Kolik má stát reklama? Nikdo neví, a tak se s ní podvádí, říká šéfka daňařů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Firmy „napříč republikou“ dál zkoušejí v účetnictví kouzlit s fakturami za reklamu a snižovat si tím svou daňovou povinnost, alespoň podle šéfky finanční správy Simony Hornochové. Ta říká, že jde o jeden z nejčastějších druhů daňových podvodů, kterého se těžko někdy půjde stoprocentně zbavit.

„Věřím, že se ten největší boom už zastavil nebo aspoň přibrzdil, protože finanční správa a Daňová Kobra jsou v této oblasti velmi aktivní. Ale že by šlo podvody s reklamou úplně vymýtit, to si bohužel nedělám iluze, takový druh služeb je pro podvody velmi lákavý,“ říká v rozhovoru Hornochová, která vede finanční úřady od loňského března.

V praxi se podle ní opakuje podobný scénář. Mezi firmou, která reklamu kupuje, a dodavatelem, který reklamní službu nebo reklamní prostor poskytuje, bývá řetězec účelově zřízených společností. Reklamní služby se v řetězci přeprodávají a cena se postupně zvedá třeba i o stovky procent.

I když firma na konci zaplatí za reklamu přemrštěnou cenu, tak nakonec – pokud podfuk nikdo neodhalí – paradoxně vydělá. Do účetnictví totiž získá fakturu s velkými náklady, čímž si sníží zisk a zkrátí daně. O ušetřené peníze se pak potají v hotovosti rozdělí s organizátorem řetězce. Obvyklé je, že v rámci této kaskády firmy současně ošidí stát i na dani z přidané hodnoty.

Podle Hornochové je reklama pro podobné postupy ideální artikl, protože se těžko určuje její objektivní hodnota. Často jde o reklamy ve sportu. I v nižších soutěžích s minimální sledovaností prodávaly podvodné řetězce nakoupený reklamní prostor firmám, které na konci platí za propagaci svých produktů nepochopitelně vysoké částky.

Nejvyšší správní soud takto loni řešil kauzu táborské firmy Copy Servis, která draze platila za svou propagaci místnímu fotbalovému klubu. Finanční úřad postup vyhodnotil jako daňový podvod. Firma rozhodnutí napadla, ale soud stížnost zamítl mimo jiné s odůvodněním, že firma bez srozumitelného ekonomického opodstatnění uzavřela účelově vyhlížející smlouvy zcela mimo obvyklou praxi ve fotbalovém prostředí.

V jiné loňské kauze potvrdil Nejvyšší správní soud postup finančního úřadu proti prostějovské firmě Perfect Distribution. Úřad jí navýšil základ daně z příjmů o 60 milionů kvůli nestandardnímu přeprodávání reklamních služeb v rámci obchodního řetězce bez přidané hodnoty a srozumitelné marketingové strategie.

„Nejčastěji se tyto praktiky objevují ve fotbale nebo v automobilových závodech. Vždy mají stejný společný jmenovatel – několikanásobné navýšení ceny,“ potvrzuje vedoucí sekce správy daní v Komoře daňových poradců Tomáš Hajdušek. Podvody se podle něj objevily i ve vyšších fotbalových soutěžích, kdy kluby prodaly reklamní prostor na bannerech za ceníkovou cenu, ale firma, jejíž zboží se na bannerech nakonec objevilo, platila na konci řetězce mnohonásobně víc.

Podle Hornochové se finty s reklamou jako optimalizační praktika „rozkřikly“ po trhu podobně jako před časem korunové dluhopisy. Z těch se v minulé dekádě stal populární nástroj pro nezdaněné výplaty peněz z firem směrem k jejich majitelům. Velké množství reklamních případů doputovalo k Nejvyššímu správnímu soudu, některé z nich řeší i policie v rovině trestního práva jako daňový podvod.

Zatímco dříve se proti některým postupům finanční správy firmy u soudů úspěšně bránily, reklamní případy spíš prohrávají. Daňaři v minulosti u soudů narazili hlavně s takzvanými zajišťovacími příkazy, kdy firmám preventivně už ve fázi podezření blokovali účty a některé takto přivedli ke krachu. „U zajišťovacích příkazů byla judikatura pro daňové subjekty obvykle příznivá, u reklamy je ale naopak příznivá spíš pro finanční správu,“ uvádí Hajdušek.

Přesný přehled, o kolik stát takto přichází a kolik podvodů naopak úspěšně odhalí, ovšem nikdo nemá. „Pro nás je v takových situacích důležité rozklíčovat modus operandi používaných praktik a ten pak v rámci kontrolní činnosti důsledně prověřovat. Nevedeme statistiku daňových kontrol podle jednotlivých témat, to by bylo se současnými IT systémy finanční správy velmi pracné,“ uvádí šéfka daňařů.

Změnu by podle ní měl přinést nově budovaný informační systém nDIS a hlavně nový datový sklad. Obojí se buduje průběžně a hlavní pokrok má nastat do příštího roku. V práci finanční správy by se nové zázemí mělo začít projevovat v roce 2026.

Finty s reklamou jsou podle Hornochové ukázkou podvodných praktik, které žádný stát nikdy nedokáže úplně eliminovat. „Ten zásobník je v principu nekonečný,“ dodává Hornochová s tím, že když se finanční správa snaží, firmy zkoušejí podvádět méně, ale těžko se lze dopracovat k úplné nule: „Leda bychom u nákladů na reklamu zakázali daňovou uznatelnost. Ale to nikdo udělat nechce.“

Daňové machinace s reklamou se prověřovaly také na Čapím hnízdě, paralelně se známou kauzou dotačních podvodů. V reklamní větvi šlo o to, že firmy z holdingu Agrofert si na farmě Babišovy rodiny zadávaly reklamu podezřele často a draze vzhledem k tomu, jaké zviditelnění jim takový způsob propagace mohl reálně přinést.

Kriminalisté zkoumali podezření, že o propagaci ve skutečnosti nešlo a že Agrofert jen držel Čapí hnízdo skrze reklamní platby finančně nad vodou. Tím by si ale uměle navyšoval své náklady a snižoval daňovou povinnost. Když policie věc odložila, žalobci jí nařídili případ ještě prošetřit, ale pátrání nakonec nikam nevedlo.

Agrofert podezření odmítal, podle Hajduška šlo ale o klasický model, který ilustruje, jak se s reklamou fixluje. „Čapí hnízdo bylo ukázkový případ daňového podvodu s reklamou. Je ostuda, že se to nedokázalo vyšetřit,“ míní poradce.