 17 hektarů.

Těžíte z výhod z objemu?

Z jakých výhod? Myslíte to, že dostaneme více za litr mléka než menší podnik?

Třeba. Zvýhodňování malých farem je principem, podle kterého se nastavuje politika v celé Evropské unii, není to český výmysl.

Podle nás dala vláda takzvanou redistribucí na prvních 150 hektarů šílenou částku dotací. Je to ujeté i z pohledu EU, kde je průměrná sazba redistribuce 12 procent. My máme 23 procent. Nechápu, proč ČR s tradičně velkými plochami a jinou strukturou zemědělství něco takového udělala? Komu jsme tím prospěli? Jen se rozhodí miliardy tam, kde se nic nevyrobí, jenom běhá stádo po pastvě. Ale 150 hektarů farmáře stejně většinou neuživí a musí ještě chodit do práce. Podívejte se, kolik podniků o velikosti několika tisíc hektarů, bylo v posledních letech na prodej. Utvořilo se tady asi deset obřích zemědělských skupin, které je skupují. Na farmách na prodej bývá sice i problém s generační obměnou, ale důvodem prodeje je také změna v dotační politice.

Podzimní kolo investičních dotací poprvé sleduje majetkovou propojenost. Znevýhodněny jsou podniky nad 2500 hektarů, tedy i vaše družstvo. Jak vás to poškodí?

Přijdeme tím o osm bodů a to má v celkovém hodnocení velkou váhu. Kvůli tomu na dotace nedosáhneme. Dotace vyčerpají malé farmy, ale kdo z nich postaví chlév za 120 milionů korun? Dovolit si to může jen střední nebo velký podnik. Máme stavět chlévy na deset krav?

V televizi běží reklama, že čokoláda Milka je vyrobená z mléka od stáda s maximálně šedesáti kravami. Nesmysl. Vždyť takto ani hospodařit nejde. Každá vesnice v Česku by musela mít takové vlastní stádo, aby si pokryla spotřebu mléka. A kdo bude zásobovat mlékem Prahu a ostatní města? Aby to dávalo ekonomický smysl, stádo dnes musí mít od 400 do 600 dojnic. Pro každou krávu potřebujete jeden hektar vypěstovaných plodin, a když je na pastvě, tak dokonce dva hektary.